Jste zde

Domů » Agregátor zdrojů » Zdroje

Turistické cíle

Turistické cíle
Katalog turistických míst a cílů
Aktualizace: 1 hodina 26 min zpět

Procházka městem Bílovec

23 hodiny 54 min zpět

Pokud se chcete dozvědět něco o zámku nebo podzemí města Bílovce, které ukrývá tajné chodby, o bílovecké dělové kouli, Bílé paní procházející se chodbami zdejšího zámku, vodníkovi, čarodějnicích - prodávajících v Bílovci na trhu a dalších pověstech, zaujme vás jistě kniha  - Pověsti z Bílovce a okolí. Město Bílovec, nacházející se v okrese Nový Jičín se rozkládá na obou březích řeky Bílovky. Koncem 2. sv. války bylo město z velké části poškozeno, a tak následovala dostavba města. Byly vystaveny nové panelové domy, které změnily styl starobylého města, ze kterých s v jeho centru zachovalo několik historických budov. Historické jádro Bílovce se od roku 1992 stalo městskou památkovou zónou, střed tvoří původně čtvercové Slezské náměstí. Dnešní podoba vznikla po odstranění severního bloku budov, zničeného roku 1945. Z rohů náměstí vycházejí krátké uličky, vedoucí k bývalým hradbám, postaveným po roce 1383, ze kterých se dochovaly jen malé zbytky zdiva. Do systému opevnění byl začleněn i bývalý hrad, vystavený v JV rohu historického města. V letech 1576 - 95 vybudovaly Pražmové z Bílkova v letech 1576 - 95 zdejší renesanční zámek s lichoběžníkovým nádvořím a válcovými nárožními věžemi.

Z dalších památek si ve městě prohlédnete kostel sv. Mikuláše z roku 1400, stojící na Slezském náměstí. V dolním předměstí stojí kaple sv. Barbory, dnes obřadní síň. Bývala součástí městského špitálu, který na Dolním náměstí stával poblíž městských hradeb, ale byl zbořen. Její dnešní vzhled vznikl v letech 1969 - 71, při úpravě na slavnostní obřadní síň byla před průčelí představena novodobá předsíň. Další kaple, zasvědcení panně Marii Pomocné byla postavena v16. stol. u studánky s údajně léčivou vodou, později zničena protestanty. Počátkem 21. stol.  byla kaple obnovena, roku 2002 nově vysvědcena. U kapličky roste památný tis červený, údajně vysazený mnichy v 2. pol. 17. stol. Ve skutečnosti je mladší, má 290 let, vysoký je 14 metrů s obvodem kmene 295 cm. Z moderní architektury vyniká zdejší smuteční obřadní síň z roku 1976 na hřbitově, ve tvaru vysoce vzedmuté klášterní klenby, zdobená je barevnou vitráží, kompozicí bronzu a keramiky s názvem - Věčná hmota. V dvoupodlažním domě z poloviny 18. stol, stojící naproti zámku u Slezského náměstí sídlí Městské muzeum, kde je umístěno i Infocentrum. V areálu zámku se nachází také letní kino, oblíbené návštěvníky za příznivého počasí. Ze středních škol zde mají žáci možnost navštěvovat - Gymnázium Mikuláše Koperníka, soukromou podnikatelskou školu a střední odborné učiliště. Město Bílovec leží uprostřed trojúhelníka, jehož vrcholky tvoří Opava, Ostrava a Nový Jičín. Historické jádro tvořící Slezské náměstí je kulturní památkovou zónou. Ve městě Bílovci najdete vše - zámek, muzeum, malebné historické centrum, měšťanské domy, kostel sv. Mikuláše s vyhlídkovým ochozem, kapli sv. Barbory s obřadní síní. Na Slezském náměstí najdete obří šachovnici, kde se při oslavách města hrají šachové turnaje s největšími venkovními figurkami v Česku.

Šumperk - Terschův dům

23 hodiny 54 min zpět

Zeptáte-li se některého z obyvatel Šumperka, kde že ve městě již dlouhá desetiletí sídlí nejstarší prodejna sportovních potřeb, odpoví vám zřejmě každý. S otázkou na Terschův dům se však možná uspokojivé odpovědi nedočkáte. A přitom se jedná o týž objekt, nacházející se na Starobranské ulici (č. 5). Původně se ovšem jednalo o domy dva. A to domy středověké, jejichž historie nepřímo souvisí i s nechvalně proslulými čarodějnickými procesy, které na Šumpersku probíhaly v závěru 17. století.   

V levé části tohoto objektu totiž svého času žil Johann Dominik Beck, od roku 1679 člen čarodějnického inkvizičního tribunálu a purkmistr města. „Strašidelnou“ historii původního domu ještě navyšuje fakt, že v jeho pravé polovině uhořely při požáru města v roce 1669 manželka a dcera majitele (T. Wendtland). Dům byl následně opraven – a upraven – aby je pak oba dva v letech 1761 až 1800 koupili Terschové, tedy velice bohatý rod, pyšnící se od roku 1806 rytířským titulem. A ti také domy spojili v jeden celek.

Rod Terschů byl skutečně velmi bohatý a – kromě jiného – mu např. patřily zámky Třemešek a Chudobín. V „našem“ domě na Starobranské ulici pak Franz Tersch v roce 1841 zřídil a následně provozoval soukromou poštu, která pak byla v roce 1884 zestátněna. I další dějiny domu jsou s tímto rodem úzce spojeny; dnešní novorenesanční podobu totiž získal dům při přestavbě v roce 1886, kterou financoval jeho tehdejší majitel a dlouholetý starosta města Friedrich Tersch. Však také Starobranská ulice nesla jeho jméno až do roku 1945.

V současné době je průčelí domu do Starobranské ulice čerstvě rekonstruováno. Díky tomu můžeme obdivovat poměrně bohatou výzdobu objektu s arkýřem. Nejrůznější figurální reliéfní skulptury, maskarony či dřevěné doplňky nabízejí poměrně pestrou uměleckou paletu. Stačí se jen zastavit a zvednout hlavu ...

Na závěr si ještě prozradíme pár slov o rodu Terschů. Tato rodina pocházela z Rakouska a na sever Moravy přišla někdy kolem roku 1733. Se Šumperkem je nejvíce spojován místní rodák Franz Xaver Tersch, který zde začal podnikat v tabákovém průmyslu a později s plátnem. A právě on byl císařem Františkem II. povýšen do rytířského stavu. Zaměstnával několik stovek dělníků, založil pár bělidel a jeden velkostatek určený k chovu skotu, z kterého později vznikl tzv. Pavlínin dvůr, dnešní sídlo šumperského Vlastivědného muzea. Jeho syn Franz pak provozoval – již zmíněnou - první soukromou poštu v monarchii a vnuk Friedrich v Šumperku dlouhé roky starostoval a staral se o jeho rozvoj.

Kašna sv. Floriána v Kynšperku nad Ohří

26. srpen 2016 - 0:00

Kašna sv. Floriána stojí v Kynšperku na náměstí Míru. Žulová kašna má podobu osmiboké nádrže a na její severní stěně je vytesán záznam o opravě kašny v 2. polovině 19. století. Po velkém požáru, který dne 15. srpna 1706 zachvátil Kynšperk, byla na kašně vztyčena pískovcová socha sv. Floriána. Tato socha patrona všech hasičů měla pak Kynšperk nad Ohří ochránit před dalšími požáry. 

Vikýřovice – morušovník (a Kalvárie)

26. srpen 2016 - 0:00

Na naše poměry poměrně nezvyklý strom najdeme u oblíbeného hostince Pod Trámkama ve Vikýřovicích. Místo je poměrně oblíbeným místem výletů Šumperáků, zejména v jarních až podzimních měsících sem na zahrádku dojíždí spousta cyklistů, nicméně strom u vstupu není nijak vnějškově pozoruhodný, takže až po přečtení tabulky leckdo zjistí, jaký unikát tu roste.

Moruše bílá (přesněji morušovník bílý – Morus alba) pochází z Číny, kde je jak známo jedním ze základních potravinových článků bource morušovitého. Stromy dosahují výšky až 20 m (na tabulce se praví 10–15), tak by se měli vědci dohodnout.

Ačkoliv v Evropě roste poměrně dlouho (i císař Karel Veliký nakázal jejich pěstování), přeci jen u široké veřejnosti o tomto stromě není příliš velké povědomí. Plody moruše mají připomínat ostružiny či maliny (tvarem), bohužel jsou náchylné na přepravu, proto se asi nikdy nedočkají prodeje v supermarketech, ačkoliv jsou sladké a výživné.

Morušovník Pod Trámkama je vysoký asi 13 m, šířka koruny 10 m. Odhadované stáří 130 let. Podle údajů jde o druhý nejstarší morušovník olomouckého kraje. Raritní je jeho poloha, výška 340 m n.m. sice není nijak absolutní, ale blízkost Jeseníků přeci jen činí kraj chladnější, takže přeci jen teplomilnější strom tu nemá úplně ideální podmínky.

Strom byl poškozen dřevokaznou houbou, proto bylo nutné provést několik ošetření.

Místo u hostince tvoří malou křižovatku a hned přes ulici můžeme obdivovat pozoruhodnou Kalvárii v klasicistním stylu z roku 1813. Kvalitní pískovcová socha znázorňuje ukřižovaného Krista, se vzhlížejícími postavami Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Autor je neznámý. Od roku 2007 je kříž na seznamu nemovitých kulturních památek.

Vlachova Lhota – dřevěnice č.p. 44

26. srpen 2016 - 0:00

Asi nejznámější památku malé obce Vlachova Lhota, ležící na jižním úpatí Vizovických vrchů, najdeme na okraji zdejší návsi. Jedná se o dřevěnici neboli roubený dům č.p. 44, který představuje ukázku typické valašské lidové architektury 19. století. Tato dřevěnice se přitom do dnešních dnů dochovala víceméně náhodou, a i proto byla oprávněně zařazena mezi naše kulturní památky. Budova na kamenné podezdívce ze zdejšího pískovce, která měla funkci stabilizační i hydroizolační, byla od počátku součástí historického jádra této valašské obce.

Zajímavé je vyplnění spár trojúhelníkovými latěmi nebo čtyřdílná dispozice obytné části (síň, světnice, komůrka a černá kuchyně). Na roubenou část navazuje kamenná hospodářská přístavba mladšího datování. Zřejmě z důvodu požáru je nepůvodní rovněž střecha, která je částečně sedlová, částečně pultová a podpírají ji čtyři dřevěné sloupky. Chybí i původní šindel, který nahradily tašky.

Většina podobných objektů měla na Valašsku smůlu. Málo vody, hodně větru a z bezpečnostního hlediska nesprávný způsob přípravy pokrmů často napáchaly zla více než švédský voják, rabující v době přibližně třetinu století trvající války. Vlachova Lhota takto například vzplála v roce 1889. Ono se není co divit, když si uvědomíme, že horký kouř z otevřeného ohně byl dymníkem odváděn do podkroví, odkud unikal několika průduchy. Na dřevěné obydlí trošku riziková záležitost …

Sloup Nejsvětější Trojice v Kynšperku nad Ohří

25. srpen 2016 - 0:00

Sloup Nejsvětější Trojice byl v Kynšperku nad Ohří vztyčen roku 1700. Dvoustrannou plastiku vytvořil chebský sochař Vilém Felsner.  Plastika ztvárňuje Trůn milosti (Bůh Otec skrývá pod svým pláštěm Syna). Je umístěna na sloupu postaveném na soklu a stupňovité základně.

Sokl sloupu nese německý nápis. V překladu: “Ke cti Nejsvětější Trojice byl tento sloup vztyčen roku 1700.“ Pod nápisem je reliéf trnové koruny, na zadní straně je figurální reliéf a nápis MDCC a boky podstavce zdobí akant. Kolem sloupu je do čtverce uspořádaná kamenná balustráda. Pod balustrádou je terasovité schodiště.

Turistická známka č. 2341 - Hrad Kadaň

25. srpen 2016 - 0:00
Kadaňský hrad stojí na skále nad řekou Ohří již cca 750 let. V polovině 13. století jej s největší pravděpodobností založil Přemysl Otakar II. V současné době hrad slouží jako městská knihovna, obřadní síň a také muzeum. Komentovaná prohlídka probíhá zejména raně gotickými sklepy, kde návštěvníci poznávají výše popsanou historii a její vliv na stavební vývoj. Výklad doplňují vitríny s archeologickými nálezy, kresbami a dobovými fotografiemi, tři modely hradu v různých stavebních etapách, různé interaktivní prvky včetně obří stavebnice pozdně gotického okna v životní velikosti a další architektonické zajímavosti. http://www.kultura-kadan.cz/muzeum/sekce/57/stale-expozice

Turistická známka č. 2338 - Jeskyně Pekelné doly

25. srpen 2016 - 0:00
Pekelné doly známé také jako Lindavské kostely jsou rozsáhlé podzemní prostory a chodby v údolí říčky Svitávky. Největší pískovcové uměle vytvořené podzemí v Evropě vzniklo v 18. století za dob hraběte Kinského. Světovým unikátem je rovná pískovcová klenba procházející skálou. Tato klenba je 110 m dlouhá a podpírá ji přes 30 pilířů. Jeskyně se proslavily natáčením pohádky "S čerty nejsou žerty" v roce 1984. Od roku 2001 má jednoho vlastníka a je zde provozován soukromý motoklub s názvem Pekelné Doly. Je zde možnost občerstvení v klubové kuchyni, posezení uvnitř i vně. Vše bez organizovaných prohlídek. http://www.pekelnedoly.cz/

Turistická známka č. 2335 - Zřícenina hradu Radkov

25. srpen 2016 - 0:00
Zřícenina hradu Radkov se nachází na Radkovském hradisku a patří k „nejtajemnějším“ středověkým objektům Moravy. Hrad se v žádných písemných pramenech nevyskytuje a je možné, že zanikl již před svým dokončením. Je také ovšem možné, že se jedná o někdejší slovanské hradiště z 10. až 11. století, které bylo rozšířeno - snad v I. polovině 13. století - příčnou zdí. http://www.turistika.cz/mista/radkov-zricenina-hradu-radkovske-hradisko

Hraniční cesta.

25. srpen 2016 - 0:00

Část staré obchodní cesty, která vedla z Rosenthalu přes Sněžník, Ostrov, Rájec do Petrovic. Úsek cesty ze Sněžníku do Rajce byl vydlážděn kameny. Vozila se tudy vytěžená kovová ruda ze štol na Děčínském Sněžníku na zpracování do hamrů a hutí v Ostrově a Rájci. A obráceně se pak vozily kovové výrobky, nářadí a dokonce i dělové koule. Cesta vedla přímo po státní hranici.

Po II. světové válce byla tato část hranice uzavřena, byly zde vybudovány drátěné zátarasy s kontrolním orným pásmem pro zajištění stop a signální stěnou. Došlo k úplnému uzavření státní hranice. Až do dubna 1966 střežili hranici pohraničníci a po nich hlídky veřejné bezpečnosti.

Pohraničníci, kteří zde denně procházeli při ostraze státní hranice dali název této cestě – Hraniční cesta. Cesta je přístupná od roku 1990, vede tudy NS Zapomenuté pohraničí a žluté turistické značení.

Veršomat Kampa

25. srpen 2016 - 0:00

Pražská Kampa, tedy oblast u levého břehu Vltavy na rozhraní Smíchova a Malé Strany je vyhledávaná pro svou poetickou podobu jak četnými turisty, tak i příznivci romantiky či tajemna.

Aby si kolemjdoucí navodili tu správnou náladu, mohou si ti, co sem míří od jihu, tedy například od mostu Legií nebo od Petřínské lanovky, zkusmo přečíst pár veršů, které jim ten správný pocit navodí.

V podstatě jednoduchý přístřešek podle návrhu Bořivoje Stamberga je vybaven sadou pohyblivých válců. Ne náhodou se podobají těm, které dříve zdobily nádražní haly. Dnes už takových zařízení vidíme po nádražích míň a míň.

Na válcích jsou vyvěšeny různými verši světové poezie. Tvůrci projektu zprvu vyvěsili verše japonské a čínské provenience a jejich českými podobami. Válce jsou volně přístupné, takže papíry s poezií se mění, navíc i slouží kolemjdoucím i jako svérázné skladiště. Popřípadě sem připíše nějaké dílo i neznámý autor.

S projektem Veršomatu je spojen mj. kavárník Ondřej Kobza, to je ten co vymyslel piána na ulicích. Nad prvním výběrem básní dohlíží Aleš Roleček.

Na kole po Brdech.

24. srpen 2016 - 0:00

Jakmile armáda umožila přístup do vojenského prostoru Brdy, bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy se tam vypravíme. Kromě nedotčené přírody mě tam lákalo i to, že jsem v Rožmitále pod Třemšínem trávil část své vojny.

Srpen je vždy čas pro naši šumavskou pánskou jízdu, kterou trávíme Na Klápě nad Novou Pecí. Letos jsme se rozhodli vyrazit o dva dny dříve a strávit je v Brdech. Jako základnu jsme si vybrali Rožmitál pod Třemšínem. Na náměstí jsme si dali výborný guláš a jedno pivo a pak jsme z auta vyndali kola a vyrazili. Jedeme po cyklostezce 8190 do Starého Rožmitálu, kde zajdeme na místní hřbitov k pomníčku hudebního skladatele a místního rodáka J.J. Ryby. Pak pokračujeme kolem Nového rybníka do Nepomuku. Odtud chceme vyjet na vrchol hory Praha, ale zastavují nás zákazové cedule na okraji lesa. Místní houbař nás uklidňuje, že zakaz už nikdo nerespektuje a všichni tam jezdí.....  Ale občas prý to kontroluje policie a rozdává pokuty. Ale touha vidět Brdy je silnější a tak jedeme dále na Čákovu vyhlídku. Cestou na Prahu potkáváme další dva cyklisty, kteří jsou v pohodě, sjeli prý už celé Brdy. A tak jedeme s nimi přímo pod vysílač. Pak se ještě podíváme na samotný vrchol, který je nekolik desítek metrů dále. Vše je OK, jen z povzdálí nás sleduje obsluha vysílače. Pak sjíždíme k Padrťským rybníkům. Nejprve vjedeme na hráz Dolejšího, tedy menšího. Ale nepřipadá nám malý..... Pak vjíždíme na hráz Hořejšího, který je opravdu veliký. Přejedeme po hrázi na druhou stranu a pak se vydáváme po červené turistické  cestě přes Bělehrad do Míšova. Tady máme v plánu zastávku na občerstvení. Dáváme si brdskou XXL klobásu, kterou zapijeme místní dvanáctkou, dobrá kombinace. Pak pokračujeme už po silnici přes Teslíny, což je nejvýše položená obec v Brdech, přes Věšín zpět do Rožmitálu. Nocovat jsme se rozhodli u Nového rybníka. Večer uděláme oheň, opékáme buřty a užíváme krásného večera.

Druhý den se vydáváme po východní straně Brd. Nejdřive však míříme do lesa nad Voltuší, kde má mohylu J.J.Ryba. Právě tady ukočil svůj život.... Pak se vracíme do Rožmitálu a po modré turistické jedeme přes Nesvačily a Strýčkovy do Vysoké u Příbramě, kde navštěvujeme vilu a pomník hudebního skladatele A,.Dvořáka. Podíváme se i k Rusalčinu jezírku. Pak se napojíme na cyklostezku č. 302 a přes Bohutín jedeme do Příbrami. Naším cílem je především Hornické muzeum a Svatá Hora. Prohlédneme si celý areál, který je opravdu krásný a svítí novotou. Nedávno zde byla dokončena rekonstrukce. Po prohlídce sjedeme do centra a po obědě hurá zase do Brd. Přes Lazec a Kozičín stoupáme k Pilské vodní nádrži. Je to zásobárna vody pro Příbram. Pak pokračujeme k vodní nádrži Láz. Sjedeme do vesničky Láz, odkud pokračujeme do Nepomuku. A dále po 8190 sjíždíme pře les a okolo Nového rybníka do Starého Rožmitálu.

Byl to pěkný výlet v krásné přírodě a za pěkného počasí. Opravdu se to povedlo.

Černá Hora – Pivovarské muzeum

24. srpen 2016 - 0:00

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří. Stará moudrost platí samozřejmě nejen v Čechách, ale i na Moravě. Přiznejme si, že ačkoliv se Morava (hlavně ta Jižní) snaží proti Čechám vymezit tím, že národním mokem pro Moraváky (nebo Moravany) není pivo, ale víno. Ovšem kdo kdy navštívil kdejakou moravskou hospodu, valný rozdíl oproti Čechám nepozná. Prostě všude se slope stejně.

Výroba piva se traduje již ve starém Egyptě, ale to byl spíš nějaký kvas. Až bájný král Gambrinus někdy kolem roku 1000 přidal do obilného základu chmelové přísady a postupně se začalo pivo blížit dnešní podobě.

K jedněm nejstarších a rovnou nejlepším pivovarům na Moravě bezesporu patří pivovar v Černé Hoře. Místní se chlubí tradicí téměř pětisetletou, kdy bratři Tasové Černohorští z Boskovic začali na svém panství vařit pivo. V Černé Hoře se dokonce chlubí, že jde vůbec o nejstarší moravský pivovar. O tom můžeme vést spory, co se přesně myslí pivovarem. Jiná města se mohou pochlubit, že pivo vařili daleko dříve. To však bylo v minulosti soustředěné po jednotlivých měšťanských domech, které držely právo vařit pivo. Zas tak to ale nebylo ekonomicky výhodné, vařit pivo v malých dávkách, takže nakonec už ve středověku se právovárečníci sdružovali do společných spolků a skupin a vařili svůj mok ve větších dávkách. S postupným postupem průmyslu se pak zaváděly větší a větší provozy. Nakonec v místech, kde právo vařit pivo existovalo se leckdy dávno nevaří.

Dnešní pivovar v Černé Hoře vznikl výstavbou nových provozů v l. 1871–3, od roku 1896 pivovar fungoval pod hlavičkou Rolnické akciové společnosti pivovarní. V dalších letech pohltila společnost okolní konkurenci v Letovicích či Předklášteří u Tišnova. V roce 1949 byl pivovar znárodněn, k významné změně vlastníka došlo v roce 2009, kdy jej kupuje skupina K Brewery, později přejmenovaná na Pivovary Lobkowitz. Letos do skupiny vstoupili investoři z Číny.

Vlastně mimo pivovar, ale v samotném sousedství stojí hotel Sladovna, který vznikl přestavbou nefunkčních objektů bývalé sladovny. Ač se to nezdá, vlastně s pivovarem nemá příliš společného, majitel je zcela jiný (jeden z bývalých akcionářů pivovaru). Ovšem to že nemá společného příliš je taky informace zavádějící, v restauraci se čepuje téměř vše, co se zrovna vedle vaří.

Muzeum ve sklepení bývalé sladovny přeci jen oba sousedící objekty významově spojuje. Nejde o nijak přehnanou expozici, spíš možnost si připomenout některé taje z výroby oblíbeného pěnivého moku, které zajisté každý vzdělaný pivař ovládá.

Expozice připomíná z jakých surovin se nápoj vaří, jak se kontroluje kvalita pěníku, jak se pivo skladuje a distribuuje apod. Nechybí ukázky starých pivních lahví, půllitrů či krýglů. Objevíme i různé etikety, pivní soudky nakonec i ceny, které místní pivo obdrželo na různých pivních kláních.

Muzeum má klasicky muzejní otevírací dobu, tedy denně mimo pondělí, vstupné 30 plné, 15 poloviční (děti do 6 let 0).

Kostel sv. Bartoloměje v Kvašňovicích.

23. srpen 2016 - 0:00

Raný středověk je spojen s pronikáním křesťanské víry na území Čech. V tomto období docházelo ke stavbám prvních kostelíků v románském slohu na našem území. Jakousi prioritní oblastí bylo tehdy Prácheňsko. V oblasti Horažďovicka a Sušicka dnes nacházíme značné množství církevních staveb, které byly postaveny v románském slohu. Mezi ně patří i kostel sv. Bartoloměje v Kvašňovicích. I když první písemná zmínka o této obci je až z roku 1364, zdejší kostel tu již stál více jak 100 let.

Se stavbou tohoto kostela se začalo kolem poloviny 13. století. Uvádí se, že byl postaven mezi roky 1240 až 1260. Tehdy měl v této oblasti významný vliv řád cisterciáků, který zřejmě byl u jeho počátku. Následné rozšíření svatyně v gotickém slohu proběhlo v roce 1400. V roce 1748 byla přistavena sakristie. Kostelíku se nevyhnuly ani barokní úpravy, v tomto slohu byl upraven mezi roky 1751 až 1768 a v této podobě zůstal až do současnosti. Kostel je jednolodní stavba s vysokou hranolovou věží v západním průčelí. Hlavní loď je sklenuta zrcadlovou klenbou. Na ní navazuje gotický pětiboký, uzavřený presbytář s křížovou klenbou. Zbytky románského zdiva jsou patrné na severní stěně kostela a věži. Na jižní straně je románský vstupní portál. Vnitřní zařízení je barokní. V sakristii jsou umístěny náhrobní kameny z let 1556 – 1578. Kostel je ze tří stran obklopen hřbitovem.

Budova fary byla postavena v barokním slohu v 18. století. Hřbitovní kaple je klasicisní a stavěla se v roce 1800. Před kostelem je skupina starých lip. Pod nimi je kříž z roku 1840, pomník padlým a v poslední době přibyl kamenný stůl. Zajímavou sochou je sv. Jan Nepomucký z roku 1832, stojí pod skupinou starých stromů severně od kostela. Socha byla postavena jako dík obyvatel v době morové nákazy, která se vsi vyhnula. V obci a jejím okolí je poměrně velké množství drobných sakrálních staveb. Kvašňovice jsou na mapě KČT č. 68 Pootaví. 

Poštovní muzeum Vyšší Brod

23. srpen 2016 - 0:00

Při prohlídce kláštera ve Vyšším Brodě jsme zavítali i do Poštovního muzea, které se nachází přímo v areálu cisterciáckého kláštera, který byl založen r. 1259. Expozice dějin pošty v českých zemích od r. 1526 až po současnost je zde dokumentována na množství předmětů s poštou spojených. Jsou to různé dopravní prostředky, počínaje kočáry, dále vývěsní štíty poštovních úřadů, poštovní schránky, já pamatuji ještě ty modré. V dřívějších dobách se nosily krásné uniformy (stejnokroje) a používaly se různé výstroje (trubka postiliona). Kdo by neznal píseň Jede, jede poštovský panáček, jede, jede poštovský pán. A pan pošmistr byl opravdu někdo.

Mechanizační prostředky - staré balíkové váhy nahradily váhy digitální a co  telekomunikační přístroje - Morsův telegrafní přístroj. Už dávno jsou pryč doby, kdy jsme posílali telegramy k různým rodinným událostem, dnes to nahradily SMS zprávy. Pošta prošla dlouhým vývojem při poskytování poštovních služeb a velkou proměnou užívaných prostředků. Zde můžeme srovnávat minulost se současností a vidět ten obrovský rozdíl. Dnešní pošta již není to, co bývala, protože se zabývá mnoha činnostmi, které s poštou vůbec nesouvisí a mnohdy nejsou potřebné ani známky, ty nahradila pouhá razítka.

Poštovní muzeum je otevřeno  duben - říjen  kromě pondělí  od 9-12 a 13-17 hod.,   od listopadu do března pak po domluvě.    Vstupné 50 Kč, snížené 20 Kč a děti do 6 let v doprovodu dospělého zdarma.      

Havířov zámek

23. srpen 2016 - 0:00

Hned naproti kostela sv. Anny v Havířově stojí v krásném parčíku původně barokní zámeček, jehož majitelem byl v letech 1827-1835 hrabě Friedrich von Arco, který má náhrobek právě u kostela. Zámeček byl r. 1823 zničen požárem a přestavěn v empírovém stylu. Od r. 1845 již nebyl používán jako panské sídlo, ale jako správní a administrativní budova panského statku. Město Havířov, v jehož vlastnictví je zámek, provedlo r. 1997 rozsáhlou rekonstrukci a otevřelo zámek v lednu r. 1998 jako hotel a restauraci s obřadní i koncertní síní. Já jsem na terase, odkud je vidět místní koupaliště, uhasila svou žízeň pohárem dobrého moku.

 

Havířov kostel sv. Anny

23. srpen 2016 - 0:00

Při cestě autobusem z Orlové do Havířova vždy vidím kostel. Když jsem byla v Životicích, tak jsem se u tohoto kostela zastavila na zpáteční cestě. Původně empírový kostel sv. Anny z let 1841-1945 byl do dnešní podoby přestavěn v letech 1967-1971, kdy přibyly tři apsidy. Z původního kostela, který je kulturní památkou, se dochovala osmiboká kostelní věž s přilbicí a segmentově sklenutými okénky. Interiér kostela je řešen již moderně a je moc hezký. Mně se líbily i vitráže oken, do nichž se odráží okolní příroda. Kolem kostela je parčík s pozůstatkem hřbitova. Kromě starých hrobů je zde památník padlým z bojů o Těšínsko, a to jak ze západní, tak i východní fronty.

Další zajímavostí, kterou zde můžete vidět a která je rovněž kulturní památkou od r. 1991, je náhrobek z bílého mramoru, který patří bývalému říšskému kancléři hraběti Friedrichu von Arco (11.11.1797-21.9.1835), majiteli zámku na Šumbarku (část Havířova) v letech 1827-1835. Nachází se hned za branou ke kostelu a byl sem přemístěn ze hřbitova na Šumbarku.

 

Vulkán Roudno

23. srpen 2016 - 0:00

Když už v nějaké hospodě narazíte na portréty Amy Winehouse, Johnnyho Cashe a Kurta Cobaina, řeknete si, že zas tak obyčejná hospoda to není. Jednoduchý, ale příjemný interiér tvoří kulisu k těmto již zvěčnělým velikánům.

Roudno, vesnička pod Velkým Roudným nad pravým břehem Slezské Harty zas tak velká není, aby místní štamgasti zaplnili hostinec každodenním vysedáváním, ale jak se blíží víkend, sjíždí se k přehradě spousta rybářů a postupně i dalších výletníků, kteří přítomnost hospody uvítají. Hostinec je sice oficiálně otevřen každodenně, ale nelze na to spolehnout, facebook praví že jistější je to ve středu a od pátku do neděle. Nabízí nejen tekuté občerstvení, ale i teplou a studenou kuchyni. Nabídka není nijak široká, ale ke Slezské Hartě se povětšinou nejezdí výletníci za kulinářskými zážitky.

Hudební koutek s výše zmíněnými portréty naznačuje, že sem občas přijíždí i nějací umělci (většinou amatérští).

Ačkoliv je interiér vyzdoben reklamou různých pivovarů, točí se tu povětšinou Hanušovické pivo různých stupňů, a protože to vlastně není ani daleko od Opavy, nemůže chybět točená kofola. ZK častým pochutinám patří mimo různých sušenek a cukrovinek guláš, nějaký smažák, utopenec, tlačenka a jiné dobroty.

A pokud by někdo pochyboval o názvu hospody, nevztahuje se k tomu, že by zde byla častá soptící společnost (to se nevylučuje), nýbrž jak je známo, Velký Roudný je vyhaslá sopka.

Geopark Joachima Barranda

22. srpen 2016 - 0:00

Geopark Joachima Barranda se rozprostírá od západního okraje Prahy až za město Zdice. Je také často neoficiálně nazýván Barrandien a nezřídka mylně zaměňován s geologickou expozicí na dvoře Muzea Českého Krasu v Berouně, která nese též název Geopark Barrandien.

Název dostal po věhlasném francouzském badateli jménem Joachim Barrande. Mnozí znají na tomto území spíše pojem CHKO Český kras, které se pyšní označením největší vápencové území v Čechách. Nicméně velká řada (často neprávem opomíjených) zajímavostí se nachází až za hranicemi krasu. Celé území geoparku nabízí takřka nepřeberné množství výletů, kulturních akcí a přírodních, geologických i kulturně-historických zajímavostí. V roce 2017 se bzde geopark ucházet o titul Národní geopark UNESCO.

Na začátku roku 2016 vyšel tištěný průvodce - putovní sešit Cesta do Barrandienu, který je určený především pro rodiny s dětmi. Průvodce vás seznámí s tradičními místy zábavnou a hravou formou a ukáže vám také to, na co běžní průvodci zapomínají. Během vašeho putování můžete řešit malé kvízy, za něž získáte na vybraných místech samolepky. Výdejní místa a další informace o putovním sešitu naleznete na adrese www.barrandien.cz/putovani. 

České Budějovice - Beseda

22. srpen 2016 - 0:00

Budovu nechal vystavět v letech 1868 - 1869 Českobudějovický spolek Beseda. Záhy se stala střediskem společenského, kutlurního a politického života zde žijících Čechů. V Besedě se pořádaly plesy, zábavy, přednášky, scházely se zde české spolky. V zahradě Besedy byla od roku 1872 tělocvična Sokola. Celková přestavba a modernizace budovy proběhla v roce 1934. Původnímu účelu sloužila budova do konce čtyřicátých let 20. století. Ve druhé polovině 20. století, kdy v Besedě sídlily různé organizace, značně schátrala. Dnes jsou v prostorách Besedy provozovány restaurace, sál pro pořádáni různých akcí, v přízemí rovněž knihkupectví.

Stránky

Partneři a sponzoři Klubu českých turistů

Generální partner

Lesy České republiky a.s.

         Partneři

          HAMÉ Turistické známky BoCo Mikov Sphere Card Fotolab

Hlavní partneři

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví - Pečujeme o Vás každou vteřinu České dráhy a.s. Author - evropská značka jízdních kol Česká spořitelna a.s.

         Partnerské spolky

          Asociace A-TOM KST - Klub slovenských turistů Maďarský turistický svaz - Magyar Természetjárö Szovetség PTTK - Klub polských turistů - Polskie towarzysto turystyczno-krajoznawcze Český olympijský výbor OEAV - Oesterreichischer Alpenverein Oesterreichischer Touristenklub Fichtelgebirgsverein e.V. Česká asociace Sport pro všechny
          Folklorní sdružení České republiky Česká obec sokolská Junák - český skaut, z.s. ERA-EWV-FERP - Evropská asociace turistických klubů

Partnerské instituce, organizace a firmy

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ministerstvo životního prostředí ČR Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Czech Tourism Konto Bariéry kudyznudy.cz - tipy na výlet Labská stezka CzeCot - turistický portál České republiky Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Královéhradecký kraj Kraj Vysočina Ministerstvo kultury ČR Národní památkový úřad Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Ministerstvo zemědělství ČR Národní zemědělské muzeum Turistické infocentrum KČT Plzeňský Prazdroj Moje vertikální kilo Zeměměřičský úřad

WEBARCHIV - archiv českého webuMediální partneři

Časopis Turista Kulturní kalendář 366 dní KAPesní KATalogy volného času Portál DŘEVO a STAVBY Časopis MŮŽEŠ Svět outdooru Turistické listy