Jste zde

Domů » Agregátor zdrojů » Zdroje

Turistické cíle

Turistické cíle
Katalog turistických míst a cílů
Aktualizace: 3 týdny 4 dny zpět

Bohosudovská vodárenská věž

31. srpen 2016 - 0:00

Pro každého příznivce technických zajímavostí, stojí za zhlédnutí Bohosudovská vodárenská věž. Věž byla vybudována začátkem 20. století pro potřeby Bohosudovských obyvytel zásobováním vody. Samotná věž složila jako vodojem, do nějž se sváděla voda z vodárenský zdrojů na úbočí Krušných hor. K vodárně se dostanete z ulice Pod Parkem pěšinou podél zahrádkářské kolonie.

Bývalý Krupský pivovar

30. srpen 2016 - 0:00

Právo vařit pivo a výčepní právo měla Krupka již roku 1477. Zbytky Krupského pivovaru, tak jak si jej můžeme prohlédnout dnes, pochází z roku 1906, kdy začala jeho výstavba po vyhoření starého pivovaru, respektive z roku 1907, kdy v něm bylo uvařeno první pivo. Jednalo se o poslední pivovar v Čechách, který vařil svrchně kvašená piva. Provoz pivovaru byl zastaven asi v roce 1944. V sočasnosti je patrný především dominatní pivovarský komín a dále prostory varny a klenuté sklepy. Myslím si, že pro každého milovníka piva, pivovarnictví, či technických zajímavostí stojí za to malé přibrždění a prohlédnutí si zbytků tohoto pivovaru.

Zbytky mlýnského náhonu

30. srpen 2016 - 0:00

Pokud již zabloudíme k Preissově mlýnu, ležícím odtud jen asi 30 metrů, stojí za to prohlédnout si i přes značnou zarostlost právě i tyto zbytky bývalého mlýnského náhonu. Náhon leží kousíček od křižovatky ulice Mlýnská a modré turistické trasy vedoucí z údolí Horského potoka pod hradem Krupka. Náhon patřil do důmyslného vodního systému a přímo odváděl vodu právě z Preissova mlýna dále na Aspenův mlýn, Horní mlýn a přes Krupský akvadukt dále.

Ruina Preissova mlýna

30. srpen 2016 - 0:00

K ruině Preissova mlýna se dostaneme po modré turistické značce údolím Horského potoka, jihozápadně pod hradem Krupka. Mlýn ležel na důmyslném vodním systému, který k němu přiváděl vodu přes nad ním ležící, dnes již neexistující Hlušinový rybník až od Cínovce. Pozděj byl mlýn přestavěn na restauraci Roseger Hof. I když jsou zbytky mlýna dosti zarostlé nálety, je zde možné si prohlídnout části obvodových zdí, sklepení a část přívodního náhonu.

Město Albrechtice - náměstí ČSA

30. srpen 2016 - 0:00

 

Centrem tohoto malého města, čítajícího i spolu s deseti místními částmi jen asi tři a půl tisíce obyvatel, je trojúhelníkové náměstí ČSA. I když není rozlohou velké (největší délka asi 75 m a šířka 40), působí velmi přívětivým dojmem, neboť je obklopeno starými měšťanskými domy. Z nich zaujme dům č.p.21, jehož přízemí ukrývá staré renesanční jádro a chodbu s křížovou klenbou. Později byl přestavěn v barokním slohu a ta poslední přestavba, kterou možno vidět v současné době, proběhla v duchu empíru. Dům bývával sídlem okrskového soudu, ale dávno tomu...

Další zajímavou budovou je radnice a rodný dům Františka Gela – rozhlasového zpravodaje, autora literatury faktu a povináře.

 

 

Dominantou náměstíčka je nepochybně nádherný chrám Navštívení Panny Marie. Jedná se o pozdně barokní stavbu, která nahradila původní kostel, jež lehl popelem roku 1746. Vstupní průčelí s věží zvonice je obráceno západním směrem do náměstí a všem návštěvníkům městečka tak odhaluje svou nejpůvabnější (a architektonicky nejcennější) část. Dnešní podobu chrámu vtiskly úpravy, provedené před koncem 18.století.Obrazy na oltářích jsou dílem novodobějším – jejich autor Albert Adam, je zhotovil až v polovině toho následujícího století.

 

 

Vnitřní plochu náměstí lemují komunikace a uprostřed se nachází menší trojúhelník parčíku. Za pozornost stojí bludný balvan u kostela, který je „ozdoben“ pamětní deskou Osvoboditelům v II.světové válce a pochopitelně také štíhlý barokní sloup se sochou svaté Anny Samotřetí.

(Jak známo - Anna byla matkou Panny Marie a ten poněkud záhadný výraz „samotřetí“ tehdy označoval babičku, která vychovala dceru a ta pak zase dceru anebo syna...)

Hradisko Strážný

30. srpen 2016 - 0:00

Pravděpodobně nedokončený hrad z doby kolem poloviny 13. století, o němž se nezmiňují písemné prameny ani archeologické výzkumy. Předpokládá se, že šlo o zamýšlené centrum okolní kolonizace, s dodnes dochovanými a viditelnými dvojitými příkopy a valy.

Porostem zarostlé zbytky valů a kameniva se nacházejí na zalesněném vrchu Strážný v nadmořské výšce 489 m.n.m. na zeleně značené turistické stezce mezi Újezdem u Kunštátu a obcí Nýrov. O existenci Hradiska na místě informuje tabulka, dle níž se jedná o malé pravěké hradiště blíže neurčeného stáří.

Při pokračování několik set metrů po zelené směrem na Nýrov se nachází partyzánská památník.

Dolní Moravice – sloup Nejsvětější Trojice

30. srpen 2016 - 0:00

Obec Dolní Moravice, ležící v okrese Bruntál, sice nemá ani pětistovku obyvatel, ale přesto se může pochlubit hned šesticí zajímavých a cenných kulturních památek. Jednou z nich je zdobný pískovcový pilíř se sousoším Nejsvětější Trojice, nacházející se v centru obce a zařazený mezi naše pamětihodnosti již v roce 1958. Tento svatotrojiční sloup pochází z roku 1752 a jeho autor je, bohužel, neznámý. O žádné "bezvýznamné" rustikální dílko se však v žádném případě nejedná.

Před sebou zde máme památku, která bývá často označována jako unikátní. Minimálně v regionálním měřítku - a po ikonografické i typologické stránce - je to naprosto ojedinělá barokní sochařská práce. Vynikne zde totiž nejen samotné vrcholové sousoší, ale i bohatá reliéfní výzdoba pilířového podstavce. Originální je také „ukřižovaná“ Panna Marie, umístěná na zadní straně Nejsvětější Trojice.

Milíř u Huberta

30. srpen 2016 - 0:00

Než se začalo pro zpracování železné rudy na samotný kov ve velkém využívat černé uhlí (a později zušlechtěné do formy koksu), muselo zpracovatelům kovu posloužit dřevo. Lépe řečeno výhřevnější forma dřevěného uhlí.

Dřevěné uhlí je vlastně zkarbonizovaná dřevní hmota. Za omezeného přístupu vzduchu probíhá v tzv. milířích proces, kdy jsou ze dřeva odstraněny vlastně těkavé a hůře hořící složky. Výsledkem je hmota, obsahující větší množství uhlíku, tedy prvku, který je základem hoření.

Předpokládá se, že dřevěné uhlí se používalo k tavbě železa již v době cca 3000–2000 let př. n.l. Kdy jsou známy nejstarší nálezy železných výrobků. Masivního rozšíření výroby železa přišlo zhruba kolem roku 1000 př. n.l. od kdy se datuje tzv. doba železná. V našich končinách se železo šířilo zhruba od r. 750 př.n.l.

Jak vypadala první výroba dřevěného uhlí se můžeme jen domnívat, vcelku brzy a na dlouhou dobu se rozšířila výroba v milířích. Na vyrovnané a drnu zbavené místo se zarazil středový kůl, na základ milíře se nerovnalo chvojí a středový kůl se obestavěl velkými poleny. Většinou ke středu se umísťovaly velké kusy, do krajů se rovnalo menší dřevo. Mezery se dorovnávaly úštěpky či třískami. Celá stavba se přikryla hlínou, nejlépe jílem, povrch i drnem, aby byla stavba co nejtěsnější. Milíř se zapaloval buď kanálkem v základu nebo po vytažení středového kůlu.

Po rozhoření se zapalovací otvor uzavřel. Po nějaké době (půl dne) se odstranila vrchní část, doplnilo dřevo a opět se vše zakrylo. Podle velikost se takový proces několikrát zopakoval, zhruba po dobu 3 dnů. Víceméně podle pachu poznal uhlíř kdy je hotovo. Musely se znovu důkladně utěsnit všechny průduchy, aby se hoření utlumilo.

Po vypálení se milíř rozebral a povětšinou různí dopravci dopravili uhlí k zákazníkům. Uhlíři většinou sídlili přímo u zdroje materiálu, tedy u lesů, kde trávili většinu svého času. Mimo dřevěného uhlí byl součástí výroby i dehet, který sloužil jako mazivo apod. Zajímavé je, že uhlíři byli většinou osvobození od daní, takže známá věta z jedné pohádky: „Uhlíři, máš zaplaceny daně?“ je nonsens.

Maketu jednoho milíře můžeme objevit v údolí Podolského potoka u chaty Hubert. Místo je asi 2,5 km proti proudu potoka od osady Žďárský Potok (případně obráceně od Skřítku po průběhu červené TZ.) Model je dílem lesní správy Lesů ČR v Janovicích. Janovičtí už dříve obnovili vodní klausu na Splavském potoce (nedaleko rozcestí Žlutý potok, dál směrem k Alfrédce). Další klausa se nacházela na samotném Podolském potoce, který vlastně kolem Hubertky teče od prameniště pod Břidličnou horou.

Lze předpokládat, že v minulosti zde skutečně milíře stávaly. V nedaleké Staré Vsi kdysi stávaly velké železárny (Anenská Huť). I název přilehlého Žďárského Potoka poukazuje na ohňovou činnost, žďáření bylo původní získávání zemědělské půdy vypalováním, ale i obecně volné plochy pro stavbu obydlí, získávání pastvin apod.

Dnes už se výroba dřevěného uhlí dělá průmyslově ve speciálních zařízeních a daleko v menším množství. Je při tom méně kouře i odpadu, ale nakonec většina skončí na nějaké grilovačce a párty.

 

 

Dolní Moravice - kostel sv. Jakuba Staršího

30. srpen 2016 - 0:00

Zachovalé gotické prvky jsou u vesnických kostelů na Bruntálsku jevem poměrně vzácným, a proto takové setkání vždy potěší. Jednu takovou možnost nabízí také obec Dolní Moravice. Na vyvýšenině v jejím centru se tyčí památkově chráněný kostel Většího a Staršího z obou svatých Jakubů. Ten je v tehdy nově založené obci poprvé písemně zmiňován již v roce 1351, ale jeho současná podoba je již výsledkem několika pozdějších přestaveb, z nichž tu první provedl v letech 1592 a 1593 mistr Joachim. Tehdy kostel patřil protestantům a katolíci ho „převzali pod svou ochranu“ až roku 1624. Poté zde dokonce působil pozdější šumperský děkan Lautner, jedna z obětí nechvalně proslulých čarodějnických procesů. A kdo se na dolnomoravický kostel podívá pozorně, zjistí, že jsou to vlastně kostely dva.

V roce 1795, tedy přesně dvě století po svém vysvěcení, byl totiž kostel – po požáru způsobeném bleskem - upraven klasicistně, a to zejména díky financím Řádu německých rytířů. Současný kostel je orientován od jihu k severu, ale zachovává v sobě i původní stavbu s orientací klasickou. Vstupní a čelní hranolová věž se tak stala věží boční a také původní presbytář se sakristií dnes slouží jako boční kaple. Mezi věž a někdejší chrámový chór byla vestavěna nová obdélná loď s půlkruhovým závěrem a nově vznikl také severní vstup do kostela. V severní části kostela najdeme i hudební kruchtu, nesenou osmi sloupy. Varhany jsou rovněž klasicistní. O různosti stáří a slohů jednotlivých částí současného kostela svědčí i lišící se podoba oken a opěrné pilíře.  

V interiéru, který však bývá málokdy přístupný, zaujme zejména iluzivní nástěnný oltář sv. Jakuba Staršího od Johanna Franze Greipela, pocházející z období před rokem 1798, nebo boční mariánský oltář s obrazem Panny Marie Immaculaty a sv. Josefa od Johanna Michaela Mathera i sochami sv. Kateřiny a sv. Barbory. Na protější straně se pak nachází oltář sv. Kříže s obrazem Malé kalvárie a sv. Jana Nepomuckého i se sochami sv. Veroniky, Maří Magdaleny a andílků. Nechybí zajímavá kazatelna, masivní křtitelnice a křížová cesta od Josefa Františka Pilze z II. poloviny 18. století.

Kostel sv. Jakuba Staršího obklopuje hřbitov s několika zajímavými náhrobky, kaplí a márnicí.

Malá Morávka – farní kostel Nejsvětější Trojice

29. srpen 2016 - 0:00

Kdo se kdy na Malou Morávku díval ze svahu Čertovy hory, tedy ze sjezdovky na severním svahu, byl potěšen krásným pohledem na panorama obce a hor nad nimi. A podobně zřejmě hledí i zdejší farní kostel, který se jakoby rovněž dívá na hřebeny Hrubého Jeseníku.

Ač se to dnes příliš nezdá, v minulých staletích byla Malá Morávka průmyslovým centrem. První osadníci přišli pod hory někdy ve 13. století, osada je prvně připomínaná v roce 1524. Okolí vsi je dodnes obklopené většími či menšími pozůstatky železných dolů i štol na barevné i vzácné kovy.

První kostelík postavený v Morávce byl zřejmě dřevěný luteránský. Po třicetileté válce se rekatolizace prosadila poměrně pozdě, až v r. 1655 byl kostelík přesvěcen na katolický. Již tehdy byl zasvěcen Nejsvětější Trojici. Podle záznamů byl dřevěný kostelík se sakristií na levé straně a s představěnou věží. Ze dvou zvonů od Adama Schrauba z Olomouce se dochoval jen jeden.

První plány na nový kostel sice existovaly v r. 1684, k nové stavbě ale došlo až o století později. Základní kámen byl položen v roce 1790, svěcení kostela proběhlo 22.10.1793.

Kostel je postaven na místě původního dřevěného. Základ jednolodní stavby je obdélníkový s polygonálním závěrem presbytáře. K němu v závěru přiléhá obdélníková sakristie.

Vstupní portály jsou dílem Antona Knotta z Maletína. Nad vstupem je kamenná deska s latinským nápisem se začleněním chronogramem. Věž nad vstupem měla původně zvonovitou mansardovou střechu, dnes je krytá prostou jehlancovou střechou. Vnější fasády kostela jsou téměř bez ozdob, mimo slunečních hodin či zazděného náhrobku na sakristii.

Oč je kostel jednoduchý na vnějším vzhledu, o to zajímavější je interiér. Loď je zaklenutá valenou klenbou se štukovou ozdobou. Vnitřní zdi jsou holé bez maleb. Ozdoby tvoří jen podélné římsy a lunetové výklenky nad okny. Oltářní obraz je dílem Johanna Franze Greipela, oltář sv. Kříže je dílem Andrease Koschatzkého. Původní oltářní obraz Jana Nepomuckého byl dílem Dominika Kindermanna (zmizel beze stopy). Původní varhany se nedochovaly, další z r. 1843 byly dílem Floriana Geisslera, dnešní z r. 1915 jsou dílem firmy Rieger z Krnova. Kazatelna je práce Kašpara Riedla z Jelení (u Holčovic). Stříška nad křtitelnicí pochází od J.Raaba z Bruntálu, proslulý řezbář Bernard Kutzer z Obergrundu (Horní Údolí) vytvořil sousoší Křtu Krista i nový oltář Jana Nepomuckého. Doba stavby kostela i provedení již naznačují příchod klasicismu a upouštění od barokních či rokokových vlivů.

Křížová cesta je z r. 1843.

Ve věži je jediný dochovaný zvon z roku 1655 zasvěcený sv. Anně. Novější byly zrekvírované během obou válek.

Muzeum sklářství v Karolince

29. srpen 2016 - 0:00

Sklářská expozice ve valašském městečku Karolinka je přístupná od roku 2014. Návštěvníky seznamuje s vývojem sklářského průmyslu v Karolince, prostřednictvím krátkého filmu ukazuje výrobu a zdobení sklenic a ukázkami užitkového i dekorativního skla umožňuje obdivovat nápaditost a zručnost minulých i současných sklářských mistrů. Součástí muzea je také galerie obrazů se sklářskou tématikou, jak ji zachytili akademičtí malíři Jiljí Hartinger, Karel Hofman a František Podešva.

Historie sklářství v Karolince se píše od roku 1861. To na východním okraji Nového Hrozenkova podnikatel Salomon Reich, který měl již s podnikáním ve sklářském průmyslu bohaté zkušenosti, začal stavět sklářskou huť. Ta byla pojmenována po jeho nevlastní matce Charlotte (Karolině) Reichové. 

Provoz Karolininy huti byl zahájen 11. 9. 1862. Součástí sklárny byla huť s dvěma pecemi, dvě obytné budovy pro dělníky, dům pro vedoucího provozu, stáj a pila. Vyrábělo se zde nejprve nápojové sklo a petrolejové lampy, později také broušené sklo a nápojové sklo dekorované malbou a leptáním. Provoz ve sklárně se postupem let rozšiřoval, byla zakoupena třetí pec, vybudována nová brusírna a roku 1931 vznikla také malířská pec, která umožnila dekorovat sklo emailem a zlatem.

Vyrobené sklo se rozváželo formanskými vozy po Čechách, do Vídně, Pešti a Itálie. Když byla koncem 19. století do Vsetína zavedena železnice, jezdili formani jen do Vsetína, odkud se výrobky dále rozvážely po železnici. Od roku 1908 nebylo již služeb formanů potřeba, jelikož byla železniční trať prodloužena přes Karolininu huť až do Velkých Karlovic. To už se sklo vyváželo i do Rakouska, Halíče, Ruska či na Balkán.

Období hospodářské krize ve 30. letech dopadlo i na sklárny, když Reichové nezvládali finanční potíže a Karolinina huť tak v roce 1934 přešla pod akciovou společnost Českomoravské sklárny. Ta byla v roce 1946 znárodněna. Roku 1949 byly Karolinina huť a sklárny Květná a Vrbno pod Pradědem sloučeny do národního podniku Moravské sklárny. Téhož roku byla také od Nového Hrozenkova oddělena obec Karolinina Huť, která se o 2 roky později oficiálně přejmenovala na Karolinku a tento název přešel i na sklárny. Od roku 1988 je sklárna Karolinka součástí původně státního podniku, nyní akciové společnosti Crystalex Nový Bor. Výroba skla byla ukončena v roce 2005 a v současnosti se v Karolince sklo dovážené z Nového Boru pouze dekoruje.  

Muzeum sklářství je otevřeno celý týden 9-12 a 12.30-17 h (od října do dubna pouze do 16 hodin). Aktuální výše vstupného se pohybuje od 20,- do 50,- Kč.

Šumava na kole, pěšky i na lodi.

29. srpen 2016 - 0:00

Každoroční srpnovou pánskou jízdu Na Klápě nad Novou Pecí  jsme tentokrát inovovali. Většinou jezdíme na kole, ale tentokrát jsme přidali pěší turistiku a sjíždění Vltavy na lodi. Počasí bylo zase perfektní a tak jsme si to jak se patří užili.

První den byla vyjížďka na kolech do Rakouska. Z Klápy jedeme po Vltavské cyklostezce podél Schwarzenberského kanálu do Zadní Zvonkové. Odtud po silnici a pak po rakouské cyklostezce 801 do Schönebenu. Tady máme v plánu navštívit dvě rozhledny. Nejdříve se vydáváme k Alpenblick, ze které je krásný výhled především na jih do Rakouska a pak také na pohoří Šumavy směrem k Hochfichtu.  Poté pokračujeme lesní cestou 802 k Moldaublick, z které je krásný výhled do Čech, především na lipenské jezero. Pak se vracíme zpět do Schönebenu a vyrážíme směrem na Hochficht a to po R27. Tou pak pokračujeme krásnou lesní cestou až na hraniční přechod Rakouská cesta. Prudkým sjezdem se vřítíme Na říjiště, kde odbočíme vlevo a po 1028 jedeme až na rozcestí U Stříšky. Tady začíná stoupání k Plešnému jezeru po 1029. Je příjemné počasí, tak si tu dáme pauzu na občerstvení a nezbytné foto. K tomu využijeme i fotopoint. Pak už následuje sjezd Na Klápu. Nejprve k Říjišti a pak přes Rossbach a po 1023 podél Schwarzenberského kanálu přímo domů...

Večer přijíždí ostatní kamarádi a tak na druhý den plánujeme cestu kolem Lipna a návštěvu Olympijského parku. Počasí je opět parádní a tak to praskáme kolem kanálu přes přechod Pestřice/Sonnenwald do Rakouska a U Ježové se zase vracíme do Čech. Na rozcestí U Korandy se rozdělujeme, část jede na Vítkův kámen, a my co jsme tam byli loni, míříme po 1019 na Janovu cestu a na rozcestí U mostu. Tady se dáme doprava na Frýdavu, kde se máme  opět sejít s ostatními. Po malém občerstvení pokračujeme přes Přední Výtoň na hráz Lipna. Tady z nadhledu sledujeme vodácké závody na divoké vodě. Další zastávkou je Olympijský park na Lipně. Zdržíme se pouze chvíli, nijak nás to nezaujalo, a pádíme dál do Frymburku, kde si chceme dát oběd. Po nekonečném čekání dostáváme objednané těstoviny. Pokračujeme po cyklostezce č.33 do Černé v Pošumaví a dále do Horní Plané a po nové cyklostezce podél Lipna přes Pernek do Nové Pece. Tady vyšlápneme mírné stoupání a jsme na Klápě. Další den je turisticko vodácký, alespoň pro mě. Ráno vyjíždím na kole k Plešnému jezeru, kde přehodím boty a oblečení a po žluté turistické stoupám k vyhlídce u Stifterova pomníku. Vyhlídka je krásná.... Pokračuji k vrcholu Plechého, ještě předtím mám zastávku na občerstvení z borůvek, kterých je tu opravdu hodně, a pak na Kučerově vyhlídce. Na vrcholu Plechého vidím, jak se v Rakousku honí dešťové mraky. Sestupuji tedy raději po žluté ke Kamennému moři a už za krásného počasí stoupám pěšinou po zelené turistické zpět k Plešnému jezeru. Pak sjíždím na kole přes Jelení a Černý kříž do Pěkné, kde mám sraz s kamarády. Tady už na nás čekají dvě Vydry /kanoe..../ a my se vydáváme na krásnou tříhodinou jízdu nejprve po  meandrech Vltavy a pak po Lipně do kempu Přátelé dětí. Tady lodě odevzdáme a na kolech se vrátíme zpět na Klápu. Byl to bezva den... Na další den máme domluvený výlet na kolech do Vojenského újezda Boletice, kontrétně na rozhlednu Knížecí stolec. Počasí opět krásné, možná větší vedro než bychom chtěli. Sjíždíme do Nové Pece a po 33 jedeme do Perneku a odtud po 1252 začínáme stoupat do vojenského prostoru. Cesta je pěkná, ale je to nahoru dolů až k Záhvozdeckému potoku. Tady už stoupáme po modré turistické k Adolfovu kameni a přes Památník až pod Knížecí stolec. Tady necháme kola a pěšky vyšlápneme poslední metry. Z rozhledny je krásný výhled na Plechý, na Lipno a na druhé straně až k jaderné elektrárně Temelín nebo na  vrchol Libín nad Prachaticemi. Zpět sjíždíme přes Skalky do Záhvozdí a pak po silnici do Želnavy. V Nové Peci si dáme oběd a odpoledne věnujeme koupání v Lipně. Večer je poslední oheň pod nebem plným hvězd. A je konec.... Ráno se rozloučíme se sympatickou "paní domácí" a vyrážíme. Při cestě domů se ještě zastavujeme na Lipně , kde absolvujeme exkurzi v informačním centru vodní elektrárny. Cestou do Vyššího Brodu si vyjdeme k Čertově stěně a pak už definitivně míříme domu na Vysočinu. Tak zase za rok.....

Vikantice – kostel sv. Wolfgagnga

29. srpen 2016 - 0:00

Vikantice, horská obec nedaleko Branné, vstoupila do širšího povědomí jako filmová Díra u Hanušovic. Ale takovou dírou nebyla vždycky. O poměrně větším počtu obyvatel hovoří i vcelku velký jednolodní kostel sv. Wolfganga. Stavba je dotována do konce 16. století (1577). Můžeme na něm pozorovat stopy renesanční i pozdějších přestaveb (1641).

Jde o kostel filiální, základ je obdélníkový s polygonálním závěrem. Obdélníková sakristie přiléhá k evangelijní straně. Fasády jsou hladké, strop kostela je plochý. U vstupu představěná kvadratická věž. Oltář se datuje do období kolem r. 1700, v 18. nebo 19. století byl přistavěna hudební kruchta a nová okna. Zřejmě nejstarší částí výbavy je kazatelna ze třetí čtvrtiny 17. století.

Kostel a zejména výbava je značně poznamenán polistopadovými sběrateli kostelních cenností, ale i předchozí péčí socialistického státu.

Sv. Wolfgang je u nás méně známý světec. Žil v 10. století jako benediktinský mnich. Důležité je jeho působení na biskupském stolci v Řezně. V tomto úřadě se podílel na založení biskupství v Praze (část ostatků je ve Svatovítské katedrále). Svátost získal za četné milosrdné skutky a pomoc potřebným.

Mnichov (Vrbno pod Pradědem) - kaple Nanebevzetí Panny Marie (Schnaubelova kaple)

29. srpen 2016 - 0:00

Dřevěná kaple, nacházející se v místní části města Vrbno pod Pradědem zvané Mnichov, zde stávala nejpozději již někdy na přelomu 17. a 18. století. Vydržela ve své „původní“ podobě až do roku 1975, kdy byla - coby zchátralá - zbořena. Když se o pár desetiletí později rozhodli místní občané i chalupáři, že tuto kapli dle původního vzoru znovu postaví, nastal problém - původní pozemek, ležící asi o 50 metrů níže, byl již zastavěn. Město však poskytlo pozemek náhradní, a tak mohla být dřevěná kaple v roce 2012 postavena jen nedaleko místa, kde stávala kaplička původní. Občané Mnichova jsou na ni právem hrdi, protože stavbu kaple nejen kompletně financovali, ale také se na ní sami podíleli. Samotná stavba je dílem firmy Jiřího Blažka, který se obdivuhodně zhostil i konstrukce kuželovité věže

Název Schnaubelova kaple je vlastně názvem původní barokní kaple. Je zajímavé, že se informační prameny shodují na tom, že tuto cennou „německou“ památku s chutí „pohřbili“ severomoravští soudruzi, ale už méně na dataci jejího konce. Kromě uváděného roku 1975 se můžeme dočíst také o roce 1977 nebo údaj, že se tak stalo již průběhu 60. let minulého století. V každém případě však život staré kaple v podstatě skončil po II. světové válce s odsunem zdejších Němců a ta nová vznikla zejména zásluhou několika českých nadšenců současných. Zmiňováni bývají nejčastěji zdejší zednický mistr Václav Albert, který zhotovil podle dochovaných fotografií přesný model kaple, a chalupář Petr Havlíček, který jako právník zahájil jednání s vedením města Vrbno pod Pradědem.

Současná kaple, zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie, má tedy - stejně jako její předchůdkyně - obdélný půdorys, sedlovou střechu s modřínovým šindelem a nad průčelím věž. Vchod v průčelí doplňují dvě boční okénka, po jednom na každé straně. Kapličku, jejíž stavba proběhla od března do září 2012, najdeme na souběhu cyklostezky č. 553 s červenou TZ ve směru Vrbno pod Pradědem – Drakov. 

Jánský kopeček v Jihlavě

28. srpen 2016 - 0:00

Centrem parku je Kostel sv. Jana Křtitele na vyvýšenině nad řekou Jihlavou. Místo je nazývané Jánský kopeček, přestože se moc o kopeček nejedná, spíše jde o výběžek sousedního Královského vršku. Kostel je původem nejstarší budovou v Jihlavě – v románském stylu vznikl ještě před založením města, pravděpodobně ve dvanáctém století. Byl součástí osady při Haberské stezce, která minimálně od jedenáctého století spojovala Kolín se Znojmem, respektive Prahu s Vídní a byla předchůdkyní císařské silnice. Historie se kolem, i přes Jánský kopeček, převalovala všelijak, od jeho přestaveb, úprav a oprav (pobořili ho například vojáci Jiřího z Poděbrad, či Švédové za třicetileté války), přes popravy u něj, hřbitov okolo až po socialistické zahrádky.
Významná historická událost oživená v poslední době ve městě, Jihlavský havířský průvod, má svůj prapůvod v poutích, které chodily od Kostela sv. Jana Křtitele do Kostela sv. Jakuba v centru města. V novodobé historii chodí každoročně havířský průvod na Jánský kopeček, kde se pak odehrávají kulturně společenské aktivity, od mše v kostele, přes divadélka a kejklíře po různé koncerty a performace. Je dané i místem a jeho geniem-loci, že jde o akce velmi příjemné a pohodové. K Jánskému kostelíku je příjemné se projít nejenom na svatého Jána, ale i kdykoliv jindy během roku - v okruhu mohutných stromů a soch naleznete klid uprostřed města. 

Rozcestník Kynžvart (zámek)

28. srpen 2016 - 0:00

Rozcestím u zámku v Kynžvartu prochází pouze zelená TZ. Ve směru severovýchodním vás značení dovede na kynžvartské náměstí a odtud až k 6 500 metrů vzdálenému rozcestí U stohu, kde můžete po modré TZ pokračovat dále do Mariánských lázní. V opačném směru pak do Chebu.

Ve směru jihovýchodním vás pak zelená TZ povede od zámku Kynžvart ke zdejšímu nádraží. Dále pak vede trasa do Vysoké a následně vás přivede až na vrchol 940 metrů vysoké Dyleně. 

Památník Antonína Strnadla

28. srpen 2016 - 0:00

Památník malíře a grafika, národního umělce Antonína Strnadla nalezneme v Novém Hrozenkově. Je umístěn v historické dřevěnici č. p. 451, ve které malíř při svém pobytu v nynějším městyse bydlel. Hned vedle dřevěnice se nachází výstavní síň "Maštal" a je zde umístěna i pokladna do památníku. Ve výstavní síni probíhají příležitostné výstavy, pro které se platí vstupné zvlášť. Do 31. 8. 2016 jsou zde rozmístěny hlavolamy a podobné aktivity na procvičení mozkových závitů z liberecké IQlandie. Po prohlédnutí památníku jsme navštívili i tuto expozici a při luštění různých rébusů, jazykolamů a optických klamů jsme se pořádně zapotili.

Interiér dřevěnice je tvořen dvěma místnostmi, z nichž jedna je věnována malíři Antonínu Strnadlovi a jeho dílu, zejména ilustracím dětských knih a ztvárnění života obyčejných lidí na Valašsku, ve druhé místnosti je pak umístěna stálá výstava salašnictví. Na půdě dřevěnice se nachází galerie.

Antonín Strnadel se narodil 10. 5. 1910 v nedalekých Trojanovicích. Měl rovněž slavné bratry – spisovatele Josefa a Bohumíra (publikoval pod příjmením Četyna) a Václava. Antonín studoval na uměleckých školách v Praze (mj. u Maxe Švabinského) a poté působil jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Nový Hrozenkov navštívil v roce 1929 na pozvání spolužáka a místo mu tak přirostlo k srdci, že se zde v letech 1935 a 1936 usadil a tvořil. Náměty čerpal z valašských lidových motivů a vytvořil tak pro budoucí generace odkaz krásy valašské kultury. Všechny postavy, které ve svých kresbách ztvárňoval, měly základ ve skutečně žijících osobách. Rád maloval také krajinky, zvláště beskydský Zděchov a Horečky. Zemřel v Praze 31. 10. 1975.

V expozici salašnictví upoutá pozornost malířova velkoformátová kresba zachycující život lidí na salaši. Byli to bača, který salaš řídil a měl odpovědnost za svěřené stádo ovcí, jeho 2-3 pomocníci – říkalo se jim Valaši – a pomocník Valachů – ogar – chlapec, který vykonával, co bylo třeba.

Antonín Strnadel se významně podílel na uspořádání hrozenkovské Výstavy salašnictví v roce 1936. Z této výstavy pocházejí i některé předměty v expozici. K pracím na salaši patřilo také dojení a zpracování mléka. Ovce se dojily podle ročního období 2-3krát denně. Z ranního dojení se dělala žinčice, polední bylo pro baču a Valachy a večerní mléko se stloukalo na máslo. Na výstavě jsou proto k vidění gelety (díže na dojení), putyry (bečky na vydojené mléko), máselnice a další potřeby na výrobu sýrů, žinčice a dalších pochutin z ovčího mléka. 

Dále jsou v místnosti vystaveny nástroje na zpracování lnu a vlny, např. krample na rozčesání vlny, drhleny, česlice, kolovrat a další dobové předměty. Po domluvě s průvodkyní je také možné za příplatek ke vstupnému praktické předvedení řemesel.

Sami jsme si mohli vyzkoušet foukání do dlouhé salašnické fujary, zavěšené u stropu muzea. Na tu se na salaši troubilo v případě ohrožení. Zvuk se nesl od salaše k salaši až k městu, kde byla umístěna vojenská posádka, která přijela na pomoc. Bohužel to občas také nestihla, jako v případě přepadení Hrozenkova Tatary, kdy vojáci dorazili, když už byla polovina obce v plamenech. 

Ač je památník a muzeum rozlohou nevelké, je zde umístěno poměrně dost exponátů. Atraktivnosti návštěvy dodává také poutavý výklad průvodkyně, která nás informovala o životě Antonína Strnadela, popsala snad všechny malířovy vystavené kresby a v salašnické expozici nás seznámila s jednotlivými předměty, o jejichž účelu bychom mohli sami jen spekulovat. 

Provozní doba památníku je od 1. května do 31. října, úterý až neděle 9-12 a 13-17 hodin. Vstupné je symbolické ve výši 5-15,- Kč.    

Kaple v Karlovicích

28. srpen 2016 - 0:00

 

Rozsáhlou rekreační obec Karlovice, ležící podél toku Opavy ještě mezi posledními většími masívy Hrubého Jeseníku, není jistě milovníkům tohoto pohoří třeba blíže představovat. Kromě její hlavní dominanty – kostela sv.Jana Nepomuckého, stojícího na návrší, v centru obce najdeme i zajímavý patrový objekt bývalé Kosárny, sloužící nyní jako muzeum. U silnice ve středu Karlovic narazíme i na skromnou, bělostně zářící kapličku, o níž informace na netu cudně mlčí. I když se nejedná o stavbičku bůhvíjak historicky cennou, je jistě i ona hezkou ozdobou obce. Okénkem můžeme nahlédnout i dovnitř na oltář. Zdobí jej soška Madony, odkrývající své srdíčko, podle čehož soudím, že byla tato sakrální stavbička zasvěcena Panně Marii Sedmibolestné.

České Budějovice - Hvězdárna a planetárium

27. srpen 2016 - 0:00

Lidovou hvězdárnu vybudovala na soutoku Vltavy a Malše v roce 1937 Jihočeská astronomická společnost. Stavbu provedla firma Antonína Kubíčka. Žáci tesařského oddělení místní mistrovské školy stavební sestavili dřevěnou konstrukci otáčivé kupole. Zrcadlový dalekohled systému Cassegrain pochází z pražské dílny ing. Viktora Rolčíka. Mezi lety 1967 - 1970 byly podle projektu Ludvíka Sýkory a Milana Pázlera přistavěny planetárium, kinosál a výstavní hala. Dnes nabízí hvězdárna a planetárium svým návštěvníkům nejen pozorování hvězdné oblohy a Slunce, ale i vzdělávací pořady a výstavy.

Horní Údolí - kostel sv.Jana Křtitele

27. srpen 2016 - 0:00

 

 

Půvabné sídlo s mnoha rekreačními chalupami, jehož stavení jsou rozhozena mezi svahy Příčného vrchu, Jelení hory a Zámeckého pahorku kolem toku Olešnice v samém závěru údolí, na první pohled rozhodně nepřipomíná obec se slavnou hornickou minulostí. No a vidíte, jak to zdání klame – o Horním Údolí sice nalezneme zmínku až z roku 1450, ale těžba jednoho vzácného kovu zde probíhala už ve 13.století. A ti staří kovkopové, neznající ještě modernějších technologií a těžící jej tehdy pouze z povrchových jam, jistě museli ze zlatonosných svahů Příčného vrchu sem tam sestoupit pro zásoby do nejbližší osady, takže nějaké osídlení v místě dnešní obce zřejmě existovalo ještě před tou první historickou zmínkou.

 

Jak se původní povrchová těžba modernizovala a v jednom z nejslavnějších zlatonosných revírů u nás – Starohoří (anebo chcete-li Altenbergu, když to tady tehdy byl samý Němec), pronikla starými štolami hluboko pod zemský povrch a tím pádem vzrostl výnos zlata, rozrůstala se i hornická osada. A když bylo hornictví částečně nahrazeno i jinými obory výdělečné činnosti – hlavně dřevařstvím a plátenictvím, vyrostly v obci také mlýny a pily, vyráběly se zde šindele a poblíž se v kamenolomu těžil stavební kámen.

 

Právě lomový kámen byl použit na stavbu kostela, působícího dojmem malé katedrály. Tenhle impozantní chrám, zasvěcený sv.Janu Křtiteli, byl ale na místě staršího raně barokního vystavěn až roku 1888. I zde žijícím německým obyvatelům se líbily tehdy módní „neo styly“ a pro podobu svého kostelíčka zvolili sloh strohý, novogotický. Dva kostelní zvony si nechali přivézt až z daleké Vídně, hlavní dominantou kůru se staly varhany od krnovské firmy Rieger. Nástěnné malby vytvořili zlatohorští malíři Franz Templer a Emil Brander. Ale zbytek interiéru včetně hlavního oltáře je dílem dvou uměleckých řezbářů a sochařů (otce a syna) Bernarda a Reimonda Krutzerových.

 

Jednou z prvních prací Krutzera otce je i litinový kříž, umístěný na mramorovém podstavci u hřbitovní zdi, datovaný do roku 1822. Hřbitov, umístěný ve svahu, se nachází ve vstupní části celého kostelního areálu. Ještě před vstupem na něj si určitě povšimneme výrazné sochy v životní velikosti, zobrazující sv.Floriána, která je rovněž dílem Bernarda Krutzera, ale až z roku 1875. Pomník padlým z I.světové války do těsného sousedství chrámu přibyl až v roce 1922.

 

Pokud budete informace o kostele sv.Jana Křtitele hledat na netu, často narazíte na informaci o tom, že není v současnosti využíván a chátrá.

 

Tohle naštěstí už dnes patří minulosti: díky finančním sbírkám obyvatel z blízkého i vzdáleného okolí k jeho záchraně největší měrou přispěli bývalí rodáci, žijící dnes v Německu. Kromě interiérů a střechy byly opraveny i náhrobky hřbitova. A i když bývá kostel otevřen nepravidelně, do jeho znovuvzkříšeného interiéru jsme mohli radostně nakouknout i my...

Stránky

Partneři a sponzoři Klubu českých turistů

Generální partner

Lesy České republiky a.s.

         Partneři

          HAMÉ Turistické známky BoCo Mikov Sphere Card Fotolab

Hlavní partneři

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví - Pečujeme o Vás každou vteřinu České dráhy a.s. Author - evropská značka jízdních kol Česká spořitelna a.s.

         Partnerské spolky

          Asociace A-TOM KST - Klub slovenských turistů Maďarský turistický svaz - Magyar Természetjárö Szovetség PTTK - Klub polských turistů - Polskie towarzysto turystyczno-krajoznawcze Český olympijský výbor OEAV - Oesterreichischer Alpenverein Oesterreichischer Touristenklub Fichtelgebirgsverein e.V. Česká asociace Sport pro všechny
          Folklorní sdružení České republiky Česká obec sokolská Junák - český skaut, z.s. ERA-EWV-FERP - Evropská asociace turistických klubů

Partnerské instituce, organizace a firmy

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ministerstvo životního prostředí ČR Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Czech Tourism Konto Bariéry kudyznudy.cz - tipy na výlet Labská stezka CzeCot - turistický portál České republiky Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Královéhradecký kraj Kraj Vysočina Ministerstvo kultury ČR Národní památkový úřad Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Ministerstvo zemědělství ČR Národní zemědělské muzeum Turistické infocentrum KČT Plzeňský Prazdroj Moje vertikální kilo Zeměměřičský úřad

WEBARCHIV - archiv českého webuMediální partneři

Časopis Turista Kulturní kalendář 366 dní KAPesní KATalogy volného času Portál DŘEVO a STAVBY Časopis MŮŽEŠ Svět outdooru Turistické listy