Jste zde

Domů » Agregátor zdrojů » Zdroje

Turistické cíle

Turistické cíle
Katalog turistických míst a cílů
Aktualizace: 6 hodin 6 min zpět

Mlýnský vrch.

10. únor 2016 - 0:00

 

Nízký čedičový vrch jižně od obce Libčeves, navazující na linii Křížových vršků.

Severovýchodní strana vrchu je porostlá trnitými křovinami, na jihozápadním svahu je rozsáhlá stepní louka s výskytem vzácných a chráněných rostlin. Vrch byl zařazen do mezinárodního projektu zaměřeného na aktivní ochranu evropsky významných lokalit s teplomilnými společenstvy. V rámci projektu LIFE + již byla část křovin na vrcholu vysekána.

Vrch je obklopen poli a nevede na něj cesta. Z vrcholu je hezký kruhový výhled na blízké i vzdálenější kopce Českého středohoří.

Luhačovice – pramen a pavilon Aloiska (Lesní pramen)

9. únor 2016 - 0:00

Minerální pramen Aloisie je jedním z nejdéle známých luhačovických minerálních pramenů. Byl totiž znám již před rokem 1770 a dříve se nazýval Lesní pramen. Je však zajímavé, že k pitným účelům slouží až od dvacátých let 19. století, zřejmě od roku 1821. Vyvěrá v parku nad dnešní Bílou čtvrtí nebo hotelem Palace a původně zde existovala pouze dřevěná lesní studánka. A teprve mnohem později vznikla kamenná jímka s dřevěným pavilonem (stalo se tak v roce 1830). Podoba toho současného však pochází až z roku 1963 (a to je hodně dobrý ročník). Po zásazích do jímání z let 1929 až 1930 a díky stáčení do lahví poklesla vydatnost pramene natolik, že musel být znovu zachycován v devítimetrové studni. Tehdy byl také přejmenován na Aloisku a v této souvislosti se musí autor článku přiznat, že název Lesní pramen je mu tak nějak bližší než ta „Lojzička“.

Další úpravy zde proběhly - pod vedením prof. Ročka – v roce 1938. Následoval zmíněný rok 1963, kdy bylo dokonce v plánu vybudovat zde další lázeňskou kolonádu. Celý – papírově již zpracovaný – projekt však nakonec nebyl nikdy realizován. Pavilon má dnes stanovenou provozní dobu, ale – na rozdíl od Vincentky – se dá Aloiska odebírat vedle něj i volně. Minerální pramen Aloiska má vydatnost okolo 3 litrů za minutu a je charakterizován jako přírodní studený léčivý zdroj s velmi silně mineralizovanou uhličitou a jodovou minerální vodou  hydrogenuhličitanochloridového typu a se zvýšeným obsahem kyseliny borité, lithia i barya.

V souvislosti s tímto pramenem je zajímavé i to, že historické jméno Lesní pramen nebylo v jeho dějinách zdaleka tím jediným. Aloisce se dříve říkalo také pramen Luisin nebo Pramen v hoře. Vyvěrá asi o 30 nadmořských metrů výše než většina ostatních luhačovických pramenů a používá se zejména k pitné léčbě při onemocnění zažívacích orgánů. V menší míře slouží také k inhalacím.

Turistické rozcestí Červená Voda, žst.

9. únor 2016 - 0:00

Turistické rozcestí leží před nádražní budovou. Procházejí tudy tyto značené trasy:

modrá SV směrem - Šanov, Horní Orlice, pramen Tiché Orlice, Jeřáb, Svatá Trojice, Podlesí, Malá Morava

modrá JZ směrem - Červená Voda, Hvězda

žlutá značka - okruh Červená Voda, Křížová hora, Šanov, Červená Voda

Turistické rozcestí Malá Morava, přejezd

9. únor 2016 - 0:00

Turistické rozcestí leží na hlavní silnici Králíky - Hanušovice pod hostincem u přejezdu na dolním konci Malé Moravy. Vyznačuje směry těchto značených tras:

modrá SV směrem - Vojtíškov, Pomocná, Souš, Babuše, Podbělka, Sušina, Stříbrnická, Stříbrnická - sedlo, Stříbrnice, Staré Město pod Sněžníkem

modrá JV směrem - Podlesí, Svatá Trojice, Jeřáb, pramen Tiché Orlice, Horní Orlice, Šanov, Červená Voda, Hvězda

zelená J směrem - Vysoký potok, Svatá Trojice

 

 

Turistické rozcestí U Hájovny

9. únor 2016 - 0:00

Turistické rozcestí leží v lese nad Mlýnickým Dvorem a vyznačuje směry těchto značených tras:

modrá J směrem - Heroltice, Štíty, Horní Studénky, Bohutín, Šumperk

modrá SZ směrem - Červenovodské sedlo a dále po zelené Suchý vrch

žlutá V směrem - Mlýnický Dvůr a dále po zelené Spálenisko, Janoušov, Ruda nad Moravou

žlutá Z směrem - Buková hora

Turistické rozcestí Luisino údolí

9. únor 2016 - 0:00

Turistické rozcestí leží přímo v centru střediska u parkoviště a vyznačuje směry těchto značených tras:

červená J směrem - Kamenec, Zdobnická Seč, U Kovárny, Rampuše, Liberk, Jaroslav, Ivanské jezero, Rychnov nad Kněžnou

červená SZ směrem - Sv. Matouš, Jedlová v O.h., Deštné - Panorama, Nad Koutem a dále buď Šediviny, Nedvězí, Bystré, Ohnišov, Nové Město nad Metují nebo Prázova Bouda, Rovné, Dobré, Chábory, Opočno

modrá SV směrem - sedlo Pod Jelenkou, Bedřichovka, Lasówka

modrá SZ směrem - Deštné-Zákoutí, Šerlišský Mlýn a dále směr buď Šerlich, Zieleniec nebo Olešnice v O.h. nebo Sedloňov, Janov, Bohdašín, Slavoňov, Nové Město nad Metují

zelená SV směrem - Velká Deštná

zelená J směrem - Zámeček, Podolí, Lukavice, Solnice

Vrch Tábor v Českém Ráji

9. únor 2016 - 0:00

Vrch Tánor

Chcete-li si prodloužit zimu v Českém Ráji nebo si jen odskočit z předjarní břečky na zasněžené louky a vrchy, zvolte vrch Tábor. Spolu s Kozákovem to jsou nepřehlédnutelné dominanty širokého okolí. A cest nahoru je hned několik. Asi nejznámější kolem křížové cesty z Lomnice nad Popelkou, v zimě ale může být trochu zledovatělá. Zvolme proto v tomto období raději cestu z Ploužnice, kde lze proti místní hospůdce zanechat auto a po vedlejší silničce pokračovat až na vršek. Pravda, na vršek se dá i dojet, ale byla by škoda ty dva kilometry nevyšlápnou pěšky. Za obcí Chlum se občas otočte - za vámi se začnou vynořovat Krkonoše  v plné kráse a s každým metrem, který vystoupáte, budou více a více majestátnější. Za poslední zatáčkou se už objeví i samotný vrch Tábora s rozhlednou, penzionem a restaurací. Jste ve výšce 678 metrů, na místě, kde se kdysi v době husitské konaly tábory lidu – od té doby se vrcholu začalo místo Chlum říkat Tábor. Dominantou je kostel Proměnění Páně z roku 1704, postavený současně s již zmiňovanou křížovou cestou. Bohužel bývá zavřený. Restaurace i penzion jsou ale funkční, rovněž tak vyhlídková věž. A 145 schodů určitě hravě zvládnete.

Luhačovice – pramen a pavilon Vincentka

9. únor 2016 - 0:00

Vincentka je určitě nejznámějším a nejvyhledávanějším luhačovickým pramenem. Její pavilon je také umístěn na lukrativním místě na konci kolonády, tedy mezi nejkrásnějšími lázeňskými hotely – Jurkovičovým domem, Domem Bedřicha Smetany a Jestřabím. Minerální pramen Vincentka byl dříve nazýván Hlavním pramenem a patří mezi vůbec nejstarší (má v této kategorii stříbro) luhačovické prameny. Vždyť tento pramen je znám již od roku 1680 a o pouhých 109 let později byl nad ním vybudován pavilon. Ten současný pavilon však pochází až z roku 1947, tedy z doby, kdy vznikla i zdejší kolonáda. Jméno Vincentka pak dostal pramen roku 1792, kdy byl pojmenován po hraběti Vincenci Serényim.

V pavilonu Vincentka dnes můžeme ochutnat stejnojmenný minerální pramen v teplé (ohříván uměle v pavilonu) i studené variantě. Platí zde ale jistá omezení. Pavilon má časově limitovanou provozní dobu, včetně „obědové“ pauzy. Pokud nemáme lázeňský „koflíček“, můžeme si zde zakoupit umělohmotný kelímek. Samotná tekutina je zdarma a můžeme si ji sami stočit i do vlastní PET lahve. Zde je ovšem z časových důvodů (prostě aby se netvořily fronty jako za komunistů, když dovezli maso nebo pomeranče) limitována také velikost nádob, což zrakem ostřížím pozorně sleduje přísná paní „dežurná“.

V každém případě se Vicentka díky unikátnímu složení stala brzy vyhledávaným zdrojem k léčení mnoha nemocí a předstihla tak i slavné německé lázně Selter. Mocný pramen budoucí Vincentky však hlavně přiměl hraběte Vincence Serényho roku 1789 k vybudování zdejších prvních lázní. Ty pak byly upraveny na počátku 19. století a za hraběte Jana Serényiho. V roce 1902 se pak Vincentka začala plnit do lahví … a její vývěr začal vzápětí kolísat. Proto byl pramen roku 1907 upraven, a to zejména zásluhou lázeňské legendy, dr. Veselého. Hlavní a nejvýznamnější změna pro Vincentku však nastala až po roce 1945, kdy došlo k velké přestavbě celého komplexu. Podle staršího projektu z roku 1940 byl postaven v letech 1947 až 1949 současný pavilon pramene Vincentka,uzavírající otevřenou kolonádu, jeho plnírna i samotná kolonáda. Autorem současné podoby tohoto komplexu je architekt Oskar Pořízka.

Samotný pramen Vincentky vyvěrá za kolonádou, na severním úpatí „velehory“ Velká Kamenná. Je jímán v hloubce okolo 50 m a následně stažen do osmimetrové studny, která byla v roce 1879 obezděna a zastřešena. Následně byl postaven první pavilon, který měl tvar kaple a který pak byl několikrát upravován. Dnes je pramen veden do pavilonu (nebo haly) s centrální kašnou a výdejním pultem. Udává se, že vydatnost tohoto pramene činí přibližně 10 až 13 litrů za minutu a je charakterizován jako přírodní, studená, velmi silně mineralizovaná uhličitá a jodová minerální voda hydrogenuhličitano-chloridosodného typu, vyznačující se navíc zvýšeným obsahem barya, bromidů, fluoridů a kyseliny borité. Vincentka se také mohla vždy pyšnit „reklamním sloganem“, který zní: „Nemocnému k útěše, zdravému k potěše“.

Vincentka je zbytkového mořského původu a nejčastěji se používá k pitné léčbě, kloktání a inhalacím (údajně je základním inhalačním médiem ve většině inhalatorií v České republice) a jako jediná z luhačovických pramenů se plní – a následně ne zrovna levně prodává - do lahví a vyrábějí se z ní různé další produkty. Je doporučována při onemocnění cest dýchacích, hlasivek, při chorobách látkové výměny, vředových choroby žaludku i dvanácterníku, při vleklém zduření jater nebo při diabetes (konkrétně v Luhačovicích jsou však inhalace ordinovány vždy a všem). Vincentka také výborně pomáhá regenerovat lidský organismus po velkých ztrátách potu i ve stavech tzv. poopičních (odborně se to prý nazývá „úprava metabolismu po alkoholových excesech"). A je vhodná také při prevenci zubního kazu u dětí nebo jako přírodní doplněk výživy pro děti, těhotné ženy, sportovce a rekonvalescenty. No zkrátka všelék, skoro jako slivovice ... 

Zcela na závěr ještě pár slov o podobě pavilonu Vincentka, respektive o jeho interiéru. Ten je totiž velice zajímavý, protože tak nějak spojuje podobu kostela s reálným socialismem. Pavilon je totiž dvěma řadami štíhlých sloupů rozdělen na trojlodí se středovým svatostánkem, který tvoří kašna pramene, ohraničená kruhovým zábradlím se zdobnou mříží. Po stranách se nachází ochozy nebo galerie. Podoba sakrální stavby končí vitrážovými okny. Různé reliéfy a mozaiky už však odkazují k období jinému, které se s náboženstvím zase až tak dobře nesnášelo.

Za zmínku stojí také fakt, že pavilon Vincentka sousedí s naprosto úžasnou prodejní galerií Vladimír Ohlídal Art Gellery, která rozhodně stojí za návštěvu a o které je na Turistice samostatný příspěvek. Za touto galerií - a vedle pavilonu Vincentky - se nachází malé nádvoříčko se zelení, nějakými těmi kamennými uměleckými artefakty a veřejnými toaletami.

Hrnčíře (Praha) - kostel sv. Prokopa

8. únor 2016 - 0:00

Hrnčíře jsou součástí městské části Praha - Šeberov, najdete je na jih od centra Prahy mezi Kunraticemi a Průhonicemi. V raném středověku místní osadu obýval tzv. služebný lid - hrnčíři. Ti vyráběli hrncovité nádoby, mísy, džbány a zásobnice a zásobovali svýmu výrobky široké okolí. Z toho si jednoduše odvodíme vznik jména vesnice - Hrnčíře. Osadu vlastnil vladyka, který si zde vybudoval sídelní dvorec a z něj časem vznikla opevněná tvrz. 

Nejspíš v poslední třetině 13. století byl při tvrzi vybudován raně gotický kostel sv. Prokopa a při něm vznikla i farnost. První písemná zmínka o obci z roku 1352 píše o kostele již jako o farním. Po založení Zbraslavského kláštera měl tento od roku 1360 patronátní právo ke kostelu. V průběhu staletí se majitelé kostela a obce různě střídali - např. král Václav IV, pražští měšťané, kunratické panství. Pokud zde nebyla samostaná farnost, patřil kostel sv. Prokopa pod správu fary v Jirčanech nebo Kunraticích.

Po hrůzách třicetileté války byl kostel kolem roku 1700 barokizován tak důkladně, že se dodnes nedochovalo nic viditelného z jeho původní gotické podoby. Duchovní správci farnosti bydleli v Šeberově a vlastní fara v Hrnčířích byla postavena až v roce 1748. Nakonec byla farnost v roce 1842 zrušena a definitivně připojena k farnosti kunratické, jak je tomu i dnes.

Hrnčířský kostel stojí na místě původního hřbitova, je ohraničen zdí a vstup k němu je barokním vstupním portálem. Jde o jednoduchou obdélníkovou stavbu s hranolovou věží s jehlancovou střechou na východě a sakristií na západě. Presbytář i kostelní loď jsou jednoduché, plochostropé. Na hlavním oltáři je vyobrazen sv. Vojtěch a patron kostela - sv. Prokop - měl původně svou dřevěnou bustu nad svatostánkem. Boční oltáře jsou z první poloviny 18. století. Na jednom je zobrazeno Nanebevzetí Panny Marie a na druhém je obraz sv. Mikuláše. Kostelní lavice jsou nejspíš původní z počátku 18. století. Dnes jde o jednu z nejstarších dochovaných pražských staveb a zároveň patří mezi čtyři nejstarší kostely zasvěcené svatému Prokopovi u nás. 

Dnes je filiální kostel sv. Prokopa ve správě Římskokatolické farnosti u kostela sv. Jakuba Staršího Praha - Kunratice. Pravidelné bohoslužby bývají každou neděli v 11:00 dopoledne.

Svatý Prokop (*asi 970-985 v Chotouni +25.3.1053 v Sázavském klášteře) byl původně světský kněz, později poustevník. Spolu s knížetem Oldřichem r. 1032 založili Sázavský klášter se slovanskou bohoslužbou, jehož byl prvním opatem. Svatořečen byl roku 1204. Je uctíván jako jeden z českých zemských patronů. V roce 1588 byly Prokopovy ostatky vyzdviženy z hrobu a přeneseny do kostela Všech svatých na Pražském hradě.

Penzion U Hráze v Luhačovicích

8. únor 2016 - 0:00

Přijďte si odpočinout a užít skvělý relax se svým partnerem do klidného prostředí Luhačovic. Na okraji lázeňského městečka, mimo městský ruch, asi 200 metrů od Luhačovické přehrady - uprostřed zeleně se nachází penzion U Hráze. Můžete se v něm ubytovat v pěti apartmánech s vybavením a kuchyňkou, koupelnou s WC a balkonem. Součástí penzionu je Sport bar s TV, letní terasa a parkoviště. Děti zde mají své hřiště, pro návštěvníky je k dispozici půjčovna jízdních kol, atd. Při pobytu zde můžete využít i regenerační masáže, a tak ztrávit příjemnou rekreaci nejen u zdejší údolní přehrady. Penzion je ideální pro rodinnou letní dovolenou, odpočinete si zde v krásné přírodě u přehrady. V penzionu se nachází i fizioterapeutické centrum, kde lze využít regenerační masáže, akupressurní masáže, Breussovu masáž, reflexní masáže, atd. Je zde i Kinesiotoping - účinný při pohybových problémech. V restaurci ochutnáte například grilovaný sýr, pečenou klobásu, Královský medovník, zmrzlinové poháry, z nápojů - Tatranský čaj, řezané pivo, grog, kapucino, atd.

Turistické rozcestí Křišťanovický rybník

8. únor 2016 - 0:00

Turistické rozcestí leží přímo na břehu rybníka a vyznačuje směry těchto značených tras:

modrá S směrem - U Horeliců, Albrechtovice, Libínské sedlo, Libín, Sedýlko, Chroboly

modrá JZ směrem - Hrad Hus, Cudrovice, Vraniště, Volary

žlutá S směrem - U Horeliců, Hlásná Lhota, Záblatí, Zábrdský mlýn, Husinecká přehrada, Husinec

Poslední směrník ukazuje směr neznačené cesty do Křižanovic.

Turistické rozcestí U Horeliců

8. únor 2016 - 0:00

Turistické rozcestí vyznačuje směry těchto značených tras:

modrá V směrem - Albrechtovice, Libínské sedlo, Libín, Sedýlko, Chroboly

modrá J směrem - Křišťanovický rybník, Hrad Hus, Cudrovice, Vraniště, Volary

žlutá S směrem - Hlásná Lhota, Záblatí, Zábrdský mlýn, Husinecká přehrada, Husinec

žlutá J směrem - Křišťanovický rybník

Turistické rozcestí Cudrovice

8. únor 2016 - 0:00

Turistické rozcestí vyznačuje směry těchto značených tras:

modrá SZsměrem - Hrad Hus, Křišťanovický rybník, Albrechtovice, Libínské sedlo, Libín, Sedýlko, Chroboly

modrá JZ směrem - U Cudrovic, Vraniště, Volary

žlutá V směrem - Křišťanovice, Blažejovice, Albrechtovice, Prachatice

žlutá JZ směrem - U Cudrovic, Vysoký les, Kalvárie, Volary, Soumarský most, České Žleby, Mlaka

Turistické rozcestí U Cudrovic

8. únor 2016 - 0:00

Turistické rozcestí vyznačuje směry těchto značených tras:

modrá SV směrem - Cudrovice, Hrad Hus, Křišťanovický rybník, Albrechtovice, Libínské sedlo, Libín, Sedýlko, Chroboly

modrá JZ směrem - Vraniště, Volary

žlutá SV směrem - Cudrovice, Křišťanovice, Blažejovice, Albrechtovice, Prachatice

žlutá J směrem - Vysoký les, Kalvárie, Volary, Soumarský most, České Žleby, Mlaka

Turistické rozcestí Kalousov

8. únor 2016 - 0:00

Turistické rozcestí leží v lese na křižovatce čtyř cest. Procházejí tudy tyto značené trasy:

modrá V směrem - Litoboř, Červený most, Rýzmburk, Žernov, Třtice, Studnice, Řešetova Lhota, Špinka, Olešnice

modrá J směrem - Barunčina vyhlídka, Hořičky, Chvalkovice, Krabčice, Běluň, Jaroměř - Končiny

žlutá S směrem - Křižanov, Libňatov, Svobodné, Úpice

žlutá J směrem - Hořičky, Lhota pod Hořičkami, Větrník

Turistické rozcestí U Lipek

8. únor 2016 - 0:00

Turistické rozcestí potkáme na okraji Úpice, asi 300 metrů pod hvězdárnou. Procházejí tudy tyto značené trasy:

modrá SV směrem - Úpice a dále buď Kvíčala, Velké a Malé Svatoňovice, hřeben Jestřebích hor, Radvanice nebo Sychrov, Havlovice

modrá JZ směrem - Maršov u Úpice, Proruby, Běluň

žlutá SZ směrem - Úpice a buď dále Kvíčala, Končiny, Čížkovy kameny nebo Sychrov, Končiny (nad Rtyní), U Devíti křížů (nad Červeným Kostelcem)

žlutá JZ směrem - Svobodné, Libňatov, Křižanov, Hořičky, Lhota pod Hořičkami, Větrník

Hřenso, místo turistiky i obchodu

8. únor 2016 - 0:00

Obec Hřensko je významná hned z několika důvodů. Jako klasická obec má začátky osídlení kolem roku 1550, kdy se zde začali usazovat osadníci. Místo využívalo Labe jako dopravní tepny pro zboží a dřeva při plavení vorů. Vznikaly zde pily na zpracování dřeva i sklady dříví, soli a obilí. Již za první republiky zde byly úřady související s hraničním přechodem. Po roce 1939 museli čeští občané Hřensko opustit. Byla zde vybudována pobočka letecké firmy z Brém. Část výroby se ukryla do štol, vyhloubených ve skalách. Po válce zde byla obnovena činnost související s funkčním hraničním přechodem do NDR. Po vstupu do Schengenu, zejména objekt celnice ztratil význam. Hřensko má dnes dobré dopravní spojení s Českem i Německem autobusy, parníky i železnicí (plus přívoz). Hlavní dopravu samozřejmě tvoří osobní automobilová doprava.

Druhý význam má Hřensko jako centrum turistického ruchu. Je východiskem do chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, zejména na Pravčickou bránu. Velmi známé jsou atraktivní plavby na pramicích v soutěsce řeky Kamenice. V Hřensku je soustředěno několik atraktivních hotelů umístěných velmi odvážně pod velkými převisy pískovcových skal. Pobyt v Hřensku je však velmi rušný vzhledem k turistům i tržnici. Podobná soutěska s daleko klidnější atmosférou je v nedaleké německé vesničce Kurort Raten, ze které je nádherná vycházka na vrcholy skal Bastei.

Dále musím zmínit vyhlášenou vietnamskou tržnici v Hřensku. Obchody jsou skutečně rozsáhlé. Prodejci jsou orientovaní především na Němce. Všechny ceny měli uvedené pouze v eurech, někteří prodejci mluvili česky velmi obtížně. Sortiment zboží nebyl výrazně jiný, než běžně známe. Protože ceny byly vytvořeny pro Němce, dalo se výrazně smlouvat. Zvláštní kapitolou je prodejna Free shop v prostorách až u přechodu. Tam nám nijak levně nepřipadalo, i když asi cukrovinky a některé typy lihovin a cigaret levnější trochu byly.

Hřensko často trpí labskými povodněmi. Přesto se dokáže rychle zotavit z napáchaných škod. Hotely si majitelé rychle opraví. Komunikace, koryto Kamenice i zabezpečení skal zajišťuje stát z veřejných prostředků. Jenom zabezpečení skal v druhé etapě stálo 103,444 milionu.

Jeseník – Náměstí Svobody

8. únor 2016 - 0:00

Město Jeseník je díky poloze mezi třemi pohořími vcelku dostatečně obdařené zelení. Kupodivu v blízkosti samotného centra města najdeme jen jeden park, spíše parčík. Nutno ale jesenické omluvit, protože kde je místo, roste nějaký strom, keř, kytka nebo alespoň trávník. Nakonec město zas tak velké není a velké Smetanovy sady pod Zlatým Chlumem zas tak daleko od centra nejsou a od severu se k městu limitně přibližují svahy Studničního vrchu s lázeňským areálem.

Tím větší a skoro jediným centrální parkem je tak vlastně jen ten co se nalézá na náměstí Svobody, tedy prostoru jižně od centrálního Masarykova náměstí. V podstatě jde spíš o rozšířený prostor příjezdové cesty od jižního směru, tedy od přechodu hor Hrubého Jeseníku z údolí Bělé (a od Červenohorského sedla). Parková úprava prostoru je relativně nová, ještě koncem 19. století bylo náměstí bez větší zeleně. Ozdobu ale tenkrát náměstí mělo v podobě veřejné kašny. Tu zde již dnes nenajdeme, ale dá se najít ve zmíněných Smetanových sadech pod názvem Neuburský pramen (případně U Lva). Parková úprava začala vznikat až koncem 19. století, na počátku 20. století byl již park poměrně vzrostlý a kašnu nahradil vodotrysk s andělíčky.

Park na náměstí Svobody není nijak výjimečný osázenou zelení, ale návštěvníka může zaujmout malá galerie kamenických prací, které park zdobí. Nakonec Jesenicko je krajem vody a kamene a díla zde prezentovaná jsou výtvorem z občasných sympozií, které se tu konají. V jihozápadním rohu náměstí, vlastně mimo park přes ulici je k vidění pomník Česko-německého porozumění z roku 2006. Ten zde byl umístěn na paměť 125. výročí založení Moravsko-slezského sudetského horského spolku, první turistické organizace v Jeseníkách. I ten má vcelku jednoduchou podobu velkého bloku kamene s kovovou pamětní deskou. Pomník není ale zcela nový, původně jde o pamětní kámen, na kterém byla kdysi osazena deska s podobou strážce hor.

Náměstí Svobody kupodivu není názvem novodobým, ale vychází z německého názvu Freiheitstrasse. Jen tedy ulice byla povýšena na to náměstí.

Luhačovice – boží muka na ul. A. Václavíka

8. únor 2016 - 0:00

Nedaleko chráněné vily Samorostlé, na hranici „království“ luhačovického a „panství“ pozlovického se nacházejí pozoruhodná boží muka, která při zběžném pohledu připomínají spíše svatotrojiční sloup. Tématika vrcholového „sousoší je sice úplně jiná, ale v každém případě se jedná o boží muka nadstandardně krásná i originální. Je-li skutečnou datací této památky letopočet 1698, vyrytý ve spodní části pylonu, tak se jedná o skvělý - a poměrně vzácný - příklad drobné barokní architektury z konce 17. století. Památka však působí dojmem ještě starší.

Při bližším pohledu zjistíme, že se jedná o boží muka s čtvercovou dvojstupňovitou základnou a čtyřbokým pylonem se skosenými hranami. Tento sloupec je ukončen bohatě profilovanou stupňovitou římsou. Nad ní se nachází čtyřboká kaplička s hlubokou nikou na přední straně (a dalšími mělkými výklenky na bočních stranách i vzadu). Všechny niky jsou půlkruhově zaklenuté a v té čelní bývá umístěna malá pieta.

Nad kapličkou můžeme vidět další profilovanou římsu s nápisem na čelní straně. Tento nápis, tedy MRSKANI PA KR, nám naznačuje téma vrcholového sousoší. Tam totiž stojí bičovaný Kristus, přivázaný k malému sloupku. Kristus má hlavu skloněnou k pravému rameni a po jeho obou stranách stojí biřici, kteří jej bičují. Úplný vrchol těchto božích muk tvoří dvouramenný kříž.

O cennosti luhačovických kamenných božích muk, která jako „místo trvalého bydliště“ uvádějí ulici Antonína Václavíka v Pražské čtvrti, svědčí nejlépe fakt, že mezi naše chráněné kulturní památky byla zařazena hned v květnu roku 1958.

Veclov (okr. RA)

7. únor 2016 - 0:00

Veclov je dnes částí větší obce Svojetín na severu rakovnického okresu. Leží na odbočce silnice spojující Rakovník (15 km) a Slaný (21 km). 

Podle archeologických nálezů se první lidé v okolí usídlili již v mladší době kamenné. V 5. století našeho letopočtu začaly kraj osidlovat slovanské kmeny. První písemná zmínka o Veclově pochází z roku 1352. V historii byl Veclov často spojen se sousedním Svojetínem, jehož je od roku 1961 částí. Podle Wikipedie zde nejvíc obyvatel žilo v roce 1930 - 244. Dle sčítání lidu v roce 2001 pak již jen 31. Vesnice byla do roku 1945 převážně německá (byla v Sudetech) a s odsunem starousedlých Němců ztratila podstatnou část svého obyvatelstva. 

Největší památkou v obci je kostel na návsi. Původní kostel v obci byl již v roce 1355 uváděn jako farní. V době husitských válek se stal pod obojí a byl tak až do roku 1630. Současný barokní kostel Všech Svatých byl postaven v roce 1754. Jde o jednolodní kamennou stavbu, na východě se čtvercovým presbytářem (má otupené rohy), k němuž je v ose připojena sakristie. Na západě přiléhá k lodi hranolová věž se vstupním portálem. Na raně barokním oltáři je vzadu datum 1678 (zřejmě byl přenesen z jiného kostela). Oltářní obraz Všech svatých je novodobý. Jeho současný stav  určitě posoudíte z fotek. V roce 2015 byl využit příspěvek Ministerstva kultury na opravu havarijního stavu střechy věže. Kostel patří pod Římskokatolickou farnost Petrovice u Rakovníka a k bohoslužbám se nevyužívá.

Barokní socha Panny Marie s Ježíškem z roku 1714 byla na návsi východně od kostela. Dnes z ní zůstal bohužel jen dvoustupňový hranolový podstavec  

Zaujal mne i hřbitov, který je pár set metrů severozápadně za vsí na okraji menšího lesa. Je poměrně malý a převažují na něm hroby z doby Rakousko-Uherska či první republiky.

Dnes jsou v obci některé domy obydlené a udržované, jiné méně či více se zanedbanou údržbou. Jak vypadá příjezdová  cesta, to nevím - přišel jsem sem po polní cestě z vedlejších Hořesedel. 

 

Stránky

Partneři a sponzoři Klubu českých turistů

Generální partner

Lesy České republiky a.s.

         Partneři

           HAMÉTuristické známkyBoCo

Hlavní partneři

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví - Pečujeme o Vás každou vteřinuČeské dráhy a.s.Author - evropská značka jízdních kolČeská spořitelna a.s.

         Partnerské spolky

           Asociace A-TOMKST - Klub slovenských turistůPTTK - Klub polských turistů - Polskie towarzysto turystyczno-krajoznawcze OEAV - Oesterreichischer AlpenvereinOesterreichischer TouristenklubFichtelgebirgsverein e.V.Česká asociace Sport pro všechnyFolklorní sdružení České republikySokolJunák – svaz skautů a skautek ČR

Partnerské instituce, organizace a firmy

Český olympijský výborMinisterstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČRMinisterstvo životního prostředí ČRMinisterstvo pro místní rozvoj ČRCzech TourismKonto Bariérykudyznudy.cz - tipy na výletLabská stezkaCzeCot - turistický portál České republikyMinisterstvo kultury ČRNárodní památkový úřadMinisterstvo práce a sociálních věcí ČRMinisterstvo zemědělství ČRNárodní zemědělské muzeumTuristické infocentrum KČT Plzeňský Prazdroj

WEBARCHIV - archiv českého webuMediální partneři

Časopis TuristaPraha - Kulturní kalendář 366 dníKAPesní KATalogy volného času KAP-KAPortál DŘEVO a STAVBYČasopis MŮŽEŠ