Jste zde

Domů » Agregátor zdrojů » Zdroje

Turistické cíle

Turistické cíle
Katalog turistických míst a cílů
Aktualizace: 4 hodiny 1 min zpět

Nejkrásnější vyhlídka na Bzenec

26. duben 2015 - 0:00

 Za báječnou vyhlídkou nemusíte z centra Bzence nijak daleko - při pohledu z náměstí Svobody jistě nejednoho z vás zaujme romantická zřícenina, tyčící se od něj severním směrem na odlesněném kopci. Z rynku vás k ní zavede žlutá turistická značka a vy se po zdolání asi půldruhého kilometru ocitnete ve výšinách Kyjovské pahorkatiny, k němuž patří i tento poslední jižní výčnělek. Za jasné oblohy asi budete poněkud zklamáni rozhledem: město pod vámi - i ty rozlehlé rovinaté borové lesy, ukrývající pískové duny a nazývané proto Moravskou Saharou - leží jižním směrem, kde se vám do něj motá sluníčko. Stačí ale, aby zašlo za mrak, a vy jistě oceníte fantastický výhled, který se vám z návrší, vysokého ani ne 250 metrů, otvírá. Když se dosyta nabažíte pozorováním toho, co se právě děje dole v městských ulicích, určitě obrátíte pozornost k romantické zřícenině ve svém sousedství. I když bývá na mapách místo označováno jako Starý hrad, nejedná se o zříceninu středověké pevnosti (ta zmizela už za husitských válek z povrchu zemského takřka beze stopy), ale kupodivu "jen" o ruinu kaple.

   Ve stylu raného baroka byla vystavěna za osvíceného vládce bzeneckého panství Erdmana z Proskova v roce 1703 a zasvěcena svatému Floriánovi a Šebestiánovi. Jak vzpomíná páter Josef Hanák ve své historii města, ke kapli přináležela věž se zvonem, který byl zvlášť ulit pro tuto kapli a její oválný interiér, členěný sloupy, zdobil obraz svatého Floriána. Jak se dále z historie dozvíme, taková stavba na ničím nechráněném kopci se za bouří často stávala terčem blesků (několikrát vyhořela, ale byla znovu obnovena) či vichřic. Její dnešní podobu ale mají na vině nacisté, kteří si z ní za války učinili dělostřeleckou pozorovatelnu a při ústupu ji v dubnu r.1945 vyhodili do vzduchu. Občané Bzence ji sice chtěli po obnově města též obnovit, ale k tomu vláda jedné strany nedala souhlas, neboť v první pětiletce se nedostávalo stavebních surovin (na příděl byl třeba i takový cement) a později už se od plánů na opravu kaple upustilo...

Bzenec - fara

26. duben 2015 - 0:00

 O hezkém raně barokním kostelu sv.Jana Křtitele jsem se už v jednom ze svých článků zmínil. I náboženským laikům je známo, že ke každému svatostánku nezbytně patří i obydlí kněze. Bzenecká fara je patrovým stavením s dosud patrnými barokními rysy, které se nachází severně od chrámu a přilehlého parčíku v ulici Josefa Hanáka. Stejné jméno si můžeme přečíst i na pamětní desce vedle vchodu do fary a také informaci, že tento páter byl i spisovatelem. Většině z nás při představě "píšících" knězů vyskočí v hlavě vzpomínka na Jana Husa (ten ale dopadl špatně) či na autora zfilmovaných Broučků - Jana Karafiáta. Osoba a dílo pátera Josefa Hanáka asi nebude širší veřejnosti tak známé - rodák z Žalkovic byl po studiích na kněze vysvěcen r.1895 v Kroměříži. Po působení v Bohuslavicích, Ježově a Vranově Lhotě působil po dobu 32 let jako katecheta na měšťanských školách v Bzenci. Kromě svého povolání se věnoval i kultuře a literární činnosti, která se ale nezabývala jen náboženstvím, o čemž svědčí překlady z francouštiny a dvě význačná díla, obohacující vlastivědu moravskou: jedno pojednávalo o historii vinařství ve Bzenci a to druhé se věnovalo jeho bohaté historii.

jeskyně v Mankově skále

26. duben 2015 - 0:00

Vápencová jeskyně bez krasové výzdoby se nachází v tzv. myslíkovských Lurdech známějších kapličkou a zvonicí na Mankově skále. V ní se nachází průlezná, asi 0,5 široká a 3 m dlouhá jeskyně. Některé části byly zřejmě upraveny uměle, většinově vznikla kombinací krasových a svahových procesů.

Pelhřimov – bazilika sv. Bartoloměje s vyhlídkovou věží

26. duben 2015 - 0:00

Skutečnou dominantou Pelhřimova je pozoruhodná trojlodní bazilika sv. Bartoloměje, která nabízí návštěvníkům města rekordů krásný pohled na Pelhřimov z ptačí perspektivy; tedy za předpokladu, že se ptáci dívají na svět z výšky třiceti metrů. V té se totiž nachází vyhlídkový ochoz zvonice, která však dosahuje celkově výšky téměř dvojnásobné. Tento bazilikální chrám byl údajně postaven již na počátku 14. století, ale písemně je poprvé zmiňován až roku 1439. Tehdy se však jednalo ještě o gotický kostel Panny Marie. Ten byl stavebně rozšířen v roce 1553 a o 23 let později byla přistavěna 60 metrová věž, která byla původně ještě o jedno podlaží vyšší. Předtím – přesněji v roce 1561 – kostel stihnul vyhořet. A hned na úvod si můžeme prozradit, že bazilika byla přestavěna ještě dvakrát, a to v letech 1646 a 1766.

V horní části věže je také zpřístupněna komůrka hlásného, která byla funkční až do třicátých let minulého století a ve které si dnes návštěvník může prohlédnout historické fotografie Pelhřimova. Při stoupání vzkůru k vyhlídkovému ochozu míjíme pět chrámových zvonů. Největším z nich je sv. Bartoloměj, který váží více než dvě tumy. Ten doplňují svatí Václav, Florián, Ludmila a maličká – ani ne stokilová – Maruška, tedy Ave Maria. Na ochoz vede celkem 135 schodů a ty lze překonat s plyšovými kozami Rózou a Rézou v ponosu, čímž vzniká další pelhřimovský rekord (autor článku netuší, jestli to platí i pro letošní rok, ale sám jednu z kozének nahoru vysoukal). Koneckonců se říká, že hlásný na věži kozy skutečně choval, a zřejmě je i nahoru občas vynášel.

Současná podoba kostela sv. Bartoloměje sice pochází z období poslední velké přestavby chrámu v roce 1766, ale například presbytář a renesanční psaníčková sgrafita pocházejí z roku 1589. A právě v kaplích u kněžiště byly při nedávné rekonstrukci objeveny renesanční nástěnné malby. Mobiliář v bohatě zdobeném interiéru kostela je převážně barokní, včetně raně barokního hlavního oltáře z roku 1663 se sochami sv. Bartoloměje, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa. Ty doplňují „postranní“ sochy sv. Víta a sv. Václava. Pozornosti návštěvníku baziliky by jistě neměla uniknout zejména zajímavá cínová křtitelnice z roku 1517, ale také šest bočních oltářů, oltáře v bočních lodích, fresková výzdoba, varhany z roku 1767, křížová cesta Viktora Foerstera z roku 1900 nebo dřevěné jesličky Františka Bílka.

Výstup na vyhlídkový ochoz zvonice je zpoplatněn. Cena vstupného je 15,- Kč (slevněné 10,- Kč), a otevřeno zde je od 1. května do 30. září (ve všední dny, sobotu a ve státní svátky od 9,00 do 12,00 hod. a od 12,30 do 17,00 hod., v neděli od 13,00 hod.). V kostele také probíhají komentované prohlídky.

Dlouhá stoka - Flossgraben

26. duben 2015 - 0:00

Dlouhá stoka je vodní kanál dlouhý 24,2 km. Jde o významnou technickou památku, protékající velkou částí Slavkovského lesa.

Hlavním důvodem pro vybudování stoky, byla rozvíjející se důlní činnost, která spotřebovávala stále více vody pro pohon strojů a také dřeva, jehož zásoby kolem dolů byly téměř vyčerpány. Majitel dolů v Horním Slavkově a Krásnu Jan Pluh z Rabštejna rozhodl o vybudování příkopu, který by přivedl k jeho dolům vodu i dřevo z okolí Kladské. Roku 1523 uzavírá smlouvu s opatem kláštera Teplá o využívání přepadových vod z bažin, mokřin a rybníků, jež jsou v majetku kláštera. Trasa kanálu byla vyměřena důlním měřičem Rossmeislem v roce 1530 a byla nazvána Flossgraben (Plavební příkop). Samotná stavba začala v roce 1531 a dokončena byla v roce 1536. Nedlouho po spuštění stoky do ní přesídlily také ryby a raci, takže byla po nějaký čas i zdrojem potravy. Během 16. století se vodní soustava stále zdokonalovala. Byla vytvořena síť kanálů. Její součástí byla i soustava deseti velkých báňských rybníků. Napájela 52 mlýnů na rudu, měla 35 mostů, 14 stavidel a spád zhruba 0,35 m na 100 m. Šířka vodního příkopu byla průměrně kolem dvou metrů. Tvar koryta byl lichoběžníkový. Průměrná hloubka dosahovala jeden metr. Úseky procházející Krásnem a Horním Slavkovem byly vyzděny. Tok zdolával výškový rozdíl 223 metrů.

Spolu s omezováním těžby cínu upadal i význam Dlouhé stoky. Dílo přestávalo být udržováno a postupně docházelo k jejímu ničení. Nadlouho poslední úpravy byly provedeny v roce 1908. Příkop byl rekonstruován a místo zřícených kamenných mostků byly postaveny můstky betonové.

Ve 20. století bylo koryto nejprve zúženo částečným zásypem, a když v oblasti začaly těžit Jáchymovské doly, došlo k narušení a částečnému zničení vodních děl, částí kanálů, odvodňovacích štol a báňských rybníků. Z důvodu těžby Rudných dolů Příbram bylo vybudováno betonové koryto. Na devastaci díla se podílely také Státní statky, které koryto překládaly k napájení dobytka a na některých místech ho dokonce zaoraly. Další ranou pro toto unikátní dílo bylo období divoké privatizace ze začátku devadesátých let a nekontrolovatelné stavby malých vodních elektráren.

V současnosti už se Díky úsilí místních občanů, rodáků a Nadace Georgia Agricoly, situace lepší. V dnešní době je celá trasa funkční a průtočná a kolem některých částí je obnovena původní technická komunikace.

V září 2003 zapsalo ministerstvo kultury Dlouhou stoku do seznamu kulturních památek. 

Jindřišská

25. duben 2015 - 0:00

Jindřišská je malá vesnice, nachází se 3 km na severozápad od Jirkova.

Flossgraben - Dlouhá stoka

25. duben 2015 - 0:00

Dlouhá stoka je vodní kanál dlouhý 24,2 km. Jde o významnou technickou památku, protékající velkou částí Slavkovského lesa.

Hlavním důvodem pro vybudování stoky, byla rozvíjející se důlní činnost, která spotřebovávala stále více vody pro pohon strojů a také dřeva, jehož zásoby kolem dolů byly téměř vyčerpány. Majitel dolů v Horním Slavkově a Krásnu Jan Pluh z Rabštejna rozhodl o vybudování příkopu, který by přivedl k jeho dolům vodu i dřevo z okolí Kladské. Roku 1523 uzavírá smlouvu s opatem kláštera Teplá o využívání přepadových vod z bažin, mokřin a rybníků, jež jsou v majetku kláštera. Trasa kanálu byla vyměřena důlním měřičem Rossmeislem v roce 1530 a byla nazvána Flossgraben (Plavební příkop). Samotná stavba začala v roce 1531 a dokončena byla v roce 1536. Nedlouho po spuštění stoky do ní přesídlily také ryby a raci, takže byla po nějaký čas i zdrojem potravy. Během 16. století se vodní soustava stále zdokonalovala. Byla vytvořena síť kanálů. Její součástí byla i soustava deseti velkých báňských rybníků. Napájela 52 mlýnů na rudu, měla 35 mostů, 14 stavidel a spád zhruba 0,35 m na 100 m. Šířka vodního příkopu byla průměrně kolem dvou metrů. Tvar koryta byl lichoběžníkový. Průměrná hloubka dosahovala jeden metr. Úseky procházející Krásnem a Horním Slavkovem byly vyzděny. Tok zdolával výškový rozdíl 223 metrů.

Spolu s omezováním těžby cínu upadal i význam Dlouhé stoky. Dílo přestávalo být udržováno a postupně docházelo k jejímu ničení. Nadlouho poslední úpravy byly provedeny v roce 1908. Příkop byl rekonstruován a místo zřícených kamenných mostků byly postaveny můstky betonové.

Ve 20. století bylo koryto nejprve zúženo částečným zásypem, a když v oblasti začaly těžit Jáchymovské doly, došlo k narušení a částečnému zničení vodních děl, částí kanálů, odvodňovacích štol a báňských rybníků. Z důvodu těžby Rudných dolů Příbram bylo vybudováno betonové koryto. Na devastaci díla se podílely také Státní statky, které koryto překládaly k napájení dobytka a na některých místech ho dokonce zaoraly. Další ranou pro toto unikátní dílo bylo období divoké privatizace ze začátku devadesátých let a nekontrolovatelné stavby malých vodních elektráren.

V současnosti už se Díky úsilí místních občanů, rodáků a Nadace Georgia Agricoly, situace lepší. V dnešní době je celá trasa funkční a průtočná a kolem některých částí je obnovena původní technická komunikace.

V září 2003 zapsalo ministerstvo kultury Dlouhou stoku do seznamu kulturních památek. 

Pomník ženám z pochodu smrti

25. duben 2015 - 0:00

V obci Svatava, nedaleko Sokolova, postavili Němci v období II. světové války ženský koncentrační tábor. Židovky, které zde v nelidských podmínkách pracovaly v nedaleké továrně na výrobu součástek k leteckým motorům a raketovým střelám, mohli jen doufat v osvobození. Bohužel v době, kdy se blížily armády spojenců, vyhnali Němci tyto ženy do pochodu, kterému se později začalo říkat pochod smrti. Všichni, kteří byli k pochodu donucení, byli extrémně trápeni zimou, hladem a terorem. Pochody smrti měly hlavní cíl - nechat během něj zemřít co nejvíce lidí.

Obětem pochodu smrti z tábora v obci Svatava byly v 60. letech 20. století zbudovány dva pomníky. Oba jsou z ateliéru Daniely Vinopalové – Vodákové. První se nachází ve Svatavě, na místě bývalého koncentračního tábora. Druhý byl postaven v městě Krásno.

Pomník v Krásnu byl odhalen 6. 11. 1963. Je z pískovce a zpodobňuje týranou ležící ženskou postavu. Na jednom z podstavců je nápis PAMÁTCE UTRPENÍ ŽEN, KTERÉ ZAHYNULY BĚHEM POCHODU SMRTI KONCEM DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY

Při instalaci památníku v 60. letech však byl z ideologických důvodů původní návrh Daniely Vinopalové – Vodákové pozměněn a to bez jejího vědomí. Tak se na pomník dostala i pěticípá hvězda, která vyznění díla, razantně pozměnila. Jak autorka sama říká: „Chtěla jsem, aby vzpomínka na utrpení těchto žen vyzněla bez patosu, aby si zachovala lidský rozměr. V obou případech bylo bohužel do těchto prací zasahováno bez mého vědomí. Profily kamenných podstavců, které nesly reliéfní plastiku v Krásnu, byly změněny, do jednoho z podstavců byla vytesána pěticípá hvězda a písmo. Původní záměr tak byl porušen.(…)Okolo pomníku ve Svatavě byly postaveny v období normalizace jakési zátarasy, myšlené snad jako vymezení tamějšího prostoru, ale mému záměru úplně cizí.“

Dnes v Krásnu stojí opět pomník tak, jak byl navržen. Přibyl pouze jednoduchý nápis, který utrpení žen připomíná.

Pelhřimov – Masarykovo náměstí

25. duben 2015 - 0:00

Přirozeným historickým i skutečně geografickým centrem krásnými a veselými českými filmy i nejrůznějšími rekordy proslaveného Pelhřimova je bezesporu Masarykovo náměstí. Jedná se o čtvercové náměstí, které patří k těm největším v celé České republice. Přes - u nás celkem tradičně - zcela neoriginální jméno tohoto místa se navíc jedná o náměstí opravdu velmi pěkné; však se na něm – nebo v jeho těsné blízkosti – také nachází většina těch nejdůležitějších pelhřimovských historických památek. Náměstí sice vzniklo již při založení města, tedy ve 12. století, a oproti středověku se rozměrově takřka nezměnilo, ale jeho dnešní podoba je již převážně barokní. Několik domů je doposud ještě pozdně renesančních. Celkový ráz náměstí určuje podloubí po jeho obvodu; kompletně zachováno je však pouze na jeho severní a západní straně. K těmto domům si musíte přidat farní kostel sv. Bartoloměje, barokní zámek s jednoduchým orlojem, budovu radnice nebo sochy sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého a sv. Jakuba Většího. Ta posledně jmenovaná je dnes umístěna ve středu pískovcové kašny.

Domem č. 1 na Masarykově náměstí je jistě radnice, a to i číslem popisným, Poprvé je zmiňována v roce 1491, ale tehdy zřejmě stála na jiném místě. Později se přesunula do prostor zámku Říčanských, kde zůstala až do roku 1849. Teprve poté radnice přesídlila do domu č.p. 1. Je přitom zajímavé, že tato budova byla majetkem města již v 17. století. V roce 1841 přišel dům o svůj štít, ten současný je výsledkem rekonstrukce z roku 2006. Na průčelí je umístěna pamětní deska, která připomíná slavné události z 28. října 1918. Radnice však zdaleka není jediným pozoruhodným domem Masarykova náměstí, a proto si představíme v následujících řádcích také několik dalších historických domů.

Jedním z těch nejzajímavějších je dům č.p. 3. Jeho nejstarší část pochází ze 14. století, ale na přelomu 15. a 16. století byl rozšířen. Další velká přestavba dům čekala po velkém požáru města v roce 1561. Tato přestavba byla zřejmě dokončena roku 1566, tedy alespoň podle desky s kamenickou značkou a letopočtem nad vstupním portálem. Tehdy také vznikla současná podoba podloubí s klenbami, dochovanými až do současnosti. Většina dnešní podoby domu však pochází až z období po požáru v roce 1766, kdy dům získal barokní fasádu. V letech 1878 až 1994 bylo podloubí zazděno. U domů č.p. 1, 2 a 3 se zachovaly původní renesanční kamenné sloupy podloubí, domy č.p. 4, 5 a 6 si pak podržely čistotu barokního slohu.

Za zmínku pak určitě stojí také domy č.p. 10, 13 a 19. První z nich bývá nazýván Šrejnarův a – spolu s budovou zámku a kostelem sv. Bartoloměje – dominuje severozápadní části náměstí. Tento dům byl postaven v roce 1614, a to v renesančním slohu. Podobu průčelí zde zvýrazňují nárožní arkýře; v jednom z nich se dochoval zbytek fresek, které dříve pokrývaly celou fasádu. Od poloviny 80. let minulého století, kdy byl objekt také rekonstruován, zde sídlí stálá muzejní expozice. V barokním domu s mansardovou střechou č.p. 13, zvaném podle někdejšího majitele Fárův dům, býval hostinec „U zlatého soudku“. V letech 1913 až 1914 byl tento objekt kubisticky přestavěn podle projektu významného pražského architekta Pavla Janáka. A takto měla být prý „postižena“ celá jižní strana náměstí. Dům č.p. 17 je pak krásným příkladem vlivu italské renesance na české městské stavitelství 16. století. Erby prvních majitelů a jejich manželek se dodnes dochovaly v průjezdu domu, na kterém bylo koncem 20. let minulého století obnoveno původní psaníčkové sgrafito. V budově postupně působili – mimo jiné - královský purkrabí nebo Chrámové družstvo, zajišťující výrobu kostelního mobiliáře. Dnes zde najdeme Galerii M a unikátní Muzeum strašidel. V renesanční podobě zůstal zachován rovněž dům č.p. 61.

Opomenout bychom v žádném případě neměli ani dva domy na východní straně náměstí. Ten první je rohový, pyšní se modrou fasádou a nese č.p. 80. Právě zde údajně stávala středověkou radnice, kterou při Sněmech Jednoty panské a Jednoty poděbradské navštívil i budoucí český král Jiřík z Poděbrad. Historie sousedního domu č.p. 79, ve kterém mezi válkami sídlilo pověstné cukrářství „U Lipských“, je spojováno s jinými významnými osobnostmi. Narodili se zde totiž Oldřich a Lubomír Lipští

Na náměstí jsou v jednotlivých frontách domů zastoupeny snad všechny významné stavební slohy od gotiky po funkcionalismus. A protože také 19. a 20. století se výrazně podílelo na dnešní podobě Masarykova náměstí několika stavbami, měli bychom na závěr připomenout i něco z „moderny“. Najdeme zde totiž také například secesní hotel Slávie nebo budovu Komerční banky, postavené ve slohu prvorepublikového funkcionalismu

Kroměříž - skleníky v Květné zahrade

24. duben 2015 - 0:00

Mesto Kroměříž má až dve záhrady. Súčasťou jednej z nich, Květné zahrady sú aj dva skleníky, ktoré sa nachádzajú pri vstupe do záhrady oproti sebe na Čestným dvoře. V histórii už v 15. storočí bolo prejavom bohatstva a prestíže vtedajších vyšších spoločenských vrstiev v Európe pestovanie teplomilných rastlin ako napríklad citrusov. Aby sa ale mohli pestovať celoročne, museli sa im vytvoriť podmienky vybudovaním špecialnych stavieb, kde by mohli prezimovať. Aj Květná zahrada má v tomto viac ako 300 rokov bohatú históriu. Už jej zakladateľ biskup Karel II. z Lichtenštainu - Castelkorna nechal vybudovať takzvanú ,,Pomarančovú záhradu,, pre pestovanie citrusov , ktorou bola stavba z drevenej konštrukcie, ktorá bola rozoberateľná. Táto stavba bola postavená vždy od jesene do jari a biskup mal takto pred zimou ochránené citrusy a mohol ich vo voľnej pôde pestovať celoročne. V 18. storočí v záhrade stál, dnes už neexistujúci, murovaný skleník s teplovzdušnými kanálmi. Predchodkyňou dnešného Veľkého skleníka bola oranžeriáda postavená tiež na začiatku 18. storočia, v ktorej zimovalo až 400 pomarančovníkov a citronovníkov, ktoré pestovali v nádobách. V lete tvorili výzdobu zahrád a niektoré z ich plodov končili aj na arcibiskupských stoloch. V období od konca 18. storočia po začiatok 20. storočia sa v záhrade pestovali aj ananásy.   

Dnešné dva skleníky - Veľký a Palmový boli ako nové stavby vybudované architektom Antonom Arche  v 19. storočí, kedy sa podnikalo mnoho zámorských výprav a dovážalo sa veľké množstvo exotických rastlin. Vo Veľkom skleníku, ktorý sa stával veľkou zimnou záhradou sa umiestňovali rastliny pestované v nádobach iba na zimu, cez leto boli umiestnené voľne po záhrade. Oproti tomu Palmový sklenník slúžil na pestovanie paliem, kapradin a chladomilných orchidei celoročne. Dnešnú úplnu podobu tieto dva skleníky získali po stavebnej úprave na konci 19. storočia. Pýchou skleníka je zbierka viac ako sto rokov starých stromkov kamélii, ktoré nádherne kvitnú na jar. Veľký skleník nechal postaviť arcibiskup Sommerau - Beeckh, v tej dobe patrila medzi impozantnú stavbu. Po storočiach bol skleník už v pomerne zlom stave a v roku 2014 došlo k jeho rekonštrokcii. Veľký skleník je po rekonštrukcii a ten, kto má rád cudzokrajnú flóru tu môže vidieť až 700 exponátov exotických rastlin.    

Hotel Jestřabí v Luhačovicích

24. duben 2015 - 0:00

Jedete - li na víkend, dovolenou, či lázeňský léčebný pobyt do Luhačovic pro vaše zdraví, relaxaci, pohodu, v tomto lázeňském městě se můžete ubytovat v jednom z místních hotelů - Jestřabí. Historická budova stojí nedaleko kolonády a Společenského domu, projdete li upraveným lázeňským lesoparkem po upravenými chodníčky nasever, podél říčky Olšavy, překlenuté mostky a lávkami, ocitnete se před lázeňským domem Jestřabí, kde vás  zaujme také jedna z místních fontán - členitý, nápadný vodotrysk umístěný před tímto hotelem. Stavba hotelu je upravena architektonicky D. Jurkovičem, jako řada dalších staveb v Luhačovicích. Zrekonstruovaný hotel s celoročním ubytováním najdete v klidném prostředí na okraji lázeňského parku. Pokoje mají vlastní sociální příslušenství, jsou konfortně vybaveny s tv, přístupem na hotelový PC a internet, v hotelové hale je k dispozici pro hosty zdarma, stejně jako bar. Snídaně zde podávají formou bufetu v jídelně hotelu, obědy a večeře dostanou hosté v jídelně nedalekého Společenského domu. Luxusní hotel Jestřabí je vzdálen asi 30 minut pěšky od lázeňské kolonády a léčebných zařízení. Město Luhačovice jsou nejkrásnější moravské lázně, čtvrté největší v ČR a největší na Moravě, pěkné místo pro odpočinek i procházky po okolí.

Chaloupka U Hedviky

24. duben 2015 - 0:00

Nabízíme ubytování v nově zrekonstruované chaloupce v obci Horní Bečva. Obec je díky své vysokohorské poloze vhodná pro letní i zimní rekreaci. Kromě přírodních krás, které  toto Valašská krajina nabízí,  se můžeme obohatit také o spousty kultruních zážitků.

V zimě zde budou předvším spokojeni nadšenici do všech zimíních sportů jako je lyžování či běžkaření. Po celodením výletu se můžet ohřát v nedalekém wellnesu či odlehčit bolavým svalům masáží.

V horkém létě se jistě rádi schladíte v místní přehradě, kterou jistě ocení také milovníci rybaření. Můžete se také vydat na tůry, ať už pěšky nebo na kole, nasbírat pár hříbků či borůvek a den zakončit u táboráku a špekáčků.

Horní Slavkov, město hornických tradic a socialistický skanzen

24. duben 2015 - 0:00

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1332. Od roku 1526 byly ve zdejší mincovně pravděpodobně raženy jáchymovské tolary. V české historii patřilo město Horní Slavkov k významným hornickým městům. Dobývalo se tu stříbro, cín, stříbro, wolfram a v neposlední řadě i uran. Dějiny města jsou od počátku spjaty s těžbou nerostů a právě hornictví městu přineslo nesmírné bohatství a slávu.

V Horním Slavkově se těžilo ve své době nejvíce cínu na světě. Díky tomu město prudce bohatlo a kolem roku 1533 mělo již na čtyři tisíce měšťanů. Kromě nich ve Slavkově a jeho blízkosti žilo až šest tisíc havířů. Praha měla v té době zhruba dvojnásobek obyvatel. Zdejší obrovské nerostné bohatství se odrazilo v architektuře města, kdy jádro Horního Slavkova vyrostlo do podoby vznosného renesančního městského centra. Prudký rozmach hornictví si navíc vynutil řadu unikátních technických staveb, mezi které patří třeba 24 kilometrů dlouhý umělý kanál Dlouhá stoka, který přiváděl vodu z rašelinišť v okolí dnešní Kladské.

Koncem 16. století dochází k poklesu těžby cínu. Město však prosperuje díky těžbě stříbra dál.

Ve dvacátém století na město dopadla velmi silně meziválečná hospodářská krize a to zde přispělo také k vzestupu fašistů. Po odstoupení pohraničí a přičlenění města k Třetí říši, byla v Horním Slavkově pro potřeby válečného průmyslu obnovena v roce 1941 opět těžba wolframu a cínu.

Situace bezprostředně po válce byla ve městě velmi složitá. Dílem byl příčinou nucený odsun většiny obyvatel města, dílem objev strategických zásob uranu. Pracovní sílu z počátku doplňovali a nahrazovali váleční zajatci, později vězni z celkem čtyř vybudovaných vězeňských táborů. Až v roce 1958 byla založena věznice nová ležící na okraji katastru města. Vězni původně pracovali na stavbách v okolí, později ve dvou výrobních zónách v bezprostřední blízkosti objektu, dále ve strojírenských dílnách a na vnitřních pracovištích.

V 50. letech je práce vězňů postupně nahrazována brigádníky a lidmi přicházejícími v rámci náborů z jiných částí země. Vyvstávají problémy s jejich ubytováním, které se řeší nejprve narychlo vybudovaným dřevěným sídlištěm. To v letech 1951 až 1960 nahradí nové, které je unikátní ukázkou takzvaného socialistického realismu.

Opravdu jedinečnou ukázkou této stalinistické architektury je svým členěním, bránou, zdobenými fasádami, reliéfy, balkonky a terasami zdejší náměstí. V šedesátých letech 20. Století se budování sídlišť proměnilo. Stavby se zjednodušili, a tím i zlevnili. Fasády přišli o svou zdobnost. Staví se čim dál více z prefabrikátu a hlavním znakem se stala strohost. A proto si myslím, že by toto náměstí, jako jedinečný skvost stalinské éry, mělo být zapsáno do seznamu kulturních památek ČR.

Ještě v roce 1952 byl Horní Slavkov prohlášen za městskou památkovou rezervaci. Avšak již v roce 1961 byla tato zrušena. V 60. letech 20. století vzniká nová infrastruktura. Budují se obchody, dětská hřiště, a bourají se historické domy nesmírné ceny ve staré části města. Devastace se dotkla hlavně historického centra starého města, ve kterém bylo zbořeno téměř 70 % starších domů. Došlo také ke zboření radnice, která byla poškozena požárem. Důvodů tak rozsáhlé devastace, bylo několik. Vystěhování původního obyvatelstva a osídlení této oblasti obyvateli, kterým byl tento kraj a město zcela cizí. A také výstavba rozsáhlého sídliště, ve skutečnosti vznik nového města, dovršila tragický osud města starého.

Zajímavost:

V noci ze 14. na 15. října 1951 došlo v Horním Slavkově k hromadnému útěku z komunistických lágrů, které sloužily také jako pracovní tábory pro zločince i tzv. nepřátele komunistického režimu. Jedenácti vězňům se podařilo uprchnout z šachty č. 14 tábora číslo XII. Útěk se skupině nezdařil, druhý den byla většina uprchlých vězňů chycena či zastřelena u vsi Stanovice. Z obklíčení se podařilo uniknout jen Františku Čermákovi, který byl později zastřelen při přechodu státních hranic u Malacek, a Miroslavu Hasilovi, který se dostal až do Dolních Bojanovic, kde byl zastřelen. Z jedenácti útěkářů přežili jen Karel Kukal a Zdeněk Štich, ostatní byli buď zastřeleni na útěku či odsouzeni k trestu smrti. K trestu nejvyššímu byli odsouzeni Boris Volek a Ladislav Plšek.

Rodný dům Karla Havlíčka Borovského.

23. duben 2015 - 0:00

Při návštěvě tohoto koutu Vysočiny jsme nemohli minout malebné městečko Havlíčkova Borová a rodný dům jejího slavného rodáka.

V roce 1931 zde bylo slavnostě otevřeno muzeum. V domě je stálá expozice věnovaná životu a dílu  Karla Havlíčka Borovského. Reliéf ve štítu domu byl odhalen v roce 1862 při příležitosti prvních Havlíčkovských slavností. Nově jsou ve výstavních prostorách umístěny 2 stálé expozice: jedna se týká rodáka S/Ldr Josefa Stránského, DFC a padlým příslušníkům 311. peruti RAF z Vysočiny a druhá sochaře Viktora Dobrovolného.

Dům č. p. 163, kde se Karel Havlíček narodil, postavil v roce 1818 jeho otec Matěj a zřídil si v něm kupecký krám a od roku 1931 zde je tady expozice věnovaná  slavnému rodákovi.

Turistická známka č. 2138 - Dolský Mlýn u Jetřichovic

23. duben 2015 - 0:00
Dolský mlýn u Jetřichovic je dnes již ruina mlýna, kde se natáčela Pyšná princezna. I přes značnou zchátralost má svůj tajemný půvab. Nyní se dokonce jedná o tom, zda bude zařazen do seznamu památek UNESCO. Dostanete se sem pohodlnou cestou z Jetřichovic nebo náročnějším sestupem z Vysoké Lípy. http://www.dolskymlyn.cz/

Ostrovský letohrádek v zámeckém parku

23. duben 2015 - 0:00

                                        Ostrovský letohrádek v zámeckém parku

 Na místě dnešního letohrádku stával letohrádek dřevěný. V letech 1673 – 1679 byl postaven současný letohrádek stavitelem Abrahamem Leuthnerem, takzvaný zahradní dům. Jde o centrální, samostatně stojící stavbu na čtvercovém půdorysu s altánovým nástavcem. V přízemí jsou nádherné groty (s podobou krápníkových jeskyní) s kašnami, na kterých jsou symboly a jména Sibyly Augusty Sasko-Lauenburské a Ludwiga Wilhelma Bádenského. Nad grotami jsou v patře průchozí balkony s balustrádou. Letohrádek sloužil velkovévodovi jako klidné místo na jeho alchymistickou zálibu a i jako reprezentativní prostory pro slavnostní účely. V 19 století byla v letohrádku provozována restaurace. V roce 1931 při výročních oslavách  600 let města, bylo v letohrádku zřízeno městské centrum( muzeum) které zde zůstalo i po skočení oslav . Exponáty k  dějinám Ostrova dodalo město a k dějinám vrchnosti a panství zapůjčil československý stát. Bylo zde mnoho exponátů, ale po roce 1945 jsou tyto exponáty nezvěstné. Od roku 1961 v objektu sídlí městská galerie, později pobočka karlovarské Galerie umění.                 

Znovu obnovené Poutní místo Kaple Svaté Anny u Opavy

23. duben 2015 - 0:00

Znovu obnovená Kovová kaple tvarem a velikosti připomínající poutní kapli byla znovu požehnána v roce 2003 a byly obnoveny každoroční poutě.

Klen na hřbitově

23. duben 2015 - 0:00

Mohutný solitérní klen (Acer pseudoplatanus) se nalézá na hřbitově v Bochově hned u hřbitovní zdi těsně za hřbitovní branou. Památkově chráněn je od 10. 06. 2014 pro svůj vzrůst. Podle měření z roku 2014 má kmen stromu obvod 380 cm.

Kroměříž - Arcibiskupský zámok - Sala terrena

23. duben 2015 - 0:00

Sala terrena, unikátne umelecké dielo z obdobia raného baroka,  je časť Arcibiskupského zámku v Kroměříži nachádzajúca sa v prízemí záhradného krídla. Umožňovala spojenie a prechod zo zámku do Podzámockej záhrady.

Prízemné saly terrena sa nazývajú záhradné sály. Ide o architektonické barokové stavby pri zámockých záhradách. Sú umiestnené väčšinou v strede zámku alebo paláca oproti záhrade. Tieto prízemné sály bývajú k zahradám otvorené väčšinou klasickou arkádou o troch oblúkoch, do záhrady sú spristupnené niekedy aj schodišťom. Saly slúžili pre koncerty a odpočinok, bývali reprezentatívne vyzdobené a niektoré boli upravené ako jaskyne s fontánami.

Sala terrena v Arcibiskupskom zámku Kroměříž na rozdiel od poschodovej časti zámku si zachovala svoj takmer pôvodný vzhľad z doby konca 17. storočia. Tvorí ju celkovo päť miestností. Do Saly terrena sa prichádza z vnútornej strany zámku po schodišti, ktoré je zdobené veľkými sochami podobnými tým, ktoré sa nachádzajú v Kvetnej záhrade . Prichádza sa do veľkej sály, z ktorej sa vchádza do Podzámockej záhrady. Okrem tejto sály sú tu ďalšie štyri miestnosti. Naľavo je veľká sála, ktorá slúžila ako letná jedáleň. Je bohato zdobená maľbami a tiež sochami. Nábytok tu nie je. za ňou je grotta. Výzdoba tejto umelej jaskyne s kvapľami a fontánkou je zdobená hlavne ornamentami z mušlí a lastúr. Oproti dverám sa nachádza socha s vodotryskom, ktorý už nie je funkčný. Tejto miestnosti sa hovorí aj mokrá miestnosť. Údajne z nej žiaden návštevník nevyšiel suchý. Okrem čelnej sochy s vodotryskom je menšia fontánka aj v strede miestnosti. Pri vchodových dverách boli umiestnené skryté trysky, ktoré občas vystrekovali vodu. Vedľa vodotrysku so sochou bol vchod, ktrý pokračoval za sochou až do sklípkov, kde sa nachádzalo víno. Dnes už toto prepojenie nie je funkčné. Totiž arcibiskupský palác je vyhlásený Unescom za kultúrnu pamiatku a keďže vinné sklepy už nie sú jeho súčasťou, musel bzť vchod k ním zamurovaný. Toto podľa mňa stráca na zaujímavosti. Grotta je bohato zdobená. Nachádzajú sa tu umelé stromy, ktorých kmene sú oblepené kôrov zo stromov a listy sú plechové. Zvlášť bohatá je výzdoba nad vchodom. Je tu množstvo kvetín.

Po prehliadke mokrej miestnosti sme sa cez letnú jedáleň presunuli do vstupnej haly a z nej sme pokračovali do ďalšej miestnosti, ktorej sa hovorí mozaikový sál. Miestnosť má bohatú štukovu a sochársku výzdobu a stropné klenby sú zdobené freskami. V tejto sále sa konávali divadelné predstavenia.  

Druhou umelou jaskyňou, vytvorenou podľa návrhu architekta Giovanniho Pietra Tenccally je jaskyňa predstavujúca baňu. Cirkev vlastnila aj bane a tak si jednu dala postaviť aj v zámku. V grotte je 14 postáv a tri zvierata - oslík a dva psi. V každom ročnom období je v grottách chladno a je tomu tak aj v lete.

Na prehliadku Salla terreny sme sa rozhodli na základe cenníka, na ktorom nechýbala fotografia znázorňujúca baňu. Boli sme zvedaví čo sa za týmto snímkom skrýva. Nás týchto päť sálou zaujalo a odporúčame pri návšteve Kroměříža si ich pozrieť. Zaujímavé boli hlavne grotty.

Věž – zámek

23. duben 2015 - 0:00

Vesnici s neobvyklým názvem Věž najdeme na Havlíčkobrodsku, přesněji na půli cesty mezi Havlíčkovým Brodem a Humpolcem. Obec je poprvé písemně zmiňována v roce 1404 a dnes zde žije něco málo přes osm stovek obyvatel. Zdejší nejvýznamnější památkou je od konce 17. století barokní zámek Vernierů, postavený zřejmě na místě někdejší tvrze. Po dokončení stavby okolo roku 1703 se jednalo o obdélnou patrovou budovu, která byla v letech 1728 až 1730 rozšířena o vrcholně barokní boční křídlo. Na něj pak navazuje – rovněž obdélná - zámecké kaple, zakončená půlkruhově. V původní barokní podobě však už dnes zámek ve Věži neuvidíme. Postupně jej totiž čekaly rokokové (v letech 1740 až 1750), klasicistní (konec 18. století) i empírové (roku 1820) úpravy, ale po požáru v roce 1881 také neplánované opravy z počátku 20. století. Stavitel zámku je neznámý a dnes již bývá tato stavba nejčastěji označována jako empírová.

A na úvod si ještě přidejme informaci, že Vernierové získali Věž v roce 1636, kdy byla konfiskována Trčkům z Lípy. Poté, co tento rod jednoduchý zámek dostavěl, prodal Jan Bartoloměj Vernier vesnici i se zámkem - tehdy nazývaným Červená Věž - Františku Antonínovi z Gastheimu. Majitelé se pak rychle střídají, ale zámek to na své podobě pozná až ve zmíněných letech 1728 – 1730. Tehdy zámek vlastnil rytíř František Josef Mozar, který nechal postavit severní křídlo s kaplí sv. Jana Nepomuckého. V letech 1740 až 1750 vzniká zásluhou Dejmů ze Stříteže rokokové zahradní průčelí zámku; klasicistní i empírové úpravy zde však proběhly až za „vlády“ manželů Křivánkových, kteří zámek zdědili. V té době dojde také ke klasicistní úpravě hlavního západního průčelí a ke zmenšení kaple. Poté, co zámek v roce 1881 vyhořel, byl opět prodán, ale opravit ho nechal až jeho další majitel, Robert Stangler. Ten financoval počátkem 20. století – přesněji v roce 1908 - rovněž opravu zámecké kaple. Zřejmě proto, aby Stanglerům po únoru 1948 nekonfiskovali komunisté nějakou nevzhlednou ruinu. No a o deset let později se sem stěhuje domov důchodců, který zde už zůstal.

Dnešní zámecké fasády s mělkým tříosým rizalitem již mají klasicistní podobu a zdobí je ornamenty na portálových vlysech. Za zmínku stojí přízemní místnosti s valenou klenbou (patro je plochostropé), trojramenné schodiště na toskánských sloupech nebo krátké vrcholně barokní severní křídlo s balkónem na čtyřech egyptských sloupech a zdobnou rokokovou mříží. Jednolodní kaple sv. Jana Nepomuckého má různých zaklenutí celou kolekci. Loď má plochý rákosový strop, presbytář je zaklenut křížově a půlkruhový závěr konchou. Nástropní malby v interiéru kaple pocházejí z I. poloviny 19. století, všechny tři neobarokní oltáře z období kolem roku 1910. Vnější stěny kaple jsou členěny pilastry. V jídelně je k vidění neorenesanční ornamentální malba s obrazy čtyř českých hradů.

Součástí zámeckého areálu je také poměrně rozsáhlý park se skleníkem a sýpkou.K tomuto parku pak přilehlá neogotická kaple Krista Krále, která byla – i s hrobkou - postavena v roce 1930, a to podle návrhu Vejse–Deyla z Hořic. V hrobce jsou uloženy ostatky některých majitelů zámku. Přesto, že je od roku 1958 zámek využíván jako Ústav sociální péče pro dospělé, slouží jeho krásný park nadále jako oblíbené odpočinkové místo.

Zámek Věž byl mezi kulturní památky České republiky zařazen hned v květnu roku 1958, tedy v době, kdy zde finišovaly stavební úpravy, měnící panské sídlo v sociální zařízení.

Stránky

Partneři a sponzoři Klubu českých turistů

Generální partner

Lesy České republiky a.s.

         Partneři

           ŠKODA AutoDesert EssenceHAMÉTuristické známkyBoCo

Hlavní partneři

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví - Pečujeme o Vás každou vteřinuČeské dráhy a.s.Author - evropská značka jízdních kolČeská spořitelna a.s.

         Partnerské spolky

           Asociace A-TOMKST - Klub slovenských turistůPTTK - Klub polských turistů - Polskie towarzysto turystyczno-krajoznawcze OEAV - Oesterreichischer AlpenvereinOesterreichischer TouristenklubFichtelgebirgsverein e.V.Česká asociace Sport pro všechnyFolklorní sdružení České republikySokolJunák – svaz skautů a skautek ČR

Partnerské instituce, organizace a firmy

Český olympijský výborMinisterstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČRMinisterstvo životního prostředí ČRMinisterstvo pro místní rozvoj ČRCzech TourismKonto Bariérykudyznudy.cz - tipy na výletCzeCot - turistický portál České republikyMinisterstvo kultury ČRNárodní památkový úřadMinisterstvo práce a sociálních věcí ČRMinisterstvo zemědělství ČRNárodní zemědělské muzeumTuristické infocentrum KČT To má ŠŤÁVU - Slevy a tipy pro zákazníky Skupiny ČEZ získejte na www.stava.czPlzeňský Prazdroj

WEBARCHIV - archiv českého webuMediální partneři

Časopis TuristaPortál Turistika.czKAPesní KATalogy volného času KAP-KAPortál DŘEVO a STAVBYČasopis MŮŽEŠRegionální televize