Jste zde

Domů » Agregátor zdrojů » Zdroje

Turistické cíle

Turistické cíle
Katalog turistických míst a cílů
Aktualizace: 22 min 24 sek zpět

Doubravice (Moravičany) – kaple Nejsvětější Trojice

1 hodina 1 min zpět

Jednou z mnoha památek vesnice Doubravice, která je dnes již součástí obce Moravičany na Šumpersku, je kaplička Nejsvětější Trojice. Přesto, že se rozhodně nejedná o památku nějak výrazně věkovitou, není přesně známo, kdy vlastně byla postavena. Žádný doklad o její stavbě totiž neexistuje. Předpokládá se ovšem, že byla založena na počátku 19. století a s určitostí v obci stála v roce 1833. O šedesát let později pak byla kaple renovována. V té době – tedy v roce 1893 – byl také obraz Panny Marie, který se v kapli do té doby nacházel, vyměněn za obraz Nejsvětější Trojice.

Tuto drobnou sakrální stavbu najdete ve středu obce, nedaleko bývalé kovárny i zámku. Před ní stojí klasicistní kříž s Ukřižovaným, za chórem kaple najdeme dětské hřiště. V roce 2005 prošla kaple poslední velkou opravou a ze stejného roku pochází také její vnitřní výzdoba. Bohoslužby probíhají v doubravické kapličce Nejsvětější Trojice pouze dvakrát ročně.

 

Drbec

22. listopad 2014 - 0:00
Kopec Drbec (Trpec) se nachází na jihovýchodním okraji Slivence. Hned na začátek je třeba uvést, že oficiální dnešní název je „Trpec“, jak zjistíte například z názvu přilehlé ulice. Pojmenování Trpec také lépe odráží původ tohoto jména, neboť se traduje, že se na tomto vyvýšeném místě dříve vykonávalo právo útrpné. Tento fakt nelze zcela jednoznačně potvrdit, protože se žádná fotografie se šibenicí nedochovala nebo mi přinejmenším o ní není nic známo... Již v polovině minulého století však toto pojmenování, znějící jako německá zkomolenina zvučného „Drbec“ nikdo z místních nepoužíval a lidové jméno vyjadřovalo skutečnost, že se zde s oblibou scházela místní omladina „na drb“, tedy popovídat si. Kromě drbání se zde tradičně pálily čarodějnice a ohně zde hořely často i mimo Filipojakubskou noc. To mimo jiné napomáhalo likvidaci odpadu vznikajícího na nedalekém hřbitově.

Že zdejší mládež byla vždycky divoká, dosvědčuje například příhoda, kdy vyhozené hřbitovní věnce posloužily jako efektní létající talíře poté, co byly zapáleny v ohni. Jeden z venců ale skončil přímo na hlavě jedné z přihlížejících dívek a jen duchapřítomnost jiné zachránila alespoň kůži, když už ne účes...

Od těch dob ale Drbec pěkně zarostl stromy, a tak zde pálení ohňů dnes již není povolené (kopec je vedený jako lesní pozemky). Kromě kdysi vysazených a dnes se samovolně šířících akátů a borovic černých tu můžete najít i naše domácí divoce rostoucí dřeviny, zejména jasany a šípky, v zapojeném lese pak hlavně habry. Pod nimi kvetou a po okolí nádherně voní fialky. Na otevřené skalní stepi pak můžete najít mochnu jarní, pryšec chvojku, ale i vzácnější druhy jako např. kavyl a bělozářku. Jsou snahy o odstranění akátu, ne vždy však úspěšné. Poslední pokus můžete zhodnotit přímo na vlastní oči na začátku kopce u chat, kde byly akáty pokáceny v roce 2007 a místo nich vysázena borovice lesní. Na severní straně kopce je také starý opuštěný a zarostlý vápencový lůmek, odkud se bralo kamení například na zpevnění povrchu sliveneckých ulic (historické foto připojeno). Po zimě se na nich pak dalo najít množství zkamenělin, stejně jako na Drbci. Když budete mít štěstí, na Drbci si můžete najít svou i dnes. Na ulicích už ne, vápencový štěrk je dobře ukryt pod vrstvami asfaltu. Na kopec vede vlastně jediná schůdná cesta od východu od hřbitova. Ne, že by se z ostatních směrů nahoru vylézt nedalo, ale přinejmenším to nelze doporučit s malými dětmi. Při příchodu od hřbitova se možná budete podivovat, proč se o Drbci hovoří jako o kopci, neboť převýšení je dohromady ne více než 5 metrů. Jde vlastně o typický okrouhlík a že je kopcem nazýván oprávněně pochopíte, když dojdete až na konec, kde je pěkný výhled do okolí.

Dole Drbec obkružuje silnice ze Slivence do Velké Chuchle. Na siluetě Slivence je patrný kostel, stará budova školy i špýchar, na protější straně údolíčka, kterým protéká Vrutice neboli Slivenecký potok, můžete sledovat pokračující zástavbu rodinných domků. Podíváte-li se k východu, tak vedle lesního porostu vykukuje okraj uzavřené skládky, kus Chuchelského háje a vrcholek chuchelské Homolky.

Pokud pojedete MHD, pak z autobusu (120 nebo 230) vystupte na některé ze zastávek Nový Slivenec, Smaragdová, K Holyni nebo Opálová (ta je nejblíž, asi 15 minut chůze, ale funguje jen pro směr do centra Prahy). Pojedete-li autem, musíte přes Slivenec a auto nechat nejlépe u hřbitova (ulice Višňovka). Přístup lze doporučit i na kole. Cestičky jsou úzké, tak pozor na případné další návštěvníky Drbce.

Přírodní rezervace Homolka

22. listopad 2014 - 0:00

Přírodní rezervace Homolka se rozkládá na levém břehu Sliveneckého potoka (zvaného též Vrutice). Území je ve vyhlášce popsáno jako členité skalnaté stráně se třemi otevřenými lomovými stěnami, z nichž jedna odkrývá profil od siluru po spodní devon s význačným paleontologickým nalezištěm. To je tzv. Žákův lom u zákazu vjezdu a zastávky naučné stezky na cestě z Velké Chuchle ke chuchelskému hřbitovu s kostelíkem. Čulíkův lom je na jihovýchodním okraji rezervace. V těchto lomech se těžil vápenec a břidlice zejména na dlážděné mozaiky pro pražské chodníky. V lomu v západní části rezervace u silnice se těžil vápenec pro zpracování na vápno ve zdejší Pacoldově vápence, která je dnes technickou památkou.

Na jižně exponovaných svazích jsou dobře vyvinutá společenstva skalních stepí s výskytem chráněných a ohrožených druhů, např. koniklece lučního, bělozářky liliovité a kavylů sličného a Ivanova. Stepi přecházejí přes velmi časté křoviny do přirozených habrových doubrav, či spíše do černýšových dubohabřin. Vyskytuje se zde i vzácný dub pýřitý, zvaný šipák. Aby stepi nezarůstaly křovinami, jsou v posledních letech pravidelně přepásány stádem ovcí a koz.

Ze severní strany se až téměř ke hranici rezervace dostala dnes již uzavřená a rekultivovaná skládka tuhého komunálního odpadu. Přes rezervaci vede naučná stezka Chuchelský háj. Z vrcholu kopce Homolka v západní části rezervace je pěkný výhled na Velkou Chuchli, ale vidět jsou i Modřany a Lhotka.

Přírodní rezervace Homolka byla vyhlášena 1. července 1982 vyhláškou Národního výboru Hlavního města Prahy. V této rezervaci je zakázáno mj. tábořit a rozdělávat oheň, vstup není omezen. Ochranné pásmo má rezervace v podobě pásu o šířce 50 m po clém obvodu území. Rozloha je přes 13 ha. V Digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody má toto zvláště chráněné území kód 741. Rezervace je ve správě Magistrátu Hlavního města Prahy.

Křížový vrch - Křížová cesta

22. listopad 2014 - 0:00

Ačkoliv je Křížový vrch nad Jeseníkem oblíbeným místem vycházek místních obyvatel, návštěvníků lázní i turistů z široka daleka, je poměrně málo známý jako poutní místo.

První kaplička zde stála již někdy v 17. století, jednalo se ale o malou dřevěnou stavbu.

Na počátku 19. století zde nechal sedlák Franz Neugebaur postavit novou větší dřevěnou kapli s obrazem Panny Marie ze Svatého Kopečku u Olomouce. Díky vzniku lázní na protějším kopci sem začali chodit i lázeňští hosté a díky výhledům na město u hory se stalo místo brzy všeobecně oblíbeným. V roce 1845 byla na Křížový vrch postavena nová cesta a začalo se s hloubením základů nové zděné stavby. Zajímavá jsou jména stavebních mistrů (zedník Josef Schroth, tesař Franz Priessnitz – pro neznalé, Johann Schroth, zakladatel lázní v Lipové, druhé jméno myslím dosti povědomé).

Následující rok byla kaple v podstatě hotová. Na stavbu přispěli i četní lázeňští hosté. Původně byl v kapli umístěn oltář s obrazem Matky Boží, později nahrazen obrazem sv. Anny. Po otevření nebyly v kapli povoleny bohoslužby, až v r. 1861 došlo 22.10. k vysvěcení. Brzy přibyla i oblíbená restaurace, rozšířená v r. 1902.

Původní Křížová cesta vedla zhruba od dnešních Smetanových sadů v serpentinách kolmo ke svahu. Po 2. světové válce byla cesta změněna na sáňkařskou dráhu, kostelík pustl, vzkvétala pouze restaurace. Naštěstí po změně režimu se kaple postupně dočkala oprav, v období kolem svátku sv. Anny se začaly konat pravidelné mše a v r. 2012 se dočkala obnovy i křížová cesta. To, že tu někdy byla nějaká sáňkařská dráha už nikdo nepozná, v jejím vedení dnes směřuje ke Křížovému vrchu modrá turistická značka. Trasa Křížové cesty je celkem souběžná, obě směřují k vrcholu od Anglického pramene, za pramenem U Vousáče se trasa Křížové cesty poněkud odklání jižněji (asi o 100 m), pěšina je vyvedena v několika serpentinách je tedy určitou variantou k přímější a tím strmější modré trase. Jednotlivá zastavení jsou v podobě dřevěných křížů s jednotlivými výjevy od Kristova zatčení k jeho konci na kříži až k ukládání do hrobu a vzkříšení. Celkem najdeme pod Křížovým vrchem 15 zastavení.   

Černý Důl – socha svatého Michaela archanděla

22. listopad 2014 - 0:00

Na jihovýchodní straně náměstí v Černém Dole, krkonošském horském středisku, se nachází pískovcová socha svatého Michaela archanděla. Světec stojí zády k průjezdní silnici a hledí do náměstí.

Autorem barokní sochy je neznámý lidový umělec. Podle letopočtu vytesaném na podstavci víme, že sochu zhotovil v roce 1713. Dílo vystavené drsným horským podmínkám se neobejde bez občasného restaurování. První restaurátorské práce provedl v roce 1873 J. Kraus. Další poté v letech 2001 – 2002 Jiří Kašpar za částku 75 tisíc Kč. Socha je chráněnou kulturní památkou.

Archanděl Michael byl podle legendy vůdcem nebeského vojska. V jeho čele bojoval i se samotným Luciferem. Nejčastěji bývá vyobrazován jako rytíř s mečem nebo kopím. Zdejší socha znázorňuje svatého Michaela jako vítěze v boji s ďáblem. V pravé ruce svírá pozlacený meč, v levé oválný štít a levou nohou spočívá na  přemoženém ďáblovi.

U sochy svatého Michaela archanděla se kříží hned několik turistických cest. Vzdálenosti dostupných míst v okolí Černého Dolu, jakožto barvy značení, které vás k nim dovedou, si můžete přečíst na přiložených fotografiích.

 

Seismologická štola

22. listopad 2014 - 0:00

Seismologická štola Vysoké školy báňské - Technické Univerzity Ostrava a Ústavu geoniky AV ČR na Hvězdárně a planetáriu Johanna Palisy v Ostravě.

Kostel Nejsvětější Trojice v Dobříši

22. listopad 2014 - 0:00

Kostel Nejsvětější Trojice v Dobříši je římskokatolický kostel. Stojí na místě bývalé loretánské kaple, kde jej nechal v letech1794 - 1797 postavit František Gundakar I. kníže z Colloredo-Mannsfeldu.

Kostel byl údajně vysvěcen 27. října 1797, nezachoval se však žádný doklad. První důkladná oprava proběhla v roce 1867 za faráře Františka Badůňka. Během opravy byl obnoven hlavní oltář, na který byl umístěn obraz Nejsvětější Trojice z roku 1867 od malíře Josefa Hellicha.

Koncem 19. století proběhlo ještě několik úprav, kdy byl mimo jiné přemístěn vchod na kůr z vnějšku kostela.

Další důkladná obnova kostela proběhla po povýšení dobříšské fary na děkanství, což se stalo 31. 12. 1901. Kostel byl tehdy opraven v čistě barokním slohu.

V průběhu dalších let probíhaly různé úpravy, zatím poslední oprava vnějšího pláště kostela proběhla v roce 2006 a uvažuje se o opravě interiéru. V letech 1996-9 byl kostel kvůli havarijnímu stavu střechy uzavřen.

Kostel sv.Petra a Pavla v Bernarticích

22. listopad 2014 - 0:00

V roce 1735 po faráři Christophu Schlögelovi, prvním světském knězi dosazeném v Boru, převzal faru v Bernarticích horlivý a plný zásluh farář P. Adalbert Hanika. Už dva roky na to 2. května 1737 bylo dohodnuto mezi patronem kostela knížetem Karlem z Löwensteinu a farářem Hanikou starý kostel sv. Petra a Pavla na návrší nad návsí připomínaný již roku 1384 zbořit a položit základní kámen ke kostelu novému. Dne 28. října 1740 byl nový kostel vysvěcen tehdejším arciděkanem a biskupským vikářem z horšovskotýnského vikariátu P. Janem Bäumlem za přítomnosti mnoha kněží. Tato veliká sláva se udála v prvním roce panování císařovny Marie Terezie. V tentýž den vnikli Francouzové a s nimi spřátelení Bavoráci pod vedením knížete Karla Alberta do Čech a pochodovali s velkou vojenskou silou po takzvané císařské cestě sotva dvě hodiny chůze od Bernartic na Prahu, aby uloupili císařovně Marii Terezii její zděděný trůn. 27. a 30. ledna 1743 byli v rakouském sporu o dědickou postoupnost vyslechnuti i někteří bernartičtí sedláci. Na přání faráře P. Hanika byl patronem kostela knížetem Karlem z Löwensteinu věnován pozemek na severní straně kostela jako pohřebiště a stal se majetkem kostela. 

Dům Františka Raušara

22. listopad 2014 - 0:00

František Raušar se narodil 25. srpna 1857 v Budislavicích u Kasejovic. Po studiích v Nepomuku, v Rakovníku a na učitelském ústavu v Praze zahájil v roce 1876 kantorskou dráhu v Blovicích, kde se v roce 1897 stal ředitelem chlapecké měšťanské školy.
František Raušar se stal propagátorem moderních metod a směrů ve školství. Byl autorem několika prací o regionální historii a osobnostech, např. ,,Blovice a zámek Hradiště“ (1927), ,,Sebrané spisy Vojtěcha Heinricha Jiroty“ (1930), ,,Kulturní vývoj Blovicka“ (1933), ,,Nedoceněný básník V.M. Vesjkrab – Belohrobský“ (1936). Při Okrašlovacím spolku v Blovicích zřídil v roce 1913 muzejní odbor a jeho předsedou byl až do své smrti. V roce 1936 se stal muzejní odbor členem Svazu českých muzeí v Praze. Vlastivědné sbírky z Blovic a okolních obcí byly postupně shromažďovány a uloženy v bytě Františka Raušara v Hradišťské ulici č.p. 148. 

Svoboda nad Úpou – most přes Úpu

22. listopad 2014 - 0:00

První možný způsob v dávných dobách, jak se v dnešní Svobodě nad Úpou (dříve Freiheit) dostat z jednoho břehu Úpy na druhý, bylo broděním. Brod se nacházel o málo výše proti proudu řeky, než současný ocelový nýtovaný most v ulici 5. května.

Prapůvodní most v tomto místě byl krytý dřevěný, pravděpodobně věšadlový. Alespoň tak to zmiňuje pan Simon Hüttl v trutnovské kronice v roce 1553. Most byl udržovaný z mýta, rovněž jako přístupová komunikace k němu. V té době jej k přejezdům využívali ponejvíce provozovatelé okolních zlatých dolů.

V roce 1703 však tento most strhla povodeň. Náhradní dřevěné provizorium sloužilo povozům devět let, než se v roce 1712 postavil nový dřevěný most. Ten byl za 180 let svého provozu mnohokrát opravovaný.

Až v roce 1892 oba břehy Úpy spojil obloukový kamenný most. Jeho šířka devět metrů počítala i s postranními chodníky o šíři 1,25 m. Most za 14.200 zlatých vyprojektovali a za pomoci italských kameníků postavili stavitelé Otto Fiedler a Václav Havránek z Hostinného. Most vydržel pouhých pět let. V roce 1897 jej katastrofální povodeň porušila natolik, že musel být zdemolován.

V následujícím roce 1898 se přistoupilo k regulaci řeky a stavbě nového ocelového mostu s nýtovanými spoji. Regulaci koryta Úpy, rovněž jako pilíře mostu, prováděla vídeňská firma Rella&Neffe. Dvacet metrů dlouhá mostovka byla uložená 3,70 m nad hladinou řeky.  

U mostu, na pravém břehu řeky, stojí pískovcová socha svatého Jana z Nepomuku. Na jejím podstavci je deska s nápisem: „Svatý Jene Nepomucký oroduj za nás“. Tento světec, zvaný též Johánek z Pomuka, se velice často stavěl na mostech nebo v jejich těsné blízkosti. Věřilo se, že ochrání mosty před povodněmi.

 

Slatinice - kostel Nanebevzetí Panny Marie

21. listopad 2014 - 0:00

Jednoznačnou dominantou hanácké lázeňské obce Slatinice, ve které žije přibližně patnáct set obyvatel,je pozdně barokní farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Ten byl postaven – na místě starší sakrální stavby a oválném půdorysu - v letech 1769 až 1772. Definitivně dokončen však byl zřejmě až roku 1775 a v témže roce byl také vysvěcen. Jeho stavitelem byl Jan Freiwald z Prostějova a jednalo se o kostel hřbitovní. Hřbitov kostel obklopoval až do roku 1878 a dodnes ho připomíná ohradní zídka se čtrnácti zastaveními křížové cesty, pocházejícími ze stejného období jako současný svatostánek. Škoda, že je v takovém stavu, v jakém je … a i samotný kostel působí dojmem, že by mu rekonstrukce rozhodně neuškodila.. Při severní straně kostela najdeme obdélníkovou kapli Panny Marie pocházející z počátku 19. století, která původně sloužila jako márnice.

V interiéru slatinického kostela asi nejvíce upoutají varhany olomouckého varhanáře Jana Haase z roku 1773 a cenné nástropní fresky, jejichž autorem je Jan Pillz. Hodiny na věži, ve které se nachází tři zvony, pocházejí z roku 1797. Smutné je, že kostel je téměř trvale nepřístupný a do jeho interiéru se nepodíváte ani „přes mříž“. Vedle kostela s růžovou fasádou, který je kulturní památkou již od roku 1958, se nachází budova fary z roku 1772.

Původně zde stával kostel již ve 14. století, některé informační prameny hovoří dokonce o století 12. Zprávy o něm jsou však velmi skoupé a nějaké zmínky se snad dají nalézt jen v dokumentech z let 1340, 1351, 1607 a 1720. S jistotou ovšem víme, že současný kostel byl postaven převážně z finančního odkazu místního faráře Václava Hlávky a nechal jej postavit jeho nástupce Jan Vybíral.

Kromě kaple a ohradní křížové cesty si zde můžete prohlédnout i několik zajímavých soch včele se soluňskými věrozvěsty. Před západním průčelím se západní věží na vás při vstupu totiž opravdu shlížejí Cyril s Metudkem.

Vypuštěné Máchovo jezero

21. listopad 2014 - 0:00

Dům č.p. 17 a Madonka

21. listopad 2014 - 0:00

Dům č.p. 17 a Madonka

 30.10.2014

 Domy se nacházejí u náměstí v Kašperských Horách.

 Č.p. 17 původně sloužil jako solnice pro skladování soli z Bavorska. Pochází z konce 14. stol. a je jedním z nejstarších domů v Kašperkách.

 Madonka, dům č.p.11 pochází z doby gotiky a zdobí ho plastický obraz Panny Marie. 

 Dnes oba domy patří soukromým majitelům, takže obdivovat je můžete jen zvenčí. V Madonce je řezbářství a obchůdek. 

 Historické informace výše uvedené pocházejí z brožurky Průvodce městem z r.2014. 

Expozice české hračky

21. listopad 2014 - 0:00

Expozice české hračky

 30.10.2014

 Muzeum hraček se nachází v Kašperských Horách. Je umístěno na půdě v domě ze 13. stol. Je zde přes tisíc exponátů: stavebnice, nábytek pro panenky, loutky, autíčka, hry. Hračky zde můžete i zakoupit, nové. 

 K domu jsme došli přes dvůr a po schodech nahoru. Bylo zamčeno, tak jsme si říkali, že je po sezóně. Poté za námi přiběhla paní, že jsme měli zazvonit. Tak jsme znovu vyšlapali schody a mohli prohlížet hračky, některé z našeho dětství, ale i starší.

Info: vstupné: 20 kč, děti do 15-ti 10 kč, foto: 0

        TZ č.1563

Nové Sady( Písečné )

21. listopad 2014 - 0:00

Mile nás překvapí procházka z Písečné do Nových Sadů podél řeky Moravská Dyje, kde tato oblast je vyhlášena jako přírodní památka. Do Nových Sadů je dobrá cesta autem či na kole Je to pouliční vesnice, do které je příjezd po silnici pouze od Písečné ze Slavonic nebo od Chvalkovic z Jemnice. Pěšky podél řeky Moravská Dyje. Pěšky je to pro zdatnější turisty, kdy se z Písečné stoupá do vyššího kopce.

Vesnice Nové Sady mají velmi bohatou historii.

První zmínka o vesnici je z roku 1351. Až do roku 1849 byly Nové Sady spojené s panstvím Písečné. Desátky se odváděly v místní faře a na panství Písečné. Zdejší pálenka z místní palírny měla velký zvuk v Rakousku. Na týdenní pondělní trhy se jezdilo do Slavonic.

Na návsi u malé přírodní vodní nádrže je socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1737. Socha je obklopena čtyřmi lipami.

Škola v Nových Sadech byla již v roce 1673 a místní učitel byl i varhaník. Leč v r. 1702 byla původní dřevěná budova školy zničena při bouři. Zajímavé je to, že až do doby než byla vybudována nová škola v r. 1803, se vyučovalo po domech. Když byla v r. 1902 v Písečném postavena nová školní budova, byla místní škola zredukována na dvoutřídní a vyučovalo se hlavně německy, neboť obyvatelstvo bylo v té době převážně německé. Přiškoleny sem byly obce Chvalkovice, Markéta, Modletice a Nové Hobzí Škola byla u místního hřbitova. Při příjezdu po silnici ke hřbitovu je před hřbitovem do leva podél hřbitovní zdi cesta, která je do a z Písečné. Druhý dům vlevo je místo, kde byla Novosadská škola

Před místním hřbitovem je klasicistní budova fary z poloviny 19. století.

Při vstupu na hřbitov je vlevo věžovitá stavba renesanční zvonice z doby kolem roku 1600 a při této zvonici je empírová hrobka z r. 1824 rodu Collatů, kteří od r. 1730 do 20. století vlastnili Písečné.

Uprostřed hřbitova stojí kostel sv. Oldřicha. Je to původně románská stavba, přestavěná goticky. U jižní zdi kostela stojí náhrobek, ke kterému se váže TAJEMNÁ legenda. Náhrobek bez nápisu nazývaný „Rytíř na Novosadském hřbitově“ je ještě dnes dobře zachovalý. Je v životní velikosti a znázorňuje obrněného rytíře.  Když se pozorně zadíváte na jeho levé ucho, je jakoby růžové (živé). To podtrhuje legendu, že rytíř byl zazděn zaživa.

Toto krásné místo v našem pohraničí stojí zato navštívit. Když se spojí s návštěvou a prohlídkou Písečné, kdy podél této obce vedly hraniční dráty a můžete se kochat na zachovalých místech, kam se před r. 1990 nesmělo, může to být skvělý celodenní výlet.

Kostel sv. Jakuba a Filipa na Chvojně.

21. listopad 2014 - 0:00

Na místě starého keltského hradiště byl v roce 1217 postaven pozdně románský kostel Sv. Jakuba a Filipa. Je to druhý nejstarší kostel na Benešovsku.

Kostel má 30ti metrovou věž a stojí na energeticky pozitivním místě. V minulosti také sloužil jako pevnost, kam se schovávali okolní obyvatelé před napadením. Dokazují to až 4 metry silné zdi kostela.

V kostele byla objevena freska sluneční soustavy znázorňující Zemi jako střed vesmíru, okolo které se točí hvězdy.

Na hřbitově u kostela je pohřbeno 7 obětí konopišťské selské rebelie z roku 1775.

Tuškov

21. listopad 2014 - 0:00

Zalesněný kopec na okraji zámeckého parku. Zachovaly se zde zbytky valů bašt z roku 1469, když vojsko Jiřího z Poděbrad obléhalo hrad Konopiště. 

Z louky u okraje lesa je pěkný výhled na zámek a z tohoto důvodu bylo toto místo vybráno ke slavnostnímu ukončování honů a k výřadu ulovené zvěře. Tyto hony se pořádají převážně pro zahraniční lovce.

Této části parku se podle vrchu říká Tuškov. Je zde pěkné turistické odpočívadlo.    

Praha – Přední Kopanina – hřbitovní kostel sv. Maří Magdalény s rotundou

21. listopad 2014 - 0:00

Na severním okraji našeho hlavního města se nachází městská část Přední Kopanina. Dnes zde žije asi šest stovek obyvatel a do roku 1974 se jednalo o samostatnou obec. V centru Přední Kopaniny najdete hřbitovní kostelík, který patří mezi vůbec nejstarší sakrální památky v Čechách. Předpokládá se totiž, že vznikl – coby románská rotunda - již někdy v 11. století. Jiná varianta připouští stavbu této rotundy až v polovině 12. století. Jeho současná podoba je však výsledkem rozsáhlé rekonstrukce, která zde proběhla v 19. a 20. století. Ta z let 1852 až 1858 byla zásadní a rotundu v podstatě zachránila. Ta z přelomu 80. a 90. letech minulého století již měla spíše charakter drobných udržovacích prací.

Na počátku II. poloviny 16. století získali tento kostel jezuité, kteří se v tomto období v Čechách objevili, a kostel jim patřil až do zrušení řádu v roce 1773. Následně přestal být kostel využíván a rychle schátral tak, že se v něm roku 1779 zřítila klenba. Některé informační prameny však v této souvislosti zmiňují až rok 1818. Následuje návrh na jeho zbourání, a pak již jeho záchrana na počátku II. poloviny 19. století. Restaurační práce, které daly této stavbě její současnou podobu vedl profesor pražské německé polytechniky Karl Wiesenfeld. Kamenná klenba byla tehdy nahrazena dřevěnou konstrukcí, věž zvýšena o řadu sdružených oken a vznikly nové okenní otvory (původní jsou dnes již jen dvě okna - jedno v přízemí západní strany věže, druhé na jihovýchodní straně apsidy – a o tom prvním lze navíc úspěšně pochybovat). Wiesenfeldova rekonstrukce byla a je – snad vyjma podoby, množství a umístění oken - přijímána velmi kladně.

Základ vrcholně středověkého kostela, vybudovaného z malých tesaných zlatě-opukových kvádříků, tak tvoří okrouhlá loď o průměru 5,3 metru, ze které na východě vystupuje apsida. Západní hranolovitá věž byla – na čtvercovém půdorysu - přistavěna až později (což se ovšem někteří odborníci pokoušejí vyvrátit) a v dobách, kdy kostel patřil Tovaryšstvu Ježíšovu, přibyla ještě čtvercová přístavba na jižní straně (je však možné, že tehdy byla pouze upravena mnohem starší část této stavby). Ta dnes slouží jako hlavní loď a z původní rotundy se stal presbytář. Běžné uspořádání kostela je tak pootočeno o 90 stupňů. Předpokládá se, že použitý stavební materiál pochází z místního lomu. Na základě přítomnosti portálu v patře jižní stěny věže můžeme uvažovat o pravděpodobné existenci panského sídla v těsném sousedství kostela. Z interiérového mobiliáře patří k tomu nejzajímavějšímu opukový oltářní reliéf Ukřižování (snad z přelomu 16. a 17. století), obraz Klanění Tří králů od Josefa Hellicha (1861) nebo raně gotická pískovcová křtitelnice. Okenní vitráže pocházejí z období úprav v 90. letech minulého století.

Na závěr pár zajímavostí a historických dat pro „fajnšmekry“. Rotunda – a tedy i kostel – je zřejmě minimálně o století starší než obec sama. Ta je totiž poprvé písemně zmiňována „až“ v roce 1285. Za jejího stavitele bývá občas považována sama kněžna Ludmila, ale tak stará tato stavba určitě není. Někdy se však hovoří také o pohanské svatyni nebo raněbyzantinském kostelíku. V písemných dokumentech rotundu najdete překvapivě až v roce 1352, kdy už je zmiňována jako farní kostel. V polovině 17. století se vedle kostela – kromě hřbitova, obehnaného kamennou zdí – nachází také kaple sv. Ludmily. Původní pravidelné kvádříkové románské zdivo se dnes již vyskytuje jen na několika místech. Najdete zde také jednoduchý obdélný pískovcový vstupní portál. Apsidu od lodi odděluje prostý triumfální oblouk s římsou a přízemní část věže tvoří sakristii.

Velmi zajímavou neomítnutou stavbu, která – zejména při pohledu od severu – tvoří dominantu „obce“, obklopuje malý hřbitov, ohrazený kamennou zdí, a její stylizovanou podobu najdete i ve znaku Přední Kopaniny. Zájemci o letadla mohou toto místo využít také jako pozorovatelnu přistávajících létajících strojů (a nebývá jich málo) na nadalekém ruzyňském letišti (pardon, Aeroportu Václava Havla). A nedaleko této stavby, která byla mezi kulturní památky České republiky zařazena hned v roce 1958, se také nachází hranice Hlavního města Prahy a Středočeského kraje.

Zájemci o hodně podrobné informace mohou navštívit internetové stránky městské části Přední Kopaniny, např. http://www.prednikopanina.cz/historie.php?kap=3

ZBYSLAV

21. listopad 2014 - 0:00

ZBYSLAV

je jedna z nejstarších obcí regionu připomínaná již v roce 1131 olomouckým biskupem Jindřichem Zdikem.

Máteli chvilku času za vidění stojí Kostel Nejsvětější Trojice,přírodní památka Zbyslavská mozaika a za zmínku stojí i zbyslavský Špýchar.

Strávil jsem v tomto kraji mnoho let a tak jsem se zde zastavil na kukandu.

POVĚST O ZBYSLAVSKÉ PANÍ

Když stavěli ve Zbyslavi kostel, lili prý zvonaři nové zvony v prostoru před

nynější školou.Pověst vypravuje,že k nim přišla Zbyslavská paní a přinesla

plný klín stříbra.To proto, aby zvony lépe zněly.Jejího příkladu následovali

mnozí lidé ze Zbyslavi a okolí. A tak se zvonařům podařilo ulít zvony, které měly krásný, stříbrem zvonící hlas. Až do první světové války hlaholily zbyslavské zvony daleko do okolí. Bylo příjemné jim naslouchat. Ve válce zvony rozbili, shodili z věže a a odvezli k výrobě válečných zbraní. 

JAVORNÍK-VŠESPORTOVNÍ AREÁL OBŘÍ SUD

21. listopad 2014 - 0:00

Nedávno jsem navštívil toto místo a mohu říct,že mne mile překvapilo.Pobyt zde sice stojí nějakou pětku,ale vyplatí se!

Stránky

Partneři a sponzoři Klubu českých turistů

Generální partner

Lesy České republiky a.s.

         Partneři

           ŠKODA AutoDesert EssenceHAMÉBoCoTuristické známky

Hlavní partneři

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví - Pečujeme o Vás každou vteřinuČeské dráhy a.s.Author - evropská značka jízdních kolČeská spořitelna a.s.

         Partnerské spolky

           Asociace A-TOMKST - Klub slovenských turistůPTTK - Klub polských turistů - Polskie towarzysto turystyczno-krajoznawcze OEAV - Oesterreichischer AlpenvereinOesterreichischer TouristenklubFichtelgebirgsverein e.V.Česká asociace Sport pro všechnyFolklorní sdružení České republikySokolJunák – svaz skautů a skautek ČR

Partnerské instituce, organizace a firmy

Český olympijský výborMinisterstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČRMinisterstvo životního prostředí ČRMinisterstvo pro místní rozvoj ČRCzech TourismKonto Bariérykudyznudy.cz - tipy na výletCzeCot - turistický portál České republikyMinisterstvo kultury ČRNárodní památkový úřadMinisterstvo práce a sociálních věcí ČRMinisterstvo zemědělství ČRNárodní zemědělské muzeumTuristické infocentrum KČT To má ŠŤÁVU - Slevy a tipy pro zákazníky Skupiny ČEZ získejte na www.stava.cz

WEBARCHIV - archiv českého webuMediální partneři

Časopis TuristaPortál Turistika.czKAPesní KATalogy volného času KAP-KAPortál DŘEVO a STAVBYČasopis MŮŽEŠRegionální televize