Jste zde

Domů » Agregátor zdrojů » Zdroje

Turistické cíle

Turistické cíle
Katalog turistických míst a cílů
Aktualizace: 24 min 25 sek zpět

348 02 Staré Sedlo

29. květen 2015 - 0:00

Staré Sedlo

348 02  Staré Sedlo

Plzeňský kraj

První písemná zpráva pochází z roku 1115. Staré Sedlo – kostel Nanebevzetí P. Marie

Pomník padlým ve světové válce Tisá

29. květen 2015 - 0:00

Pomník padlým ve světové válce Tisá

Pomník padlým a pohřešovaným ve světové válce se nachází v obci Tisá nad kostelem sv. Anny při cestě do Tiských stěn. Slavnostní odhalení proběhlo v září 1929. V roce 2013 pomník prošel rekonstrukcí.

Rejvíz – Muzeum tkalcovství

29. květen 2015 - 0:00

Ačkoliv je Rejvíz všeobecně vnímán jako přírodní lokalita, díky přítomnosti rozsáhlého vrchoviště s dvěma mechovými jezírky, stejně tak je významnou lokalitou s památkami horského lidoého stavebního umění. Ne nadarmo je celé území osady vesnickou památkovou rezervací.

Aby se však návštěvník zbůhdarma neobdivoval jen horským dřevěnicím, je třeba poskytnout mu i nějakou představu, jak se v takových chalupách žilo.

O poučení návštěvníka se mj. stará i Klub přátel Zlatých Hor. Společnost se nezabývá jen historií samotného města, ale celého malého regionu ve východní části Jesenického okresu (i přilehlé části okresu Bruntál). Jednou z jeho aktivit je i Muzeum tkalcovství. Najdeme ho v nenápadné chaloupce vedle rejvízského kostelíku. Většina exponátu je soustředěná v místnosti vpravo od vstupu do domu. Největším exponátem je velký stav původem ze Supíkovic, menší je gobelínový stav (název napovídá určení), další stav je malou replikou a vcelku pravidelně se na něm předvádí tkaní různých koberečků ze zbytků tkanin. Občas se předvádí i tkaní plátna na velkém stavu. Světnice je zdobena různými výtvory povětšinou toho gobelínového (znaky spolků, náměty z okolí). K tomu všude možně visí nějaké artefakty, staré fotky apod. Pokud má návštěvník štěstí, nabídnou mu nějaké pohoštění (koláček, sušenku, čaj z místních bylin).

Příjemným faktem je, že řadu exponátů donesli do muzea bez nějakých nároků přímo místní obyvatelé. Asi nejkurióznějším exponátem je prý ale dřevěná lampa, jediný pozůstatek bájného Hunohradu, který je prý potopený na dně Velkého mechového jezírka. Protože kromě skla je celá ze dřeva (i spojovací hřebíčky), proto vyplavala na povrch...

Zakoupit si můžeme pohlednici, vstupné se hradit nemusí, ale když do kasičky hodíte nějakou pětku či bůra, myslím nikoho to neurazí. Muzeum je spíše sezónní (V, VI, IX víkendy, VII, VIII denně 11–16 hod), je možnost ale domluvit i prohlídku jindy.

 

 

Rejvíz 12

Zlaté Hory

kontaktní osoba: Zdenka Kašparová

tel.: +420 603 249 551

e-mail: vladimir.zacal@tiscali.cz, vladimir.zacal@kpzh.cz

Turistická známka č. 0 -

28. květen 2015 - 0:00
Příspěvek je bez popisu

Olomouc – socha sv. Jana Nepomuckého

28. květen 2015 - 0:00

Socha nejpopulárnějšího českého světce – promiň, ó svatý Václave – Johánka z Pomuku patří k samozřejmému „inventáři každé slušné dědiny", ležící na území česko-moravsko-slezském. Nelze se proto divit, že ji najdeme také na území stotisícové hanácké metropole. Zde dokonce můžeme očekávat sochu nejednu … a nějaké to slavné autorské jméno k tomu. A v obou uvedených případech se tentokrát jedná o jasnou trefu do černého (autor článku doufá, že za tento výraz nebude různými dobře placenými humanitárními organizacemi a ochránci lidských práv v čele s Kumarem Vishwanathanem stíhán coby mezinárodní zločinec). Nepomukové jsou v Olomouci určitě alespoň tři a oním jménem je Jiří Antonín Heinz.

Tato krásná barokní socha vznikla roku 1724 a patří tedy k Heinzově rané tvorbě. Najdeme ji na olomouckém Václaváku (Václavském náměstí), tedy nedaleko tak významných budov, jakými bezesporu jsou katedrální dóm sv. Václava, biskupský palác a Arcidiecézní muzeum. Zhotovení sochy mučedníka zpovědního tajemství financovala olomoucká kapitula a nedlouho po jejím vztyčení byly kolem vysázeny stromy. Stupňovitá úprava před sochou však vznikla až v období regotizace katedrály. A nikoho jistě nepřekvapí, že tak kvalitní dílo bylo oceněno zařazením na seznam kulturních památek ČR. Stalo se tak hned v květnu roku 1958.   

Na závěr alespoň pár slov o autorovi této sochy. Svitavský rodák Georg Anton Heinz byl uznávaným vrcholně barokním sochařem, působícím převážně na severní a střední Moravě. Jeho činnost je spjata především s městy Olomouc, Uničov a Znojmo, ale také např. Moravská Třebová. O jeho nadání svědčí fakt, že prošel školou u takových mistrů svého řemesla, jakými byli Jan Sturmer nebo Matyáš Bernard Braun. „Našeho“ Jana Nepomuckého vytvořil ve svých 26 letech. Dalších 35 měl J.A. Heinz v té době ještě před sebou. 

K Jánskému vrchu v Chabařovicích za dávnou historií...

28. květen 2015 - 0:00

 

            Ač jsem Chabařovice již navštívila, a prohlédla si místní památky, přece jen jsem všechno nestihla. Vypravila jsem se sem teď s kamarádkou k Jánskému vrchu, který kdysi ohraničoval původní zástavbu města Chabařovice, a která byla zlikvidována dolováním. V letech 1750 až do r. 1781 stávala na tomto návrší poustevna s kaplí. V jejím sousedství postavil tehdy Anton Ritschel z Předlic chudobinec s nemocnicí. Na tento objekt mu tehdy přispěla nadace hraběnky Anny z Furtenburgu, jejímuž rodu Chabařovice patřily. Její hrob je dosud zachován na místním hřbitově, i když značně omšelý.

            V r. 1822 byl postaven na místě zbořené kaple kostelík sv. Jana Křtitele s grottou (podzemní jeskyní), která tu stojí dodnes. Grotta – jeskyně je údajně schopná uzdravovat nemocné vložením zapálené svíce při jejím zamřížovaném vstupu do ní. To, že sem turisté a jiný lid míří, jsem se sama přesvědčila, neboť pozůstatků po shořelých svících se tu nachází u zamřížovaných dveří dost. Bohužel, já jsem si svíci nepřinesla, takže moje zdravotní problémy se potáhnou se mnou dál, anebo se sem musím vypravit ještě jednou a pokusit se o štěstí…

Sama jeskyně je prázdná, až na demižon, který tam stál v koutě…

            Jinak je to kouzelné místečko, neboť sem ke kapli a grottě vede hezká alej, ale jakých stromů, jsem si nevšimla. Opodál je hezké posezení s lavicemi a stolem s poučením o tomto místě. Jen místo bylo značně zarostlé travou, takže jsme se musely místy doslova „brodit“ tímto nadělením. Škoda, mělo by se více pečovat o tento koutek, neboť je to i hezké odpočivné místo pro turisty.

            Pár metrů od tohoto místa se nachází památník k „Bitvě na Běhání“. Tady byla svedena bitva v r. 1426 husitským vojskem pod vedením Prokopa Holého s Křižáky.

V r. 1925 byl položen základní kámen k prvnímu památníku, který byl ale odstřelen v r. 1941 nacisty. V r. 1952 – 1953 se začal stavět druhý památník, na který byl částečně využit zbylý materiál z prvního památníku. Protože tu ale pokračovala dál těžba lomu, tak byl snesen o 800 m dál. V r. 2000 byl postaven nový památník s využitím původních kamenů od obcí, které měly připomínat místa husitského hnutí. Stavba byla financována státem a částečně z finančních prostředků Chabařovic.

O stavbu tohoto památníku se zasloužil kamenosochař Bartoloměj Štěrba z Kozojed se svými třemi syny.

Od kostelíka je vidět hezké panorama Chabařovic s okružím Krušných hor.

Místo, kam jsem se toužila podívat, jsme si prohlédly a pokračovaly Chabařovicemi okolo bývalé šatlavy, kde je dnes knihovna, před níž jsou u sousední zdi domu smírčí kříže. Šly jsme okolo hřbitova a zamířily k náměstí, kde jsme si počkaly na autobus do Roudníků. Roudníky se nacházejí při cestě do Teplic. Měly jsme v plánu podívat se ke kostelu sv. Václava a možná snad i k jezeru Milada, které se bude co nevidět otvírat.

Autobus nám jel za necelou půlhodinu. Nasedly jsme do něj a vystoupily na zastávce nedaleko kostela. Kostel je zasvěcený sv. Václavovi, a okolo něj se nachází hřbitov. V nárožní zdi v malé výklenkové kapličce na roku je socha sv. Jana z Nepomuku. Musí být již hodně stará, ale z jaké doby pochází, jsem nikde nezjistila. Prohlédly jsme si kostel jen zvenku a zatočily podél jeho zdi směrem k jezeru Milada. Vítala nás poučná tabule s mapou o jezeru. Ale k němu jsme nedošly. Prováděly se tu ještě dokončovací úklidové práce k jeho oficielnímu otevření za prvé, a za druhé nás došel páníček se psem, kterého pustil a on začal volně pobíhat. O to by nešlo, ale já měla sebou toho svého a to by byl malér. Ten druhý pes byl docela veliký a tak nevím, jak by to dopadlo, jestli by toho mého ještě nakonec nenapadl. A tak jsme se vrátily s tím, že si sem uděláme samostatný výlet někdy jindy.

Šly jsme nazpátek okolo hřbitova k autobusové zastávce. Autobus nám jel za půl hodiny a tak jsme se ještě dozvěděly od dalšího občana, který čekal na bus obráceným směrem, že kostel byl nabídnut k prodeji i s přilehlým hřbitovem. To nemohli „skousnout“ místní obyvatelé, že by si někdo koupil hroby jejich blízkých. Koupila jej nějaká žena za 1,5 milionů Kč. A postupně ho prý opravuje. Jeho prodej měl zaplatit část dluhů trmické farnosti, které prodělala při provozování pily v Klenči na Litoměřicku.

To jsou tedy věci…

Tak tolik k našemu výletu za poznáním dalších historických míst…

 

Prameny Javorné (už ne Olešnice)

28. květen 2015 - 0:00

Když se něco nepovede nebo pokazí, obvykle se na chybu přijde po létech, pokud je to závada toho typu, že nikoho neohrožuje, nemá vliv na funkčnost či užití apod. Nejinak je tomu v případě nějakého zeměpisného omylu, kartografické chyby, nebo prostě vlivem ústního přenosu nepřesné informace.

Jak známo, již známý ministr propagandy 3. říše tvrdil, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou a zdá se, že tímto postulátem se vesele řídí i současní představitelé byť v demokratičtějších podmínkách v doufání, že v dnešní přerychlé době se na nějaké kecy brzy zapomene.

Podobně se občas stane, že při toulkách naší zemí občas přijdeme na nějaký ten nonsens, který se vesele opakuje.

Příkladem toho může být rozcestí pojmenované jako Prameny Javorné. Komunikačně významné rozcestí ve Zlatohorské vrchovině léta neslo označení prameny Olešnice. Těžko říci, který z nepozorných zeměpisců či značkařů kdysi toto rozcestí tak chybně pojmenoval, nicméně mezi tím se označení vlivem různého kopírování, odvozováním z map, nepřítomností v terénu (prostě si článek vymyslím z obrázku) stalo, že dodnes můžeme sem tam narazit na nesprávný název.

Asi 2 km severně od Rejvízu skutečně pramení říčka, spíše potok Javorná. Teče směrem zhruba k severovýchodu, první osadou kterou protéká se nazývá shodně Javorná, směřuje k osadě Strážovice a vcelku brzy mizí v toku říčky, tentokrát již pravé Olešnice.

Olešnice (jedna z mnoha) je o poznání větším tokem, pramen můžeme najít jihozápadně od Příčného vrchu, tedy nejvyšší hory Zlatohorské vrchoviny, protéká postupně Horní a Dolním Údolím, stočí se ke Zlatým Horám, kam sice nedorazí, protože brzy uhne zase na severozápad, vytvoří hranici s Polskem (tam ji říkají Białka) a u Mikulovic se vleje do Bělé. Olešnice bývala důležitou silou pro provoz zlatokopeckých zařízení, dnes i zní je odebírána voda v replikách rudných mlýnů, a zoufalci se dodnes pokouší při příležitostném rýžování nějakou tu zlatěnku objevit.

Kousek od zmíněného rozcestí (směrem k Rejvízu) můžeme najít pár potůčků, které vytvoří budoucí Javornou, hlavní zdroj není jednotlivý pramen, spíš pramenná mísa.

Rozcestím prochází lesní asfaltka ze Studeného Zejfu na Rejvíz (silniční cyklotrasa 6071), je zde začátek červené pěší značky do Mikulovic, modrá pěší od Studeného Zejfu (s naučnou stezkou) směřuje údolím potoka do Ondřejovic, žlutá značka od Jeseníku, přes Čertovy kameny na Rejvíz a třebas až na Videlské sedlo. Najdeme tu turistický přístřešek a loveckou chatu. Té se říká Šmelhausova stáj a přítomný nájemce si posteskl, že kdysi chatoval na pramenech Olešnice a teď musí jinam.

Jumboo

28. květen 2015 - 0:00

Zhoupni se na liáně a skoč k nám návštěvu, provedu tě nejzábavnější džunglí plnou prolízaček, skluzavek a balónků. Já jsem opička Jumboo a starám se o to, aby tu byla celý den zábava, ať se zhoupneš doprava nebo doleva, je tu pořád dobrá nálada.

Adresa:
Blahoslavova 8
75002 Přerov

Telefon: 608 889 636

BABYHOUSE.EU

28. květen 2015 - 0:00

Babyhouse je apartmánový dům se zaměřením na rodiny s dětmi. Nabízíme zázemí a pohodlné ubytování v soukromí v luxusním apartmánu zařízeném v originálním stylu.

Apartmán Malý Princ nabízí  ubytování pro dvě rodiny, celkem 8 osob ve 4 pokojích. ( 4 dospělí + 4 děti )

Adresa:
Dolní Lomná 96
73991 Dolní Lomná

Telefon: 702 201 060

Žatec - námestia Kruhové a Svobody

27. květen 2015 - 0:00

Kráľovské mesto Žatec ležiace v severozápadných Čechách na rieke Ohře zažívalo svoj najväčší rozkvet v 16. storočí, kedy patrilo medzi najväčšie české mestá.

K mestu Žatec neodmysliteľne patrí pestovanie chmelu a výroba piva. Prvé chmelnice v okolí mesta založili už niekedy v 14. storočí.

V meste je mnoho zaujímavosti, my by sme si pozreli dve od seba blízko vzdialené žatecké námestia. Prvým je Kruhové námestie, ktoré sa nachádza neďaleko žateckého autobusového nástupišťa. Ako hovorí aj jeho názov, stred vydlažneného námestia tvorí kruh, v ktorého strede je umiestnený veľký drevený pivný sud s výstižným nápisom ,,Žatec, město, kde je pivo doma Žatecký Pivovar,, Námestie tvorí aj fontánka, ktorej kruhový bazén je pod úrovňou terénu a zo strednej časti, ktorú vytvárajú chmelové šišky do viacerých miest strieka voda. Na námestí sú umiestnené dva pamätníky. Prvý tvorí busta prezidenta Eduarda Beneša umiestnená na hranolovitom podstavci, na ktorom je umiestnená doska s nápisom - Volinští Češi s vděkem svému prezidentovi. Druhou pamiatkou Kruhového námestia je Pomník obetiam druhej svetovej vojny. Pomník ,,Za oslobodenie Československej Republiky,, má trojuholníkový pôdorys, na jeho troch stranách sú umiestnené tmavé mramorové dosky s nápismi. Na Kruhovom námestí môžeme ešte spomenúť trojhviezdičkový hotel Černý Orel, ktorý poskytuje možnosti ubytovania a priestory pre rôzne akcie.

Z Kruhového nánestia sa ulicou Třída obráncu míru dostaneme na ďalšie, hlavné námestie mesta Žatec, na Námestie svobody. Námestie má obdlžníkový tvar ukončený radničnou budovou. Radnica z vežou vysokou 47 metrov je dominantou námestia, pochádza zo 14. storočia. Vznik radnice je niekedy okolo roku 1362, kedy ju založili bohatí mešťania na mieste pôvodnej tržnice pre obchody so súknom a už vtedy v nej zasadala mestská rada. Rozsiahla prestavba radnice v renesančnom štýle prebehla v roku 1559, v druhej polovici 16. storočia v radnici zriadili mestské väzenie. Radnica po požiari v roku 1767 vyhorela, jej oprava a prestavba sa začala v roku 1769 a trvala desať rokov. Veža počas tejto barokovej obnovy zmenila svoj tvar, zvýšili ju o dve poschodia a získala dnešnú podobu. Budova radnice vrátane veže v 90. rokoch dvadsiatého storočia prešla rekonštrukciou. Radnica slúži ako mestský úrad a infocentrum, veža je sprístupnená pre verejnosť ako vyhliadková, treba ale počas výstupu zdolať 140 schodov. 

V strede námestia je barokový stĺp Najsvätejšej trojice, ktorý v rokoch 1707 - 1713 zhotovil František Tolinger z Litoměřic za peniaze žateckého lekarníka Calderara. V stredoveku boli pre ľudstvo veľké pohromy v podobe morových epidémii, mesto Žatec postihla najväčšia v roku 1582. Aby sa epidémii moru predchádzalo, v mestách i obciach sa stavali morové stĺpy, ktoré ich mali pred hrozbou ochrániť. V roku 1735 ju doplnil žatecký sochár Jan Karel Vetter. Medený kríž je vo výške 12,7 metra, pod ktorým je plastika Najsvätejšej trojice. Okolie tohto stĺpa tvoria balustrády, na ktorých stĺpikoch sú umiestnené sochy sv. Karla Bartolomeja, sv. Jana Nepomuckého, sv. Antonína Paduánskeho, sv. Prokopa, sv. Václave, sv. Žigmunda, sv. Floriána a s. Josefa pestúna s Ježiškom.

Okolie námestia celého vydlaždeného žulovými kockami tvoria mestské štítové budovy s arkádami.

O tom, že je Žatec už po stáročia spätý s pestovaním chmelu a výrobou piva je dôkazom aj hrob ,,najstaršieho českého pivára,,, ktorý bol objavený neďaleko stĺpu Najsvätejšej Trojice v roku 2001. U kostry sa nachádzala hlinená nádoba s obsahom približne 0,5 litra a hlinená doštička so siedmymi vrypmi, najstarším pivným učtom. Takže tento hrob odhalil dávnu chmeľovú kultúru Homolupulov a pravdepodobne najstarší pivár v Žatci dostal meno Lojza Lupulín.

Peknú atmosféru námestia dopĺňa ešte nová fontána, ktorú tvorí kruhový kamenný bazén, na ktorom sú umiestnené z určitého pohľadu akoby vtáci, z ktorých strieka voda na stredový kovový tanier. Vedľa tejto fontány je ešte starý, kovový vodovod s pitnou vodou a asi päťmetrový odliaty kovový stĺp zdobený veľkým množstvom ornamentov s rôznými motívami.  

Práve na námestí Svobody a v ďalších častiach historického jadra mesta sa každoročne konajú najstaršie pivné slávnosti v Českej republike - Žatecká Dočesná. Počas prvého septembrového víkendu sa návštevníkom so svojími výrobkami predstavia veľké i malé pivovary, na niekoľkých pódiach sa koná bohatý kultúrny program, je tu veľa zábavy, atrakcii a občerstvenia.

Vidnava – Mariánský sloup a sv. Jan Nepomucký

27. květen 2015 - 0:00

Kdo někdy zavítal do Vidnavy, překvapila ho rozloha zdejšího hlavního Mírového náměstí, výstavnost měšťanských domů, dva kostely či zámek. To, že dnešní sotva něco málo než tisícihlavé město bývalo v minulosti významným střediskem je spíše již jen vzpomínkou.

Město založené někdy po polovině 13. století (1266–68) bylo totiž dlouhou dobou nejvýznamnějším střediskem oblasti, které dnes říkáme Jesenicko, nebo okres Jeseník. Ovšem nejen s dnešní českou částí, ale i severním okolím, dnes tedy územza polskou hranicíí. To bylo však dlouhá léta jednotným územím Slezska, které od dob Jana Lucemburského bylo nedílnou součástí zemí koruny České.

Po té co zemřel císař Karel VI. a na trůn usedla mladá Marie Terezie, snažili se její nepřátelé urvat co se dalo z jejího královského dědictví. Jedním z nich byl pruský král Bedřich II. (Veliký), který vtrhl do Slezska aby jej zabral. Rok 1742 přinesl mír a rozdělení Slezska na Dolní (bohatší a větší a Horní (menší a chudší). Vidnava se ocitla na hranici v té horní části. Tehdy začal její pomalý ústup ze slávy.

Ovšem nejen válečné pohromy se projevily v osudech města. Dvě připomínky pohrom jiného charakteru najdeme na náměstí. První a starší je barokní sloup se sochou Panny Marie Immaculaty. V podstatě tradiční pojetí sochy (stojí na Měsíci, nohou drtí hada, v náručí nese malého Ježíše) spočívá na hladkém sloupu na hranolovém podstavci. Hlavice sloupu má jónské tvarosloví, pod měsícem najdeme hlavy andělíčků. Pod patou sloupu je vyvýšený čtvercový základ a novější železné zábradlí. Sloup byl vztyčen v roce 1714, jednou z možností je, že jde o morový sloup (v r. 1713 zasáhla Slezsko morová epidemie), druhou možností je upomínka na požár města téhož roku. Autor sochy je neznámý.

Neznámý je i autor další, daleko zajímavější skulptury. Socha sv. Jana Nepomuckého i s podstavcem má již rokokové tvarosloví. Žulový podstavec nese čtverhranný sloup s volutami rozšířeným dříkem. Rokajová kartuš rámuje nápis s Chronogramem. Po stranách zdobené hlavice sedí dva puttové, jeden s biretem, druhý má štít s neznámým nápisem. Jan Nepomucký drží palmový list a kříž s Kristem. Sousoší je datováno r. 1770 a podle všeho je upomínkou na ničivou povodeň v r. 1766. Původně bylo sousoší obklopeno kamennými patníky s řetězy, dnes je kolem železné zábradlí.

Vizovice - Sokolovna

26. květen 2015 - 0:00

 Na okraji městské památkové zóny stojí naproti kapličce Panny Marie Lurdské v ulici Slušovská zajímavá členitá budova, jejíž rysy nám něco připomínají. Návštěvník Vizovic, který to přežene s koštem slivovice, může dokonce zůstat zmaten a na chviličku uvěří, že se (neznámo jak) přemístil do lázní Luhačovice. A že se mu do zornic jeho zakaleného zraku vloudila silueta některé z Jurkovičových pohádkových staveb. Omyl - na budově vizovické sokolovny se slavný architekt sice nepodílel, ale ona přesto nese typickou tvář jeho umu. Také tady se na fasádě budovy můžeme potěšit vyřezávanými štíty v lidovém duchu, sgrafity a prvky doznívající secese. Však se nejspíš její projektant - ing.Flora a architekti Gottlicher a Václavek nechali mistrem notně inspirovat (psát o tom, že ji prostě okopčili by bylo neestetické a nemorální...) Jak už jsem se zmínil, jedná se o členitou a mohutnou budovu, jejíž podobu dotváří stejně členitá a kombinovaná plultová a sedlová střecha s četnými vikýři. Pokrývku střech tvoří skřidla zvaná bobrovka.

  Realizace budovy probíhala ve 20.letech 20.století na dvě etapy. Roku 1921 se vybudoval velký sál a okolní příslušenství, o tři roky později byly k budově od jihu přistavěny ubytovací prostory a restaurace, kterou zde najdeme i dnes. Interiér Sokolovny byl zkrášlen dle návrhů L.Čecha. Sokolovna se stala dominantou okolní zástavby a svým zjevem může být po právu zahrnuta do zlaté pokladnice secesní architektury bývalého okresu Zlín. Je pěknou ukázkou kvalitního řemesla a umělecké zručnosti našich předků a také dokladem toho, kde probíhalo jejich kulturní a společenské vyžití. Škoda jen, že necitlivé přístavby z doby socialismu poněkud ubraly budově na kráse. Budova v současnosti zvenčí působí poněkud ošuntělým dojmem, ale věřím, že kdyby došlo k rekonstrukci fasády, stane se Sokolovna opět jednou z nejhezčích vizovických památek...

Vizovice - kaplička Panny Marie Lurdské

26. květen 2015 - 0:00

 Pokud přijedete na návštěvu Vizovic vlakem a zamíříte z nádraží do centra města, narazíte na křižovatce pěti ulic - Nádražní, Tyršovy, Slušovské, Těchlovské a Štěpské na roztomilou sakrální stavbičku s venkovním klekátkem. Kaple Panny Marie Lurdské se sice nachází na okraji městské památkové zóny, ale ona sama nijak chráněna není. Přitom je to stavba pamětnická - byla vystavěna r.1870 na paměť velké epidemie cholery, řádící ve Vizovicích pár let předtím. Zachovaly se v ní zbytky původní sgrafitové výzdoby. Osud kapličky se rázně změnil v roce 2003, kdy došlo k jejímu přestěhování. Bylo to sice jen o deset metrů, ale byla to akce, která se jen tak nevidí, a možná vás bude zajímat, jak to celé proběhlo... Podle IDnes předtím dělníci obnažili základy kaple, podstrčili pod ně ocelové šíny a celou stavbičku spoutali ocelovými lany. Pak už se čekalo jen na příjezd autojeřábu o nosnosti 20 tun. (Váha cihlové kaple přitom odhadnuta na 12 tun). Přesun se zdařil a celé stěhování ukončeno za pouhých 30 minut! Ptáte se, proč se kaple musela za drahé peníze stěhovat? No - ona předtím totiž stála u složité křižovatky tak nevhod, že vadila šoférům ve výhledu. A navíc se pod její základy dostaly kořeny sousedného mohutného kaštanu a ty kapli vychýlily do šikma. Na novém místě už její stěny trčí k nebesům v pravém úhlu jako v době vzniku... a aby bylo všem pravidlům učiněno zadost, ještě v témže roce byla slavnostně posvěcena arcibiskupem Janem Graubnerem.

Česká Lípa - Kostel svatého Kříže

26. květen 2015 - 0:00

Kostel byl postaven ve 14. století a je tedy nejstarším zachovalým kostelem v České Lípě.  Nejstarší písemná zmínka o jeho existenci pochází z roku 1389. V roce 1426 Česká Lípa vyhořela a s ní i kostel. Podařilo se jej opravit, a roku 1490 byl vysvěcen. Kostel po staletí sloužil jako hřbitovní. Hřbitov je 200 metrů severně, ve svahu nad ním. V 16. století zde kázali evangeličtí kněží, v roce 1622 jej Albrecht z Valdštejna vrátil katolíkům. V 19. století byl několikrát opravován. V letech 1897 až 1899 byl kostel značně upraven v neogotickém slohu Josefem Mockerem (Na mosazné desce ve zdi kostela se můžete dočíst, že architektem nebyl J. Mocker, ale J. Rocker). Po přestavbě byl znovu vysvěcen 19. září 1897 litoměřickým biskupem Schoblem. V roce 1937 byl kostel vybaven elektrickým osvětlením a dřevěný strop byl ozdoben eucharistickými symboly. Dne 3. května 1958 byl kostel zapsán do celostátního seznamu kulturních památek.

Jednolodní gotická stavba má odsazený presbytář s hvězdovou křížovou klenbou. Kostel je krytý sedlovou střechou. Hlavní loď kostela má kazetový strop z roku 1675. Z kostela sv. Mikuláše na Starém Městě pražském byly získány chórové lavice v presbytáři, zdobené napodobeninami děl Albrechta Dürera. Na zdech kostela jsou erby rodů, spojených s historií kostela. Je zde erb Berků a erb pánů z Kunštátu, jejich příbuzných.

Od roku 2002 je kostel katolickou farností propůjčován k bohoslužbám pravoslavné církvi. Katolické bohoslužby jsou v kostele 2x do roka a jinak jsou z kostela vypravovány pouze pohřby.

Rozhledna Krásenský vrch

26. květen 2015 - 0:00

Rozhledna se nachází na vrcholu Krásenského vrchu (někdy též „Na Vyhlídce“) v nadmořské výšce 777 metrů asi 1 km vzdušnou čarou jihozápadně od městečka Krásno v Karlovarském kraji. Je volně přístupná.

Ze západního okraje Krásna sem vede žlutá turistická značka. Cestujete-li automobilem, můžete jej odstavit na malém parkovišti kousek za Krásnem u silnice číslo 208 z Krásna do Bečova nad Teplou. Zejména v sezóně a za pěkného počasí tu však bývá často plno, a tak možná využijete alternativní odstavnou plochu před nedalekým hřbitovem na druhé straně silnice poněkud níže.

Z parkoviště vede směrem k rozhledně asfaltová cesta. Ta vás dovede až malému vodnímu toku. Vězte, že se jedná o umělé vodní dílo zvané Dlouhá stoka, které bylo vybudováno v 16. století za účelem dopravy vody a dřeva pro zdejší důlní provozy. Dlouhou stoku překročíte po malém mostku a pokračujete dále do vrchu s pastvinami po pravé straně až k lesu. Zde zahnete doleva, projdete lesem a pokračujete stále vzhůru opět mezi pastvinami. Po chvíli se cesta zleva přimkne k lesnímu porostu, který se zanedlouho rozevře, a spatříte rozhlednu.

Tato neobvyklá kamenná věž s vnějším spirálovitým schodištěm byla vybudována v letech 1933-35 podle návrhu pánů W. Russe a F. Hoffmanna, kteří se údajně inspirovali babylónskou věží. Její stavba zajistila práci místním nezaměstnaným. Rozhledna je vysoká 25 metrů a na její vrchol vede 120 schodů.

Z vrcholu věže je úchvatný kruhový výhled na hřeben Krušných hor na severu, Doupovské hory na severovýchodě, Tepelskou vrchovinu na jihovýchodě a Slavkovský les na západě. Hned pod rozhlednou severně spatříte městečko Krásno a o kus dále stejným směrem Horní Slavkov. Severovýchodně v úpatí Doupovských hor zříceninu Andělská hora, nebo východně stolovou horu Vladař.

Virtuální vyhlídku z vrcholu rozhledny můžete zakusit zde.

GPS:

Výchoziště žluté turistické značky Krásno:     50°6'31.066"N, 12°47'5.484"E

Parkoviště pod rozhlednou:   50°6'14.512"N, 12°47'40.129"E

Alternativní parkování u hřbitova: 50°6'18.525"N, 12°47'40.824"E

Rozhledna:  50°6'5.641"N, 12°47'11.082"E

Edelštejn nad Zlatými Horami

25. květen 2015 - 0:00

Zbytky zříceniny Edelštejn se nacházejí nad Zlatými Horami na severním výběžku Příčného vrchu. Vedou sem turistické značky ze Zlatých Hor a Rejvízu, ale v hustém lese občas zabloudíte.

Hrad byl postavený na ochranu zlatých dolů a obchodní cesty z Vratislavi na Moravu. Roku 1460 ho získal Jiří z Poděbrad. Po 7 letech ho dobyl vratislavský biskup Jošt z Rožmberka a nechal ho zbourat. Hrad už nikdy nebyl obnovený.

Zachovaly se zbytky hradeb, příkopy a jedna válcová věž. Také jámy po základech paláce.

Bohužel značka vede jen k jedné malé zdi, u ní je popis historie hradu. Kdo nemá s sebou knížku, neví, že další se musí hledat v okolním lese. Odbočka nevede ani k nejzachovalejší věži!

Hrad byl obrovský, dobře opevněný, škoda jen, že většina jeho zbytků je zarostlá v lese! Letos jsem si konečně na druhý pokus vše pořádně prohlédla!

Kostel Panny Marie Pomocné (Maria Hilf)

25. květen 2015 - 0:00

Kostel Panny Marie Pomocné neboli Maria Hilf najdeme na východním svahu Příčného vrchu nad Zlatými Horami. Ze Zlatých Hor je to sem 6 kilometrů po různých turistických trasách, dá se sem dojet na kole, také autem.

Kde jsou časy, když mi moje babička vyprávěla, jak chodili z Janova i z větších dálek na pouť do Maria Hilfu! Dnes se na poutě jezdí autem.

Poutní kostel po 2. světové válce po odsunu německého obyvatelstva chátral, na poutě se nechodilo. Podepsala se na něm i rozšiřující se těžba kovů v okolí Zlatých Hor.

V 70 letech byl srovnán se zemí a zbyla jen kopule věže. Počátkem 90. let 20. století byl kostel znovu vybudován a roku 1995 vysvěcen. Obklopuje ho nový poutní areál. Ze Zlatých Hor k němu vede křížová cesta, která také byla obnovená.

Příčný vrch, Jeseníky

25. květen 2015 - 0:00

Příčný vtch o výšce 975 metrů je nejvyšším vrcholem Zlatohorské vrchoviny, která se počítá do Jeseníků.

Z Příčného vrchu nejsou žádné výhledy, je celý zalesněný. V jeho okolí se nacházejí lomy.

Na jeho východním svahu stojí poutní kostel Panny Marie Pomocné (Maria Hilf) a vede tudy několik značených cest, také dvě hornické naučné stezky.

Ústecké podzemí

25. květen 2015 - 0:00

V roce 1942 se začal ve skále pod Větruší budovat protiletecký kryt pro zaměstnance nedaleké chemické továrny. Na ražení štol se podílelo také několik stovek válečných zajatců. Bylo vyraženo celkem 750 metrů štol.

V letech 1952 - 1956 byl kryt předělán na protiatomový kryt pro téměř 2000 lidí. Od roku 2007 je v soukromých rukách. Od roku 2012 zde probíhají práce na zpřístupnění a vybudování Muzea civilní obrany a Muzea Luftschutz.

Při hodinové prohlídce s výkladem se prochází spletí chodeb a místností se zachovalou a funkční vzduchotechnikou, záložním zdrojem elektrické energie, vybavenými prostory, které využívala civilní obrana a milice Spolchemie Ústí nad Labem. Je zde ošetřovna, velitelské stanoviště a výstavka plynových masek vyráběných od roku 1920. Je zpřístupněno 500 metrů chodeb a je možno nahlédnout do původní štoly.

Před vchodem do krytu je pomník obětem bombardování města Ústí nad Labem v dubnu 1945 a také je zde výstava fotografií připomínající tuto událost.

Otevřeno So -Ne 10 -16 / 17 hod.

Vstupné 50/30 Kč.

Rejvíz – pomník 1. světové války

25. květen 2015 - 0:00

Po té, co byla na Rejvízu vyznačena nová přístupová cesta k Velkému mechovému jezírku (zelené psaníčko), návštěvníci prochází přímo kolem monumentálního pomníků obětem 1. světové války z r. 1929 (odhalení 28.6.1929). Nakonec i návrší 814 m dnes nese název U Pomníku.

Pozoruhodný monument je dílem jesenického sochaře Engelberta Kapse. Rodák z bývalého Frývaldova (1888) studoval na kamenické škole v Supíkovicích a na akademii ve Vídni. Právě v Supíkovicích měl později svou dílnu, v l. 1937–41 tam dokonce starostoval. Četné pomníky z jeho tvorby můžeme najít na celém Jesenicku, Bruntálsku, Opavsku, Krnovsku aj. (i ve Znojmě). Spolu s Josefem Obethem je považován za nejvýznamnějšího sochaře své doby v Jeseníku a okolí.

Monument pěti kamenných čtvercových sloupů, 6 m vysokých, je vztyčen na pětiúhelníkové základně a u vrcholu spojen obvodovým věncem. Na vrcholech pilířů jsou kříže s válečnými letopočty (1914–1918).

Rejvíz nikdy nebyl příliš lidnatou osadou, takže 11 padlých občanů bylo poměrně značné množství na horskou ves. Uprostřed pomníku stojí Kalich hořkosti (který museli válkou zasažení vypít) s nápisem:

„Die Heimat ihren toten Heldensohnen bedeckt mit Lorbeer und betaut mit Tränen“

tedy:

„Vlast své mrtvé hrdinné syny pokrývá vavřínem slávy a pláče.“

Ve své době byl pomník brzy vyhledávaným místem ke zpodobňování pohledů na Rejvíz, návrší bylo méně zarostlé než dnes. Okolní plošina byla lemována březovým zábradlím. Snad právě porost, který kolem rostl skryl pomník před nenechavci, tak jej můžeme vcelku obdivovat i dnes. Okolí pomníku bylo očištěno od náletu v roce 2007.

V okolí Rejvízu bývá v četných hospodách k vidění reprodukce Graf Zeppelin nad Rejvízem. Právě v popředí snímku dominuje pomník. Zřejmě nejslavnější vzducholoď LZ-127 možná nad Rejvíz skutečně zavítala. Stalo se to zřejmě v roce 1934, ovšem ne zřejmě tak, jak ukazuje snímek, jde celkem o snadno rozpoznatelnou montáž. Jsou ovšem věrohodné snímky z nedalekých Głuchołaz (tehdy německé Bad Ziegenhals), podle zpráv vzducholoď mířila na Zlaté Hory, kde vyhodila balík s poštou.

Stránky

Partneři a sponzoři Klubu českých turistů

Generální partner

Lesy České republiky a.s.

         Partneři

           ŠKODA AutoDesert EssenceHAMÉTuristické známkyBoCo

Hlavní partneři

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví - Pečujeme o Vás každou vteřinuČeské dráhy a.s.Author - evropská značka jízdních kolČeská spořitelna a.s.

         Partnerské spolky

           Asociace A-TOMKST - Klub slovenských turistůPTTK - Klub polských turistů - Polskie towarzysto turystyczno-krajoznawcze OEAV - Oesterreichischer AlpenvereinOesterreichischer TouristenklubFichtelgebirgsverein e.V.Česká asociace Sport pro všechnyFolklorní sdružení České republikySokolJunák – svaz skautů a skautek ČR

Partnerské instituce, organizace a firmy

Český olympijský výborMinisterstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČRMinisterstvo životního prostředí ČRMinisterstvo pro místní rozvoj ČRCzech TourismKonto Bariérykudyznudy.cz - tipy na výletCzeCot - turistický portál České republikyMinisterstvo kultury ČRNárodní památkový úřadMinisterstvo práce a sociálních věcí ČRMinisterstvo zemědělství ČRNárodní zemědělské muzeumTuristické infocentrum KČT To má ŠŤÁVU - Slevy a tipy pro zákazníky Skupiny ČEZ získejte na www.stava.czPlzeňský Prazdroj

WEBARCHIV - archiv českého webuMediální partneři

Časopis TuristaPortál Turistika.czKAPesní KATalogy volného času KAP-KAPortál DŘEVO a STAVBYČasopis MŮŽEŠRegionální televize