Trojboký historický hraniční kámen s vytesanými a nabarvenými znaky pochází z doby  panování Marie Terezie. Je usazen na místě kde se v minulosti stýkaly hranice Saska, Česka a panství Schwarzenbergů. Říká se mu Kámen tří panství. V jeho blízkosti je nový hraniční kámen ČR - Německo.

K hraničnímu kameni se dostaneme z lyžařského areálu Neklid, kde za silnicí jsou čtyři větrné elektrárny. Je zde malé parkoviště odkud vede betonová cesta k nejvzdálenější vrtuli. Za ní pokračuje vyšlapaná pěšina po státní hranici k nedalekému lesu, kde hraniční kámen stojí.

 

Nedaleko silnice mezi Šenovem u Nového Jičína a Bernarticemi, při odbočce k hotelu Salaš najdeme Bannerovu studánku. Pověst praví, že na počátku 30.leté války císař Ferdinand II. povolal ku pomoci švédské vojsko, aby mu pomohli vypudit luterány (kromě toho že tedy protestanti měli vyhánět protestanty, ale tady šlo o moc a ne o ideje). V létě panovalo ukrutné horko, prameny vyschly a vůdce švédského pluku prý ve svahu Kriegshübelu zarazil šavli a v tom místě vytryskl silný pramen. Tryská tam dodnes, v r. 1790 ho měl ochutnat i generál Laudon. U pramene najdeme přístřešek a tabulku s mapkou. Z místa je výhled severním a severovýchodním směrem. Blízkému okolí dominuje okraj Nového Jičína, ale zajímavě krajině vévodí tři výrazné vrcholy, Libhošťská hůrka, Bílá hora a Kotouč. Dál pak již táhlý hřeben Poutníka.

Dřevěná rozhledna Vitčice, zvaná též Štátula, se nachází na okraji Vitčického lesa, významné přírodní rezervace, mezi osadou Srbce a Vitčice. Jednoduchá trámová konstrukce o výšce 8 metrů zde stojí od roku 2001, kdy ji nechala postavit místní radnice. Její návrh zhotovila projektová kancelář Ilony Říhové ze Starého Města, stavbu provedla prostějovská společnost Tomi Remont, s. r. o. Náklady ve výši 130 tisíc Kč uhradila obec, přitom 60% prostředků bylo čerpáno z Programu obnovy venkova. Část prostředků byla vynaložena na odkoupení pozemku od soukromého majitele.

Na vyhlídkovou plošinu ve výšce 6 metrů vede 19 příček dřevěných žebříků. Z věže lze spatřit Drahanskou vysočinu, Chřiby či kraj Vyškovska.

Až sestoupíte z rozhledny a budete chtít místo opustit, změňte své plány. Stačí ujít zhruba 60 metrů po lesní cestě a shlédnout památku místního významu "Dřevěný kříž v lese", který byl postaven a vysvěcen v roce 1932 a v roce 2001 znovu obnoven do původního stavu podle dochovaných fotografií.

Rozhledna je volně přístupná celoročně. K rozhledně se dostaneme po polní cestě ze sedýlky na silnici č. 5084 z místa, kde je instalována informační tabule. Od cesty je to k rozhledně pouhých asi 300 m do mírného kopce. Kolem rozhledny nevede žádná značená turistická trasa, rozhlednu poněkud nepochopitelně míjí i nedaleké cyklotrasa.

Pokud jste sběrateli razítek, můžete se zastavit na obecním úřadě ve Vitčicích, v místním pohostinství a nebo ve veřejné knihovně tamtéž.

http://www.treking.cz/regiony/rozhledna-u-vitcic.htm

   Na podvrcholku hřebene, sestupujícího sem dolů do údolí od vrchu Křemeničná (600 m), se nad zarůstající pasekou vypíná roztomilá skalní věžka. Pískovcový skalní pilíř dosahuje i spolu se svým balvanitým podstavcem sotva 6 metrové výše. Od svého úpatí nabízí přes mladý porost výhled na hošťálkovské údolí a také na romantické sousoší Čertových skal. Ty leží na protilehlém návrší asi 0.5 km daleko. Z jednoho místa jsou vidět také obrysy hlavního skalního útvaru Čertova hrádku, schovávajícího se v lese hluboko pod námi.

   / Skalní věž Rarášek byla pozorovatelnou Čertova hrádku a strážní službu zde vykonávali pod dohledem starých mazáků mladí nezkušení čertíci, podle nichž nese věž své jméno .../

Archeologická památková rezervace slovanského přemyslovského hradiště o rozloze 7,2 ha z konce 10. století. Bylo založena k zabezpečení českého státu až do 13. století do doby, kdy v blízkosti byl vybudován gotický hrad, který byl v 17. století přestavěn na monumentální barokní zámek. Celý areál je tedy dokladem historického a stavebního vývoje od slovanského hradiště až po barokní zámek.

V místech dnešního zámeckého parku, na části dlouhé ostrožny na východním okraji města, se rozkládá slovanské hradiště. Jeho plochu chránily tři příčné valy, které vymezovaly vnitřní areál a předhradí: vnější, dnes již téměř zničený val na východní straně, střední val se širokým příkopem a na západní straně nižší val. Z těchto stran bylo hradiště lehce přístupné a opevnění odpovídalo přirozenému tvaru terénu. Archeologický výzkum v l. 1952 a 1961–1966 zjistil konstrukci mohutného středního valu, odkryl řadu sídlištních objektů včetně pozůstatků srubových staveb a kostrové pohřebiště, z jehož analýzy se usuzuje, že přibližný počet obyvatel hradiště činil asi 250 osob. Archeologický výzkum ověřil získané rozbory písemných pramenů, z nich vyplývá, že Bílina byla od 10. do počátku 13. století správním střediskem tzv. bílinské provincie přemyslovského státu, jež se rozprostírala přibližně na území Lemúzů a poprvé je jmenována v historických pramenech v papežské listině z r. 993. Skutečnost, že bílinský hrad není uveden v zakládací listině pražského biskupství z r. 973, kde jsou vyjmenovány všechny významné existující hrady, dovoluje předpokládat, že vznikl až v následujícím období.

Mořičov je malá vesnice, část města Ostrov, od kterého je vzdálená asi tři kilometry východním směrem. Většinou se zde turisté nezastaví, pouze projedou po silnici II/221 do Ostrova nebo opačným směrem do Velichova. Pro cyklisty nebo pěší výletníky je to místo pro oddych, jelikož mají za sebou prudké stoupání z jednoho či druhého místa.

 

Když však v tomto místě člověk opustí hlavní silnici a vydá se u autobusové zastávky západním směrem, dojde po polní cestě k výrazné ruině zajímavého loveckého zámečku z 18. století. Neviděl jsem tady zákaz vjezdu, tudíž to vypadá, že tato komunikace je průjezdná do obce Nejda. Ale nedoporučuji, jelikož tady jezdí cyklisti a chodí lidé na vycházky. Přibližně v půlce trasy (když se objeví žlutá značka) je odbočka doprava, kde je závora. Odtud je to do mírného kopce asi 500 metrů k zámečku, který v letech 1738 - 1739 nechala postavila markrabata z Baden – Badenu, bratři Ludvík a August Jiří Simpert.

 

Dnes tady lze spatřit pozůstatek dvoupatrové stavby na půdorysu nepravidelného jedenáctiúhelníku, která kdysi odpovídala svým architektonickým řešením podobným centrálním stavbám v nedalekém Ostrově (např. letohrádek). Zámek byl vyzděn z cihel a čediče. Další podrobnosti o vzhledu této romantické zříceniny si lze jen na místě představovat nebo se dočíst v odborné literatuře. Uvnitř stavby i v jejím okolí je to značně zarostlé, ale podle ohniště to vypadá, že se tady občas někdo utáboří.

 

Zámeček stojí na nejvyšším bodě tehdejšího polesí Obora. Nedaleko se nachází vrch Zřícenina (499 m.n.m.). Jak jsem uvedl, přijít lze od obce Mořičov (2 km) nebo z vesnice Nejda. Okolo zámečku prochází žlutá turistická značka vedoucí z Ostrova (2 km) do Radošova (5 km), na kterou se člověk při putování z obce Nejda napojí. Nejbližší železniční stanice jsou v Ostrově (2 km) nebo v Nejdě (5 km), autobus sice staví v Mořičově, ale asi ne moc často, tudíž by to bylo jistější v Radošově.

 

 

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku:         http://bubinga.blog.cz/

   Jak už jsem v článku "Čertovy skály u Hošťálkové" naznačil, nejsou ani tato výstavní "Díla přírody" v málo známém koutu Valašska skálami osamělými, ale mají ve svém okolí další "kamenné" příbuzenstvo. Skalní útvary v této lokalitě sestávají celkově ze tří skalnatých výchozů, které od sebe navzájem dělí vzdálenost několika set metrů. ( Čertovy skály jsou z nich samozřejmě ty nejhezčí a nejvyšší. A nutno dodat, že také nejznámější a nejnavštěvovanější, neboť o těch ostatních mají povědomí toliko dřevorubci či houbaři z řad místních obyvatel. ) Pokud se zamyslíme nad tím, kterak skály ke svému jménu přišly - ( jejich název se přitom právě na Valašsku opakuje přímo v periodických řadách ) - a přitom přibereme do našich úvah fakt, že se tato skaliska nacházejí na katastru obce, která v minulosti proslula - / v letech 1777 - 81/ - houževnatými boji evangelíků za náboženskou svobodu ... a když připočteme historický fakt, že se tito luteráni nebáli ani císaře ( natož ďábla !) - dopracujeme se k závěru, že se to v té době a v této oblasti muselo čerty jenom hemžit !!

   Vždyť on také úkol - svést luterána k tak těžkému hříchu, aby jeho duše propadla peklu - byl nad síly každého jednotlivého rohatého individua. V tomto případě musel Lucifer změnit taktiku a tak byla do oblasti u Hošťálkové vyslána hned celá pekelná jednotka. Kvůli těžkému pořízení s tvrdohlavými domorodci byla tato mise naplánována na dobu neurčitou ...

   Ďáblíci s vyšší hodností a pekelská inteligence si ke svému dlouhodobému pobytu vybrala lokalitu nám už známých Čertových skal a zbudovala si v nich pohodlné sídlo, v mnohém připomínající hrady pozemšťanů. I u tohoto čertovského hradu samozřejmě došlo k vytvoření nezbytného hospodářského zázemí. V našem případě k němu posloužilo skalnaté návrší, vzdálené od hlavního sídla asi 300 m směrem na jihozápad. Toto místo - které budeme dále nazývat Čertovským hrádkem - se nachází při konci hřebene, spadajícího do údolí od asi 0.5 km vzdáleného vrcholu Křemeničné - ( 600 m). Hřeben je nad soutokem potoků a vyústěním několika lesních cest zakončen pískovcovým skalnatým bradélkem, ukrývajícím se v lese a dlouhým asi 60 m. Jeho nejvýraznějším skalním útvarem je rozložité a rozeklané skalisko, které od svého západního úpatí stupňovitě stoupá do přibližně 10 - metrové výše. Kdyby tato skála na straně druhé převyšovala hřeben více jak o současné 3 m, mohla z ní být zajímavá skalní věž. Přesto nás i dnes skála velmi překvapí svým profilem - při pohledu z jisté vzdálenosti má nezpochybnitelné rysy a podobu samotného knížete pekel. To nejspíš proto, aby čerti nižší kategorie - ( obývajících Čertův hrádek ve funkcích lokajů, strážných, lesních hejkalů, breptalů apod.) - byli pamětlivi toho, že oko Lucifera nikdy nespí a nevyhazovali si tady proto moc z kopýtka !

   Při detailním "archeologickém průzkumu" lokality - kdy jsem pátral po místě, kde raraši kdysi uléhali - jsem bohužel po ložnici a jiných stopách jejich pobytu na Čertově hrádku nenašel ani ten pověstný čertí chlup ! Dokonce i ten bývalý únikový východ zpět do pekla už je dávno zavalen balvany a zasypán sutí ...

   Nakonec jsem ale přece jenom jednu takovou dobře viditelnou stopu - (potvrzující tuto dávnou pekelnou misi ) - objevil. Od hlavní skály klesá mírně dolů hřebenem skalní hradbička. Je mimořádně úzká ( jen 1.5 m), dosahuje ale délky asi 15 m, ze spodní strany vystupuje do výše 4 m, z hora jen 2 m. Při pohledu na ni shora od skalního útesu je její temeno překvapivě ploché a díky dlouhodobému styku s čertovskými zadky vyblýskané a vyleštěné téměř do běla. Ano, vážení čtenáři, toto místo sloužívalo rarachům k odpočinku po službě jako letní terasa ! Jako bych to teď přímo před očima přímo viděl : čertiska tu za vlahých letních podvečerů sedávali ve dvou řadách otočeni přitom zády k sobě, plkali a nohami nad skalním srázem hongali, blechy sobě z kožichů navzájem vybírali či karty strašlivě mastili, hrozně u toho nadávali a řvali, tabák z dýmek kouřili a pivo popíjeli ... Ostatně - mohli si ho chladit v nedalekém potoce ...  Věřte mi nebo ne, ale ani ten nejnatvrdlejší čert určitě nebyl až tak hloupý, aby ho chlastal teplé !!

   / Kde a jakým způsobem se čerti k pivu a tabáku dostávali, jakým způsobem se stravovali a ve které době z Hošťálkovských skal definitivně zmizeli - tak to už raději nechám k dobájení autorům, živících se psaním pohádek, pověstí a báchorek .../

Kaple Panny Marie se nachází v malém hájku mezi Těšicemi a Nezamyslicemi, nedaleko cyklostezky. V září 1901 byl položen základní kámen a o rok později byla kaple i s věží dostavěna. Na tomto místě ještě předtím bývala soška nebo obraz Panny Marie a později malá kaplička, kterou nechala postavit rodina mlynáře Vitáska.

Dřevěnou kapli však poznamenal zub času a na konci 19.století byla již značně zchátralá.

Proto bylo přistoupeno je stavbě nové kaple a dne 8. září 1902 byla odevzdána ctitelům Mariánským nová kaple Panny Marie na takzvaném Trávníku u Nezamyslic. Plány zhotovil tesařský mistr Josef Leichert, který také pořádal sbírky na stavbu kaple a navíc na budování církevního svatostánku také přiložil vlastní ruce.

V roce 2002 byla kaple opravena, aby ji mohli nadále navštěvovat nejen místní občané, ale i poutníci z blízkého i vzdálenějšího okolí. Od té doby se na tomto oblíbeném místě konají třikrát do roka poutě - květnu, srpnu a září.

U kaple Panny Marie najdete také studánku, k níž vede dolů schodiště. Studánka je opředena mnoha pověstmi, které se tradují po mnoho generací. Podle těchto pověstí má zázračnou moc.

 

http://m.estudanky.cz/2211-studanka-u-kaple-panny-marie

Ivanovice na Hané mají na svém území kromě jiných památek také židovský hřbitov, jenž se nachází na východním okraji obce u benzinové pumpy. Hřbitov je majetkem náboženské obce v Brně.

Tento hřbitov byl založen mezi 16. až 17. stoletím a má rozlohu 3852 m2. Jsou zde pochováni Židé z Ivanovic na Hané a 22 okolních obcí. Za druhé světové války byl poškozen nacisty a lepšího osudu se nedočkal ani po válce.

Hřbitov o velikosti přibližně 3.766 m2 je dnes volně přístupný, ohrazen pouze z části pletivem. Na ploše, která je dodnes částečně terénně rozdělena bývalým mlýnským náhonem se nachází přibližně 50 náhrobků v různém stádiu zachovalosti.

Nejstarší náhrobek pochází z roku 1805. Náhrobky s německými, hebrejskými i českými nápisy a znaky jednotlivých židovských kmenů s několika kamínky a střídmou květinovou výzdobou svědčily o úctě pozůstalých. Byl tu i hrob prarodičů olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna, který nezapíral své židovské předky a ivanovický hřbitov několikrát navštívil.

Konec ivanovických Židů přinesla nacistická okupace a holocaust. Ve vyhlazovacích táborech skončilo čtyřiačtyřicet Židů z Ivanovic, vrátila se jediná žena.

http://vyskovsky.denik.cz/publicistika/vzpominka-na-zidovske-obyvatele-ivanovic20090313.html

Kříž u hotelu Traga na Červené

Kříž se nalézá v obci Červená u bývalého horského hotelu Traga.

Obec červená je malebná vesnička, která stojí za návštěvu.

 

 

 

 

Na náměstí (náměstysí) městyse Suchdolu nad Odrou najdeme pietní místo, kde stával kdysi dům syndika Davida Nitschmanna (1703-1779). Ten ze Suchdola odešel v r. 1724 do Saského Herrnhutu (Ochranova), kam odešla velká skupina Moravských bratří a odtud dál odcházeli do celého světa. Nitschmann byl po té významným členem tamější obce bratrské. Ač bez vyššího vzdělání, postupně zastupoval ostatní bratry v právnických úkonech, sporech aj. V r. 1746 byl v Londýně jmenován biskupem Jednoty bratrské. Vedl zřejmě dosti dobrodružný život, mj. Se dostal až na Cejlon. Zemřel v Holandsku, v Zeistu, který byl jedním z center Jednoty bratrské.

Místo, kde dům stával je dnes vyznačeno v obvodu položenými kameny. V okolí domu postupně vzniká park s dřevinami se zajímavým původem. Postupně se v něm vysazují stromy z oblastí, kam dorazila první vlna emigrantů z řad příslušníků církve Moravských bratrů ze Suchdola a okolí. Cílem je získat stromy z cca 130 míst téměř z celého známého světa někdy od poloviny 17. století do prvních desetiletí 18.století, kam se uprchlíci dostali. Kromě Evropy se řada z nich dostal do Ameriky, což zas už tak překvapivé není. Ovšem najdeme zde i kuriózní lampu, která poukazuje na bratrské misionáře v Grónsku (tam asi stromy nerostou). Stromy jsou označovány místem odkud byly do Suchdola zaslány a rokem vysazení v parku.

Vážení přátelé turistiky i Turistiky, chci Vám představit místo, které se nachází v Centrálním parku Prahy 13 a nazývá se Stromový kalendář. Je to skupina stromů a keřů, které jsou do kruhu vysázeny kolem menhiru.Naleznete zde Trnku, Břečťan, Révu vinnou, Černý bez, Dub letní i zimní, Olši, Jeřáb, Jasan, Lísku, Břízu, Vrbu a Hloh. Toto krásné místo Vám poslouží k odpočinku a načerpání energie a nachází se nedaleko Domu dětí a mládeže nedaleko stanice metra "B"Lužiny. Vydejte se po směrovce DDM nebo  Centrální park a nemůžete minout.

   Velmi příjemným místem pro vstřebání dojmů z prohlídky velezajímavých a nádherných zámeckých interiérů je přilehlá zámecká zahrada. Renesanční podoba není původní, jak by se někomu mohlo zdát, ale k této úpravě došlo až v letech 1961 - 65 ( tedy za vlády jedné strany, což bude pro mnohé asi překvapením !) V každém případě musíme uznat, že rekonstrukci vedl odborník. Tento pán a jeho spolupracovníci měli s úpravou zahrady do původní podoby určitě plné ruce práce, neboť panská zahrada byla zrušena už v roce 1772 a celý areál byl "rozporcován" na zahrádky vrchnostenských úředníků.

    Prapůvodní zahrada kopírovala antické prvky, měla uspořádání v geometricky se opakujících motivech a jako součást zámeckého areálu byla dobudována r. 1575.

  Dnes se můžeme při procházce zámeckým parkem těšit z půvabných linií vysázených zeravů, prolínajících se s geometricky vytvarovanými shluky zastřižených zimostrázů, hloubku celému prostoru udávají pravoúhlé trávníky s habry. Všechny tyto ornamentálně se opakující motivy doplňují čtyři menší fontány - ( a jedna hlavní uprostřed ) - které dodávají parku jednotící řád. Zahrada svojí plochou nedosahuje rozlohy ani 2 hektarů, ale bez její prohlídky by byla vaše návštěva zámku v Bučovicích neúplná a ochuzená ...

Při silnici č. 198 z Bochova do Toužimi, lze asi jeden kilometr za prvním jmenovaným městem napravo u komunikace zaparkovat. Je zde informační cedule a ukazatel.

 

Zajímavé pohledy na tento monumentální pomník obětem 1. světové války se nabízejí již od silnice. Avšak bylo by chybou se nevydat po zpevněné cestě v délce jednoho kilometru k 12 metrů vysokému pomníku ve tvaru obelisku. Na jednotlivých stranách jsou umístěny žulové desky se 107 jmény padlých.

 

Postaven byl ze žulových kvádrů podle návrhu Oswalda Hofmanna ze Schmiedebergu v roce 1924 bochovským stavitelem Ing. Aloisem Pörnerem jako připomínka na 107 padlých občanů Bochova. Vybráno bylo osamělé návrší zvané Velký Bühl. Slavnostní odhalení památníku se konalo 27. července 1924. Údajně to byla velká sláva, při které byly proneseny projevy, ozývala se střelba a také zvony na místním kostele dávaly o sobě vědět.

 

V roce 2006 nechalo pomník město Bochov za finančního přispění Evropské unie obnovit a zpřístupnilo k němu cestu od silnice. Na návrší se také nabízejí krásné výhledy do okolí.

Na severní straně pomníku je umístěn reliéfní znak města Bochov a deska s nápisem: „IN TREUEN GEDENKEN“ a doplňující tabulka s nápisem: „OBĚTEM I. SVĚTOVÉ VÁLKY MĚSTO BOCHOV – DER OPFERN DES I. WELTKRIEGES STADT BUCHAU. POSTAVENO 1924 – AUFGEBAUT. OBNOVENO 2000 – ERNEUERT„.

 

 

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku:         http://bubinga.blog.cz/

 

Kaplička u Červené.

Malá kaplička u obce Červená na silnici od Kašperských Hor asi 100m před cedulí označující začátek obce Červená.

Ke kapličce se zatím nepodařilo zjistit žádné jiné informace.

 

 

 

 

Ve skanzenu můžeme navštívit muzeum zemědělských strojů zejména z 18.-19. století, nalezneme zde předměty, které byli nesdílnou součástí venkovského života v předchozích staletí.

V centru všeho dění stojí krásný a postupně opravovaný podstávkový dům, starý asi 300 let. V něm bydlí stálí obyvatelé skanzenu a v jeho hospodářské části je umístěno muzeum.

V areálu stojí jediný funkční a veřejně přístupný v Čechách (na Moravě je jich několik) větrný mlýn.

Pro děti je zcela jistě lákavá procházka ekofarmy s koňmi, krávou a kozami. 

OTEVÍRACÍ DOBA

duben-září      út-ne   10-17

říjen-březen    pá-ne  10-17 po tel. objednání (605 345 467)

Vstupné     standardní prohlídka   rozšířená prohlídka Dospělí   50 Kč   80 Kč Studenti/děti   25 Kč   40 Kč Důchodci/ZTP   25 Kč   40 Kč

Pro železniční turisty dodávám informaci, že na trase Frýdlant v Čechách-Jindřichovice pod Smrkem je lepší vystoupit ve stanici Srbská. Ke skanzenu je to pak asi 200 m.

Oblast je nejstarším lezeckým terénem na Táborsku. Za silničním mostem směrem na Malšice po proudu řeky Lužnice se nalézá několik sektorů počínaje lámavým Prvním lomem přes nejhezčí Modrý lom až na druhé straně řeky se nacházející přírodní Jelení skok. Horninou jsou žuly a syenity většinou pevné, kromě Prvního lomu, který je silně rozrušen zvětráváním. Charakter: V lomech převažuje plotnové lezení s dobrým jištěním, ostatní skály potřebují dojistit vlastními prostředky.

 

Naučná stezka Horní Domaslavice

2.6.2013

vlastivědná stezka zaměřená na historii obce

Zastavení

1.Kostel sv. Jakuba

 - zděný barokní kostel (původně dřevěný) postaven v letech 1739-1745. Dnešní podoba kostela je z roku 1893

 - kulturní památka

2. Socha sv. Jana Nepomuckého

  - pozdně barokní socha z roku 1776

3. Místo s památným stromem, kde stával zámek

4. Mořské oko

 - chráněná lokalita. Umělé jezírko, kde se v lomu těžil kámen pro hornodomaslavický zámek

 5. Kříž na Vidíkově 

 - kříž z r.1836 na místě vstupu na hřbitov u původního kostela

Trasa je kruhová. My jsme zaparkovali u kostela. Počkali až přestane pršet a vydali se k soše... 

Info

  Délka trasy: 2,5 km

  počet zastavení: 5

 

 Zastávka u křížku a studánky pod Huťskou Horou

 Křížek se nachází na turistické cestě po zelené značce nedaleko Huťské hory.

Ke křížku, který je na kamenném podstavci se dostaneme po zelené turistické značce buď od rozcestí pod Huťskou horou či od Horské Kvildy, nebo z druhé strany od Flusárny či z Kašperských Hor.

V těsné blízkosti křížku se nalézá kamenná studánka s průzračnou vodou.

Dále se zde nalézá informační tabule o historii Zhůří s dobovími fotografiemi.

 

 

 

 

 

 

Vyhlídka na Kašperské Hory nad Flusárnou.

Na vyhlídku se dostaneme po zeleně značené turistické trase od Kozích Hřebetů přes Flusárnu vzhůru kde zhruba v 1000m.n.m. je překrásný rozhled na Kašperské Hory, Hrad Kašperk dále na okolní obce a vrcholky podhůří Šumavy za dobré viditelnosti je vidět až do Sušice.

 Nedaleko této vyhlídky se nalézá kovový křížek s plechovým vyobrazením Ježišem.

Od tohoto místa se dále můžeme vydat po zelené turistické značce na Huťskou Horu a dále až na Horskou Kvildu.