Jste zde

Domů » Agregátor zdrojů » Zdroje

Turistické cíle

Turistické cíle
Katalog turistických míst a cílů
Aktualizace: 1 hodina 10 min zpět

Václavská lípa

9. listopad 2014 - 0:00

Tento památný strom roste ve Strakonicích u Podsrpenské ulice (výpadovka na Vodňany). Za památný strom (resp. tehdy chráněný přírodní výtvor) byla tato lípa srdčitá spolu s řadou dalších stromů vyhlášena 7. 3. 1979 Okresním národním výborem Strakonice s ochranným pásmem v okruhu 10 m od kmene. Další vyhlášení, tentokrát už jako památný strom, bylo 25. 10. 2000 Městským úřadem Strakonice s ochranným pásmem 17,5 m. Důvodem vyhlášení byl fakt, že jde o mimořádnou solitérní dřevinu, navíc byla zhodnocena jako nejkrásnější lípa v okrese Strakonice.

V roce 2012 byla udávaná výška tohoto stromu 27 m. Obvod kmene jsme v prosinci 2013 naměřili 580 cm. Stáří této lípy je odhadováno na 300 let. Lípa je v dobrém zdravotním stavu. V minulosti byly odstraněny odumřelé části a instalována korunová vazba. Některé větve se dotýkají země. Někdy se tomuto stromu říká také "hraniční lípa", neboť roste na hranici tří katastrálních území: Strakonic, Nových Strakonic a Předních Ptákovic.

Lípa byla zvolena za symbol slovanské pospolitosti, jako taková je např. považovaná za český národní strom a v Chorvatsku je ekvivalentem českého haléře. Lípa je ceněna hlavně řezbáři pro svoje měkké a tudíž snadno opracovatelné dřevo. Používá se často na výrobu hudebních nástrojů a ozdobných prvků nábytku. Lípa je také známou léčivou rostlinou, zejména její květ i s listenem.

Památné stromy jsou vyhlašovány a chráněny podle § 46 a 47 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Vyhlašují je pověřené obecní úřady (tzv. obce II.), krajské úřady (velmi zřídka jen v přírodních rezervacích a památkách) a správy NP a CHKO. Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. V jejich ochranném pásmu jsou zakázány jakékoliv pro strom škodlivé činnosti.

Záznam v Digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody pod kódem 102690.

Douglas DC-3 Dakota

9. listopad 2014 - 0:00

Na letišti Václava Havla v Praze-Ruzyni můžete potkat mnoho moderních letadel, ale také jedno docela staré. Je to letoun se sbírek Vojenského historického ústavu Praha, který byl zapůjčen a zde vystaven u příležitosti 80. výročí založení Československých aerolinií (ČSA) v roce 2003. Proto je vystaven vedle budovy, v níž ČSA sídlejí. U ČSA tento letoun létal v letech 1946-60. Tabule u exponátu dále udává maximální cestovní rychlost 300 km/h, počet cestujících 21 a dolet 2575 km.

Douglas DC-3 Dakota je legendární letoun - první let se uskutečnil již v roce 1935. Vyroben byl v mnoha verzích civilních i vojenských, s kapacitou až 32 cestujících. Výroba probíhala převážně v Kalifornii, ale licenčně i v SSSR a Japonsku a celkově dosáhla cca 13 tisíc kusů. Více informací je na Wikipedii.

Dub u Houšků

9. listopad 2014 - 0:00

Tento památný strom roste v zahradě u domu č. p. 357 v Dobřívě. Za památný strom byl tento dub letní vyhlášen 21. 11. 1985 Okresním národním výborem v Rokycanech s ochranným pásmem v okruhu 5 m. Důvodem jeho vyhlášení bylo stáří (odhadem 200 let) a velikost stromu. Výška stromu je cca 20 m. Obvod kmene je v roce 2009 udáván 315 cm. Dub je v dobrém zdravotním stavu.

Dub letní (Quercus robur) je považován za symbol síly, dlouhověkosti a odolnosti a jako takový získal významené postavení zejména v germánské mytologii, kde je zasvěcen Thórovi, bohu blesku. Dub je národním stromem Německa. Dubové dřevo je velice ceněné a má široké uplatnění ve stavebnictví, zejména pro odolnost i při trvalém ponoření ve vodě. Proto se v minulosti často používal např. pro mlýnská kola.

Památné stromy jsou vyhlašovány a chráněny podle § 46 a 47 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Vyhlašují je pověřené obecní úřady (tzv. obce II.), krajské úřady (velmi zřídka jen v přírodních rezervacích a památkách) a správy NP a CHKO. Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. V jejich ochranném pásmu jsou zakázány jakékoliv pro strom škodlivé činnosti.

Záznam v Digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody pod kódem 102317.

Valašské Meziříčí (Krásno) – galerie barokních soch

19 hodin 33 min zpět

Valašské Meziříčí je nejen vstupní bránou Moravskoslezských Beskyd, ale také městem, které svým návštěvníkům představuje pozoruhodné množství zajímavých historických památek. Jedná se o pamětihodnosti většinou neokázalé a každý si je musí najít sám, ale o to větší radost pak přinesou. Navíc město do obnovy památek investuje čas i peníze, takže se běžný turista u každé z nich dozví alespoň pár základních informací o jejich původu a historii. Velmi zajímavou místní památkou je například soubor barokních soch světců, pocházející z poloviny 18. století a z peněz rodu Žerotínů. Drtivá většina z nich je – jako korálky – rozeseta kolem Masarykovy ulice v místní části Krásno nad Bečvou („zámostské“ předměstí Valmezu a někdejší samostatné město Krásná, později Krásno). A je zajímavé, že se jedná převážně o světce u nás méně známé i zobrazované …

O významu těchto soch hovoří nejlépe fakt, že na podobě některých z nich se - na sklonku svého života – výrazně podepsal renomovaný olomoucký barokní sochař Ondřej (Andreas) Zahner, pocházející z Bavorska. Ten se podílel – mimo jiné – na výzdobě „unescového“ sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci. Ve Valašském Meziříčí se jedná o sochy pískovcové, na jejichž podstavcích většinou vidíme žerotínský erb a nápis v latině. A i naprostý laik si všimne, že Zahnerovy sochy jsou kvalitativně tak trošku někde jinde. Novodobou zajímavostí tohoto barokního souboru je fakt, že již v roce 2009 se hovořilo o enormním zájmu valašskomeziříčské radnice i sdružení Za Krásno krásnější přemístit kamenné postavy světců na jejich původní místo na mostě nad řekou Bečvou. Postupná realizace tohoto plánu měla proběhnout v – dříve tolik oblíbené – pětiletce. Ta již skončila … a nic se nezměnilo. Jedna ze soch, konkrétně sv. Jan Nepomucký, dokonce snad dále zůstává v Rožnově pod Radhoštěm. A – po I. světové válce silně poškozenou sochu sv. Ignáce z Loyoly jsem také neobjevil.

Nyní si přibližme jednotlivé sochy v tom pořadí, v jakém jsem si je prohlížel já při své poslední návštěvě tohoto valašského města. Úvodní socha pečovatele sv. Josefa stojí u gotického kostela sv. Jakuba Většího. Pochází z roku 1762 a její autor i donátor jsou neznámí. Následuje sv. Šebastián, zřejmě nejhodnotnější barokní socha ve městě. Socha je datována rokem 1750 a jejím autorem je Ondřej Zahner, tentokrát ve spolupráci s Janem Michaelem Scherhaufem. Donátorem je pravděpodobně František Josef hrabě ze Žerotína, jehož erb je vytesán na podstavci. Socha původně uzavírala dnes již neexistující krásenské náměstí. Úvodní trojici uzavírá první žena. Je jí matka Panny Marie, tedy sv. Anna.  Socha je stejně jako sv. Josef od neznámého autora a z roku 1762. Předpokládá se, že jejím donátorem byl Michal Josef hrabě ze Žerotína. Původně stávala v Zašovské ulici a na svém současném místě se objevila ve 40. letech 20. století. Čtyřlístek dokončí sv. Libor neboli Liborius. Je opět z roku 1750, autorem je opět Ondřej Zahner a jako materiál bývá uváděn přímo mladějovský pískovec. Za donátora se považuje většinou František Josef hrabě ze Žerotína a erb Žerotínů najdeme na piedestalu. Socha se původně nacházela u mostu naproti sv. Valentinovi a o loket její levé ruky se dříve volně opírala biskupská berla.

Druhý čtyřlístek začneme u kruhového objezdu, kde se nachází socha sv. Floriána, který vznikl jako poděkování za ústup pruského vojska z města. Dnes nejstarší socha od neznámého autora pochází z roku 1742 a donátorem je tentokrát žena: Ludvíka hraběnka ze Žerotína. Její alianční znak zde najdeme spolu s erbem jejího zesnulého manžela Františka Ludvíka ze Žerotína. Následuje sv. Pelhřim neboli Pelegrinus; socha, která zůstala na svém původním místě. Pochází z roku 1769 a jejím autorem je Sebastian Hertl. Podstavec však vytvořil Šimon Závodník. Donátorem byl asi opět Michal Josef hrabě ze Žerotína. Jako třetí je na řadě opět žena, tentokrát na sloupu umístěná socha Panny Marie. Jedná se o dílo neznámého autora z počátku 18. století. Sloup je původní, socha byla nahrazena kopií z roku 2004 nebo 2006 a její originál najdeme v lapidáriu. Donátora sochy rovněž neznáme, ale víme, že Panna Marie byla původně otočena k silnici a stála u staré krásenské školy, zbořené roku 1887. A to nejlepší se má prý vždy nechat na závěr. Tentokrát to celkem i vyšlo. Poslední sochou je sv. Valentin z roku 1750. Za donátorství Františka Josefa hraběte ze Žerotína vznikla tato socha v dílně olomouckého barokního génia Ondřeje Zahnera. Od počátku – spolu se sv. Liborem - střežila vstup na most přes Bečvu, v 50. letech minulého století přemístěna na Masarykovu ulici a v roce 2006 vrácena na původní místo. Světec původně držel v pravé ruce biskupskou berlu a jedná se zřejmě o nejhezčí sochu ve městě (minimálně dle názoru některých místních obyvatel).

Všechny uvedené barokní sochy jsou dnes již zapsány do seznamu nemovitých kulturních památek. Přestože dnes sochy tvoří zajímavou venkovní galerii, bývá „jim“ vyčítáno, že se ztratilo malebné propojení Krásna a Meziříčí a sochy, vytržené ze svého přirozeného prostředí se staly pouhými „solitérními galerijními představiteli jedné historické epochy“. Toto nejsem schopen posoudit, ale mohu vám s klidným svědomím doporučit, abyste si na malou procházku kolem této barokní galerie pod širým nebem čas našli. Stojí pořád za to.

Litovel - Gustav Frištenský

19 hodin 33 min zpět

Ačkoliv byl věhlasný zápasník rodák od Kolína (Kamhajek u Kolína 18.5.1879), vcelku úspěšně si ho adoptovalo i hanácké město Litovel.

Svou zápasnickou kariéru započal v Brně, kde pracoval u řezníka. Byl členem místního Sokola a atletického klubu Hellas. První velký závod vyhrál v roce 1900, v r. 1903 se stal amatérským mistrem Evropy v zápase řeckořímském. Poněvadž ovšem po návratu z tohoto šampionátu ztratil práci, vrhl se na dráhu profesionálního sportovce. Do Litovle se přistěhoval v r. 1917 a dá se říci že důvod byl velmi pádný, oženil se s dcerou sládka zdejšího pivovaru.

Vrhl se i na zemědělství, vlastnil statek v Lužicích u Šternberka. Přitom ovšem stále zápasil a vystupoval i v exhibicích (např. v cirkuse Kludský). Protože byly Lužice na území Sudet, byl mu po Mnichovu statek zabaven, po roce 1945 sice jej dostal statek zpět, nicméně poněkud zplundrovaný slavnou Rudou armádou a o pár let později musel stejně kolektivizovat.

Za války však byl i spolupracovníkem odbojářů, což mu vyneslo i pobyt za mřížemi. Frištenský byl přeci jen v době lidové demokracie přijímán rozporuplně (profesionál), nicméně nakonec byl plným právem dekorován titulem Zasloužilý mistr sportu (v r. 1956, zemřel o rok později 6.4.1957).

Mimo oficiálního vnímání byl ovšem Frištenský vždy dobře zapsán mezi prostým lidem. Byl známý svým gentlemanským přístupem k soupeřům i občanskou statečností. Proslul i jako propagátor zdravého životního stylu, ostatně jeho sportovní kariéra trval bezmála 50 let, veřejného vystupování se zřekl až po roce 1945.

Od roku 2013 zdobí nábřeží Uničovského rybníka v Litovli bronzová socha slavného borce na místě vcelku příhodném. Před vstupem do místní Sokolovny. Autorem sochy je akademický sochař MgA. Jiří Finger. Závodník je zobrazen v zápasnickém úboru s šerpou přes prsa, na které visí část slavných medailí, které atlet vyzávodil. Na podstavci pak můžeme najít jména světových metropolí, kam přeborník zavítal. Není bez zajímavosti, že socha dostala ocenění za výjimečný umělecký počin v Olomouckém kraji (v dubnu 2014).

Pozoruhodná je nakonec i budova Sokolovny z r. 1933, která patří ke skvělým ukázkám funkcionalistické architektury „hanáckých Benátek“. Slávu Frištenského v Litovli nakonec nepřipomíná jen tato socha, nebo ulice s vilou, kde žil, nesoucí jeho jméno. Památku šampióna poslední dobou připomíná i skvělý polotmavý nefiltrovaný 13° ležák místního pivovaru pojmenovaný jako Gustav

Pomník obětem 1. světové války v Hraničné

16. září 2014 - 0:00

Mohutný žulový pomník není možné přehlédnout, pokud pojedete v podhůří Jizerských hor po místní silničce z Loučné nad Nisou k Hašlerově chatě. Pěšky je možné se k pomníku dostat po červené turistické značce z Janova nad Nisou směrem na Lukášov u Jablonce nad Nisou.
Žulový pomník nechal v těchto místech postavit v roce 1930 pan Josef Stumpe na „čest a památku našim padlým synům“ v bojích první světové války. O pomník se zdejší obyvatelé vzorně starali, ale vzhledem k tomu, že jde o kraj sudetský, byly odtud němečtí obyvatelé odsunuti a pomník zůstal po druhé světové válce neudržovaný a chátral. Navíc byl později hlavně z ideologických důvodů úmyslně soustavně ničen. Naštěstí ale nádherný pomník neupadl do zapomnění a v roce 2004 byl z iniciativy Spolku přátel obce Janov nad Nisou zrekonstruován a upraveno bylo i blízké okolí pomníku včetně osazení jednoduchými lavičkami. Turisté tak dnes mohou plně ocenit architektonickou hodnotu díla včetně vynikající řemeslné práce.

Kaple na vrchu Žerotín

16. září 2014 - 0:00

Kožešník Jan Hrdý v roce 1947 požádal o odkoupení pozemku na vrchu Žerotín s cílem vybudování kaple jako poděkování za uzdravení syna. Kaple je zasvěcena Panně Marii, vysvětil ji v roce 1949 dr. Martin Mikulka, profesor náboženství v Uherském Hradišti.

Hotařská búda u Strážnice

16. září 2014 - 0:00

Hotařská búda tvořila zázemí pro hotaře - hlídače vinohradů. Dnes slouží jako zázemí pro pořádání folklorních akcí jako např.  Strážnické kosení, Zarážání hory a jako expozice vinohradnictví a vinařství na Strážnicku.

Skalická brána ve Strážnici

16. září 2014 - 0:00

Pozůstatek opevnění města vybudovaného v době tureckého nebezpečí, ve druhé pol. 16. století, kdy byl majitelem panství Jan III. ze Žerotína.

Krkonoše - výlet Výrovka, Luční Bouda, Sněžka

16. září 2014 - 0:00

Začali by sme na dôležitej turistickej križovatke v sedle Výrovka 1356 m.n.m. medzi Luční horou a Zadní planinou, kde sa stretavajú chodníky od Černej hory, z Pece pod Sněžkou, Špinderovho Mlynu, Sněžky alebo od Vrchlabí. V 18. storoči tu stál drevený prístrešok, ktorý používali hlavne počas zlého počasia  financovia. Ten bol zbúraný a neskôr tu postavili ďalší prístrešok, ktorý už poskytoval aj občerstvenie a suveníry. Blízko miesta dnešnej chaty stála v minulosti Havlova bouda založená v roku 1926 a tiež vojenský zrub, ktorý slúžil pre potreby výcviku vojenských lyžiarských oddielov. Chata Výrovka bola s Havlovou boudou spojená krytou chodbou. V roku 1938 tu zriadili četnícku stanicu, počas 2. svetovej vojny v chate hospodarila rodina Bönschu, Výrovka i Havlová bouda patrili vtedy pod nemeckú vojenskú správu.

V roku 1946 vyhorela Havlova bouda, rýchlym zásahom hasičov sa podarilo zachrániť Výrovku. Osud ako Havlovu boudu Výrovku ale postihol už v roku 1947, kedy sa pomocník domovníka pokúšal ohňom rozohriať kúrenie a spôsobil požiar, pri ktorom Výrovka zhorela. V roku 1948 tu postavili novú provizórnu boudu s nocľahárňou o počte 30 lôžok. Dnešná chata, ktorá patrí KČT bola postavená v rokoch 1988 - 1990 podľa architekta Vokatého. Z rozcestníku u Výrovky sa vydáme po červenej turistickej značke, ktorá vedie po asfaltovej ceste k 1,5 km vzdialenému rozcestníku Kaplička. Za Výrovkou sa určite oplatí si z červenej odbočiť vľavo na výhliadku s drevenými info doskami.

V Lučním sedle 1510 m medzi Luční a Studniční horou je bývala kaplnka, ktorá je dnes Pamätníkom obetí hôr. Tento pamätník bol zriadený v roku 1957 v pôvodnej kaplnke, ktorá bola postavená ako pamiatka tragickej smrti Václava Rennera v roku 1798. Na drevených tabuliach sú udané mena a dátumy úmrtia obetí, sú tu umiestnené tiež údaje o tragických udalostiach. Jedno z najväčších nebezpečí v týchto horách tvoria lavíny, ktoré si za posledných 30 rokov vyžiadali približne 70 ľudských životov. Lavína zničila i bývalý symbolický cintorín v Obří bani.

Od kaplnky sa už schádza dole smerom k Luční boude, kde je asi na pol ceste umiestnený kríž ďalšej obete hôr, je to Rennerov kríž, ktorý pripomína tragickú smrť Jakuba Rennera v roku 1868, kedy zamrzol. Horský hotel Luční bouda stojí na priestornej Bíle louce 1410 m.n.m. pri ľavom brehu Bíleho Labe na svahu Luční a Studniční hory. Luční bouda v rôzných podobách existuje už od 17. storočía pri starej obchodnej ceste z Čiech do Slezska. V roku 1676 sa ako nájemca spomína Christoph Kraus, v roku 1778 sa ako držiteľ udáva J. H. Renner a v roku 1875 pristavuje V. Holmann ubytovne. Po roku 1886 ú držiteľmi bratia Bönschoví, ktorí boudu rozšírili a v roku 1914 už mala 120 izieb. 2. 10. 1938 vyhorela Luční bouda spoločne  s neďalekou Rennerovou boudou, to sa stalo pri ústupe Nemcov. Majitelia dostali odstupné 13 milionov korún a obnovená bola v druhej vetovej vojne a slúžila ako výcvikové stredisko nacistických jednotiek. Koncom 2. svetovej vojny sa tu cvičili radistky Blitzmädel pre letectvo. 15. 5. 1945 boudu obsadila vojenská jednotka 4. pohraničného pluku pod vedením ppor. Jerie a desiatnika Macha. Po druhej svetovej vojne bol interier moderniovaný, V roku 1960 sa v okolí Luční boudy konal 1. celoštátny spartakiádny zimný zraz turistov, 2. zraz sa konal v roku 1976. V tej dobe chata patrila Československému zväzu telesnej výchovy, po roku 1990 do roku 1993 pripadla Klubu českých turistov. V následujúcich rokoch bouda chátrala, hrozila i jej demolícia. Po roku 2004 chatu odkúpila spoločnosť, ktorá ju dokázala pre turistov a milovníkov hôr opäť sprístupniť.

Z Luční boudy už vedie smerom k Sněžke modroznačená cesta kamenná a začínajú drevené lávky cez Úpske rašenilište. Toto rašelinište má rozlohu 72 ha a je najväčším rašelinišťom v Krkonošiach. Jeho mocnosť je niekde až 1,2 metra a voda z neho je odvádzaná do Úpy a menšie množstvo i do Bílyho Labe, sú to vlasne ich pramene. Úpske rašeniliská pripomínajú rašeniliska škandinávske, charakkteristická je mozajka jazierok, vyvýšených kopčekov a valov. Vegatáciu tvoria vlhkomilné rašelinné druhy, ako napríklad rašelinníky, ostrice alebo suchorýpy, okolie lemujú kosodreviny. Rašelinisko vzniklo predovšetkým postupným odumieraním rastliniek mechu rašeliníkov, lišajníkov, tráv, ostríc a iných v dobe pred 5000 - 6000 rokov. Už z týchto drevených laviek cez rašelinište sa Sněžka stále zväčšuje a o chvíľu sa už dostaneme k bývalým Obřim boudam, kde dnes našťastie stojí aspoň poľská chata. Bývala Horská bouda pod Sněžkou na okraji Úpske jámy bola postavená v roku 1847 kupcom Mittlöhnerom z Velké Úpy. Predtým tu v blízkosti stála i takzvaná Panská bouda, Herrenbaude, bolo to jednoducho zariadené drevené obydlie, v ktorom boli v polovici 17. storočia ubytovaní robotníci, ktorí na Sněžke stavali kaplnku sv. Vavřince. Bouda bola ešte po 2. svetovej vojne  opravená, neskôr však pre zlú údržbu chátrala a v roku 1982 bola úplne zbúrana. Takže možnosť občerstviť sa ponúka vedľajšia poľská chata Sliezský dom - Dom Slaski schronisko. No, a kto si tu odpočinul, alebo sa posilnil, ostáva už zaverečný výstup do cieľa, ktorým je najvyššia hora Česka -  Sněžka. Výstup vedie po kamennom chodníku, v určitých miestach je turista chránený zábradlím z reťazí. Kedže tu býva dosť veľká premávka, pri oddychu alebo ohľaduplnom pustení tých čo stúpajú hore je tu stále aj možnosť pekného rozhľadu. A konečnou odmenou je samozrejme pekný výhľad z dnešného výletu  jednej  z nádherných časti Krkonoš zo Sněžky, výhľadávaného výletného a rozhľadového bodu vo východnej časti Krkonôš na hraničnom hrebeni.  

Městské muzeum Strážnice

16. září 2014 - 0:00

Muzejní expozice věnovaná historii, kultuře, folkloru a přírodě Strážnicka s řadou artefaktů jako jsou archeologické nálezy, historické dokumenty či vycpaniny vzácných zvířat. V přízemí je prostor pro krátkodobější výstavy s kulturní, přírodovědnou či historickou tematikou. Zrekonstruované kamenné sklepní prostory slouží jako další výstavní prostor a také poskytují prostor pro pořádání vernisáží či jiných společenských setkání.

Otevřeno: od 11:00 do 12:00 vždy zavřeno - obědová přestávka
říjen - květen: úterý - pátek: 8 - 15,30 hod., neděle 13 - 17 hod.
červen: úterý - pátek: 8 - 15,30 hod., sobota, neděle 13 - 17 hod. 
červenec, srpen: úterý - pátek: 8 - 17,30 hod., sobota, neděle 13 - 17 hod. 
září: úterý - pátek: 8 - 15,30 hod., sobota, neděle 13 - 17 hod.

Kaple sv. Rocha ve Strážnici

16. září 2014 - 0:00

Podnětem k výstavbě nejstarších dochovaných památek ve Strážnici byla  i morová epidemie. K tomuto roku se vážou stavební počátky kaple sv. Rocha. Nová stavba z roku 1752 měla vzhled kostela, přibyla k ní vysoká věž, sakristie. Kaple byla klenutá, krytá šindelem. Klenba se však brzy začala trhat. Roku 1768 činila městská rada faráři Hnátkovi výtky, že kaple byla vystavěna veliká, nad možnosti fondu. Nakonec z celé stavby zůstala jen ruina bez střechy a klenby. Pouze věž zůstala neporušená. Z nařízení Marie Terezie byla kaple, spíše její pozůstatek, zrušena oficiálně. Když v roce 1831 řádila v městě cholera, oživlo přání kapli sv. Rocha obnovit. Zdi byly rozebrány a z materiálu postavena ke stávající věži menší kaple, než byla předcházející. Posvěcena byla v roce 1848 a v nezměněné podobě zůstala zachována do současnosti.

Památník bratrského školství Strážnice

16. září 2014 - 0:00

V roce 1992 byl na místě bratrské školy, kterou v roce 1605 zničili Bočkajovci, zřízen Památník bratrského školství. Do této školy docházel v letech 1604 -1605 i Jan Ámos Komenský a jeho přítel Mikuláš Drabík. Spatříte zde odkryté základy stavby, altán s naučnými panely a bystu J. A. Komenského od akademického sochaře Miroslava Hudečka.

Uničov - Městský park

16. září 2014 - 0:00

Jakožto ve městě, obklopeném rovinou Hornomoravského úvalu, je už vzdálenost k nějakému lesu pro místní poněkud delší. Pro běžnou vycházku do zeleně tak musí místním postačit místní parky. Největší z nich se nazývá Městský. Naštěstí pro obyvatele je dosti rozsáhlý výletník v něm najde i zapadlá zákoutí. Nejsnáze je dostupný Sadovou ulicí (kruhový objezd severně od náměstí).

Park se rozkládá u severovýchodního okraje města vcelku nedaleko o městského centra. Geograficky je součástí tzv. Uničovské plošiny Hornomoravského úvalu o střední výšce cca 235 m n.m. Plocha parku dosahuje asi 16 ha, k parku z části přiléhá i soustava rybníků v ploše necelých 4 ha.

Jakožto důležitá plocha zeleně je park od roku 2003 vyhlášen jako významný krajinný prvek, což je nižší stupeň ochrany přírody.

V severní části parku je vytýčen okruh naučné stezky, který seznamuje návštěvníky s přírodou lokality. Park sice pří,o neohromuje záplavou exotických dřevin, v drtivé většině jde o místní druhy, ale pár cizokrajných druhů bychom našli. Naučná stezka seznamuje zájemce i o ovocných stromech v parku, květeně, o ptactvu, které zde sídlí, nakonec i o hmyzu, vodním životě apod. Samotná naučná stezka je relativně krátká (asi 1km, 8 zastávek), návštěvníku tedy nehrozí ani vyčerpání chůzí či záplavou informací. V nedávných letech prošel park i rybník v parku revitalizací, upraven byl i areál přilehlé bývalé střelnice, kde si dnes návštěvník může najít zábavu např. ve hře discgolf.

Rozcestí Bouda u Mumlavských vodopádů

15. září 2014 - 0:00

Turistický rozcestník je umístěný u cesty vedle hospůdky kousek od Mumlavských vodopádů. Šipky rozcestníku upřesňují směry žluté a modré turistické trasy. Žlutě značená turistická stezka v těchto místech kopíruje hranici Krkonošského národního parku a k Mumlavským vodopádům směřuje od harrachovského kempu a pokračuje jižním směrem k údolí řeky Jizery do Dolní Rokytnice. Modrá trasa k Mumlavským vodopádům přichází z Harrachova a dál míří přes Krkonošský národní park do Špindlerova mlýna. Navíc okolo rozcestníku u Mumlavských vodopádů prochází cyklotrasa KRNAP č.2 a 2a a také krkonošská magistrála. Pro hendikepované turisty jistě stojí za zmínku informace, že z Harrachova až sem k vodopádům jde o bezbariérovou cestu, pohodlně sjízdnou na vozíku.

Hornické muzeum v Harrachově

15. září 2014 - 0:00

Hornické muzeum v Harrachově se nachází v areálu bývalých dolů na okraji městečka. Pro návštěvníky je zde připravena expozice přibližující těžkou práci v dole v časech minulých. V prostorách muzea je například k vidění mineralogická sbírka a také původní originální předměty spojené s profesí horníka. Expozice je doplněna dobovými fotografiemi a součástí prohlídky je i návštěva podzemní štoly s vystavenými důlními stroji, mezi kterými nechybí ani nakladač s kompletním těžním strojem nebo třeba i lokomotiva.

Dolany – kartouza Vallis Josaphat (klášter)

15. září 2014 - 0:00

Celým názvem bychom mohli tuto zajímavou památku s pohnutou historií uvést jako zříceninu kláštera kartuziánů Vallis Josaphat s kostelem Panny Marie. Nachází se na okraji obce Dolany u Olomouce, které jsou písemně poprvé zmiňovány v roce 1235. Roku 1379 získává Dolany řád kartuziánů a o sedm let později souhlasí olomoucká kapitula s přestěhováním litomyšlského kartuziánského kláštera do Dolan. Na okraji vesnice je tedy zahájena výstavba kláštera „Vallis Josaphat“ a v roce 1388 sem přicházejí první kartuziáni. Slavnostní vysvěcení klášterního kostela Panny Marie však proběhlo až roku 1409. Aby to ovšem nebylo tak jednoduché: podle někzerých odborných informačních pramenů položil základní kámen dolanského klášterního kostela roku 1390 moravský markrabě Jošt a kartouza sama byla dokončena až v roce 1396. 

Šťastná léta dolanské kartouzy však netrvala nijak dlouho. V roce 1425 byl kartuziánský klášter dobyt a obsazen husity a ještě téhož roku byla dolanská kartouzka z bezpečnostních důvodů (nutná ochrana města Olomouc před napadením) zbořena. Zdejší kartuziáni se raději „dobrovolně“ ukryli za hradbami biskupské Olomouce. Jiné prameny ovšem tvrdí, že k „nenásilné“ demolici došlo až v roce 1437. Předtím ovšem kartouzu museli olomoučtí vykoupit. Tato verze mi přijde pravděpodobnější, protože nevěřím tomu, že by se olomoucké měšťanstvo dokázalo rozhoupat rychleji. A toto místo zůstalo zřejmě prokleto i nadále. Na místě bývalé kartouzky nechal totiž v rocev 1716 postavit olomoucký převor Wiedermann kapli Povýšení sv.Kříže, která však byla později zrušena a v roce 1800 zcela rozebrána.

Stručnou historii tohoto pozoruhodného místa na ostrohu při východním okraji obce Dolany u Olomouce máme tedy za sebou. V současné době zde najdeme zbytky klášterního opevnění, části sklepení a základy klášterního kostela Panny Marie, kaple i mnišských domků. Důležité pro archeology je fakt, že klášter – vybudovaný některou moravskou stavitelskou školou – nebyl nikdy dotčen pozdějšími stavebními úpravami. Hlavní archeologický výzkum zde proběhl v letech 1962-1975. Jedná se určitě o místo pozoruhodné a pro příznivce památek tohoto typu je jeho návštěva povinností. Ti, kteří obdivují blyštivou výzdobu barokních klášterních chrámů, budou – pochopitelně – zklamáni. A důležitá je také klasicky turistická informace: kolem kartouzky prochází modrá TZ, spojejuící toto místo s bazilkou a ZOO na sv. Kopečku u Olomouce.

Zřícenina kartouzky u Dolan se postupně stala oblíbeným turistickým místem. Její návštěvu lze spojit s návštěvou mnoha zajímavých míst v okolí a také různé kvalitní občerstvovny se nacházejí nedaleko. Přiložená fotodokumentace pochází z roku 2008 (skeny fotografií 13x9 cm), kdy zde autor článku skotačil se zrcadlovkou Minolta mezi příslušníky jakýchsi pionýrsko-skautských oddílů a doufal, že jednotlivé snímky zachytí spíše tajemnou zříceninu než něco mězi letním dětským táborem a církevní poutí.

Frýdek - Radniční ulice

15. září 2014 - 0:00

  Radniční ulice je spojnicí půvabného zbytku historického jádra Frýdku s hrůznou křižovatkou na hlavní třídě T.G.Masaryka, jíž vyvrcholilo šílenství komunistických mocipánů při stavebních "úpravách" tohoto města. Radniční ulice je dlouhá přibližně 250 m a je lemována fasádami historických budov, většinou měšťanských domů, které dostaly na přelomu minulého století nové, historicko-romantické fasády. Tento urbanistický zásah ve velmi širokém měřítku - městské jádro bylo obestavěno novorenesančními budovami a celý střed získal romantickou a půvabnou podobu, ale bohužel nevydržel navěky. Právě tato jejich příliš "měšťácká" podoba se stala trnem v oku rudým mužům na radnici Frýdku-Místku a v období 60-80.let 20.století o ně město skoro zcela připravili!! Z historického centra tak zůstalo jen torzo, kek kterému patří i Radniční ulice. Je zajímavé, že proti tomu, aby se jeden z největších "neorenesančních" domů stal sídlem magistrátu, nehlasoval z bývalých radních nikdo. A tak se soudruzi ze svých kanceláří mohli kochat výhledem nejen na ten nepatrný zbyteček po starých časech, ale hlavně na "překrásný" průtah centrem města s velkými křižovatkami a rozlehlá panelová sídliště okolo, kteréžto novodobé socialistické "krásy" se oni stali hlavními tvůrci.

  (Přibližně ve středu Radniční ulice se nachází malý parčík, ze kterého na vás vykoukne bronzová busta Maryčky Magdonovy. V roce 1965 ji vytvořil J.Wielgus.)

Frýdek - Mariánské náměstí

15. září 2014 - 0:00

 Mariánské náměstí se nachází na výrazném návrší ve vzdálenosti 0.5 km na sever od frýdeckého zámku a spolu s ním - kvůli své historické zástavbě, tvoří největší dominanty frýdecké části dvojměstí. Ale - zatímco se největší komplex budov nad Zámeckým náměstím v centru města stal luxusním sídlem frýdeckému panstvu, ten, stojící na kopci naproti, má ryze církevní charakter. Díky svému 60 m vysokému průčelí se dvěma věžemi je nejvyšší a největší stavbou Mariánského náměstí barokní poutní chrám (bazilika minor) Navštívení Panny Marie. Jeho stavbu financovala frýdecká vrchnost a byl dokončen r.1752. Nachází se na místě staré dřevěné kaple se zázračnou soškou Panny Marie Frýdecké. Nový chrám má jednu podélnou loď s půlkruhovým, odsazeným presbytářem a po stranách k ní přiléhá sakristie a kaple sv.Kříže. Uvnitř je po obvodu chrámové lodi zbudováno šest kaplí. O překrásnou výzdobu interiéru se zasloužil malíř E.F.Herbert a sochaři J.Schubert, O.Schweigl a H.Weismann. Hlavní přístup do chrámu se nachází na jeho jižní straně a umožňuje jej mohutná rampa se sochami svatých, které vytvořil v 60.letech 19.století V.Bohm.

  Z rampy se otevírá hezký výhled k protějšímu návrší s budovami frýdeckého zámku a zbytkem historického centra města. Velké domy s historizujícími fasádami, které vidíme dole pod rampou a které uzavírají Mariánské náměstí od jihu, jsou nyní využívány jako Domovy pro důchodce. Ačkoliv není Mariánské náměstí tím nejmenším - tvoří čtverec o rozměrech více jak 100 x 100 metrů, návštěvníkovi to tak nepřijde, neboť část jeho plochy zaujímá již zmiňovaná bazilika a na zbylé se rozprostírá parčík. Po jeho obvodu se nachází 14 zastavené křížové cesty. Spolu s rotundovou kaplí Srdce Páně byla vytvořena až ve 2.polovině 19.století.

Borovice u Košináře

15. září 2014 - 0:00

Tento památný strom roste v Plzni, nedaleko od oblíbeného Boleveckého rybníka. Od jeho hráze se k ní dá dojít za 10 minut po východním okraji rybníka a dále po žluté turistické značce. Někdy se jí říká též Borovice u sádek, protože sádky pod rybníkem Košinář jsou od ní co by kamenem dohodil (čímž neříkám, že to máte dělat :-) ). Za památný strom byla tato borovice lesní vyhlášena 13. 4. 2006 Magistrátem Města Plzně. Důvodem byla její velikost, zdravotní stav, výrazná estetická i naučná funkce a perspektiva na stanovišti. Ochranné pásmo je zde stanoveno poněkud nešťastně, odvoláním na zákonné ochranné pásmo (kruh o poloměru rovnajícím se desetinásobku průměru kmene měřeného ve výšce 130 cm nad zemí), ale zároveň určením jeho hodnoty při vyhlášení, tedy 7,84 m.

Výška tohoto stromu je 21 m a obvod kmene jsme v srpnu 2014 naměřili 253 cm. Věk borovice je odhadován na cca 150 let. Strom je ve velmi dobrém zdravotním stavu. V roce 2009 byl proveden zdravotní řez a odstraněno několik stromů v těsném okolí borovice, aby příliš neovlivňovaly její růst.

Borovice lesní (Pinus sylvestris) se u nás vyskytuje přirozeně. Díky svým hluboko sahajícím kořenům roste i na velmi suchých stanovištích (typicky na píscích) a často také na skalách s minimem půdy. Jehlice má ve svazečcích po dvou a na první pohled se snadno pozná podle toho, že spodní část kmene je tmavá s rozpukanou kůrou, zatímco horní je světle rezavá s kůrou téměř hladkou. Dřevo borovice je pružné, lekhé, smolnaté, s výraznými letokruhy a suky. Je proto oblíbené a má široké použití. Borovice z Plzeňska mají prý nejnižší obsah pryskyřice ze všech typů borovice lesní, které se u nás vyskytují. Více zajímavostí o borovicích se můžete dočíst na infotabuli u stromu.

Památné stromy jsou vyhlašovány a chráněny podle § 46 a 47 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Vyhlašují je pověřené obecní úřady (tzv. obce II.), krajské úřady (velmi zřídka jen v přírodních rezervacích a památkách) a správy NP a CHKO. Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. V jejich ochranném pásmu jsou zakázány jakékoliv pro strom škodlivé činnosti.

Záznam v Digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody pod kódem 104721.

Stránky

Partneři a sponzoři Klubu českých turistů

Generální partner

Lesy České republiky a.s.

         Partneři

           ŠKODA AutoDesert EssenceHAMÉBoCoTuristické známky

Hlavní partneři

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví - Pečujeme o Vás každou vteřinuČeské dráhy a.s.Author - evropská značka jízdních kolČeská spořitelna a.s.

         Partnerské spolky

           Asociace A-TOMKST - Klub slovenských turistůPTTK - Klub polských turistů - Polskie towarzysto turystyczno-krajoznawcze OEAV - Oesterreichischer AlpenvereinOesterreichischer TouristenklubFichtelgebirgsverein e.V.Česká asociace Sport pro všechnyFolklorní sdružení České republikySokolJunák – svaz skautů a skautek ČR

Partnerské instituce, organizace a firmy

Český olympijský výborMinisterstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČRMinisterstvo životního prostředí ČRMinisterstvo pro místní rozvoj ČRCzech Tourismkudyznudy.cz - tipy na výletCzeCot - turistický portál České republikyMinisterstvo kultury ČRNárodní památkový úřadMinisterstvo práce a sociálních věcí ČRMinisterstvo zemědělství ČRNárodní zemědělské muzeumTuristické infocentrum KČT To má ŠŤÁVU - Slevy a tipy pro zákazníky Skupiny ČEZ získejte na www.stava.cz

WEBARCHIV - archiv českého webuMediální partneři

Časopis TuristaPortál Turistika.czKAPesní KATalogy volného času KAP-KAPortál DŘEVO a STAVBYRegionální televize