Jste zde

Domů » O nás » Historie, muzeum

Projev Ing. Havelky v Betlémské kapli 11. června 2008

Vážení hosté, dámy a pánové,

teď je na mně, abych řekl několik slov o historii Klubu českých turistů. Dne 11. června roku 1888 byl Klub českých turistů založen. K založení klubu došlo v budově pivovaru U Halánků, která patřila rodině Náprstkově. Sešli se tam někteří význační lidé, já je nebudu jmenovat všechny, řeknu alespoň tři jména. Předseda Národní Jednoty Severočeské, to byl Dr. František Čížek, předseda Národní Jednoty Pošumavské Dr. Vilém Kurz a hostitel, který je tam pozval, Vojta Náprstek. Tito tři lidé měli každý svůj důvod, ale rozhodně dohromady mnoho důvodů pro to, aby Klub českých turistů založili. Není tady čas, abych vykládal další podrobnosti. Přejdu rovnou k tomu, že Klub měl raketový start. Ještě neuplynul ani rok a začal vydávat časopis. Časopis, bez kterého bychom neznali všechno to, co tady bude o historii klubu řečeno. Neuplynul ani rok a klub začal značit turistické cesty. Opět není čas, abych vypočítával, kde všude to bylo. Ale uplynulo jen něco málo přes rok a klub připravil první zahraniční výpravu. Klub měl tenkrát 200 členů a připravil vlakový zájezd na Světovou výstavu do Paříže, kterého se zúčastnilo 350 turistů. To číslo už samo o sobě o něčem svědčí. Ti se tam nadšeně podívali na právě otevřenou nejvyšší stavbu světa, Eiffelovu věž, a na zpáteční cestě se rozhodli, že finanční zbytek z vybraných peněz věnují na výstavbu malé Eiffelovy věže v Praze. Takový nápad byl jaksi hodný lidí, kteří měli radost a kteří se vraceli domů, zároveň ale nevypadal moc realisticky. Přestože ten zbytek byl velký, rozhodně ani zdaleka nepokrýval potřeby takového projektu. Jenomže oni se vrátili domů a řekli to vedení klubu. Vedení návrh přijalo a v Národních listech vyšel článek Dr. Kurze „O Praze v blízké budoucnosti“. V něm napsal, že v Praze se postaví malá Eiffelova věž a lanovka k ní na Petřín. V tehdejším českém tisku jsou doklady, že to vyvolalo obrovský smích a ironii, většina těch článků říkala, že to je bláznivá verneovská fantazie. A možná, že právě to naše předky popíchlo k tomu, aby řekli: „Just do toho půjdeme!“. A šli. Přesvědčili radnici Starého města, Nového města, Vinohrad, Karlína i Žižkova, že do toho půjdou ty radnice s nimi. Přesvědčili řadu podnikatelů, dostali příslib úvěru z banky, založili družstvo pro výstavbu rozhledny a do roka stála na Petříně rozhledna, jezdila na Petřín lanovka a při Jubilejní výstavě v roce 1891 toto všechno zhlédlo několik desítek tisíc návštěvníků. A ještě stačili postavit pavilon na té Jubilejní výstavě, který byl nejnavštěvovanějším místem této výstavy. A navíc z toho dokázali vytěžit, po zaplacení půjčky, kterou si na to vzali, asi 5,5 tisíce zlatých, které zůstaly na financování základů činnosti Klubu českých turistů. Ale ty peníze nebyly to hlavní. To hlavní bylo, že tenkrát, jak já říkám, vzplál na Petříně plamen. Plamen, který se postupně přenášel do srdcí dalších a dalších lidí, dalších desítek a stovek lidí a který z těchto lidí činil postupně úžasné funkcionáře, úžasné předsedy odborů KČT. Tak měl ten klub do 1. světové války takový nástup, že téměř z ničeho postavil sedm chat, pět rozhleden a založil systém studentských nocleháren. Těch bylo na začátku několik desítek, ale před první světovou válkou jich bylo více než 300. Ze začátku v nich přespalo několik desítek studentů ročně, a na konci období víc než 20.000 ročně. Klub založil akci letních bytů, kdy nabízel v chudých pohorských vesnicích pronájem. Vyjednával s majiteli domů, že pronajmou jednu místnost a sháněl letní hosty pro tyto pronajímatele. Na začátku to byla akce pokusná, před první světovou válkou takto inzeroval ve svých informačních prostředcích a zejména v ČASOPISE TURISTŮ již přes 500 takových možností. Začal vybírat v tzv. sbírce „Vánoční stromky“ na české děti v chudých příhraničních oblastech. Na začátku to bylo pár krejcarů, a nakonec to byly stovky zlatých, které takto vybral. A takhle bych mohl pokračovat. Před první světovou válkou měl již 8 tis. členů. Za to vděčil dvěma vynikajícím lidem: arch. Vratislavu Pasovskému, jehož plaketu jsme dnes předávali vyznamenaným funkcionářům a hostům, který klub řídil od roku 1890 až do roku 1915. A dále jeho věčnému stínu a podporovateli, prostě muži pracujícímu v tandemu, Dr. Ladislavu Valentovi, jinak předsedovi Sdružení českých advokátů. Ten jako místopředseda dořídil klub v závěru období Vratislava Pasovského, když ten těžce onemocněl. Od roku 1915 převzal řízení klubu Dr. Jiří Guth – Jarkovský. Známá osobnost české historie. Nebudu tady říkat věci, které jsou všeobecně známy. Řeknu jenom, že jeho zásluhou přežil klub světovou válku, aniž by zanikaly odbory klubu. Zmenšila se sice členská základna na polovinu, ale ty odbory zůstaly, a v nich se plánovalo, co se bude dělat po válce. Ještě se nevědělo, jaký stav po válce vůbec vznikne. Ale ty odbory počítaly s tím, že se rozhodně po válce musí turistika rozmoct, a že navážou na to, co dělaly před válkou. Když vznikla Československá republika, založili Klub československých turistů. Ještě dříve, než ta republika vlastně vznikla, rozšířili činnost na Slovensko a na Podkarpatskou Rus. Zejména na Slovensku získali desítky a stovky spolupracovníků. A následně období, které já jsem zvyklý rozdělovat na dvě části – do roku 1926, kdy byl předsedou Guth – Jarkovský, a od roku 1927 do roku 1935, kdy byl předsedou senátor Emanuel Hrubý – dokázal Klub československých turistů postavit nebo pronajmout 145 chat a ubytovacích objektů, v kterých bylo 5,5 tis. lůžek, síť studentských nocleháren se rozrostla tak, že v ní ročně přespávalo 125 tisíc turistů. Podobně se rozrostla i ta akce letních bytů. Začal vytipovávat hotely a restaurace, kterým po prověření jejich úrovně přiděloval značku „Stanice Klubu československých turistů“. To byla obrovská akce a v ní takto přidělil tuto značku víc než tisíci takových objektů v Československu. A když potom přišel, jako vlastně poslední předúnorový předseda Dr. Pavel Pásek, dokázal uřídit ten klub v naprosto nejtěžších obdobích nejprve rozpadu republiky, potom obsazení Sudet, pak druhé světové války, a nakonec i toho kousíčku demokratického období, který ještě po druhé světové válce existoval. Za války se klub stal skutečným útočištěm české mládeže, ať již byla organizovaná původně v Sokole nebo v Junáku nebo někde jinde, protože byl jedinou povolenou českou organizací, která umožňovala činnost. Klub v té době dokonce rozšířil svůj program o některé sporty, o šachy a řadu činností, protože on to směl dělat a směl to dělat proto, jak už tady řekl. Dr. Navrátil, že představitelé nesli kůži na trh. A hodně jich tu kůži na tom trhu nechalo. Dr. Pásek válku přežil, byl předsedou až do roku 1948, po tom ovšem, po tom nešťastném konci, velice brzy zemřel.

Já jsem nejmenoval všechny předsedy, jmenoval jsem ty velké z té první části historie klubu. A musím říci, že jen předsedové sami by všechno to samozřejmě nezvládli. Ten plamen, o kterém jsem hovořil, ten přeskočil na tolik srdcí, že vyrůstali noví velcí organizátoři turistiky po celé Československé republice. Já se přidržím jenom té české části, tedy české ve smyslu Čech, Moravy a Slezska, a pokusím se aspoň pár jmen říci. Uvidíte, že některé z nich stejně znáte. Začnu velmi známým jménem Jana Buchara, průkopníka turistiky v české části Krkonoš, zakladatele české lyžařské turistiky a českého lyžování. Popojdu dál do Dvora Králové – Dr. Jan Kropáček, který rozvinul turistiku výstavbou velikého odboru KČT ve Dvoře Králové, který pronajal a přestavěl chatu s rozhlednou na Zvičině a který pro nás zachránil betlém Matyáše Brauna. Klub tak již tenkrát začal zachraňovat historické hodnoty, historické hrady, hradní zříceniny, atd. Půjdu-li dál, musím jmenovat Karla Slavoje Kašpara, slavného předsedu Královéhradeckého odboru a předsedu župy Královéhradecké, Dále Dr. Jindřicha Štemberku, zakladatele turistiky v Orlických horách, Aloise Bureše, zakladatele odboru v Náchodě, který se zasloužil o postavení jedné ze dvou prvních chat Klubu českých turistů na Dobrošově. Tenkrát to ještě nebyla dnešní Jiráskova chata. Půjdu-li zase dál, půjdu do Rychnova Zdeňka Chyského a Josefa Salače, půjdu-li ještě dál, pak musím vzpomenout Ing. Roberta Srkala, který založil odbor KČT v německém Šumperku, městě s českou menšinou, a vlastně zakládal českou turistiku v Jeseníkách. Půjdu-li ještě dál, tak budu jmenovat Adolfa Podroužka, který založil turistiku v Ostravě, a který inicioval postavení první chaty KČT v Beskydech na Ondřejníku, budu jmenovat Dr. Adolfa Hrstku ve Štramberku, který se zasloužil o založení tamějšího silného odboru a obnovení původního Štramberského hradu a výstavbu Štramberské trúby, kterou znáte z tamějšího reliéfu krajiny. Kousek dál od něj pracovali lékárník Puszkailer ve Vsetíně, který založil turistiku na Vsetínsku a lékárník Nečas v Uherském Hradišti, který se zasloužil o turistiku v celém slováckém pohraničí, včetně výstavby Holubyho chaty na Velké Javořině. Teď přeskočím do Brna. Brno sehrálo důležitou úlohu, protože původní historickou turistiku tam dělaly německé kluby. Česká turistika se postupně prosazovala. A to zejména tím, že brněnský odbor postavil druhou z těch dvou prvních chat, Útulnu na Macoše. Tam to dělal Ing. Rotrekl jako jeden z vůdčích funkcionářů. Teď přeskočím do západočeského pohraničí, do města se slavnou turistickou tradicí, do Domažlic. Zde budu jmenovat Maxe Dufka nebo Václava Rychtaříka. Když přeskočím ještě dál, nebo se spíše vrátím, do Písku, jmenuji Josefa Rybičku. Přenesu se do Krušných hor, do Duchcova, kde se o českou turistiku zasloužil Karel Lím, který potom inicioval vybudování první české chaty v Krušných horách na Bouřňáku. Přeskočím-li ještě dál, do Kladna, tak tam Bohumil Lederer vytvořil velký odbor, později se dokonce stal místopředsedou KČT a hlavně dlouhá léta byl tzv. hlavním značkovatelem, tzn. hlavním člověkem odpovědným za značené trasy. Všichni tihle lidé, a já bych jich mohl jmenovat ještě mnoho, ale nemám na to tady čas, tak všichni tihle lidé mají obrovskou zásluhu. Ale nemohli by to udělat, kdyby nedostali tak velikou společenskou podporu. Už tehdy. Takže musíme jmenovat i pár těch, bez jejichž podpory by to prostě nešlo. Jako první byl hrabě Jan Harrach, který otevřel svá panství v Podkrkonoší a na Táborsku turistice. Ale on je nejen otevřel, on prostě dělal to, co turisté potřebovali, stavěl mosty, stavěl přístřešky atd. Podobnou činnost rozvíjel hrabě Jiří Stadion na Domažlicku. Díky němu se postavila silnice na Čerchov a mohla se postavit nejdřív rozhledna a potom i Pasovského chýše. Budu jmenovat některé podnikatele, např. známé textiláky bratry Bartoně z Náchoda a z Nového Města n. Metují, nebo továrníka Pilnáčka z Hradce Králové, místopředsedu královéhradeckého odboru. Bez těchto lidí by to prostě nešlo. Ale musím alespoň symbolicky jmenovat několik představitelů měst. Města tehdy činnost klubu velmi podporovala. Tady bych na prvním místě jmenoval Dr. Františka Ulricha, slavného starostu Hradce Králové, který se zasloužil o to, že Hradec se stal jedním z nejkrásnějších měst naší republiky. Ten úžasným způsobem podporoval turistiku. Nebo jiný příklad, právě z těch Domažlic, tam Petr Hanák založil odbor Klubu českých turistů, byl jeho prvním předsedou a zároveň byl také starostou Domažlic. Nebo příklad z Tábora, Dr. Kotrmelec, starosta a další slavný činovník Klubu českých turistů. Toto všechno dohromady umožnilo, že klub udělal tak obrovský skok do první a ještě větší skok do druhé světové války. Před druhou světovou válkou měl KČST již hodně přes 100 tis. členů. Samozřejmě pak přišel čas, kdy po zrušení klubu a zapojení turistiky do sjednocené tělovýchovy byla uříznuta velká část z náplně jeho činnosti, protože rozvíjení nějaké velké vlastivědné činnosti bylo nežádoucí. Ale ty plamínky v těch srdcích, i po odchodu těch funkcionářů, kteří museli nuceně odejít, ty hořely dál. Tak se stalo, že po nějaké prodlevě tehdejší Svaz turistiky znovu začal značit turistické trasy. Začaly se vymýšlet akce, které se musely obejít bez té předválečné ubytovací kapacity. Ta byla prakticky navždy ztracená. Tyto akce znovu přivedly do našich hor, do naší krajiny, desetitisíce lidí. Některé se staly až legendárně velikými, jako jsou třeba tradiční pochody, musím zde jmenovat aspoň jeden, Praha – Prčice. Některé nám sice potom dělaly starosti svojí velikostí, ale zároveň manifestovaly, že dá uspořádat něco skutečně velikého. Ty plamínky vytvořily také prostředí, v němž jsme mohli Klub českých turistů v té celé šíři po roce 1989 obnovit. I zde bych vzpomněl několik jmen. Mohl bych jmenovat i jména dnes přítomných, ale to nebudu. Vzpomenu některé, kteří se nedožili této oslavy: Dr. Zdeňka Brože, Dr. Antonína Páva, Csc., vzpomenu na Ing. Karla Kulleho, na redaktora Jiřího Dvořáka, na Ing. Jana Hegra, a takhle bych mohl pokračovat. Prosím, berte těch několik jmen jako symbol toho, že si vážíme všech, kteří naši turistiku a Klub českých turistů dovedli až k tomuto dnešnímu našemu výročí. Musím zde ale vzpomenout znovu jména těch dvou pánů, kteří zde dnes dostali in memoriam naše nejvyšší klubové vyznamenání. Dr. Josefa Drábka a Ing. Milana Machovce. Teď byste se mohli zeptat, proč nejmenuji žádné ženy. Je to trochu poplatné době, kdy většinu těch funkcí dělali muži. Není však pravda, že by v tehdy klubu ženy nebyly. Bylo jich tam většinou víc než mužů a byly i mezi funkcionáři. Ale přece jen ti muži převládali. Ale já k tomu musím říct, že tak, jak někteří z vás dnes slyšeli v knihovně Vojty Náprstka o tom, jakou oporou a iniciátorkou činnosti Vojty Náprstka byla jeho manželka, tak tihle všichni nebo skoro všichni jmenovaní měli doma také ženy. A bez těch žen by nikdy neudělali to, co věnovali české turistice a věnovali klubu. Mohli bychom to dokládat na desítkách konkrétních případů, takže když řeknu, že se hluboce skláním před všemi těmi, kteří se nedožili tohoto dnešního dne a kteří pro náš Klub tolik udělali, tak se skláním samozřejmě i před těmi ženami, které jim při tom pomáhaly.

Plamínky v srdcích hoří stále. Jsem přesvědčen, že mohu těm hostům, kteří nejsou členy Klubu, sdělit, že já teď v tomto krásném sále osobně vidím nejméně sto lidí, o nichž vím, že ty plameny v jejich srdcích hoří. A jsou mezi nimi i ti, kteří zapalují ty nejmenší plamínky mezi těmi našimi nejmladšími, nejmenšími turisty. A v tom já vidím obrovskou příležitost. V tom má totiž klub s tou svojí historií obrovskou sílu. Ten plamen hoří v srdcích lidí, kteří pochopili známou pravdu, že člověk žije skutečně jenom tu část života, kterou žije pro druhé. To dává obrovskou záruku, že tito lidé budou schopni přenést ty plameny i na další generace. Já v to pevně věřím. A tak mi dovolte na závěr, abych, ačkoliv nedržím v ruce žádnou skleničku, symbolicky připil. A nebojte se, nebudu připíjet na dalších 100 let KČT, to by totiž bylo málo. Já bych chtěl připít na věčnou lásku lidí k přírodě, na věčnou lásku k lidem a nikdy nekončící touhu lidí poznat skutečný svět a v tom skutečném světě žít. Dovolte mi, abych připil na nikdy neuhasínající plameny v našich srdcích a na nekonečnou, byť pokaždé trochu jinou krásu turistiky.

Děkuji.

Přednesl Ing. Jan Havelka na slavnostním shromáždění k výročí 120 let KČT

dne 11. června 2008 v Betlémské kapli v Praze

Obrázek uživatele admin

Partneři a sponzoři Klubu českých turistů

Generální partner

Lesy České republiky a.s.

         Partneři

          HAMÉ Turistické známky BoCo Mikov Sphere Card Fotolab

Hlavní partneři

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví - Pečujeme o Vás každou vteřinu České dráhy a.s. Author - evropská značka jízdních kol Česká spořitelna a.s.

         Partnerské spolky

          Asociace A-TOM KST - Klub slovenských turistů Maďarský turistický svaz - Magyar Természetjárö Szovetség PTTK - Klub polských turistů - Polskie towarzysto turystyczno-krajoznawcze Český olympijský výbor Alpenverein.cz, Alpský klub Praha-Innsbruck 608 Oesterreichischer Touristenklub Fichtelgebirgsverein e.V. Česká asociace Sport pro všechny
          Folklorní sdružení České republiky Česká obec sokolská Junák - český skaut, z.s. ERA-EWV-FERP - Evropská asociace turistických klubů

Partnerské instituce, organizace a firmy

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ministerstvo životního prostředí ČR Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Czech Tourism Konto Bariéry kudyznudy.cz - tipy na výlet Labská stezka CzeCot - turistický portál České republiky Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Královéhradecký kraj Kraj Vysočina Ministerstvo kultury ČR Národní památkový úřad Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Ministerstvo zemědělství ČR Národní zemědělské muzeum Turistické infocentrum KČT Plzeňský Prazdroj Moje vertikální kilo Zeměměřičský úřad

WEBARCHIV - archiv českého webuMediální partneři

Časopis Turista Kulturní kalendář 366 dní KAPesní KATalogy volného času Portál DŘEVO a STAVBY Časopis MŮŽEŠ Svět outdooru Turistické listy