Jste zde

Domů » Agregátor zdrojů » Zdroje

Turistické cíle

Turistické cíle
Katalog turistických míst a cílů
Aktualizace: 4 hodiny 20 min zpět

Václavská lípa

9. listopad 2014 - 0:00

Tento památný strom roste ve Strakonicích u Podsrpenské ulice (výpadovka na Vodňany). Za památný strom (resp. tehdy chráněný přírodní výtvor) byla tato lípa srdčitá spolu s řadou dalších stromů vyhlášena 7. 3. 1979 Okresním národním výborem Strakonice s ochranným pásmem v okruhu 10 m od kmene. Další vyhlášení, tentokrát už jako památný strom, bylo 25. 10. 2000 Městským úřadem Strakonice s ochranným pásmem 17,5 m. Důvodem vyhlášení byl fakt, že jde o mimořádnou solitérní dřevinu, navíc byla zhodnocena jako nejkrásnější lípa v okrese Strakonice.

V roce 2012 byla udávaná výška tohoto stromu 27 m. Obvod kmene jsme v prosinci 2013 naměřili 580 cm. Stáří této lípy je odhadováno na 300 let. Lípa je v dobrém zdravotním stavu. V minulosti byly odstraněny odumřelé části a instalována korunová vazba. Některé větve se dotýkají země. Někdy se tomuto stromu říká také "hraniční lípa", neboť roste na hranici tří katastrálních území: Strakonic, Nových Strakonic a Předních Ptákovic.

Lípa byla zvolena za symbol slovanské pospolitosti, jako taková je např. považovaná za český národní strom a v Chorvatsku je ekvivalentem českého haléře. Lípa je ceněna hlavně řezbáři pro svoje měkké a tudíž snadno opracovatelné dřevo. Používá se často na výrobu hudebních nástrojů a ozdobných prvků nábytku. Lípa je také známou léčivou rostlinou, zejména její květ i s listenem.

Památné stromy jsou vyhlašovány a chráněny podle § 46 a 47 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Vyhlašují je pověřené obecní úřady (tzv. obce II.), krajské úřady (velmi zřídka jen v přírodních rezervacích a památkách) a správy NP a CHKO. Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. V jejich ochranném pásmu jsou zakázány jakékoliv pro strom škodlivé činnosti.

Záznam v Digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody pod kódem 102690.

Douglas DC-3 Dakota

9. listopad 2014 - 0:00

Na letišti Václava Havla v Praze-Ruzyni můžete potkat mnoho moderních letadel, ale také jedno docela staré. Je to letoun se sbírek Vojenského historického ústavu Praha, který byl zapůjčen a zde vystaven u příležitosti 80. výročí založení Československých aerolinií (ČSA) v roce 2003. Proto je vystaven vedle budovy, v níž ČSA sídlejí. U ČSA tento letoun létal v letech 1946-60. Tabule u exponátu dále udává maximální cestovní rychlost 300 km/h, počet cestujících 21 a dolet 2575 km.

Douglas DC-3 Dakota je legendární letoun - první let se uskutečnil již v roce 1935. Vyroben byl v mnoha verzích civilních i vojenských, s kapacitou až 32 cestujících. Výroba probíhala převážně v Kalifornii, ale licenčně i v SSSR a Japonsku a celkově dosáhla cca 13 tisíc kusů. Více informací je na Wikipedii.

Dub u Houšků

9. listopad 2014 - 0:00

Tento památný strom roste v zahradě u domu č. p. 357 v Dobřívě. Za památný strom byl tento dub letní vyhlášen 21. 11. 1985 Okresním národním výborem v Rokycanech s ochranným pásmem v okruhu 5 m. Důvodem jeho vyhlášení bylo stáří (odhadem 200 let) a velikost stromu. Výška stromu je cca 20 m. Obvod kmene je v roce 2009 udáván 315 cm. Dub je v dobrém zdravotním stavu.

Dub letní (Quercus robur) je považován za symbol síly, dlouhověkosti a odolnosti a jako takový získal významené postavení zejména v germánské mytologii, kde je zasvěcen Thórovi, bohu blesku. Dub je národním stromem Německa. Dubové dřevo je velice ceněné a má široké uplatnění ve stavebnictví, zejména pro odolnost i při trvalém ponoření ve vodě. Proto se v minulosti často používal např. pro mlýnská kola.

Památné stromy jsou vyhlašovány a chráněny podle § 46 a 47 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Vyhlašují je pověřené obecní úřady (tzv. obce II.), krajské úřady (velmi zřídka jen v přírodních rezervacích a památkách) a správy NP a CHKO. Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. V jejich ochranném pásmu jsou zakázány jakékoliv pro strom škodlivé činnosti.

Záznam v Digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody pod kódem 102317.

Trať 080 mezi Okny a Bezdězem (Máchův kraj)

19. říjen 2014 - 0:00

Cíl:

Jednokolejná trať v lesním úseku mezi železničními stanicemi Okna a Bezděz.

 

Upozornění:

Nevstupovat na koleje!

Tuto nenápadnou lesní jednokolejku využívají např. rychlíky na Mladou Boleslav.

 

Přístup:

Individuální dle mapy.

Křížová cesta Bukovany

19. říjen 2014 - 0:00

Křížová cesta, zcela ojedinělá svým provedením co se materiálu, uměleckých tvarů, náboženské symboliky a umístění v krajině, týče. Jejím autorem je zlínský rodák Lubomír Jarcovják (roč.1962).Realizována byla v letech 1999-2009, iniciátorem zbudování křížové cesty byl bývalý starosta obce Bukovany pan Zdeněk Slováček s rodinou a přáteli. Celkem 14 zastavení z tradičních i netradičních uměleckých materiálů, betonu, železa, dřeva, skla a syntetické transparentní pryskyřice vysvětil dne 6.6.2010 msgre. Josef Hrdlička. Na výstavbě díla se podílela firma PSG. Zlín a.s. a Nadace Portál.

Středověké tvrze Vysoký Újezd a Nedvězí okr. Benešov

19. říjen 2014 - 0:00

Vysoký Újezd s kostelíkem Narození Panny Marie z 13. století s románskými základy. Místo, kde stálo středověké tvrziště a procházela keltská stezka. Na dohled od kostelíka je ves Nedvězí s poplužním dvorem jako pozůstatkem dvořiště, které bylo součástí středověkého tvrziště obklopeného rybníkem.

Malovaná skála u Mladotic

18. říjen 2014 - 0:00

Malovaná skála u Mladotic

Nabízí se odtud krásný výhled na jižní Manětínsko. Na sklaním útvaru je zbudována pozorovatelna s lavičkou a místo obsahuje i stojan s knihou návštěv, kde můžete zanechat své dojmy a zážitky z cesty.

Ke skále se váže pověst z roku 1872, kdy po třech dnech velkých přívalových dešťů došlo k sesuvu půdy a zásluhou toho vzniklo Odlezelské jezero. Prudká vlna vody ničila dál a protrhla hráz Mladotického rybníka. Zaplavila celé údolí a voda na Podhražském mlýně spoupala až k prvnímu poschodí, na mlýně by dodnes mělo být toto označeno. Podle pověsti se mlynář s rodinou zachránil útěkem nahoru do stráně a právě na Malované skále přenocovali. Na památku tohoto dne je skála pokreslena vápnem jako obydlí. 

Malovaná skála se nachází 1,2 km od vlakové stanice Mladotice zastávka, případně 2 km od obce Horní hradiště. Leží na levém břehu řeky střely, přístup z této strany však nelze doporučit, z důvodu příkrého stoupání. Na některých mapách je dokonce vidět pěšina rovnou ke skále do stráně, nevěřte jim, znám to místo skvěle a pěšina už je několik let zcela zarostlá a není již ani vidět pouhým okem. Nejlépe se ke skále dostanete po žluté turistické značce, směrem od zastávky vlaku Mladotice-zastávka, cestou kolem dříve zmiňovaného Podhražského mlýna. Za železničním mostem už je však potřeba si najít vlastní cestu a posledních pár set metrů vystoupat neznačeným lesem. Další možností je cesta z obce Horní hradiště, zde zastavuje autobus z Plas. Vydáte se po silnici na sever, asi po 1 km zahnete do leva na pěšinu, která Vás dovede asi 100 m od Malované skály.

 

 

Litoradlice

17. říjen 2014 - 0:00

Litoradlice je vesnice v Jižních Čechách nedaleko Týna nad Vltavou. První zmínka o vsi pochází z roku 1350. Při ústí potoka Hradní strouha do Vltavy jsou pozůstatky hradiště z doby slovanské (700 – 1000). V Litoradlicích  se napojíte na týnskou cyklostezku č. 1079 (vzdálenost 7,5 km do Týna nad Vltavou).

Lužické sochy

17. říjen 2014 - 0:00

Kdo někdy projížděl jihomoravskou Lužicí, vsí nedaleko Hodonína, nemohl si nepovšimnout poměrně značného množství kamenných i dřevěných soch. Jde o výsledek devítileté tradice zdejšího sochařského sympozia. Účastníci byli převážně mladí umělci z řad studentů různých uměleckých škol. Materiálem pro tvorbu byl z velké části hořický pískovec (u těch kamenných), plastiky dřevěné jsou mimo lípy, jasanové ale i smrkové aj.

Sochy zdobí hlavně střed obce (alej před kostelem), dají se ale nalézt i u bývalé skládky, nejnověji u bývalé cihelny. U kapličky nanebevzetí Panny Marie (na vedlejší uličce u cyklostezky) najdeme dokonce malý kamenný betlém s třemi králi, kometou či pastýřem. Samotná svatá rodina je přítomna přímo v kapličce z r. 1825.

U obchodu můžeme potkat basistu s houslistkou, další muzikanti přivádí návštěvníky ke kostelu. Poněkud zarážející je sice Múza hojnosti (nebo úrody, vždycky jsem myslel, že Múzy jsou jen bohyně umění). Jednou z lužických soch byla plastika na kruhovém objezdu, poté si na radnici řekli, proč ve zdobení nepokračovat, výsledkem bylo zmíněných 9 ročníků. Ten letošní (2014) byl údajně poslední, prý už je v Lužici „přesochováno“. Celkem by se dalo najít asi 90 soch, což na středně velkou obec není zrovna málo.

Náměstí Svobody ve Vodňanech

16. říjen 2014 - 0:00

Středobodem náměstí je kašna se sochou Svobody od sochaře Josefa Kvasničky z roku 1928 v oblečení z doby Velké francouzské revoluce. Největší dominantou náměstí je kostel Narození Panny Marie, který byl v letech 1894 - 1897 regotizován. O jeho výzdobu se postaral malíř Mikoláš Aleš. Originály jeho návrhů a jiné předměty týkající se historie města jsou vystaveny na protější straně náměstí v Městském muzeu a galerii. Náměstí nabízí příjemné posezení v místních kavárnách a restauracích, kde si můžete dát nějakou rybí specialitu. 

 

Kaple Panny Marie Klokotské u Dobré Vody

16. říjen 2014 - 0:00

Kaplička Panny Marie byla vystavěna v místech, kde došlo k zjevení Panny Marie dětem. Pověst praví, že se zde zjevila dětem pasáčků bíle oděná dívka a vyprávěla jim o Bohu. Kapli naleznete v místní části Tábora - Klokoty na zelené turistické značce, která  vede od kláštera Klokoty k Harrachovce. Na této stezce také  projdete také kolem velkého kříže, který je na vyvýšené plošině. Jde o místo s velkou silovou energií.

Naučná stezka Pintovka

16. říjen 2014 - 0:00

Naučná lesnická přírodovědná stezka v rozsáhlém parku Pintovka

Zoologická zahrada Ostrava

16. říjen 2014 - 0:00

Zoo Ostrava se nachází v Ostravě, přesněji v části Michálkovice.  Podle mne, patří k jedné z nejkrásnějších zoo u nás v ČR.  Kromě nových výběhů a výukových centrem, je zde mnoho relaxačních míst jako například laviček a lehátek. K dispozici jsou i dětské atrakce a koutky s prolezáčkami, houpačkami, skluzavkami, žebříky atd. Nejoblíbenější expozici pro malé i velké návštěvníky je bezesporu Expozice na Statku. 

Zvířátkám můžete pomoci adopcí nebo dárcovskou SMS. ZOO nabízí zážitkové programy pro milovníky zvířat. Dále komentované krmení vybraných druhů zvířat a komentované procházky. Dále se navštěvníci mohou těšit na vybrané akce jako například Lampionový průvod a Halloween v ZOO, Strojení stromečků v Zoo, Valentýn v ZOO, Jaro v ZOO, Narozeniny Rashmi, Velikonoce v ZOO a mnohé další. 

ZOO Ostrava vznikla v roce 1949 na podnět Bohumila Vítka. K prvním zvířatkům patřil například srnec, srny, bažanti, pávi a nějací ptáci. Oficiálně vznikla ostravská zoo 26. října 1951. Od té doby se zoo čím dál více rozrůstá, renovuje, vznikají nové pavilóny, pořádají se různé akce, sbírky... 

Pavilóny v Zoo

Můžete navštívit Malou amazonii, Na statku, Ostrov lemurů, Safari, Tanganiku, Indii zblízka, Čínsku zahradu, Pavilón primátů, Pavilón indických zvířat a lvů, lesní altán, vřesoviště, Cestu lesu, Cestu vody, Cestu stínů, Expozice na Statku atd.. 

Expozice na Statku

Tato expozice je oblíbenou expozicí převážně u malých dětí. Obývají ji zvířátka, většinou domácí, které si mohou návštěvníci i pohladit. Za drobný peníz si můžete koupit krmivo pro zvířátka.  V areálu se nachází například ovečky, králíci, kozy, krávy, prasátka, pávi, morčátka atd. Nově je i vybudovaný dětský koutek na hraní. 

Stavební úpravy

Momentálně dokončené objekty jsou Voliéra Papua, Návštěvnické centrum, rekonstukce pavilónu hrochů.. Projekty které jsou v realizaci: Safari asijských sudokopytníků, Pavilon evoluce, Vstupní areál a další. Zoo také nezahálí a připravuje například Výběh tygrů, Expozici tučňáků a tuleňů atd. 

Zvířátka

Zvířátek je v zoo mnoho.  Myslím si, že každý by si zde našel své oblíbené zvířatko, kterému může pomoct pomoci SMS nebo adoptovat.  Z výčtu zvířátek například lemur tmavý, lev indický, panda červená, tygr usurijský, kočka divoká, koza domácí, králík domácí, prase domácí, serval, tur domácí, makak lví, velemyš největší, čejka chocholatá, čáp černý, výr velký, agama vousatá, varan modrý, želva žlutohnědá, rákosnička madagaskarská, slizoun pruhovaný, žralůček okatý atd. 

Občerstvení

Nejnovějším občerstvením v Zoo je Restaurace Saola. Ale také můžete navštívit jiné občerstvení např. Občerstvení u Pandy...

Restaurace Saola

Restaurace byla otevřena v dubnu roku 2013 u výběhu pand červených. Kromě vnitřních prostor nabízí také venkovní terasu s výhledem na zvířátka. Restaurace je otevřena každý den od 10:00 hod.  Z nabídky jídel uvádím například vlastní pizzu, dětské porce, saláty, menu, teplá jídla, italskou kávu, čepovanou kofolu, ledovou tříšť. Kontakt na restauraci:  restaurace-SAOLA@seznam.cz nebo tel.: 776 832 689 a 774 852 340. 

 

Vstupné v roce 2014

Vstupné rozlišujeme na letní a zimní sezónu. Můžeme si zakoupit i pernamentní vstupenku, kterou lze využít po celý rok. U Zoo se nachází i hlídané parkoviště, které se platí.

                              Letní                     Zimní              Pernamentka

Dospělí                   110 Kč                  80 Kč              550 Kč

Děti 3 - 15

Studenti do 26         80 Kč                   50 Kč              350 Kč

Děti 0 - 3                volní vstup            volný vstup      - 

Rodina                                                                      1 300 Kč

ZTTP/P                  volný vstup            volný vstup

Parkoviště

120,- Kč - autobus 45,- Kč – osobní automobil 20,- Kč - motocykl zdarma držitelé ZP, ZTP, ZTP/P

Jízda vláčkem

30,- Kč - plné jízdné 10,- Kč – držitelé ZTP zdarma držitelé ZTP/P zdarma doprovod držitele ZTP/P (1 osoba)

                     V ZOO Ostrava se platí pouze v hotovosti.

 

Otevírací doba 

Zoo Ostrava má otevřeno denně po celý rok.

listopad, prosinec, leden 9,00 – 16,00 hod. únor 9,00 – 17,00 hod. březen, září, říjen 9,00 – 18,00 hod. duben – srpen 9,00 – 19,00 hod.

 

Jak se dostaneme do Zoo Ostrava

Můžete využít buď MHD nebo pokud vlastníte auto, tak autem. 

MHD

trolejbusem č. 104 (výchozí zastávka Náměstí republiky) trolejbusem č. 106 (výchozí zastávka Hlavní nádraží) s přestupem na trolejbus č. 104 na zastávce Revírní bratrská pokladna

Autem

GPS souřadnice: 49°50'36.688"N, 18°19'10.615"E

Z dálnice sjezd 365 Ostrava - Hrušov.

Přírodní památka: Heřmanický rybník

16. říjen 2014 - 0:00

Přírodní památka: Heřmanický rybník

 

 Přírodní památka zahrnující soustavu vodních nádrží Heřmanic, Rychvaldu a Záblatí. Rybník je průtočný, napájený z Rychvaldské a z Bohumínské stružky. Lovit (ryby: kapr, amur, candát, štika, sumec, úhoř...) je možno jen z unikátních posedů s dlouhými přístupovými lávkami, kterých je zde asi 70. A tímto si zde připadáte spíše jak v prostředí východní Asie než ve střední Evropě. Viditelné zátiší zde tvoří halda bývalého Heřmanického dolu, který ukončil těžbu v roce 1993. 

 Nachází se zde přes 200 druhů ptáků a také čolek velký.

 V roce 2012 zde byla otevřena naučná stezka.

Modlitebna ČCE v Zábřehu

16. říjen 2014 - 0:00

Web sboru: http://zabreh.evangnet.cz/

 

Historie evangelické církve na Zábřežsku (převzato z webu sboru):

O rozmachu husitství nemáme žádné zprávy, v 16. století však město Zábřeh bylo převážně kališnické. V téže době zde sídlil sbor Jednoty bratrské, který se scházel v horním kostele. (Sv.Barbora) Značná část bratrských rodin bydlila v Krumpachu, kde jim patřilo několik domů a kde byla i škola. V Zábřehu se narodil bratr Jiří Strejc, znamenitý básník Jednoty. (1536-1599) Jeho jméno lze nalézt i v dnešním evangelickém zpěvníku u přebásněných biblických žalmů.

V 17. století bylo reformační úsilí přetrženo, avšak zájem o Boží slovo nevymizel. V kopcích nedaleko od Zábřehu se nachází vesnice Svébohov, kde se překvapivě objevili lidé toužící po svobodném přístupu k bibli. Napřed prokmitnou ve zprávách z 18. století, v 19. století je jejich přítomnost již zcela zřejmá. Po mnohém protivenství v roce 1860, na sklonku toleranční doby, zakládají maličký reformovaný sbor s vlastní kaplí. V něm od počátku 20. století působil jako kazatel vikář Rudolf Šedý. Svou činností zasáhl široké okolí a jedinečně přispěl ke zrodu několika sborů - Hrabová, Zábřeh a Písařov. Svébohovský sbor se roku 1956 stal součástí zábřežského sboru.

V Zábřehu se česky mluvící evangeličtí věřící začali shromažďovat po I. světové válce v gymnazijní aule. Roku 1923 zde byla ustavena kazatelská stanice. Mateřským sborem byla nejprve Olomouc, poté bližší Hrabová, kam se přestěhoval vikář Šedý. Když vzrostl počet členů a rozsah sborové práce, byla kazatelská stanice změněna na filiální sbor. (1928) Po roce sbor koupil velkou továrnickou vilu a zařídil si v ní sál a farářský byt. V zábřežském sboru se tehdy potkaly dva výrazné proudy křesťanů. Jeden pocházel z přestupového hnutí, které po vzniku ČSR v roce 1918 vybízelo Čechy, aby opustili římskokatolickou církev a zapojili se do církví „bližších duši národa". Druhým proudem byla skupina přesídlenců z polského Zelova, jež roku 1923 zabydlila uvolněný hospodářský dvůr zábřežského velkostatku. Šlo o potomky emigrantů, kteří v dobách rekatolizace z touhy po svobodě svědomí opustili vlast a usadili se na území pod pruskou správou. Uvědomělá víra zelovských reemigrantů spolu s vlivem misijní Snahy ve 20. a 30. letech minulého století formovala zbožnost zábřežského sboru. Kromě dvou uvedených proudů se do společného života zapojili jednotlivci, kteří se přistěhovali z jiných evangelických sborů.

Období první republiky se vyznačovalo čilým přednáškovým životem, k němuž přispívali představitelé naší církve i hosté z ciziny. Bohoslužby v Zábřehu zpočátku vedli bratři z olomoucké misijní školy a především sem aktivně dojížděl vikář Šedý z Hrabové. Do dnešních dnů měl sbor devět stálých kazatelů a jednu kazatelku.

Ve třicátých letech se rozvíjela činnost také v městském okolí. Nejvíce lidí se k církvi připojilo v Postřelmově a v Sudkově, obcích průmyslového charakteru. Roku 1934 byla založena kazatelská stanice v Sudkově, kde byl postaven pěkný a jednoduchý kostel. (1937) Tím vyvrcholilo přestupové hnutí na Zábřežsku.

Po mnichovské dohodě z podzimu 1938 se Zábřežsko ocitlo v Sudetech. Ztížilo se spojení s pražským ústředím, naopak posílily kontakty k ostatním českým sborům na říšském území. (Štramberk, H.Čermná, Miroslav, Vídeň.) České bohoslužby ve válečných letech znamenaly povzbuzení nejen pro evangelíky.

Po válce se sbor stal samostatným sborem (1945) a podílel se na změnách v pohraničí. Od německé církve převzal kostel v Šumperku a napomáhal založení tamního českobratrského sboru. Nově začala shromáždění v Tatenici, kam se nastěhovalo několik slovenských rodin z luterské evangelické církve. Členů tam ale ubývalo, až roku 1973 sborový života zcela ustal.

V Písařově vznikl sbor již za první republiky a postavil si zvláštní kostel. Do Písařova coby našeho filiálního sboru dojížděli (na kole!) kazatelé ze Zábřeha. Po válce přibyla ještě shromáždění v Červené Vodě (ve starokatolickém kostelíku). Roku 1956 byla obě místa přefařena do sboru v Králíkách.

Od roku 1894 se v Zábřehu konaly evangelické bohoslužby v němčině. Německý evangelický sbor za svůj vznik vděčí národně náboženskému hnutí „Pryč od Říma" a protestantským podnikatelům, kteří sem přesídlili z Německa. Roku 1902 byl v sousedství Brassovy textilní továrny postaven kostel. (Dobře viditelný při příjezdu vlakem od Prahy.) Po II. světové válce museli Němci svou dosavadní vlast opustit. Konfiskovaný kostel napřed krátce užívala Českobratrská církev evangelická, od padesátých let patří kostel Československé církvi husitské. V povědomí Zábřežáků však kostel stále nese označení „evangelický kostel".

Vožehův rybník (Vožehák)

16. říjen 2014 - 0:00

Rybník o velikosti 3,6 hektaru vznikl přehrazením toku Javornice, která je levobřežním přítokem řeky Berounky a její délka je 81,4 km. Vožehův rybník byl vybudován v letech 1813 – 1817 a nachází se 1 km východně od Kožlan. U rybníka se nachází rekreační zařízení. Rekreační oblast Vožeháku je vyhledávanou a navštěvovanou lokalitou, příjemné prostředí v této oblasti využívají mnozí obyvatelé severních a středních Čech, v létě sem zejména ze severních Čech míří stovky houbařů. Na své si zde přijdou i rybáři.

Javornice i Hrádecký potok sloužili k pohánění několika mlýnů. Na Javornici to býval Bubeníčkův mlýn, původně označovaný jako Novej mlejn, dnes je zde rekreační středisko. Pod Vožehovým rybníkem stojí Vožehův, dnes Strakův mlýn a mlynář Jan Vožeh je zmiňován již roku 1539. Dále po proudu se nachází Cukrovic mlýn. Pod hradem Angerbach bylo také bělidlo.

V listopadu roku 2012 byly z rybníka vyzvednuty zbytky německé stíhačky Focke-Wulf Fw 190. Letoun do rybníku spadl v 19. listopadu roku 1944, a jelikož Kožlanští rybník přes padesát let neodbahňovali, zůstaly trosky stroje poměrně zakonzervovány.

Místek - náměstí Svobody

16. říjen 2014 - 0:00

 Moravská "nížinná" část dvojměstí Frýdek-Místek leží tak trochu ve stínu svého bratra, rozkládajícího se nahoře na návrší nad řekou Ostravicí. Přitom je Místek starší, neboť první zmínka o něm pochází už z r.1267. V období 15. a 16.století, kdy se obě města stala součástí těšínského panství, byl ale Místek tím diskriminovaným a veškerý hospodářský růst se odehrával ve vyvýšeném sousedním městě. Situace se změnila (a zlepšila) až r.1584, kdy připadl olomouckým biskupům a jejich hukvaldskému panství. Město byly znovu přiklepnuty ztracené výsady a práva a od těch dob nastal i v Místku veliký hospodářský boom. Rozkvět byl sice v průběhu času bržděn 30-letou válkou, požáry a morovými ranami, ale přes to všechno spolu v ekonomice během 18. a 19.století obě města úspěšně soutěžila. Frýdek byl sice i nadále centrem obchodu a textilu, ale v Místku se zase dobře dařilo řemeslu a brzy zde vznikly první fabriky. A také se tu dobře dařilo kulturnímu a národnímu životu, jak dokládají historické zmínky o Matici místenské a Občanské besedě. Až přišel 1.leden roku 1943 a nacisté obě města sloučili do jednoho... Ozdobou zachovalého zbytku místeckého centra města je náměstí Svobody. Nevelký čtverec rynku o rozměrech přibližně 60 x 55 m je z jižní (a částečně i severní) strany lemován podloubím a po celém obvodu pak opravenými historickými domy, z nichž většina se může pochlubit pozdně renesančním jádrem. Pochopitelně, že od té doby prošly četnými přestavbami a úpravami. Střed tohoto klidného koutu vprostřed města zdobí napodobenina barokní sochy, zobrazující Bohorodičku. Fronty domů okolo náměstí jsou všechny téměř stejně vysoké, a tak je jeho největší dominantou věž kostela sv.Jakuba Většího, vystrkujícího vysoko nad střechy starých měšťanských domů svou šestibokou a hezky barevnou věž ze sousedního Farského rynku...

  

Líšnice (u Mohelnice) – kamenný milník

16. říjen 2014 - 0:00

Milník - tedy předchůdce dnešního silničního značení s udáním kilometrové vzdálenosti příslušného cíle – bývá většinou patník nebo sloup, stojící například u silnice (může to ovšem být i jiný typ komunikace, včetně vodní cesty), který označuje vzdálenost k určitému místu – tedy výchozímu bodu cesty - v mílích. Tyto kamenné artefakty byly používány již ve starověku a jejich jistou nevýhodou je fakt, že různých mílí máme „nepředstavitelné“ množství. Například Římané stanovili míli jako 1,483 km, tedy tisíc tzv. dvojkroků. Z tohoto dvojkroku – latinsky mille passus - vznikl i název jednotky. Řím se také mohl chlubit „nultým“ milníkem všech cest světa, tedy Zlatým milníkem na Foru Romanu.

U nás tak staré milníky nemáme, ale svou historií se pyšnit mohou také. Například ten, který se nachází po pravé straně silnice vedoucí z Líšnice do „tvarůžkové metropole“ Loštic. Uvedený kamenný milník je vysoký nějakých 130 centimetrů. Jako materiál byl použit pískovec a jedná se o hranol se zkosenými horními hranami.  A teď přichází drobný problém. U Líšnice by měly být takové milníky dva. Tento „náš“ by podle všech možných i nemožných informačních pramenů měly zdobit nápisy „4 1/2 meil von Olmitz" (tedy 4,5 míle od Olomouce) na čelní straně a na levoboku „3/8 meil von Lotchitz" (3/8 míle od Loštic). Potud je vše  - alespoň částečně - v pořádku. Na druhém milníku bychom si pak měli přečíst, že jsme vzdáleni 5 mil od Olomouce, 7/8 míle od Loštic (sedm osmin míle) a 2/8 míle od Studené Loučky (Kaltenlautsch).

Já však – ať se dívám jak se dívám – na tomto pískovcovém hranolu vidím ony 3/8 do Loštic i 4,5 míle do Olomouce, ale na pravoboku i „sem nepatřící“ Studenou Loučku, vzdálenou ovšem ne 2/8 míle, ale třikrát tolik, tedy 6/8 míle. Zřejmě špatně vidím nebo zde opět zafungovalo oblíbené opisovačství, které opakuje donekonečna mylné informace. Posouzení nechám na jiných … a v každém případě se zajedu na vlastní oči přesvědčit, co že je vlastně napsáno na tom druhém milníku.

Určitě se však jedná o "technickou" památku zajímavou, navíc se s těmito kamennými artefakty turista nepotkává každý den. Líšeňský milník je navíc velmi pěkně renovovaný a nepřehlédnutelně umístěný. Všeobecně se předpokládá, že pochází z 18. století a byl součástí poštovní cesty mezi Olomoucí a Prahou, konkrétně úseku Loštice – Líšnice – Moravská Třebová. Asi i proto je označení v jednotce zvané rakouská poštovní míle, která odpovídá vzdálenosti 7,6 kilometru (přesněji tuším 7,586 km). Ještě, že se nejedná o míli staročeskou, která měří 11,225 km. To by se každému poutníkovi jeho cesta značně prodloužila.

Žebrácký roh

16. říjen 2014 - 0:00

Historicky zajímavé místo v Krušných horách. Leží přímo na státní hranici. Vede tudy žlutě značená turistická cesta z Českého Jiřetína na Moldavu                     Po vybudování flájského plavebního kanálu zde byla v druhé polovině 16. století  postavena budova  Horního vorařského výplatního úřadu. Voraři, kteří plavili dřevo a dřevorubci, kteří káceli stromy zde dostávali svůj výdělek a také zde mohli přenocovat. Jejich výdělek byl velice malý a tak tomuto místu začali říkat žebrácký flek, později žebrácký roh.                                               Dřevo se plavilo pouze 14 dní na jaře a zbytek roku se kácely stromy. Vykácením okolního  lesa zde vznikly mýtiny, na kterých pak vznikaly dřevorubecké osady, pozdější vesničky Vilejšov, Oldříš, Pastviny a Mackov.  Plavební kanál se používal do roku 1874.                                                        Žebrácký roh se stal významnou křižovatka kupeckých cest z Německa do Čech a z Čech do Německa, proto zde byla postavena velká celnice. Převedením přepravy zboží na železnici, zaniká význam celnice a v roce 1904 zde místo celnice byl postaven velký výletní hostinec. Po vysídlení německého obyvatelstva, po roce 1945, došlo k postupnému zániku obcí Vilejšov, Oldříš, Pastviny a Mackov. V roce 1953 při budování hraničního pásma byl hostinec zbourán a přechod byl na dlouhou dobu uzavřen. Až v roce 2007 byl tento turistický přechod obnoven.                                                                         Na německé straně je postaveno pěkné turistické odpočívadlo.

Holubí palouk v Údolí Olešenky

15. říjen 2014 - 0:00

Holubí palouk je turistické rozcestí v hluboce zaříznutém Údolí Olešenky. Z jedné strany jej svírá Sendražský kopec (610 m n. m.), z druhé vrch Krahulčí (579 m n. m.).

Na palouku se křižuje červená Jiráskova cesta vedoucí ze hřebenu Orlických hor do Pekla a Nového Města nad Metují, se zelenou značkou směřující z Olešnice v Orlických horách rovněž do Nového Města nad Metují. Zatímco červená značka vede do Nového Města nad Metují podél Olešenky a od Pekla podél Metuje, po zelené se do Nového Města přehoupnete přes Sendražský kopec. Vzdálenosti jednotlivých cílů uvedených na ukazatelích neuvádím, jsou čitelné z přiložených fotografií.

U Holubího palouku se stéká Olešenka, pramenící v Orlických horách na svahu hory Vrchmezí s Mezným potokem vyvěrajícím u obce Borová nedaleko hranic s Polskem. Proto se Meznému potoku někdy říká i Hraniční potok. Olešenka posílená o vodu z Mezného potoka se po 3,5 km vlévá v Pekle do řeky Metuje.    

Na začátku minulého století byl Holubí palouk také důležitou hranicí tří lesnických revírů: Frimburku (dnes bych měl napsat Frymburku), České Čermné a Pekla. Dokazuje to kamenný mezník s vytesanými názvy revírů na boku. Mezník věnoval v roce 1908 Josef Bartoň z Dobenína, člen slavného rodu (Josef Bartoň byl v roce 1912 povýšen mimo jiné do rytířského stavu).

Na palouku narazíte také na brod přes Olešenku. Brodit se však nebudete muset  (pouze dobrovolně), potok lehce překonáte po dřevěné lávce. Brod využívají lesníci k přejezdu techniky.

 

Stránky

Partneři a sponzoři Klubu českých turistů

Generální partner

Lesy České republiky a.s.

         Partneři

           ŠKODA AutoDesert EssenceHAMÉBoCoTuristické známky

Hlavní partneři

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví - Pečujeme o Vás každou vteřinuČeské dráhy a.s.Author - evropská značka jízdních kolČeská spořitelna a.s.

         Partnerské spolky

           Asociace A-TOMKST - Klub slovenských turistůPTTK - Klub polských turistů - Polskie towarzysto turystyczno-krajoznawcze OEAV - Oesterreichischer AlpenvereinOesterreichischer TouristenklubFichtelgebirgsverein e.V.Česká asociace Sport pro všechnyFolklorní sdružení České republikySokolJunák – svaz skautů a skautek ČR

Partnerské instituce, organizace a firmy

Český olympijský výborMinisterstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČRMinisterstvo životního prostředí ČRMinisterstvo pro místní rozvoj ČRCzech Tourismkudyznudy.cz - tipy na výletCzeCot - turistický portál České republikyMinisterstvo kultury ČRNárodní památkový úřadMinisterstvo práce a sociálních věcí ČRMinisterstvo zemědělství ČRNárodní zemědělské muzeumTuristické infocentrum KČT To má ŠŤÁVU - Slevy a tipy pro zákazníky Skupiny ČEZ získejte na www.stava.cz

WEBARCHIV - archiv českého webuMediální partneři

Časopis TuristaPortál Turistika.czKAPesní KATalogy volného času KAP-KAPortál DŘEVO a STAVBYRegionální televize