Jste zde

Domů » Agregátor zdrojů » Zdroje

Turistické cíle

Turistické cíle
Katalog turistických míst a cílů
Aktualizace: 3 hodiny 5 min zpět

Přírodní památka Lužické šipaky.

17 hodin 16 min zpět

Přírodní památku tvoří prudký západně orientovaný svah nad silnicí z Lužic do Dobrčic. Přírodní památka byla vyhlášena v roce 1993 z důvodu ochrany především vzácného dubu pýřitého /šipaku/, kterých zde roste přes 200. V severní lesnaté části PP roste většina dubů pýřitých, další a mladší duby pak rostou v travnatém svahu, kde převládá stepní vegetace s chráněnými teplomilnými a suchomilnými rostlinami.

Oblast je také důležitou paleontologickou lokalitou. Geologický podklad tvoří čedič a křídové sedimenty. Svah PP tak tvoří půda bohatá na jílové materiály, které často vytvářejí kluzné vrstvy. Ve svahu jsou vidět staré i nové sesuvy půdy. Sesuvy byla poškozena i silnice, která je pro automobily neprůjezdná.

Jez Vlaské I

17 hodin 16 min zpět

K nejčastějším regulačním vodním stavbám na řekách od pradávna patří různé jezy a splavy. Kromě regulační funkce nezřídka měly i funkci energetickou. Než přišel James Watt se svým kouřícím vynálezem, musela lidstvu stačit síla paží či nohou, dobytka, vody a větru. Ty poslední dvě vlastně byly tak říkajíc bez námahy, pomineme-li fakt, že se nejdřív muselo ale vyrobit nějaké zařízení, které by sílu živlů dokázalo spoutat.

Síla vody se užívala k přeměně přímého pohybu (vodní tak) na otáčivý (nějaké kolo). A aby to mělo větší sílu, postavila se nějaká hráz nebo stupeň, která sílu vody znásobila. No a jez je vlastně také taková malá hráz, která zvedne hladinu o maximálně pár metrů, Na větších tocích můžeme vidět i jezy či splavy několikametrové výšky (klidně 5), menší řeky většinou vystačí s menším převýšením, nakonec se to odvíjí od reliéfu okolní krajiny. První jezy či splavy byly spíše dřevěné konstrukce, postupně se přidávalo zpevňující kamení, s rozvojem techniky přišly i jezy zděné, betonové a železobetonové. Pokud je u jezu nějaké energetické zařízení, musela zde být nějaká konstrukce, která regulovala přítok vody na stroj. Jednoduchá stavidla, kde se třebas jen přidávají fošny a trámy se nahrazují stavidly se zvedacím mechanizmem, moderní konstrukce jezů dnes umožňují regulovat výšku přelivu přímo celého jezu. Takovým konstrukcemi jsou různé pohyblivé klapky, které za využití hydraulického vztlaku umožňují pohyb skoro celé hrany jezu, nebo části (jsou-li klapky dělené).

Byť malý, ale pěkně vyvedený jez s klapkami můžeme vidět u Vlaského nedaleko Hanušovic. Na 331,1 říčním kilometru byl v roce 2012 postaven nový jez s pohyblivou klapkou. Základ jezu je železobetonový, šířka 10 m, maximální výška přelivu 1,5 m. Průtok vody v místě je udávaný průměrně 2,4 m3.s-1. Moderní jez je opatřen rybím přechodem, jak to vyžadují současné předpisy. Jez má energetickou funkci. Tlakovým převaděčem (betonové potrubí) je odváděna voda se spádem 5,4 m do MVE. Jedna přímoproudá Kaplanova turbína pohání generátor s instalovaným výkonem 110 kW.

Bohdíkov – U Sepla

22. únor 2017 - 0:00

U Zeppla, U Seppla až to skončilo s jedním P. Tradiční a poměrně oblíbená hospoda v Bohdíkově u mostu přes Moravu nějakou dobu zela prázdnotou, to když poslední majitelé ztratili o živnost zájem. Projíždějící automobilisté, cyklisté a vodáci tak museli zaskočit do poněkud odlehlejší hospůdky Obora v blízkém Raškově.

Starobylý názve u Zöppla ještě odkazuje na prapůvodní německy hovořící majitele. Hospoda je součástí většího objektu, jehož polovina slouží jako kulturní dům, ale i před tím sál jako součást hostince sloužil k podobným účelům. Nějakou dobu v pravé části od vchodu (z čelního pohledu) sídlilo řeznictví a potraviny, ty ale s postupujícím tržním hospodářstvím přestaly rovněž vynášet a před nějakými třemi roky zavřeli i hospodu. Dodejme, že tou dobou ovšem hostinec už dávno ztratil svůj lesk a slávu, přestalo se vařit a zbyla z něj taková začouzená putyka.

Se stavem se ale nechtěla smířit obec, které nakonec patřila polovina domu (jakožto zmíněný kulturák). Byla odkoupena i prázdná polovina domu, provedeny nutné opravy a vyhledán nový nájemce hostince. Tím se stala firma Manel s.r.o.

Zrekonstruovaný provoz byl otevřen před létem 2016 a dá se říci, že Bohdíkov dostal restaurant solidního vzhledu i služeb 21. století.

Interiér není přehnaně luxusní, vybavení je spíše strohé, zčásti tradiční vesnické s moderními prvky. Grafiky na stěnách prozrazují vkus zařizovatele. Jistě zaujme kamenem obložený bar. Grafiky na stěnách zřejmě navozují atmosféru nějakého světového velkoměsta.

Hostinec nabízí obědové menu a jiné kuchyňské výtvory (prý dosti dobré). V teplejší části roku výletníci rádi zasednou v kryté zahrádce. U Sepla si nehrají na žádné světáky, tudíž je na čepu výběr piv z Hanušovic, nakonec je to sem sotva 5 km.

České Budějovice - Zátkova vila

20. únor 2017 - 0:00

Funkcionalistickou vilu pro Miroslava Zátku postavila v roce 1932 místní firma bratři Petrášové. Projekt vypracovali architekti Josef Šlégl a Jaroslav Stránský. Dvoupatrová reprezentativní budova má složité vnitřní výškové uspořádání a připomíná Raumplan Adolfa Loose. Složitost uspořádání se projevuje vertikálami na fasádě a výraznými římsami. Dům je v několika úrovních propojen se zahradou terasami. Celková kompozoce budovy je ovlivněna holandským neoplasticismem. Budova bylo opravena v roce 1993 dle návrhu českobudějovického architekta Antonína Malce. Dnes slouží jako sídlo firmy Zepter international s.r.o.

Vrch Svinky.

20. únor 2017 - 0:00

Dvojitý zalesněný vrch Svinky je v těsném sousedství s vrchem Číčov. Vrchy odděluje silnice z Mostu do Lovosic. Oba vrchy jsou geologicky zajímavou lokalitou. Jedná se o zbytek oligocenní přívodní vulkanické dráhy. Během počátečných explozí byly na povrch vyneseny úlomky pyroponosných hornin a křídových slínovců. Nacházejí se zde zrnka českého granátu a mnoho dalších minerálů.

V sedle mezi vrcholy jsou ruiny bývalé hájovny, která byla obydlena ještě po II. světové válce. Poblíž je ve skále vytesaný 10 metrů dlouhý sklep a také tu stojí jeden ze dvou mohutných prastarých dubů.

Vrchol je bez výhledu, nevede na něj žádná cesta.

Verunčin pramen (Brniště)

18. únor 2017 - 0:00

Verunčin pramen se nachází při cestě z Velkého Grunova do Brniště, a to malém v parčíku kde kdysi stály domky, jejichž pozůstatky jsou patrné ve skalách. Z jejich sklepů vytékají pramínky a před nimi stojí upravený Verunčin pramen, jehož voda je pitná až po převaření. Prostředí kol pramene je vzorně upravené včetně informačních tabulí. 

Své jméno získal pramen podle sličné Verunky, jež byla vnučkou zdejšího bohatého sedláka, který ji vychovával poté, co její matka zemřela při porodu a jejího otce zabil blesk, když na koni objížděl rodinné polnosti. Verunka každý den chodila se džbánem k prameni, kde se setkala s mysliveckým mládencem. Mladí lidé se do sebe zamilovali. Pěstoun dívky však s jejich láskou nesouhlasil a odmítl jim dát požehnání. Mládenec se oběsil na mohutné jedli vedle hájovny. Nešťastná Verunka chodila dál k prameni a marně vyhlížela svého milého. Jednoho dne se od pramene domu už nevrátila. A jelikož se na břehu nedaleké říčky našel její džbán, má se za to, že se z nešťastné lásky utopila.

Budova Spolku výtvarných umělců Mánes

17. únor 2017 - 0:00

Funkcionalistický komplex budov od architekta Otakara Novotného byl postaven v letech 1928-1930 v místech bývalých Štítkovských mlýnů. Spojuje Masarykovo nábřeží a jižní cíp Slovanského ostrova.

Spolek výtvarných umělců Mánes si vlastní budovu s potřebným zázemím pořídil po celých 43 letech existence. Využil situace, kdy Pražská obec vykupovala mlýny a sklady podél Vltavy a zakoupil od města Štítkovské mlýny. Podmínkou prodeje bylo, že spolek budovy na vlastní náklady zbourá a pod novou budovou poteče řeka. Architekt Otakar Novotný tento požadavek vyřešil umístěním nové budovy na železobetonový most. Nízká světlá budova s velkými prosklenými plochami měla být v kontrastu s tmavým zdivem přilehlé vodárenské věže, která je dnes dominantou celého komplexu.

Ústředním bodem interiéru byl výstavní sál o ploše 300m čtverečních, hala, klubovna a menší výstavní a přednáškové prostory. Během nepříliš zdařilé rekonstrukce v letech 1980-1987 byla tato dispozice včetně dobového interiéru narušena. Původní podobu stavbě vrátila až rekonstrukce z let 2012-2014.

Kostel Panny Marie pod řetězem

17. únor 2017 - 0:00

Torzo nedokončeného maltézského chrámu se oficiálně nazývá Chrám Panny Marie pod řetězem konce mosta. Současný kostel je kněžištěm původně zamýšleného chrámu.

Jonanitská komenda založená králem Vladislavem I. mezi lety 1158 a 1169 sídlila u paty tehdejšího Juditina mostu. Od roku 1182 stávala v místech dnešního nádvoří trojlodní bazilika, která byla ve 13. století obehnána hradbami. Ovládala tak jižní přístup k mostu, zatímco severní byl střežen taktéž opevněným biskupským dvorem.

Gotická přestavba začala v první polovině 14. století. Přesnější data nejsou známa, ale s jistotou víme, že kněžiště muselo být hotovo v roce 1378, protože v něm bylo vystaveno tělo Karla IV. Věže a vstupní portál byly vybudovány ho husitských válek, jimiž kostel záhy značně utrpěl když byl v roce 1420 vypálen. Další požár ho postihl v roce 1503. Na přelomu 16. a 17. století byl kostel upravován v raně barokním stylu a na konci 17. století byl původní oltář vyměněn za současný. Škrétův obraz Madonny žehnající johanitům v bitvě u Lepanta byl z původního oltáře přenesen. V kostele se nachází i několik tesaných kamenných náhrobků, pod kterými jsou pohřbeni jak členové Řádu maltézských rytířů, tak další významné osobnosti.

 

Trčkovská galerie - Stálá expozice protokolárních darů

17. únor 2017 - 0:00

V nově zpřístupněných nejstarších podzemních prostorách Valdštejnského paláce se nachází Trčkovská galerie. Je zde volně přístupná stálá expozice darů, které dostávají senátoři na zahraničních cestách, nebo naopak věnují návštěvám.

Vyšehradské sady

17. únor 2017 - 0:00

Vyšehradské sady vznikly v 19. století v místech bývalých vinic. Jejich největší část vede podél hradeb, odkud je překrásný výhled na Prahu. Nachází se zde několik soch, převážně bájných postav ze staročeských pověstí. V těsné blízkosti je také Staré purkrabství, Staré děkanství a Chrám sv. Petra a Pavla.

Libušina lázeň

17. únor 2017 - 0:00

Trosky strážní bašty pocházejí ze 14. a 15. století. Stavba byla pravděpodobně součástí Vyšehradského opevnění. Skalní ostroh na kterém stojí je opředen pověstmi stejně jako celý Vyšehrad.

Pražští Němci přišli v 19. století s pověstí, že se zde koupávala kněžna Libuše se svými milenci. Kdo jí omrzel, toho shodila ze skály do Vyšehradské tůně. Ta je prý nejhlubším místem na Vltavě.

Ze skály měl také podle pověsti skočit Šemík s prchajícím zemanem Horymírem na hřbetě.

Turistická známka č. 2373 - Zámek Lužany

16. únor 2017 - 0:00
Renesanční zámek Lužany stojí na břehu řeky Úhlavy ve stejnojmenné obci. Lužanský zámek, k němuž patřilo panství s několika vesnicemi a dvory, měnil během staletí často majitele. V roce 1886 koupil zámek i panství Josef Hlávka pro svou matku Annu a později se sám stal jeho majitelem. Ve všech prostorách zámku se nachází řada vzácných dobových uměleckých děl, zejména portrétů Josefa Hlávky, jeho současníků a přátel. Některé z nich jsou dílem Hlávkových hostů, zejména Václava Hynaise, Maxe Švabinského, Josefa Václava Myslbeka a Julia Mařáka. http://www.obec-luzany.cz/informace-o-obci-luzany/turisticke-zajimavosti/zamek-luzany/

Podolský přístav

16. únor 2017 - 0:00

Podolský přístav byl postaven pro vory obyvatel nedalekého Podskalí v letech 1869-1872. Ochranná hráz, na které dnes stojí loděnice Českého Yacht Klubu, byla postavena v roce 1890. Po zániku Podskalí byl pro svoji malou kapacitu vyhrazen sportovním plavidlům, kterým slouží dodnes. Jeho hloubka je 4m a za velkých mrazů zamrzá.

Pražská náplavka - Rašínovo nábřeží

16. únor 2017 - 0:00

Náplavka na Rašínově nábřeží je dnes nejživějším místem na Vltavském břehu. Je ohraničena na jedné straně Výtoní a na druhé Jiráskovým mostem u Žofína. Je zde nádherný výhled na Hradčana, mnoho barů, restaurací na kotvících lodích a konají se zde koncerty pod širým nebem.

První část náplavky vedoucí od Palackého náměstí k Jiráskovu byla postavena současně s Palackého mostem v letech 1870-1878. Druhá část byla dokončena spolu se stavbou Vyšehradského tunelu v roce 1905. Stavbě musela ustoupit svérázná osada plavců a vorařů v Podskalí. Za chovala se pouze bývalá Podskalská celnice na Výtoni, kde je dnes restaurace.

Železniční most

16. únor 2017 - 0:00

Most spojující vltavské břehy pod Vyšehradem a na Smíchově nemá oficiální jméno. V mapách je označován jako "železniční most" s malým písmenem a toto označení se vžilo.

První most zde byl postaven v letech 1971-1972 jako součást Pražské spojovací dráhy, která spojovala Západní nádraží (nyní Smíchovské) s Nádražím Františka Josefa (nyní Hlavní nádraží). Byl jednokolejný a koncem 19. století již přestal vyhovovat. V roce 1901 ho nahradil most, který zde stojí dodnes. Stavbu doprovázelo rekordně krátké přerušení dopravy. Nové nosníky byly smontovány vedle starého mostu a poté přesunuty do osy původního mostu. Práce na přesunu probíhaly od brzkého rána 30.září 1901 do poledne 1.října. Již v noci na 2.října byl obnoven provoz.

Nad budoucností mostu visí otazník. Jeho životnost byla odhadnuta na dalších 30 let, ale kapacita nestačí. Poté, co byl prohlášen v roce 2004 kulturní památkou již není ve hře stržení, ale několik plánů na přistavění dalšího mostu vedle stávajícího.

Valašské Klobouky - Cyrilometodějská kaple

16. únor 2017 - 0:00

Cyrilometodská kaplnka, jedna z najvýznamnejších pamiatok južného Valašska je postavená na rozhraní katastru mesta Valašské Klobouky a obce Poteč a je zasvätená apoštolom, svätému Cyrilovi a Metodovi.

Podnet k výstavby tejto kaplnky dali veľkolepé oslavy cyrilometodejského milénia na Velehrade v júni 1863, k pamiatke tisícieho výročia príchodu solunských vierozvedcov, sv. Cyrila a Metoda na Moravu. Plány na výstavbu tejto kaple vypracoval Michal Urbánek. Kaplnka bola postavená v novogotickom slohu v rokoch 1861 - 1864, jej slávnostné vysvätenie sa konalo 5. Júla 1864. Veľkú zásluhu na zahájeni stavby tejto kaplnky mal Jan Bartoš, kloboucký kaplan a rovnako aj budúci olomoucký arcibiskup Anton Cyril Stojan.

Kaplnka je jednoloďovou stavbou so štíhlou vežou v tvare osemuholníka ukončenou ihlanovitou strieškou a krížom. Obvodové steny lode kaplnky zdobia piliere, štíhle gotické okná a lomené oblúky, ukončená je polkruhovým uzáverom. Interiér kaplnky má krížovú klenbu stropu, strop je modrej farby. Výzdobu kaplnky previedla dielňa viedenského maliara Karla Hemerleina, v ktorerej pracoval aj Bohumír Lindauer, neskorší svetovo známy maliar, ktorý sa neskôr preslávil kresbami a skicami Maorov, novozélandských a austrálskych domorodých indiánskych obyvateľov. V hlavnom oltáti je obraz ,,Oslava svätých Cyrila a Metoda,, od Bohumíra Lindauera, jeho prácou sú aj obrazy cyrilometodejského cyklu a výzdoba kaplnky.  V kapli sa nachádza aj osem kruhových medailonov umiestnených nad oknami s nástennými maľbami Ježiša Krista, Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého, sv. Václave, sv. Kazimíra, sv. Stanislava, sv. Ludmily a sv. Vojtěcha. Kaplnku som si už pozrel niekoľkokrát, vždy bola zatvorená a tak mám z interiéru fotky získane iba cez malé kruhové okienko vo vstupných dverach. Aj na tých je ešte kovová mriežka, takže je s  fotením problém. Ale aj z toho mála je vidieť, že interir kaplnky je pekný, hlavne jeho zaklenutý modrý strop.

Kaplnku postavili na mieste, kde sa podľa legendy počas svojej cesty na Veľku Moravu za kniežaťom Rastislavom zastavili Cyril a Metod, aby si tu pod lipami odpočinili a posilnili sa jedlom. A na tomto mieste mali aj zabudnúť svoj kapesný nožík a tomu, kto ho nájde, prinesie veľké šťastie. Počas mojej návštevy bol okolo kaplnky sneh, takže som mal s hľadaním ,,šťastia smolu,,.

Kaplnka sväteho Cyrila a Metoda bola v roku 2011 prehlásená Ministerstvom kultúry Českej republiky za kultúrnu pamiatku. Oprava interiéru a exteriéru kaplnky prebehla v rokoch 2012 - 2013. Len pre orientáciu, kaplnka je úplne na konci mesta Valašské Klobouky, už asi na katastrálnom území obce Poteč, najlepšie je zaparkovať u Penny Marketu a stačí už len prejsť cez cestu.

Šumperk – Pomník 1. světové války

16. únor 2017 - 0:00

Uprostřed Jiráskových sadů (dříve Schillerových) u kostela sv. Barbory můžeme dodnes narazit na poněkud neuspořádanou hromadu balvanů, o které zřejmě většina kolemjdoucích nemá ponětí, k čemu slouží.

Kdo ovšem Šumperk trošku zná, ví, že ve městě vlastně není k vidění žádný pomník 1. světové války a vlastně ani 2. světové války, respektive osvobození. Tu druhou světovou do doby k roku 1990 nenápadně reprezentoval pomník Josefa Visarionoviče, ač i v tom poněkud doba zamrzla. Ač po roce 1956, kdy byl odhalen tzv. kult osobnosti řada Stalinových pomníků zmizela, v Šumperku zřejmě z nedostatku náhražky zůstal až do tzv. Přestavby (z ruské Perestrojky), když se usoudilo, že Džugašvili je přežitý, tak od hotelu Grand byl přemístěn k parčíku nedaleko tehdejší Mototechny, kde uzavíral frontu na Žigulíky a první Favority.

S první válkou to bylo stejně tragické. Jak víme, válka vypukla po atentátu na Františka Ferdinada v Sarajevu 1914. Boje započaly koncem července a ač do války šly všechny strany s nadšením, že do dvou tří měsíců bude vymalováno, záhy bylo jasné, že se boje protáhnou…

V Šumperku (Mährische Schönberg) obecní zastupitelstvo debatovalo již v listopadu 1914 o zřízení pomníku (to už bylo zřejmě dost místních padlých). K realizaci pomníku došlo ale až po válce. Pomník byl tvořen velkým stojatým kamenem, který pocházel z lomu v Městském lese (zřejmě lom Ostředek s amfibolitickou rulou).

Na vrcholu kamene byl umístěn válečný kříž s válečnými letopočty 1914, 1918. Na kameni byl pak vytesán hrubý kříž s nápisem básníka Ottokara Kernstocka: „Die Heimat ihren toten Heldensöhnen Bedeckt mit Lorbeer und betaut mit Tränen. O. Kernstock.“ Zřejmě něco jako: Vlast své padlé hrdinné syny pokrývá slzami oroseným vavřínem.

Pomník byl vytvořen podle návrhu architekta Georga Bergera, práci odvedl místní kameník Viktor Kusche. K odhalení díla došlo 30.9.1923.

Na pomníku nebyli uvedení žádní padlí. Desky se jmény ale byly nedaleko k vidění, umístěny na západní stěně kostela sv. Barbory. Zeď byla osazena celkem 5 kamennými deskami.

Po roce 1945 ovšem došlo k devastaci pomníku. Velký kámen s nápisy byl zničen, kamenné desky se jmény obětí z kostela odstraněny. Dvě desky se 108 jmény padlých byly poněkud záhadně převezeny k hasičárně v Temenici, kde je vlastně náhodou objevili v 90. letech minulého století. Doba přeci jen byla příznivější k památce dávných padlých, takže se desky dočkaly důstojnějšího umístění na zdi kaple v Dolní Temenici u Anglické ulice.

Naučná stezka Zákupy

14. únor 2017 - 0:00

Naučná stezka Zákupy je známá též pod názvem Lesnická naučná stezka. Stezka prochází zákupskými lesy. Na jednotlivých stanovištích se seznámíte s působením Vyšší lesnické školy v Nových Zákupech, historii města a dalšími zajímavostmi v okolí. Na stezce narazíte na desítky dřevěných rozcestníků a různé informační tabule. Krásnou scenérií této NS je údolí Kamenického potoka. První zastávkou zde je kaple sv. Huberta a pomník českého lesníka, spisovatele a malíře Jiřího Židlického. Opodál naleznete pramen Tří svatých. Pramen obklopují zbytky sousoší tří svatých; Antonína Paduánského, Františka z Assisi, Jana Nepomuckého. Už od začátku 18. Století se k tomuto údajně léčivému prameni konala procesí. Dál proti proudu potoka naleznete ještě Dívčí pramen a pramen Jakobův. Součástí NS je i několik křížů a kaplí (např. kaple sv. Petra, kaple sv. Huberta), vyhlídkových míst a také několik odboček – k zámku, na Kamenický kopec, ke kapli svatého Josefa, na Velenice.

Eliška Rejčka. Moje sedm set let stará láska. Trutnov. Orlické hory.

14. únor 2017 - 0:00

Kdybych žil před sedmi sty lety… Kdybych žil před sedmi sty lety, všechny bych kvůli ní vyzval na souboj. Krále Václava. Krále Rudolfa. Nakonec i toho padoucha Jindřicha z Lipé…

Královna Eliška Rejčka. Moje celoživotní platonická láska.

Když se mi před osmi lety narodila dcera, o jméně nebyly žádné pochyby. Eliška.

„To je ale chytrá a hezká holčička“, slýchával jsem často při našich všelikých výpravách za dobrodružstvím. „Jakpak se jmenuje?“. „Eliška“, odvětil jsem hrdě. „Po české královně“, neodpustil jsem si většinou dodat.

„Jasně. Po Elišce Přemyslovně, že ano“, dodávali historie mírně znalí spolucestující ve vlaku.

No to bylo na mně jako červený hadr na býka…

„Co? Cože? Po té namyšlené, nafoukané přemyslovské huse?“, zabublal jsem rozhořčeně. „Tak to ani náhodou. Jmenuje se pochopitelně po královně Elišce Rejčce…“

Spolucestující se před mým spravedlivým hněvem ustrašeně stáhli do kouta kupé, ale většinou se našel nějaký odvážlivec, který požádal o přednášku na téma „Vnitropolitická situace českého království na počátku 14. století“, kterou jsem poté ochotně několik hodin držel. Mnozí spolucestující si u průvodčího připlatili ještě něco málo stanic jízdy, jen aby ji mohli vyslechnout až do konce…

Rodným místem Elišky Rejčky bylo polské město Přemyšl, rodiči pak velkopolský kníže Přemysl a švédská princezna Rixa, proslulá svojí krásou. A po mámě taky dostala malá Eliška jméno. Jmenovala se Rixa.

Její otec byl významným představitelem polské šlechty. Polská šlechta ve 13. století, to byla kapitola sama pro sebe. Stovka rozhádaných, nafoukaných, nespolupracujících a chorobně ctižádostivých strejců, bez jakékoliv politické vize, ovšem vždy s plnou pusou slov o slavné minulosti a budoucnosti. Jen ta přítomnost trochu haprovala… Polská politická hra vynesla Přemysla Velkopolského až na polský trůn, stal se králem. Nebylo ale moc o co stát. Mnoho šlechticů se urazilo, mnoho rovnou vzbouřilo, ostatní žárlili v skrytu. Zavražděn byl o pouhý rok později za okolnosti dodnes nevyjasněných. Přemyslova vdova Markéta (švédská Rixa umřela už dřív) odešla s nevlastní dcerkou Rixou zpět domů do Branoborska.

Bylo ji dvanáct let, když se provdala za českého krále Václava. Symbolická záležitost. Polská královská koruna už byla pár let volná a Václav, jakožto typický Přemyslovec chtěl získávat vše, co bylo k dispozici, mnohdy i víc. Jeho nároky na titul polského krále byly více než pochybné, svoji práci ale odváděly tuny stříbra, chrlené právě objeveným a neuvěřitelně bohatým ložiskem v Kutné Hoře. No a Eliška Rejčka? Byla přece dcerou posledního polského krále. Co na tom, že její otec již nežil, co na tom, že vládl jen formálně a většinou polské šlechty nebyl uznáván. Vše se hodilo. A tak se Eliška Rejčka stala po boku Václava II. českou a polskou královnou. I jméno si změnila. Rixa znělo příliš cizokrajně. Časem ji české prostředí začalo oslovovat Ryksa, Rychenza, nakonec Rejčka. A jméno Eliška? To si možná vybrala sama. Je přece krásné. A tehdy i dost populární. I Alžběta se jí někdy říkalo.

Spolu s královskou korunou získala i děti Václava z předchozího manželství. Děti stejně staré jako ona sama. A právě tady asi vznikl dramatický vztah mezi macechou Eliškou Rejčkou a její nevlastní dcerou stejného jména – Eliškou Přemyslovnou, o pouhé dva roky mladší než královna Rejčka.

Řevnivost mezi oběma Eliškami časem dosáhla takové míry, že romantická česká historiografie v 19. století začala používat termín „válka dvou Elišek“. Jistě, šlo v ní hlavně o moc, bohatství, prestiž, dominantní postavení v českém království. Ale nemůžu se ubránit přesvědčení, že možná stěžejní roli zde hrála fundamentální, iracionální ženská nenávist, nám mužům často tak nepochopitelná.

Bylo Elišce Rejšce sedmnáct let, když ovdověla poprvé. Stáhla se ze scény, se svou malou dcerkou Anežkou se usadila v Hradci Králové, jednom ze svých několika věnných měst.

Pomohla pak na český trůn Habsburkům, což ji čeští kronikáři a historikové nikdy neodpustili, provdala se za dalšího českého krále Rudolfa Habsburského. Ten ji ovšem za půl roku při obléhání Horažďovic nedůstojně umřel na úplavici. V devatenácti podruhé vdovou.

Stáhla se stranou Eliška Rejčka, do dalších bojů o českou korunu už nezasahovala. Začala zvelebovat svá města, stavět kostely, kláštery, budovat špitály, podporovat umělce, věnovala se charitě. Byla krásná, prý velmi inteligentní, prozíravá. Laskavá, milosrdná. Kunsthistorici by mohli vyprávět o zvláštním, tzv. „polském“ slohu Eliščiných kostelů, stavby z režných cihel bez omítky.

Nakonec zřejmě našla svoji životní lásku a štěstí. Většinu svých měst prodala a odstěhovala se do Brna za mocným moravským šlechticem Jindřichem z Lipé. V Brně vybudovali sekundární královský dvůr, co do lesku, prestiže a vlivu srovnatelný s Prahou. Českým králem se tehdy stal Jan Lucemburský, ale to ještě zdaleka nebyl ten monumentální hrdina od Kresčaku. Mladý a nezkušený klouček, ustrašený a nejistý v cizí zemi, držený zkrátka českou šlechtou a peskovaný a dirigovaný svojí starší a asi chorobně ambiciózní manželkou – ano, máte pravdu, Eliškou Přemyslovnou. Ta, sama asi frustrovaná ze svého manželství jen těžce nesla pomyšlení na štěstí a úspěchy své sokyně v Brně a štvala krále Jana proti brněnskému dvoru, proti Elišce Rejčce a Jindřichovi z Lipé. Dokonce tak, že král Jan nechal Jindřicha z Lipé bez důvodu a soudu zatknout a uvěznit. To ovšem česká a moravská šlechta vyskočila jak vosou bodnutá a král musel Jindřicha rychle propustit a omluvit se mu. Nedosti toho, adolescentní král v Jindřichovi z Lipé našel mu tak chybějící chlapský vzor a s tímto zkušeným politikem, válečníkem a charismatickým mužem se spřátelil, pak i s Eliškou Rejčkou, na které prý mohl oči nechat. Eliška Přemyslovna prskala jak křeček.

Neměla dlouho dobré jméno u historiků Eliška Rejčka. Vždy byla v české zemi cizinkou, Polkou. Provdala se za Habsburka, pomohla mu k české koruně. Soupeřila s Eliškou Přemyslovnou, a to byla přece matka Karla IV., Otce vlasti. Žila s Jindřichem z Lipé, aniž by se za něj provdala, poběhlice jedna… Mnichové ze Zbraslavského kláštera, oficiální kronikáři českého království té doby ji nemohli ani vystát. Tvrdošíjně a tendenčně hájili zájmy (a pak i památku) přemyslovského rodu a tedy Elišku Přemyslovnu měli div, že ne za novou patronku království. O to víc ohně a síry dštili na Elišku Rejčku.

Mnoho z těchto antipatií se objevilo i v dílech moderních historiků.

Byly šťastné roky strávené v Brně, po boku nekorunovaného českého krále Jindřicha z Lipé. Pro mnohé byl jejich vztah šokující. A nejen proto, že spolu žili nesezdáni. Neobvyklá na středověké poměry byla zejména láskyplnost vztahu. Jindřich z Lipé a Eliška Rejčka se měli opravdu rádi a netajili se tím.

Bazilika na Starém Brně je nejkrásnější památkou na královnu Elišku. Nechala ji zde postavit spolu s dalšími církevními a charitativními stavbami po celém Brně.

Roku 1329 štěstí skončilo. Jindřich z Lipé zemřel. Žalem zlomená Eliška budila soucit dokonce i u zbraslavských kronikářů, kteří ve své kronice zde na chvíli upustili od ostrého protirejčkovského trendu a psali zde snad s jistou úctou: „Pro jeho smrt tolik plakala a žalostila královna Alžběta, zvaná Hradecká, že to budilo úžas všech, kdož viděli její nářek. A protože se nechtěla od něho odloučiti jak v životě, tak i v smrti, ustanovila, aby bylo jeho tělo s úctou pochováno v klášteře jejího nového založení…“

Šest let ještě Eliška žila v samotě a tichu kláštera na Starém Brně, šest let prý denně navštěvovala hrob Jindřicha z Lipé. Zemřela zde roku 1335 ve věku 47 let a byla pochována pod podlahu baziliky přesně v křížení hlavní a postranní lodi. Vedle svého milovaného Jindřicha. Mezi dlažbou baziliky dodnes uvidíte jednu zvláštní dlaždici. Je přesně v křížení hlavní a postranní lodi. Je na ni jediné písmeno. Písmeno „E“ ozdobené korunkou.

Když bylo mé dceři Elišce pět let, vydali jsme se spolu do Brna. Po stopách Elišky Rejčky jsem tu výpravu tehdy nazval. Viděli jsme všechna místa, s královnou Eliškou spojená. Na Špilberku jsme vyhodili do větru tři praporky a pozorovali, kam je vítr odnese. A přemýšleli, kam asi poletí ten třetí, ten ztracený…

V bazilice na Starém Brně jsme chvilku tiše postáli přesně v křížení hlavní a postranní lodi. Na místě, kde pod zemí královna Eliška už sedm set let odpočívá. Jenom místu s hrobem Jindřicha z Lipé jsem se ostentativně vyhnul. Přece jen, byl to můj úspěšnější sok v lásce. I když před sedmi sty lety…

Ta zpráva se ke mně donesla náhodou. Nad Trutnovem postavili na kopci sochu Elišky Rejčky. Pokud je mi známo, jediná Eliščina socha u nás. Pochopitelně jsem vyrazil k Trutnovu, jak jen to bylo možné.

Stachelberg. Místo známé spíše milovníkům moderní historie. Stojí zde jedna z největších tvrzí tzv. „betonové hranice“, opevnění, budované proti nebezpečí německé invaze v letech před druhou světovou válkou. Jindy by mě to velice zajímalo. Dnes mám ovšem jiný cíl.

Najít sochu nebylo nikterak obtížné. Na cestě k tvrzi. Asi 500 metrů od parkoviště. Na první pohled spatříte rozhlednu. A na ten pohled druhý, na betonové podestě u paty rozhledny sochu královny Elišky Rejčky.

Dřevěná socha mé královny Elišky byla v roce 2015 vyřezána z dubového kmene. Je krásná. Symbolicky stojí na pomezi české a polské země a u nohou má dva erby, jeden s českým lvem, druhý s polskou orlicí. Pohled upřený do Libavského sedla, zvaného též Královské. Odděluje totiž země české od Polska

Posadil jsem se na travnatou mez vedle sochy. Buď zdráva, má královno, nejkrásnější z žen. V čase jsme se sice trochu minuli, tak se rady potkáváme alespoň v prostoru.

Digitální planetárium Uherský Brod

14. únor 2017 - 0:00

Digitální planetárium zobrazuje jednotlivé objekty vesmíru ze Země pozorované pouhým okem, a to Slunce, Měsíc, planety naší Sluneční soustavy, hvězdy a některé galaxie a mlhoviny. Simulátor hvězdné oblohy umožňuje ale pozorovat i ty objekty, které pouhým okem nevidíme. Návštěvníci tak mohou spatřit zrychlené pohyby kosmických těles, průlet galaxií, výbuch supernovy nebo cestu k hranicím vesmíru.

Program trvá přibližně 45 minut. Maximální počet návštěvníků je 30, minimální 4. Upozorňujeme návštěvníky, že planetárium je přístupné dětem od 3 let, ale pouze v doprovodu osoby starší 18 let, která za ně nese plnou zodpovědnost. Vstup s kočárkem není možný.

Návštěvy o větším počtu účastníků nebo v jiných termínech dohodněte, prosím předem.

Otevřeno celoročně v úterý a pátek v 17:00.

Stránky

Partneři a sponzoři Klubu českých turistů

Generální partner

Lesy České republiky a.s.

         Partneři

          HAMÉ Turistické známky BoCo Mikov Sphere Card Fotolab

Hlavní partneři

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví - Pečujeme o Vás každou vteřinu České dráhy a.s. Author - evropská značka jízdních kol Česká spořitelna a.s.

         Partnerské spolky

          Asociace A-TOM KST - Klub slovenských turistů Maďarský turistický svaz - Magyar Természetjárö Szovetség PTTK - Klub polských turistů - Polskie towarzysto turystyczno-krajoznawcze Český olympijský výbor Alpenverein.cz, Alpský klub Praha-Innsbruck 608 Oesterreichischer Touristenklub Fichtelgebirgsverein e.V. Česká asociace Sport pro všechny
          Folklorní sdružení České republiky Česká obec sokolská Junák - český skaut, z.s. ERA-EWV-FERP - Evropská asociace turistických klubů

Partnerské instituce, organizace a firmy

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ministerstvo životního prostředí ČR Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Czech Tourism Konto Bariéry kudyznudy.cz - tipy na výlet Labská stezka CzeCot - turistický portál České republiky Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Královéhradecký kraj Kraj Vysočina Ministerstvo kultury ČR Národní památkový úřad Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Ministerstvo zemědělství ČR Národní zemědělské muzeum Turistické infocentrum KČT Plzeňský Prazdroj Moje vertikální kilo Zeměměřičský úřad

WEBARCHIV - archiv českého webuMediální partneři

Časopis Turista Kulturní kalendář 366 dní KAPesní KATalogy volného času Portál DŘEVO a STAVBY Časopis MŮŽEŠ Svět outdooru Turistické listy