Jste zde

Domů » Agregátor zdrojů » Zdroje

Turistické cíle

Turistické cíle
Katalog turistických míst a cílů
Aktualizace: 17 min 59 sek zpět

Žďár nad Sázavou – jižní část - původní samostatná obec Město Žďár

23 hodiny 4 min zpět

Žďár na Sázavou leží ve střední části Českomoravské vysočiny – ve Žďárských vrších. Právě sem jsme se vypravili na dovolenou a tohle město jsme si museli projít.

Současné město Žďár nad Sázavou vzniklo r. 1948, kdy byly sloučeny dvě samostatné části Zámek Žďár (severní část města) a Město Žďár (jižní část). I když se později vyvíjely jako samostatné části, jejich začátky spolu úzce souvisely.

Tržní osada, která vznikla kolem r. 1100 v severní části – v místě dnešního zámeckého areálu, se postupně přestěhovala přes dnešní část Klafar, až do jižní části města, kde se stala základem současného historického centra. To leží na malém návrší, také na levém břehu řeky Sázavy. První písemná zmínka o městečku je z r. 1293. Na město bylo povýšeno r. 1607, a to kardinálem Františkem z Ditrichštejna. Město získalo nová privilegia a nový městský znak.

Pro vývoj města mělo velký význam zavedení železničního spojení – přes město vedla trať Praha – Brno, která se budovala v letech 1898-1905.

Nejstarším objektem města je původně gotický kostel sv. Prokopa pravděpodobně z r. 1270, přesný datum jeho založení není známý. První písemná zmínka je až z r. 1391 – z té doby se našly záznamy o kostele a faře od kněze Svatoslavova. Nejstarší části jsou na jižní straně hlavní lodi a v kněžišti. To bylo v 15. století zvětšeno, stejně jako byla přistavena boční – severní loď. Kostel byl ještě několikrát přestavěn. V 18. století byla provedena barokní přestavba, na přelomu 19. a 20. století byla provedena snaha o návrat do gotického slohu – proběhla poslední přestavba neogotická. Při rekonstrukci v r. 2000 byly objeveny původní nástěnné malby.

Dvojlodní kostel má pozdně gotickou žebrovou klenbou. Mezi nejvýznamnější památky v interiéru patří Mariánský oltář z 15. století a křtitelnice z r. 1624. Na pozdně gotickém kůru jsou umístěny moderní varhany z r. 1988.

Ke kostelu přiléhá 53 metrů vysoká čtyřboká sedmipodlažní věž. Nemá však čtvercový základ, ale lichoběžníkový. Při pohledu z jihu jsou současně vidět tři strany věže. Je zastřešena cibulovitou střechou s lucernou. Je však ve špatném technickém stavu, proto nemůže být celoročně přístupná. Je otevřena jen několikrát za rok.

Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Téměř těsně u východní části kostela byla r. 1729 postavena kaple sv. Barbory. Je to jednoduchá barokní kaple, kterou zde nechal postavit žďárský farář cisterciák Ferdinand Kristl podle návrhu Jana Blažeje Santiniho. V kapli dnes bývají výstavy i koncerty.

Z druhé strany kostela je Moučkův dům - posledními majiteli domu byl Antonín Moučka a jeho syn Ladislav, kteří zde vedli zámečnickou dílnu. Dříve - od r. 1672 do r. 1820 byla v budově škola. Po znárodnění dílnu převzal Komunální podnik. V r. 2012 byla budova opravena a je tam pobočka Regionálního muzea, jehož hlavní sídlo je v nedaleké bývalé tvrzi.

Tvrz vznikla někdy kolem r. 1300 - brzy po založení města. Pravděpodobně ji nechal vybudovat první městský rychtář, který byl i hamerníkem – ve městě se ve velké míře zpracovávala železná ruda. Od konce 14. století zde bydleli městští rychtáři. Ve 2. pol. 15. století byla přestavěna v pozdně gotickém slohu a stala se součástí opevnění. Na přelomu 17. a 18. století byla upravena barokně. Právě do této budovy byla r. 1820 přestěhována škola z Moučkova domu. Fungovala zde až do r. 1878. Od r. 1937 je zde muzeum. Je otevřeno celoročně, střídají se zde různé tématické výstavy. Před muzeem jsou dva zvony – byly odlité v železárnách Žďas, a.s. Menší zvon je z 27. srpna 1951, kdy byla v železárnách spuštěna první tavba. Druhý větší zvon byl odlit k 50. výročí provozu železáren. Je na něm městský znak, nad ním je anděl, po stranách Panna Maria a sv. Prokop. Je tam dokonce i text od spisovatele Ludvíka Kundery, ve kterém oslavuje město.

Hlavní náměstí (původní tržní městečko) bylo založeno nedaleko - na jihovýchod od kostela. Má tvar nepravidelného čtyřúhelníku.

R. 1580 byla na náměstí postavena renesanční radnice. Současný klasicistní vzhled je z přestavby ze 2. poloviny 18. století. Radnice a byt správce, které byly k zadní straně přistavěny r. 1839, si svoji původní podobu nezachovaly. Dnes je v této části informační centrum. Radnice měla i hodinovou věžičku, která po požáru r. 1864 nebyla již obnovena. Radnice nyní slouží k reprezentativním potřebám města, v přízemí je galerie, v patře obřadní síň. Na východní straně fasády je zvonkohra. I tyto zvonky byly ulity v železárnách Žďas, a.s., a to v r. 2011 - k 60. výročí jejich založení. Je to devět zvonků, jejichž jména byla vybrána podle osob, které měly historický vztah ke klášteru. Další jména jsou jména osob, které se podílely na výrobě: Jan Nepomuk, Vladimír, Miroslav, Jaromír, Constantin, Arnošt, Stanislav, Jaroslav, Marie. Zvony jsou ovládané elektricky. Je nastaveno 16 lidových a církevních melodií, které se každou hodinu pravidelně střídají v období od 7. ledna do Zeleného čtvrtka. Na Zelený čtvrtek po 16. hodině zvonky utichnou a „odletí do Říma“. Znovu se rozezní na Velikonoční neděli a melodie se hrají až do 23. prosince. Od 24. prosince do 6. ledna se střídá jiných 16 melodií – tentokrát jsou to koledy. Kromě toho je možné i přímé ovládání zvonkohry hudební klávesnicí.

Přibližně uprostřed náměstí je barokní morový sloup. Byl sem umístěn r. 1706 za morové epidemie.

Na západní straně náměstí ještě stojí za zmínku měšťanský dům č. p. 64 - budova bývalého hotelu Veliš se secesní fasádou. Ta je z r. 1906, kdy hostinec U Zlatého lva byl přestavěn na hotel. Majitelem byl tehdy starosta Otakar František Veliš. Štít domu zdobí plastika českého lva. V tomto hotelu přespal i prezident T.G. Masaryk při své návštěvě města r. 1928 . Když byla r. 1938 vydána československá poštovní známka, tak právě podkladem pro ni byl snímek z této návštěvy – T. G. Masaryk v náručí s děvčátkem v kyjovském kroji. Domy na protější straně náměstí byly v 70. letech minulého století zbourány, naštěstí ke zbourání domů na této straně náměstí již nedošlo. Dnes je v domě pouze hostinec. V patře jsou obchodní prostory.

Nedaleko od náměstí jihovýchodním směrem je hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice z konce 17. století v jednoduché pozdně renesanční podobě. Původně to byla špitální kaple, ke které asi r. 1715 stavitel Jan Blažej Santini – Aichel přistavěl sakristii. Při pohřbech a o slavnosti Nejsvětější Trojice se zde slouží mše. Je to kulturní památka České republiky.

Zajímavější, ale časově náročnější je prohlídka severní části města se zámkem, ale určitě při návštěvě Žďáru stojí za prohlídku i toto historické centrum.

Kdo by zde chtěl zůstat delší dobu, určitě se nudit nebude. Městem prochází turistické trasy i cyklotrasy, daleko to není do známého střediska zimních sportů - do Nového Města na Moravě, výlety se nechají dělat i po Českomoravské vysočině, kde je také nádherně.

 

Karolinina vyhlídka v Lese Království

23 hodiny 4 min zpět

Karolininu vyhlídku najdete na Kocléřovském hřbetu v Lese Království nedaleko Dvora Králové nad Labem. Nejsnáze se k ní dostanete po žluté turistické značce z osady Hájemství (dnes součásti obce Vítězná). Žlutá značka vás povede necelý kilometr (přibližně 900 metrů) severním směrem až k lesní pěšině odbočující vpravo. Nehledejte ukazatel, který by vás na odbočení upozornil, žádný tu není. V orientaci vám pomůže podrobná mapka z www.mapy.cz. Neznačená odbočka končí po 150 metrech u skalního útvaru zvaného Karolinina vyhlídka, v nadmořské výšce 510 metrů.

Karolinina vyhlídka (původně Carolinenhohe) byla zpřístupněná veřejnosti koncem 19. století. Přesný letopočet je vytesaný ve skále. Je však poničený, tím nečitelný. Žádnou historickou fotografii vyhlídky jsem nenašel. Dnes je výstup na temeno skály umožněn po železném žebříku s jedenácti příčlemi. Bezpečnost turistů na vyhlídce je zajištěna zábradlím z téhož materiálu. Nutno podotknout, že žebřík i zábradlí jsou v dobrém technickém stavu (květen 2016).

Karolinina vyhlídka má jeden podstatný nedostatek, není z ní vidět do kraje, ale jen do převážně smrkového lesa. Před sto lety se naši předkové kochali krásným výhledem na Krkonoše, předně na dominující Černou horu (1.299 m n. m.) a vpravo od ní na Světlou horu (1.244 m n. m.). Přikládám fotografii z jiného místa (nedaleko od rozcestí Nad Debrným), abyste získali přibližnou představu, jaký pohled se z vyhlídky naskýtal.

Karolínina vyhlídka je pískovcový skalní útvar s puklinami, místy porostlý mechem a kapradím. Ve svahu je 10 metrů dlouhý, ve vrstevnici je 5 metrů široký. Severní stěna dosahuje výšky 8 metrů, slouží jako cvičná horolezcům. Svislé stěny jeví známky selektivního zvětrávání v podobě pseudoškrapů a voštin. Voštiny dosahují průměru 6 cm.

Pokud zavítáte na Kocléřovský hřbet, náhradou za neuskutečněný výhled na Krkonoše vám může být konzumace borůvek, kterým se tu daří velice dobře. Samozřejmě v době jejich zrání.

Malá Morava – Kalvárie s děsivým příběhem

23 hodiny 4 min zpět

Že se najdou leckdy místa, kde straší není zas tak neobvyklé. Že se tak děje (nebo dělo) ve dne je už méně obvyklé. Tak se alespoň mělo dít v domě č.p. 59 v Malé Moravě. A navíc to z hlediska věčnosti není tak dávno, údajně tak mělo strašit ještě ve 30. letech minulého století. Projevovalo se to např. Že v pravé poledne se samo štípalo dříví ve stodole, v noci bylo slyšet vysunutí petlice u vchodu, vrzání pantů při otvírání a zavírání dveří, bylo slyšet kroky po schodech na půdu.

Jednou se v půdní místnosti nachystal otec se syny i s hasičskou výstrojí (pro jistotu), když došly kroky ke dveřím, otevřeli, za dveřmi ale nic.

Ke klidu obyvatel byl přizván farář k vysvěcení domu, to prý vydrželo sotva měsíc, takže se svěcení muselo opakovat.

To už nesnesl i samotný farář, počal pátrati, co že je za tím strašením. Při tom zjistil, že o nějakých 150 let dříve žily v chalupě dvě vdovy oplývající slušným majetkem. Ty měly být neznámo kým zavražděny. Zhruba do období po zločinu má spadat postavení kříže s kalvárií nedaleko stavení. Paradoxní bylo, že o postavení sousoší není zmínka v místní farní kronice. Co tedy mělo být za tím, že kříž někdo postavil beze zmínky?

Otec jednoho předchozího malomoravského kněze, sedlák, poslal syna na studia, neměl však dostatek prostředků a možnou vraždou si obnos opatřil. Na smrtelné posteli se zřejmě vrah doznal a syn, již kněz nechal postavit kříž na památku zločinu. Zpovědní tajemství neumožnilo záznam podat v zmíněné kronice.

Po několika měsíčním svěcení prý nakonec strašení přestalo a chalup i s okolím je prý dnes nabito velmi pozitivní energií.

Příběh opravdu zajímavý, je-li docela pravdivý se můžeme jen domnívat. Každopádně kříž s kalvárií je pěknou, nedávno renovovanou památkou. Najdeme ho v horní části vsi ve směru na Sklené, asi 1 km od kostela.

Z výše uvedených důvodů tedy donátor i autor sousoší nejsou známi, ačkoliv…

V roce 2015 byla provedena renovace sousoší, na zadní straně se dají vcelku dobře přečíst nějaké nápisy. Pokud by zmíněná historie měla být pravdivá, tak sousoší zřejmě nechal opravit jistý Kuth König (nebo Konig) a jako sochař (Bildhauer) je uvedený Franz Rotter. To už jsou jistě osoby existující a možná i dohledatelné. Letopočet 1842 je datem provedené možné opravy. Pokud budeme uvažovat v možnosti zmíněného příběhu, vražda by se konala někdy v 80.–90. letech 18. století, Kalvárie by pak vznikla někdy počátkem století 19.

Ať je to s křížem jak chce, mají v Malé Moravě zajímavý příběh i pěknou památku. Ač nejd eo nic světoborného. V podstatě klasicky pojaté sousoší s křížem. Po stranách podstavce stojí Panna Marie Bolestná a sv. Jan Evangelista. Na podstavci je reliéf s božím beránkem, dekor tvoří rostlinné motivy.  

Archeopark Chotěbuz

23 hodiny 4 min zpět

V neděli jsme si s vnučkou udělaly krásný výlet do Archeoparku v Chotěbuzi s následnou návštěvou Rybího domu. Před 4 lety jsem na stránky Turistiky dávala příspěvek, ale chci nynější situaci aktualizovat. Archeopark byl dva roky uzavřen kvůli rekonstrukci a vybudování nového turistického centra. Jedná se o čtyřpodlažní moderní budovu. Co bylo hlavním cílem? Cituji z prospektu - výstavba, revitalizace a modernizace turistické infrastruktury, doprovodných služeb a atraktivit cestovního ruchu - vytvoření zázemí pro návštěvníky (soc.zaříz. a prostor pro výstavy), rozšíření parku na celoroční provoz (dosud jen o prázdninách nebo na objednávku), rozšíření expozice v akropoli hradiště atd. Co se mě moc líbilo, že byl vybudován bezbariérový přístup do archeoparku.   

Archeopark je nyní přístupný celoročně, v zimě provoz omezen, prohlídky hradiště za příznivých podmínek. Nová budova návštěvnického centra je využívána pro různé akce a můžeme se seznámit s životem Slovanů. V přízemí je pokladna a infocentrum, prodej tur.známek, deníků, vizitek. V prvním patře je výstava o výrobě keramiky od paleolitu snad až po dnešek. Ve druhém patře si děti i dospělí mohou vyzkoušet pomocí kvízu své znalosti o přírodě i životě v hradišti. V případě, že není v hradisku doprovodný program, je promítán film s ukázkami života dávných Slovanů a ve vitrínách jsou vystaveny nalezené předměty. V budově je také dětský koutek se skládačkami, pracovními listy apod. Čtvrté patro je pak vyhlídka a odtud se vydáváme k hradisku.

Dnes je v hradisku i doprovodný program s ukázkami řemesel a bojů. Prohlížíme si jednotlivá stavení, průvodkyně nám vypráví, jak byly budovy stavěny (např. bez oken a komínů). U jednotlivých domečků jsou ukázky a výklad - barvení přízí, výroba keramiky, výroba kroužků pro železnou košili (zde zkoušíme její váhu), jak se používaly zbraně, seznamujeme se se slovanskými bohy a končíme u předvádění, jaké se používaly luky a šípy nejen k lovu, ale i k boji. Nakonec si můžeme z luku zastřílet. Nedílnou součástí programu dnešního dne na hradisku bylo vtipné divadelní vystoupení o příchodu Slovanů s ukázkou bojů. Na předním nádvoří se ještě seznamujeme s různými druhy zvířat dle kožešin.

Je již pozdní odpoledne, když se dostáváme na oběd a občerstvení do nedalekého Rybího domu. Dáváme si rybí polévku a smažené kousky ryby. Výběr je bohatý i pro ty, kdo ryby nemají rádi. Po obědě a tím i chvíli odpočinku se nejdříve jdeme podívat k vodní nádrži, jak zdatní jsou rybáři. Můžete si za poplatek 30 Kč zapůjčit prut a ulovené ryby si pak koupit. Nakonec si jdeme prohlédnout akvárium, kde se mohou ryby krmit (žrádlo za 20 Kč). Pro děti je to určitě nádherné zakončení dne.    

 

 

Žďár nad Sázavou – severní část - původní samostatná obec Zámek Žďár

23 hodiny 4 min zpět

Žďár na Sázavou leží ve střední části Českomoravské vysočiny – ve Žďárských vrších. Právě sem jsme se vypravili na dovolenou a tohle město jsme si museli projít.

Současné město Žďár nad Sázavou vzniklo r. 1948, kdy byly sloučeny dvě samostatné části Zámek Žďár (severní část města) a Město Žďár (jižní část). I když se vyvíjely jako samostatné části, jejich začátky spolu úzce souvisely.

Poblíž dnešního zámeckého areálu – u brodu přes řeku Sázavu - byla zemská obchodní stezka. Právě na této stezce vznikla již kolem r. 1100 tržní osada. R. 1252 byl nedaleko založen klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie a osada se stěhovala jižním směrem. Nejdřív do dnešní části Klafar, nakonec ke kostelu sv. Prokopa, kde je dnes historické centrum a kde dříve vzniklo samostatné Město Žďár. Ale o tom si povíme až v dalším článku.

Nejstarší stavbou v této části byl tedy gotický cisterciácký klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie. Jako Plzeňačka musím zmínit, že první mniši přišli hned r. 1252 z Nepomuku v západních Čechách.

Osud klášteru však nepřál. Za husitský válek byl vypálen, během česko-uherských válek v 70. letech 15. století byl obsazen a mniši museli klášter opustit. Po řadě majetkových transakcí se stal osobním majetkem kardinála Ditrichštejna a začal se přestavovat. V letech 1614 - 1616 byla zbořena většina raně gotické křížové chodby a klášter byl proměněn na zámek.

R. 1638 areál opět změnil majitele. Koupil ho opat Greifenfels z Greifenfelsu, opravil především budovu konventu a o rok později zde opět začínají žít mniši cisterciáckého řádu. Pozdější opati prováděli přestavby, obnovy po požáru r. 1689. R. 1701 byl postaven u vstupu do areálu nový osmiboký kostelík sv. Markéty, který byl určen pro laické návštěvníky kláštera. Byla vybudována i klášterní brána.

Nejvýznamnější přestavba byla za opata Václava Vejmluvy, který ve spolupráci s Janem Blažejem Santinim (po r. 1706) provedl barokní přestavbu, rozšířil prelaturu do podoby zámeckého čtyřkřídlého objektu s francouzskou zahradou, vybudoval konírnu a jízdárnu (r. 1727) i akademii pro mladé šlechtice, založil rybník. Z té doby je i barokní most mezi oběma rybníky.

Po požáru r. 1784 tehdejší nedávno zvolený, mladý opat požádal Josefa II. o zrušení kláštera, aniž by se snažil jej nechat opravit. Dne 13. října 1784 byl klášter zrušen a jeho majetek předán náboženskému fondu. O dva roky později byl zrušen i farní kostel svaté Markéty u vstupu (v současné době je ve zrekonstuovaném objektu penzion a restaurace V kapli). Budova prelatury i další hospodářské budovy byly opraveny, neopravoval se jen konvent, tedy nejstarší část kláštera, a postupně chátral. Nakonec z něho zbylo pouze dlouhé vstupní křídlo, kde je dnes muzejní expozice. V zámecké zahradě se zachovala gotická studniční kaple, bohužel nedochoval se středověký rajský dvůr.

Majitelé se ještě párkrát změnili, r. 1948 byl celý areál znárodněn a umístěna sem expozice Národního muzea. V 60. letech 20. století bylo zastřešeno a zrekonstruováno západní křídlo konventu a proměněno na okresní muzeum a okresní archiv. Do bývalých koníren byla umístěna expozice díla Jana Blažeje Santiniho a expozice o vývoji cisterciáckého kláštera.

V r. 1991 byl areál vrácen poslednímu majiteli – rodině Kinských, kteří expozici z konírny přestěhovali do konventu a umístili tam expozici o historii jejich rodu. Členové hraběcí rodiny se sem často vrací. Bydlí v barokním zámečku v zámecké zahradě – v tzv. Letní prelatuře. Tento objekt je na břehu Konventního rybníka a je vidět pouze z protějšího břehu – od kostela sv. Jana Nepomuckého.

Muzea jsou pravděpodobně v sezoně otevřeny. V době naší návštěvy byly interiéry zavřeny. Dostali jsme se alespoň na druhé nádvoří.

Téměř hned se založením kláštera byl postaven i gotický klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Stojí přímo proti vchodu do klášterního areálu. Při požáru r. 1689 byl samozřejmě poškozen i kostel, zřítila se část klenby. Byl pravděpodobně brzy opraven. K úpravě interiéru došlo po r. 1706 – Jan Blažej Santini doplnil výzdobu kostela a vybudoval kůr s dvojicí varhan. Je to trojlodní kostel, hlavní portál je gotický, západní fasáda je barokní. V interiéru byly gotické z kamene vytesané křížové žebrové klenby, které jsou štukem barokizovány. Mobiliář je barokní. Po zrušení kláštera se z něj stal farní kostel. V r. 2009 byl povýšen na baziliku minor. Jak je to s možností prohlídky kostela, to bohužel nevím. Když jsme tam byli, scházeli se lidé na mši, tak jsme se dovnitř dostali.

Z pohledu od hlavní silnice je vpravo v prostorách bývalého pivovaru nová moderní zážitková expozice. Není to klasické muzeum, ale pomocí interaktivních moderních technologií se dozvíte řadu informací z historie zámku. V tomto prostoru je i informační centrum, kavárna, jsou tam i toalety, dokonce zdarma. Toto muzeum je celoročně otevřeno.

Jen kousek od tohoto muzea je kamenný barokní most z 1. poloviny 18. století, který tehdy nahradil původní dřevěný most. Je postaven přes Stržský potok, který spojuje Konventní a Bránský rybník. R. 1761 byl po vzoru Karlova mostu v Praze vyzdoben sochami světců. V r. 2008 byl celkově zrekonstruován. Originály soch byly přesunuty na Dolní, původně židovský hřbitov a nahrazeny kopiemi.

Zde - z obou stran mostu - jsou parkoviště. Velké parkoviště za mostem se právě budovalo, nebo alespoň předělávalo. My jsme parkovali před mostem, kde bude možná parkoviště pouze pro penzion Táferna s restaurací.

Budovu Táferny dal postavit opat Václav Vejmluva okolo r. 1720. Byl zde hostinec, který patřil klášteru. Zde bydleli a stravovali se italští dělníci při stavbě poutního kostela sv. Jana Nepomuckého. Po zrušení kláštera budova sloužila jako zájezdní hostinec. Budova si svoji funkci z 18. století uchovala až do součané doby.

Z daleka viditelnou dominantou je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na kopečku nedaleko kláštera. Podnětem k jeho stavbě bylo nalezení zachovaného jazyka v lebce Jana Nepomuckého v hrobě ve Svatovítské katedrále dne 15. dubna 1719, což bylo považováno za zázrak. Stavba vznikla za spolupráce opata kláštera Václava Vejmluvy a slavného architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichela. Projekt začali připravovat téměř ihned po tomto unikátním nálezu – již koncem dubna téhož roku. Příprava probíhala zhruba 3,5 měsíce. Opat seznamoval architekta se svojí představou a se symboly, které měl stavitel při stavbě uplatnit. Podařilo se jim postavit nádhernou stavbu ve slohu barokní gotiky, která představuje vrchol Santiniho tvorby. Název kopce Zelená hora převzali od prvních mnichů, kteří se do kláštera stěhovali – byli to mniši ze Zelené hory u Nepomuka. Ze stejného místa pocházel i Jan Nepomucký, kterého touto stavbou chtěl opat oslavit.

Stavba probíhala v letech 1720–1722. Bylo nutno pokácet borový les, aby byl kostel vidět i z daleka. Kostel i ambit okolo kostela vychází z kruhu. Ve stavbě převládá počet pět – podle pěti hvězd Jana Nepomuckého. Je zde však ukryto i číslo tři – podle Boží Trojice.

Po okraji vnitřního prostoru kostela je celkem deset kaplí – vždy se střídá kaple s trojúhelníkovým půdorysem s kaplí oválnou. Do nich se vstupuje z centrálního prostoru lomeným oblouky dvou šíří. První patro kopíruje spodní část, na ochozu ve druhém patře je desetidílná galerie. Kupoli s lunetami nese 10 pilířů. Kostel hodně využívá přírodního světla a jeho lomu. V nejvyšší části kupole je umístěn červený symbol ve tvaru jazyka – samozřejmě jazyka Jana Nepomuckého. Symboly tři a pět se objevují i na oltáři – je tam pět andělů, tři nesou nebeskou klenbu (kouli s pěti hvězdami).

Okolo kostela je ambit, který sloužil hlavně pro ochranu poutníků před špatným počasím, ale také k modlitbám. Do ambitu se vstupuje pěti branami, které se střídají s pětiúhelníkovými kaplemi.

Dne 17. července 1784 kostel vyhořel a vypadalo to, že již nebude opraven. Díky místním obyvatelům, ale také díky Matějovi Josefovi Sychrovi, který r. 1824 přišel jako kněz do klášterního domu ve Žďáru nad Sázavou, se podařilo areál zastřešit, opravit a tím ho zachránit. Podmínkou vysvěcení však bylo, že kostel nebude již poutním kostelem a že sem bude přemístěn hřbitov z centra města. Nyní se tam však již nepohřbívá, hřbitov se zde opět ruší, aby získal svoji původní barokní podobu. To bylo podmínkou pro zařazení kostela na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO. Od 28. srpna 2014 je celý areál ve správě církve.

Kostel je od dubna do října otevřen veřejnosti. Jsou zde komentované prohlídky, které trvají zhruba 45 minut. Vstupenky se kupují přímo v kostele, lze platit pouze hotově.

Vstup je je částečně bezbariérový, ale pouze jihovýchodní vstupní branou od malého parkoviště. Povrch cesty není zpevněný, je nerovný, při dešti a sněhu kluzký. Proto doporučují doprovod druhé osoby. Vozíčkáři se mohou pohybovat po nezpevněné cestě okolo celého areálu, v ambitu i v kostele – pro překonání schodu prý mají připraven dřevěný nájezd.

V sezoně a zvlášť o víkendech doporučují se předem na prohlídku objednat na telefonním čísle +420 724 758 993. My jsme měli štěstí, byli jsme zde v pátek 25. března, bylo to před velikonoci, bylo výjimečně již otevřeno a na prohlídku jsme se dostali naštěstí bez problémů.

Ambit okolo kostela jse otevřen celoročně. Na kopci severovýchodně od kostela je velký hřbitov s vlastním větším parkovištěm. I odtamtud se nechá do kostela dojít.

Od tohoto kostela je nádherný pohled na celý areál kláštera vč. Konventního rybníka.

Další zachovanou památkou je barokní hospodářský dvůr Lyra, který patřil ke klášteru. Leží na protějším břehu Bránského rybníka. Tento areál vznikl r. 1722, také za spolupráce opata Vejmluvy a architekta Santiniho. Svým půdorysem připomíná hudební nástroj Lyru – je to však patrné pouze z ptačí perspektivy. Je tvořen sedmi budovami a čtyřmi branami, přičemž boční stranu tvoří dlouhé stodoly, které jsou esovitě prohnuté a tím právě stavitel naznačil tvar lyry. Půdorys dvora je původní, ale jednotlivé budovy si po přestavbách barokní ráz nezachovaly. Areál je nepřístupný.

Jen o kousek dál - při výjezdu směrem z města, po levé straně před velkým parkovištěm firmy TOKOZ je louka, na které je další Santiniho stavba. Je to barokní morový Dolní hřbitov z r. 1709. Byl postaven v době, kdy ve východních Čechách propukaly morové epidemie. Opat Václav Vejmluva udělal řadu opatření proti této epidemii, pro jistotu však nechal vybudovat i hřbitov na vzdálenějším místě. Tehdy se jednalo o pravidelnou stavbu se třemi kapličkami, které opět připomínají svatou Trojici. Díky ostatním protimorovým opatřením nebyl prakticky v té době využit. Později byl využíván pro běžné pohřby, v polovině 18. století byl zvětšen západním směrem a byla přistavena další kaplička. Vchod přes přední kapličku zůstal zachován.

Nyní se tam již nepohřbívá, hřbitov je po rekonstrukci, v travnatém porostu v místě, kde byla odstraněna původní zeď podle Santiniho plánu, je zachován náznak této zdi. Uprostřed původního hřbitova je na trojúhelníkovém soklu socha anděla Posledního soudu pravděpodobně z r. 1730, i když se v poslední době dospělo k názoru, že by mohla být starší – z r. 1709. V prostoru novější části hřbitova jsou umístěny originály soch z kamenného mostu u kláštera. Na hřbitov není možný vstup.

Na nejsevernějším místě této části Žďáru je vodní nádrž Pilská, která byla vybudována na Sázavě v letech 1959–1962 na místě původního rybníka. Slouží jako ochrana před povodněmi, ale i ke koupání nebo k rybolovu. Na břehu jsou možnosti sportovního vyžití. Nádrží prochází historická zemská hranice Čech a Moravy. Proto bylo na břehu odhaleno nádherné obrovské sousoší Hraniční kámen. Jsou to vlastně tři sochy – betonový český lev a moravská orlice, mezi kterými je pískovcový hraniční kámen. Sousoší není přesně na hranici – ta je vzdálena zhruba 100 metrů. Prý tato nesrovnalost je z důvodu majetkových poměrů.

To jsou snad nejzajímavější objekty této původní obce Zámek Žďár.

Pokud si chcete tuto část ještě více užít, mohu doporučit ještě procházku po naučných stezkách okolo Zelené hory. Jsou to dva zhruba stejně dlouhé okruhy v celkové délce skoro 5 km. Oba začínají u zámku.

Okruh A vede okolo Bránského rybníka a má 5 zastavení. Představuje barokní kamenný most, seznamuje s pověstmi tohoto kraje a se dvěma méně známými stavbami Santiniho – se dvorem Lyra a Dolním hřbitovem.

Okruh B vede okolo rybníka Konvent a má také 5 zastavení. Je zaměřen na ochranu přírody a na zbývající Santiniho stavby. Vede přes přírodní park Louky u Černého lesa, okolo zámku, kláštera a poutního kostela sv. Jana Nepomuckého.

Moc jsem se tam chtěla vypravit, ale počasí nám nepřálo, byla zima a ledový vítr, takže na takovou procházku už jsme chuť neměli. Většinu objektů jsme si však prošli.

 

Kaplička sv. Huberta

23. květen 2016 - 0:00

Novodobá kaple sv. Huberta se nachází asi 2km JV od Valče, na velké louce nad osadou Kamýk, kam se dostanete po polní cestě. Vystavěna byla v roce 2010 mysliveckým spolkem z Kostrčan. Slavnostní vysvěcení kaple proběhlo 4. prosince 2010 za přítomnosti žlutického faráře.

Zřícenina hradu Neuhaus

23. květen 2016 - 0:00

Neuhaus (Nový dům) je zřícenina, která se nachází asi 1 kilometr západně od obce Valeč. Vznikla někdy v 1. polovině 17. století. Účel, kterému sloužila je dodnes záhadou - buť mohlo jít o umělou zříceninu v rámci zámeckého parku, nebo sloužila jako hradiště. Od roku 1953 byla znepřístupněna kvůli Vojenskému újezdu Hradiště, dnes je již volně přístupná 2km cestou po silnici, která začíná za zámeckým parkem. Z hradu dnes však zbyla už pouze jedna zeď. 

 

 

Restaurace a penzion Rozmarná Róza

23. květen 2016 - 0:00
Stravování, adresa: Benešovská 186, Hradištko - Brunšov
Telefon: +420604715055,+420603519567 , e-mail: info@rozmarnaroza.cz


Přizpůsobení nabídky nápojů potřebám cyklistů, v nabídce alespoň jeden osvěžující "cyklonápoj", ovocné nebo bylinkové čaje, V nabídce alespoň jedno teplé a jedno vegetariánské nesmažené jídlo během celé provozní doby. Nabídka musí obsahovat jídlo s malým obsahem tuků (např. pokrmy z celozrnných těstovin, zeleniny, ovoce), Kvalitní, pokud možno zastřešené, odstavné místo pro kola a zavazadla v dohledu hosta nebo uzamykatelná místnost/boxy pro bezplatné uschování kol a zavazadel, Poskytnutí základního nářadí pro jednoduché opravy kol, Lékárnička, Informační tabule Cyklisté vítáni, Smlouva o certifikaci, Možnost zakoupení obědových balíčků, Celodenní provozní doba, Přístup na internet

Hodnocení: V naší restauraci si můžete vybrat z rozmanitého jídelního lístku, hotová, minutková jídla, domácí Burgery, steaky, množství čerstvých salátů, dezertů a jídel pro naše nejmenší ratolesti. Dále čerstvé ryby dle denní nabídky. Posedět lze nejen v prostorách restaurace, ale i na horní terase s příjemným výhledem na řeku Vltavu a městys Štěchovice.

Penzion Rozmarná Róza

23. květen 2016 - 0:00
Ubytování, adresa: Benešovská 186, Hradištko - Brunšov
Telefon: +420604715055, e-mail: info@rozmarnaroza.cz


Možnost ubytování na jednu noc, Nabídka energeticky vydatných snídaní s minimem tuků, Možnost vyprání a usušení oblečení a výstroje, Uzamykatelná místnost/boxy pro bezplatné uschování jízdních kol, Poskytnutí základního nářadí pro jednoduché opravy kol, Možnost umytí kola, základní vybavení pro mytí kola, Lékárnička, Informační tabule Cyklisté vítáni, Smlouva o certifikaci, Možnost zakoupení obědových balíčků, Rezervační servis pro zajištění dalšího ubytování, které poskytuje služby pro cyklisty, Přístup na internet

Hodnocení: Ubytujte se v našich nově zrekonstruovaných a stylových pokojů. Každý z nich je tematicky úplně jiný a tím i originál. Vyberte si jeden ze 7 rozmarných pokojů.

Penzion 4 Dvory

23. květen 2016 - 0:00
Ubytování, adresa: Husova 37/91, České Budějovice
Telefon: +420603355533, e-mail: info@penzion4dvory.cz
Kapacita: 41 míst

Možnost ubytování na jednu noc, Nabídka energeticky vydatných snídaní s minimem tuků, Možnost vyprání a usušení oblečení a výstroje, Uzamykatelná místnost/boxy pro bezplatné uschování jízdních kol, Poskytnutí základního nářadí pro jednoduché opravy kol, Možnost umytí kola, základní vybavení pro mytí kola, Lékárnička, Informační tabule Cyklisté vítáni, Smlouva o certifikaci, Zajištění odvozu či přepravy zavazadel pro cyklisty, Zprostředkování výpůjčky kvalitních kol, Možnost zakoupení obědových balíčků, Poskytnutí základních náhradních dílů pro kola, Nabídka doporučených jednodenních výletů na kole v okolí, Přístup na internet, Možnost dobíjení elektrokol

Hodnocení: Ubytování v rodinném penzionu 4 Dvory má dlouholetou tradici, čerpáme z našich zkušeností a Vašich přání a je nám ctí a dobrou reklamou, že se k nám hosté pravidelně a rádi vracejí.

Hotel Pomezí

23. květen 2016 - 0:00
Ubytování, adresa: Cínovec 221, Dubí u Teplic
Telefon: +420776006036, e-mail: info@hotelpomezi.cz
Kapacita: 50 míst

Možnost ubytování na jednu noc, Nabídka energeticky vydatných snídaní s minimem tuků, Možnost vyprání a usušení oblečení a výstroje, Uzamykatelná místnost/boxy pro bezplatné uschování jízdních kol, Poskytnutí základního nářadí pro jednoduché opravy kol, Možnost umytí kola, základní vybavení pro mytí kola, Lékárnička, Informační tabule Cyklisté vítáni, Smlouva o certifikaci, Zprostředkování výpůjčky kvalitních kol, Nabídka doporučených jednodenních výletů na kole v okolí, Přístup na internet, Cizojazyčné informační materiály

Hodnocení: Hotel Pomezí nabízí ubytování ve zrekonstruované horské chatě na Cínovci. K dispozici je 15 pokojů s maximální kapacitou 50 lůžek. Prostorné pokoje nabízí komfort v jedno- až pětilůžkových pokojích.

Opava - socha bohyně Ceres

22. květen 2016 - 0:00

Opavská socha římské bohyně plodnosti a úrody je jednou z mnoha ukázek spolupráce blanenských salmovských železáren s rakouskými umělci. Spolupráce, která - stejně jako antická kultura - v 19. století silně fascinovala českou šlechtu. Většina jejich společných litinových výtvorů vycházela nejen z antiky, ale také z podoby děl, umístěných v pařížském Louvru nebo toskánské Florencii. Všestranně prospěšná spolupráce skončila zánikem monarchie v roce 1918. A hned na úvod si můžeme prozradit, že vysoce kvalitní sochu bohyně Ceres vytvořil vynikající rakouský sochař Theodor Friedl.

Sochař Theodor Friedl vystudoval vídeňskou akademii umění a činný byl v II. polovině 19. století. Jeho ateliér byl umístěn v někdejší vídeňské dietrichschteinské jízdárně a u nás se proslavil zejména figurálními skulpturami z eposu o Niebelunzích. Známé jsou také jeho plastiky pro vídeňský okruh Ringstrasse nebo sochařská výzdoba divadel, včetně toho opavského.

Ceres byla v římské mytologii bohyní plodnosti a úrody a dcerou boha Saturna a bohyně Ops. Je přitom zajímavé, že její matka měla zcela stejnou funkci, otec si k zemědělství ještě přibral čas. Opavská verze sochy je dnes už oproti blanenské kolegyni chudší, chybí jí srp v pravé ruce i „nůše“ s obilnými klasy. Zůstává jen římské roucho a v levé ruce pozdvihnutý roh hojnosti. Socha byla zhotovena v roce 1862, kdy ji nechal na své náklady v blanenských železárnách zhotovit opavský měšťan Karl Deml. To by ovšem znamenalo, že ji Theodor Friedl dokončil v pouhých dvaceti letech.

Litinový model bohyně Ceres vytvořil sochař-modelér blanenských sléváren Pavel Veverka (původem ovšem z Plzně) a samotná socha byla původně součástí kašny na opavském Dolním náměstí, kde stála celkem čtrnáct let. Poté byla socha i s původním soklem přenesena na své současné místo v Sadech svobody (a na konci Ostrožné ulice), které jsou součástí pásu městských sadů. V roce 1977 byla Ceres kompletně zrestaurována, což ji pak čekalo – z důvodu silného poškození povětrnostními vlivy - znovu v roce 2004.

Celá socha je odlita z jednoho litinového kusu a postava bohyně je zahalena do volné a bohatě zřasené róby, levou nohou lehce vykračuje kupředu a pravou ruku si opírá v bok. Hlavu jí pak zdobí věnec obilných klasů. Opavská Ceres byla – coby cenná ukázka sochařské tvorby II. poloviny 19. století – zařazena na seznam našich památek hned v roce 1958, aby se pak stala roku 1979 rovněž součástí rozšířeného seznamu kulturních památek ČR.

Opava – Běžící dívka

21. květen 2016 - 0:00

Možná to někoho překvapí, ale existují věci, které jsou stejné ve slezské Opavě i vlámských Antverpách. Pomineme-li v tomto případě slepou podřízenost EU, která nikomu moc radosti asi nedělá, tak je to také socha „Běžící dívka“ a jméno jejího autora Kurta Gebauera. Ta už jistě dokáže potěšit leckteré oko i mysl jinak zatrpklého Evropana. Přitom se go Opavy tato socha dostala vlastně náhodou a se štěstím, které ji vždy provázelo. Socha Běžící dívka totiž vznikla v roce 1974 a opavským komunistickým pohlavárům se nějak znelíbila, takže se pro ni v Opavě nenašlo vhodné místo. Nějakým zázrakem se však dostala na výstavu do belgických Antverp, kde se naopak zalíbila natolik, že ji odkoupili a ve zdejším parčíku trvale vystavili. To ovšem bolševika vůbec nepotěšilo a rozhodl, že co je dobré pro Antverpy, musí mít i Opava. A tak si dal Kurt v roce 1976 repete …

Autor sochy, tedy rodák z Hradce nad Moravicí Kurt Gebauer, je s Opavou spojován a spojen poměrně často a úzce. Koneckonců se nejedná o jediné dílo, které pro toto město vytvořil. Uznávaný umělec postupně vystudoval Školu uměleckých řemesel v Brně, Sochařsko-kamenickou školu v Hořicích a pražskou AVU. K tomu ještě přidal stáž u prof. O.H. Hajeka ve Stuttgartu a v Césarově ateliéru na Académie des Beaux-Arts v Paříži. Později se stal profesorem i Kurt Gebauer, který mezitím spojil svůj život s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze.

Socha, která bývá občas také nazývána „Utíkající dívka“, vznikla původně jako tzv. měkký model, což znamená. že byla plastikou z textilu a v nadživotní velikosti. Až poté byla odlita do bronzu. A Běžící dívky jsou nakonec tři. Tu první najdeme v antverpském parku Middelheimpark, ta druhá probíhá před průčelím opavského Domu umění na Pekařské ulici a tu třetí vlastní NG Praha.

Hrad Sovinec neobývají sovy, ale netopýři

20. květen 2016 - 0:00

Navštivte nejrozsáhlejší hradní komplex v Nízkém Jeseníku, místo řady pohnutých historických událostí a tradiční celoroční sídlo vrápence malého. Prozkoumejte jeho mohutné hradby, obnovené budovy i nově zpřístupněné podzemní chodby, kde každoročně přečkává zimu dalších 8 druhů netopýrů.

 

Jeden z nejrozsáhlejších hradních komplexů na Moravě se nachází nedaleko Rýmařova na okraji masivu Nízkého Jeseníku. Hrad „Eulenburg“, založený starobylým rodem Hrutoviců počátkem
14. století, vystřídal řadu pánů a byl často svědkem pohnutých událostí. V době pobělohorské byl vybaven složitým systémem hradeb, které mu vtiskly charakter obrovské pevnosti. Toto jistě sehrálo úlohu při využití hradu za druhé světové války, kdy byl zabrán nacisty a stal se zajateckým táborem pro francouzské důstojníky. V květnu 1945 pak celý hrad vyhořel, avšak již v roce 1951 byly zahájeny rekonstrukční práce, které probíhají pod vedením Muzea v Bruntále dodnes.

 

Ve staré jeskyni pod hradem, ve sklepeních a na půdách nad obnovenými prostorami hradu našli své celoroční útočiště vzácní vrápenci malí. Ti jsou zde pravidelně sledováni a sčítáni od roku 2009. V létě obývá kolonie vrápenců čítající cca 60 – 80 jedinců prostory půdy nad purkrabstvím a nad přilehlými bývalými konírnami, kde samice rodí a odchovávají svá mláďata. Zajímavé je, že v posledních letech se část letní kolonie objevuje také pod střechou Jižního paláce. Na podzim se vrápenci tradičně stěhují do podzemní jeskyně na pátém nádvoří, kde se ukládají k dlouhému zimnímu spánku. Kromě nich zde, i v jiných částech hradního podzemí i temného nadzemí, přečkává zimu dalších 8 druhů netopýrů (n. brvitý, n. velký, n. severní, n. hvízdavý, n. rezavý, n. černý, n. ušatý, n. dlouhouchý).

 

Něco navíc:

Již letos budou prohlídky hradu zpestřeny informacemi o životě místních tajuplných obyvatel, k dispozici budou také netopýří pracovní listy, kde se budete moci se životem vrápenců podrobněji seznámit. Od roku 2017 zde přibyde skutečná netopýří „atrakce“ v podobě kamerového systému a možnosti sledovat při návštěvě Sovince přímý přenos z letní kolonie vrápenců.

V letošní sezóně se také poprvé otevírá nový prohlídkový okruh, který Vás zavede do hradního podzemí. Budete tedy mít příležitost prohlédnout si místa, kde netopýři a vrápenci tráví svůj každoroční zimní spánek.  

 

Praktické informace:

Hrad Sovinec je pro veřejnost otevřen od dubna do října. Prohlídky se konají s  průvodcem. Rezervace zájezdů, větších skupin a informace o návštěvnickém provozu hradu na tel. 554 219 863 a 554 295 113 nebo mail: sovinec@mubr.cz. Místo je dostupné automobilem, autobus jezdí do Sovince jen 2-3x denně (zastávka se jmenuje "Jiříkov, Sovinec"). Více na http://www.hradsovinec.cz/

Buddhovy kameny v Lese Království

20. květen 2016 - 0:00

V Lese Království, rozprostírajícím se severozápadně až severovýchodně od Dvora Králové nad Labem, je v lesních porostech ukryto množství skalních útvarů. Zajímavou skupinou skal jsou Buddhovy kameny (500 – 510 m n. m.) na Kocléřovském hřbetu, vzdálené necelý kilometr severně od osady Hájemství, části obce Vítězná. Z osady vás ke kamenům povede nejprve žlutá turistická značka. Po přibližně tři čtvrtě kilometru v místě, kde se značka stáčí vlevo, odbočte vpravo na neznačenou lesní cestu. Ta vás po sto padesáti metrech dovede k Buddhovým kamenům, které jsou roztroušené po lese jen několik desítek metrů od sebe. Jednotlivé skalky snadno obejdete.

Buddhovy kameny jsou pískovcové. To poznáte už podle bílého písku na přístupové cestě. Na samotných skalních útvarech žel i podle vyrytých srdíček, letopočtů a dalších záznamů vandalů (pískovec není příliš tvrdá hornina, snadno se do něj ryje). Jednotlivé skály nejsou příliš vysoké. Dosahují výšky do deseti metrů, ty nižší jen do výšky postavy. Skály mají různé tvary. Je na fantazii každého, jak si je pojmenuje.

Od Buddhových kamenů se můžete vrátit na žlutě značenou cestu nebo po neznačených cestách pokračovat na Svatou Kateřinu, Nové Domy nebo horní okraj Hájemství. K tomu je však potřeba podrobná mapka například z www.mapy.cz nebo okolí dobře znát.

Turistická známka č. 2286 - Výhledna Dlouhoňovice

19. květen 2016 - 0:00
Výhledna získala 6. října 2009 certifikát o vytvoření českého rekordu jako „první rozhledna, do jejíhož nitra se schází po schodech dolů“. Z Výhledny lze přehlédnout za pěkného počasí celý hřeben Orlických hor, masiv Králického Sněžníku, Bukovou horu a při dobré viditelnosti na levém obzoru i Krkonoše. http://dlouhonovice.cz/

Turistická známka č. 2282 - Ekotechnické centrum Alternátor Třebíč

19. květen 2016 - 0:00
Alternátor je zábavně-vědecké centrum, kde je velký sál s obří projekční koulí Science on a Sphere, která je chloubou Alternátoru. V Evropě jich je pouze osm, přičemž je lze získat pouze z amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru, což je dceřiná firma NASA. Tyto dvě agentury nepřetržitě zasílají data pro projekční kouli, proto je možné například se zpožděním pouhých tří hodin zobrazit počasí kdekoli na zeměkouli, návštěvníkům v centru ukázují i aktuální seizmickou činnost, leteckou dopravu, samozřejmostí jsou také podrobně nasnímané další planety sluneční soustavy. Další exponáty se zaměřují na energetiku a energii, ale také na historii bývalé Baťovy továrny, v níž naše centrum sídlí. http://www.alternator.cz/

Turistická známka č. 2281 - Kurovický lom

19. květen 2016 - 0:00
Kurovický lom je přírodní památka, jež se nachází 1,5 km jižně od obce Kurovice. Jedná se o geologické a paleontologické území s výskytem zvláště chraněných obojživelníků, plazů a rostlin, která je zařazena do Soustavy Natura 2000 jako evropsky významná lokalita. http://www.kurovickylom.cz/

Turistická známka č. 2277 - VIDA! - science centrum, Brno

19. květen 2016 - 0:00
VIDA! - science centrum, Brno je další z řady vědecko-populárních center, novodobých muzeí, která fungují na principu školy hrou. Jedná se o unikátní expozici na rozloze bezmála 5000 m2, která čítá přes 150 interaktivních exponátů. Expozice je rozdělena do čtyř tematických celků: Planeta, Civilizace, Člověk a Mikrosvět. http://vida.cz/

Turistická známka č. 2271 - Zámek a zámecký park Lipová

19. květen 2016 - 0:00
Barokní zámek Lipová (Hainspach) býval sídlem jednoho z nejvýznačnějších a nejstarších evropských šlechtických rodů Salm-Raifferscheidt-Hainspach. Zdejší panství se dostalo do majetku rodu sňatkem Marie Anežky Slavatové s Františkem Vilémem Salmem-Reifferscheidem. Zámek byl postaven v letech 1737 – 1739 místo starého, nevyhovujícího zámku, postaveného na počátku 16. stol. Nový zámek dal postavit Leopold Antonín Salm-Reifferscheid, architektem byl Girolamo Costa, italský stavitel a malíř.http://www.hrady.cz/?OID=1581

Stránky

Partneři a sponzoři Klubu českých turistů

Generální partner

Lesy České republiky a.s.

         Partneři

          HAMÉ Turistické známky BoCo Mikov Sphere Card

Hlavní partneři

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví - Pečujeme o Vás každou vteřinu České dráhy a.s. Author - evropská značka jízdních kol Česká spořitelna a.s.

         Partnerské spolky

          Asociace A-TOM KST - Klub slovenských turistů Maďarský turistický svaz - Magyar Természetjárö Szovetség PTTK - Klub polských turistů - Polskie towarzysto turystyczno-krajoznawcze Český olympijský výbor OEAV - Oesterreichischer Alpenverein Oesterreichischer Touristenklub Fichtelgebirgsverein e.V. Česká asociace Sport pro všechny
          Folklorní sdružení České republiky Česká obec sokolská Junák - český skaut, z.s. ERA-EWV-FERP - Evropská asociace turistických klubů

Partnerské instituce, organizace a firmy

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ministerstvo životního prostředí ČR Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Czech Tourism Konto Bariéry kudyznudy.cz - tipy na výlet Labská stezka CzeCot - turistický portál České republiky Královéhradecký kraj Ministerstvo kultury ČR Národní památkový úřad Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Ministerstvo zemědělství ČR Národní zemědělské muzeum Turistické infocentrum KČT Plzeňský Prazdroj Moje vertikální kilo Zeměměřičský úřad

WEBARCHIV - archiv českého webuMediální partneři

Časopis Turista Kulturní kalendář 366 dní KAPesní KATalogy volného času Portál DŘEVO a STAVBY Časopis MŮŽEŠ Svět outdooru Turistické listy