Jste zde

Domů » Agregátor zdrojů » Zdroje

Turistické cíle

Turistické cíle
Katalog turistických míst a cílů
Aktualizace: 4 hodiny 39 min zpět

Socha Svaté Trojice v Náchodě

26. listopad 2014 - 0:00

Sousoší Svaté Trojice najdete v centru Náchoda na Masarykově náměstí vedle kostela svatého Vavřince. Sochy představující Boha Otce a Syna s křížem s holubicí jsou umístěny na sloupu s hlavicí korintského vzoru s hlavami andělů. Sloup je hladký s invasí a výrazně římsovaným stylobatem (čtyřhraným podstavcem), po jehož stranách jsou zobrazeny v nikách tvaru mušlí postavy světců: Sv. Maří Magdaléna, sv. Sebastián, sv. Roch a sv. Rozálie. Základna sloupu je vyvýšena až na třech schodech a obehnána z jihozápadní strany otevřenou šestibokou balustrádou s hranatými kuželkami a sloupky zdobenými piniovými šiškami. Sloup se sousoším pochází z počátku 18. století a jak nápis na stylobatu napovídá, roku 1799 proběhla u tohoto uměleckého díla renovace.

MORAŠICE

26. listopad 2014 - 0:00

Morašice najdete celkem snadno, ve Zdechovicích ve směru na Přelouč se dejte doprava a po dvou kilometrech dojedete na náves obce MORAŠICE

Na návsi najdete zvoničku na kterou se zvonívalo při různých příležitostech a také křížek, který je velmi zajímavý. Je na něm jak ukřižovaný kristus tak husitský kalich a nápis "Ku cti a chvále boží nákladem občanů Morašických postaveno roku 1891".

Výborně funguje místní restaurace pod Lipami,která má otevřeno každý den....

Směrem k obci Krasnice,jižně od návsi na Morašickém potoku leží malý rybníček.Jeho okolí je opravdu malebné...Tak honem na výlet....a nezapomeň navštívit morašickou oboru....

Chrám Chmele a Piva CZ, p.o.

26. listopad 2014 - 0:00

Chrám chmele a piva je zábavným, poučným komplexem, který svými kořeny sahá do tradice světoznámého chmelařského regionu na severu Čech. V chrámu je pro vás připravena prohlídka, jejíž náplň zaujme široké spektrum návštěvníků. Chrám chmele a piva nabízí svým návštěvníkům program vhodný pro všechny věkové kategorie. Chcete-li odhalit tajemství pěstování chmele a vaření dobrého piva, pak chrám chmele je určen právě vám.

Vysoká - Schubertův památník

26. listopad 2014 - 0:00

Horská víska Vysoká, původně Neudorf (Nová Ves) je dnes spíše osadou rekreačního charakteru, trvalých osadníků zde dnes nepobývá mnoho (asi 7). Do dosunu byla přece jen zalidněnější. V polovině 17. století měla něco přes 100 obyvatel, na konci 18. století se počet obyvatel blížil číslu 300, ve vsi byla jednotřídka, přifařena byla k Vysokým Žibřidovicím. Většina obyvatel se zabývala obděláváním kamenitých políček (kolem vsi rozsáhlé kamenné valy), případně lesními pracemi.

V Neudorfu má kořeny rod známého rakouského hudebního skladatele. Hudebníkův pradědeček byl ve vsi obyčejným domkářem, jeho syn Carl Schubert se již domohl vyššího postavení, majetku i vzdělání. V době selských rebelií se podílel na obhajobě místních sedláku proti vrchnosti na Kolštejně (Branná). Jakožto zbožný člověk měl zásluhu i na některých církevních stavbách u Vysoké (boží muka, kaple), mimořádné je nedaleké sousoší Krista na hoře Olivetské.

Sedmým dítětem (celkem 13) Carla Schuberta byl František Theodor Florián, narozený v r. 1763. Toho nechal otec vystudovat gymnázium v Brně, po té studoval na učitele ve Vídni. Tam poznal služebnou Marii Alžbětu Vitzovou z Zuckmantelu (neboli Zlatých Hor), s tou uzavřel sňatek. Rodina se usadila na předměstí Vídně v Lichtentalu. 31.1.1797 se jim narodil jako dvanácté dítě Franz Peter. Již od mládí projevoval hudební talent, proto ho otec nechal hudbu studovat. Jedním z učitelů byl mj. vynikající dvorní skladatel a dirigent Antonio Salieri (démonizovaný románem i filmem).

Franz Schubert se věnoval klavírní, písňové a komorní tvorbě. Složil i několik symfonií. Ač zemřel značně mlád (32 let), zanechal za sebou celkem rozsáhlé a kvalitní dílo (příčina úmrtí patrně přijice).

Po listopadové změně režimu se i Malá Morav (kam Vysoká patří) přihlásila ke svým bývalým obyvatelům. V roce 1997, při příležitosti 200 let od narození Franze Schuberta byla uskutečněná rekonstrukce kaple Nejsvětější Trojice (z roku 1786). Nutno podotknout, že na stavbě kaple se rovněž podílel dědeček Carl Schubert. Kaple do té doby chátrala, navíc nedaleko okrášloval výhled stejně chátrají kravín. Interiér kaple je využíván jako malý památník s expozicí připomínající historii rodu Schubertů ve Vysoké. Na rekonstrukci se podílela nejen obec Malá Morava, ale i řada místních i bývalých rodáků, dnes z velké části potomků původních obyvatel kraje pod Sněžníkem. Kaple je užívána i k společenským událostem (svatby), koncertům a jiným setkáním. Návštěvu kaple lze domluvit na obci (úřad v Malé Moravě), případně přímo v místě u první chalupy p. Straka (č. 35), viz fotogalerie.

Velké Bílovice – socha sv. Vendelína

25. listopad 2014 - 0:00

Třítisícové jihomoravské městečko Velké Bílovice najdete v okrese Břeclav a náleží k lednicko-valtickému mikroregionu. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1306 a dnes bývá všeobecně považováno za největší vinařskou obec v České republice. Ve městě se nachází také několik historických památek; mezi nejzajímavější z nich patří několik soch svatých. V centru Velkých Bílovic si můžete prohlédnout pozoruhodnou barokní sochu světce, se kterým se u nás zase až tak často nesetkáváte, tedy sv. Vendelína.

Socha pochází z roku 1750 a sv. Vendelín je zde zobrazen tradičním způsobem, tedy jako pastýř se zvířaty (oproti obvyklé podobě mu však chybí pastýřská hůl). Koneckonců tento světec, pocházející údajně ze skotské královské rodiny, byl vždy považován za ochránce pastevců a dobytka, ale také sedláků. Možná i proto byla tato socha vztyčena při staré dobytčí cestě a dnes se v její těsné blízkosti stylově nachází prodejna Maso – uzeniny.

Socha sv. Vendelína ve Velkých Bílovicích byla renovována v roce 1881 a již od roku 1958 je zařazena mezi kulturní památky ČR. 

Sousoší Kalvárie v Náchodě

25. listopad 2014 - 0:00

Dnes stojí sousoší Kalvárie na Masarykově náměstí před zadní stranou presbytáře kostela Svatého Vavřince. Do roku 1944 však sousoší stálo kousek dál od kostela před domem, kde je dnes provozován náchodský poštovní úřad. Sousoší se skládá ze třech podstavců, přičemž na prostředním pilíři je socha Ukřižování se Sv. Maří Magdalénou pod křížem a na postraních podstavcích jsou sochy znázorňující Pannu Marii a Svatého Jana. O původu sochy se můžeme dočíst dole na prostředním podstavci, kde je uveden český nápis o postavení sochy v roce 1799. O něco výše je ještě vytesán nápis v latině a ten je ověnčen reliéfem olivové ratolesti. Pokud se dostanete za sochu ke kostelní zdi, můžete si prohlédnout do plechu vysekaný hierogram IHS.

Velká a Malá Pekelská jeskyně

25. listopad 2014 - 0:00

Jeskyně uvedené v nadpisu se nacházejí v Pekelském dolu ve východní části Přírodního parku Háječek, který je součástí Mladobucké vrchoviny. Jsou to největší pseudokrasové jeskyně ve zdejších slepencových útvarech. Unikátnost slepenců spočívá v tom, že obsahují zvětralé valouny z Krkonoš, spláchnuté sem velkými řekami v období permu a karbonu.

Pseudokrasové jeskyně vznikají mechanickými procesy v různých horninách, včetně krystalických i sopečných. Tím se liší od známějších krasových jeskyní, které vznikají chemickým rozpouštěním vápenců, dolomitů, sádrovců a kamenné soli.

Pekelské jeskyně jsou typickými vrstevními jeskyněmi. Měkčí vrstvy horniny zvětrávaly rychleji a vlivem mrazu docházelo k odlamování stropních desek. Spadlé úlomky se vlivem gravitace posouvaly po svažitém dnu ven z jeskyně. Prostor jeskyně se tímto způsobem zvětšoval. Ze stropu nepadaly vždy pouze malé úlomky zvětralé horniny, ale i celé bloky. Ty jsou vidět uvnitř jeskyně.

Dnes se Velká Pekelská jeskyně skládá ze dvou propojených komor, větší a menší. Její celková délka je 15 metrů. Do západní zalomené části se dá prolézt po čtyřech. Malou Pekelskou jeskyni objevíte za rohem západně od Velké. Je plazivá. Do té jsem se už nevsoukal. Nemusím být všude.

Všímavější návštěvníci jeskyně uvidí na některých místech stropu takzvané tyzolity. To jsou útvary vzniklé usazením rozpuštěné vápenné složky slepence.

A pokud u stropu uvidíte kokony s vajíčky pavouka mety temnostní, nedotýkejte se jich. Podle pověry jsou v nich peníze od podzemních skřítků. Pokud kokon zničíte, skřítkové se vám pomstí.

Kolem jeskyní vede naučná stezka Okolo Pekelského vrchu. Dříve k nim odbočovala žlutá turistická značka. Půjdete-li Pekelským dolem, jeskyně nepřehlédnete. Upozorní vás na ně informační tabule. Z lesní cesty však musíte pár metrů vystoupat, spíš se vyškrábat, v prudkém svahu. V jeskyni je dostatek světla, baterka není nutná.

 

Webkamera - Mrzky

25. listopad 2014 - 0:00

Webkamera umístěná v obci Mrzky u meteorologické stanice snímá domy a přírodu v blízkém okolí. Obec Mrzky s katastrální rozlohou 286 ha leží v okrese Kolín asi 6 km na jihozápad od města Český Brod. Na stránce se snímkem z webkamery najdete i aktuální informace o počasí. Více zde

Lázně Sedmihorky - Kořenského pramen

25. listopad 2014 - 0:00

Kořenského pramen jsme navštívili během dovolené v Českém ráji, když jsme procházeli hruboskalským skalním městem. Okruh mezi skalami v jednom místě nás zavedl k několika pramenům u lázní Sedmihorky, z nichž dva jsou pojmenovány podle známého cestovatele z přelomu dvacátého století. Josef Kořenský býval významným a častým hostem místních lázní.

I tento pramen vznikl v souvislosti s vybudováním lázní. Ty byly vybudovány díky Antonínu Šlechtovi, jenž se nechal inspirovat průkopnickým nadšením Vincence Priessnitze a už v roce 1841, tedy pouhých devět let po Priesnitzovi, otevřel provoz v nových vodoléčebných lázních v Sedmihorkách. Tyto lázně jsou tak nejstarším vodoléčebným ústavem v Čechách, a vznikly díky velkorysé podpoře majitele hruboskalského panství na opravdu kouzelném místě.

Kořenského prameny se nacházejí v rokli, nad kterou se už zdvihá skalní město kolem Kapelníka. Zaujalo nás, že pramen se původně jmenoval Vilém Vojtěchův a až v roce 1928 byl přejmenován u příležitosti osmdesátých narozenin slavného cestovatele Josefa Kořenského.

Po krátkém zastavení u Kořenského pramene jsme pokračovali v cestě. I když jsme se nacházeli přímo nad lázněmi Sedmihorky, nechali jsme si je na jindy a vydali jsme se dále do nitra skal.

http://www.turistika.cz/cestopisy/okruh-hruboskalskym-skalnim-mestem

Lázně Sedmihorky - Josefův pramen

25. listopad 2014 - 0:00

Josefův pramen jsme navštívili během dovolené v Českém ráji, když jsme procházeli hruboskalským skalním městem. Okruh mezi skalami v jednom místě nás zavedl k několika pramenům u lázní Sedmihorky, z nichž jeden z nich byl právě Josefův. Vznikl díky Antonínu Šlechtovi, jenž se nechal inspirovat průkopnickým nadšením Vincence Priessnitze a už v roce 1841, tedy pouhých devět let po Priesnitzovi, otevřel provoz v nových vodoléčebných lázních v Sedmihorkách. Tyto lázně jsou tak nejstarším vodoléčebným ústavem v Čechách, a vznikly díky velkorysé podpoře majitele hruboskalského panství na opravdu kouzelném místě.

Josefův pramen byl kdysi upraven a okrášlen tesanými pískovcovými bloky tak, aby lázeňští hosté netrpěli blátem rozmočené cesty. Když jsme k němu dorazili, spatřili jsme dřevěnou sochu muže, sedícího na zídce u pramene. Zřejmě tak věčně stráží zdroj pitné vody. 

Po krátké prohlídce Josefova pramene jsme pokračovali v cestě. I když jsme se nacházeli přímo nad lázněmi Sedmihorky, nechali jsme si je na jindy a vydali jsme se dále do nitra skal.

http://www.turistika.cz/cestopisy/okruh-hruboskalskym-skalnim-mestem

Lázně Sedmihorky - pramen Barbora

25. listopad 2014 - 0:00

Pramen Barbora jsme navštívili během dovolené v Českém ráji, když jsme procházeli hruboskalským skalním městem. Okruh mezi skalami v jednom místě nás zavedl k několika pramenům u lázní Sedmihorky, z nichž jeden z nich byl právě ten, jenž byl pojmenován manželky Antonína Šlechty, který se nechal inspirovat průkopnickým nadšením Vincence Priessnitze a už v roce 1841, tedy pouhých devět let po Priesnitzovi, otevřel provoz v nových vodoléčebných lázních v Sedmihorkách.

Tyto lázně jsou tak nejstarším vodoléčebným ústavem v Čechách, a vznikly díky velkorysé podpoře majitele hruboskalského panství na opravdu kouzelném místě. Zaujalo nás, že asi 100 metrů od pramene Barbory se nachází pramen Antonínův. Manželé Barbora a Antonín Šlechtovi tak mají každý svůj pramen.

Po krátké prohlídce Barbořina pramene jsme pokračovali oněch 100 metrů k pramenu jejího manžela, kde jsme si krátce odpočinuli a najedli se z vlastních zásob.

I když jsme se nacházeli přímo nad lázněmi Sedmihorky, nechali jsme si je na jindy a vydali jsme se dále do nitra skal.

http://www.turistika.cz/cestopisy/okruh-hruboskalskym-skalnim-mestem

Lázně Sedmihorky - Antonínův pramen

25. listopad 2014 - 0:00

Antonínův pramen jsme navštívili během dovolené v Českém ráji, když jsme procházeli hruboskalským skalním městem. Okruh mezi skalami v jednom místě nás zavedl k několika pramenům u lázní Sedmihorky, z nichž jeden z nich byl právě ten, jenž byl pojmenován Antonína Šlechty, který se nechal inspirovat průkopnickým nadšením Vincence Priessnitze a už v roce 1841, tedy pouhých devět let po Priesnitzovi, otevřel provoz v nových vodoléčebných lázních v Sedmihorkách.

Tyto lázně jsou tak nejstarším vodoléčebným ústavem v Čechách, a vznikly díky velkorysé podpoře majitele hruboskalského panství na opravdu kouzelném místě. Antonínův pramen je památný tím, že se u něho dohodl v roce 1839 dr .Šlechta s majitelem panství na založení lázní. Zaujalo nás, že nedaleko se nachází pramen Barbora, který nese jméno po jeho choti. Manželé Barbora a Antonín Šlechtovi tak mají každý svůj pramen.

U pramene jsme si krátce odpočinuli a  pojedli z vlastních zásob. I když jsme se nacházeli přímo nad lázněmi Sedmihorky, nechali jsme si je na jindy a vydali jsme se dále do nitra skal.

http://www.turistika.cz/cestopisy/okruh-hruboskalskym-skalnim-mestem

Ostravský Úsvit

25. listopad 2014 - 0:00

Až brutálně působí artefakt, který zdobí prostranství před ostravským Domem umění, tedy ulici Uměleckou. Z dlažby zde vylézá jakýsi podivuhodný tvor (nebo zařízení?) v podobě jakési šroubovice, či vývrtky, jak leze výš, nabývá na objemu a tíhou se sklání k zemi. Pokud má tvor oči, jsou ukryté za tmavými brýlemi.

Jako „brýle“ označily na dotaz pracovnice zmíněného Domu umění, na googlovský dotaz ale v Ostravě vylezou samé oční optiky, ale žádná plastika.

Dílo které máme před sebou se ve skutečnosti nazývá Úsvit, podle pojmenování autora. Tím je sochař Lukáš Rittstein z Prahy. Má jít o symboliku průmyslové minulosti se současným rozvojem Moravskoslezské metropole jako města nejen průmyslového, ale i kulturního a uměnímilovného.

Zlí jazykové tvrdí, že než Úsvit znázorňuje dílo soumrak současné ostravské architektury, který se provrtal na povrch a aby pohled na město zvládl, musel si nasadit brýle.

Podle samotného autora jde o futuristickou bytost, která hledí Ostravanům přímo do očí a propojuje labyrint podzemí s horizonty na konci ulic města.

Materiál díla je kombinací kovu, skla a laminátu. Dílo stálo asi 1,5 mil. Kč, zaplatil je grant Ostravské radnice.

Lukáš Rittstein se narodil v Praze v r. 1973, absolvent Akademie výtvarného umění v r. 1997. Pokud se podíváme na jeho profesní životopis, stačil vytvořit již řadu zajímavých děl o kterých těžko můžeme říci, že by byly tradiční. Nakonec v jednom z rozhovorů, který poskytl serveru Idnes tvrdí, že umění má být divné. U Úsvitu se to dá říci beze zbytku. V anketě o nejpodivnější umělecké dílo MS kraje v r. 2013 se ocitl artefakt na 3. místě.

Turkovice

25. listopad 2014 - 0:00

 Letošní dovolenou jsem trávil hodně času na kole.Při jedné z vyjížděk po okolí mne upoutal pomník padlým u obce Turkovice.Nenápadně stojí stranou silnice Turkovice - Nový Dvůr po pravé ruce.Stín mu poskytují dvě urostlé lípy.

 Do pomníku je vryto 19 jmen vojínů padlých v I.světové válce z Turkovic a okolních obcí.

 Pomník je udržovaný, západním směrem je hezký výhled na čáslavsko....až pojedeš kolem zastav se a rozhlédni po kraji.....

Francouzský pomník a pramen

24. listopad 2014 - 0:00

Francouzský pomník nademe při vjezdu do Lázní Jeseník na ulici Priessnitzova u parkoviště před samoobsluhou. Na tomto místě ovšem nestál vždy. V době svého vzniku na konci první poloviny 19. století - přesněji v roce 1841 - byl postaven u lázeňského domu „ Zur Genie-Quelle“ majitele Antona Grögera nalevo od cesty vedoucí z lázní do centra Jeseníku. Protože však pramen Genie Quelle, na kterém byl pomník postaven, začal po první světové válce vysychat, tak byl pomník přenesen na dnešní místo na jiný pramen, tentokrát nazvaný Francouzský. Původní pomník nechal v roce 1841 postavit plukovník francouzské armády rytíř M. de Plaremberg - je však možné, že podle podpisu na smlouvě je správné jméno Blaramberg.
Památník se skládá z masivního podstavce z místní žuly, na kterém stojí žulový jehlan. Vršek jehlanu zdobí zřejmě zinková nádoba s iniciálami V.P. Z podstavce je vyvedena mosazná sběrná trubka pramene, ze které teče voda do mramorové nádoby. Nad základnou je na mramorové desce čtrnáctikarátovým zlatem zlecený francouzský nápis „Au Genie de l´eau froide“ (Geniovi studené vody) - na počest zakladatele lázní Vincenze Priessnitze. O něco výše na jehlanu opět na mramorové desce je umístěn nápis s názvem pramene a letopočtem (FRANCOUZSKÝ PRAMEN 1841). Původně byla na pomníku umístěna tabulka s německým nápisem „Alte Genie-Quelle 1841“, ta ale byla v roce 1945 odstraněna. Zadní část prostranství pomníku je obehnána do svahu zapuštěnou zídkou z granodioritů a křemených dioritů ze Žulovského masivu a ze stejného materiálu je i schodiště před pomníkem - na schodech ovšem najdeme i žulu libereckou a karlovarskou.

Hruboskalské skalní město

24. listopad 2014 - 0:00

Během krásné dovolené v Českém Ráji jsme zavítali i do Hruboskalského skalního města, které nás vždy lákalo k návštěvě, jelikož máme rádi tyto kamenné krasavce matky přírody.

Autem jsme přijeli k zámku Hrubá skála a po silnici, která kopíruje hned tři trasy ( žlutou, modrou a červenou ), jsme šli pěšky kousek dál. Po asi 200 metrech jsme dorazili na odbočku, zvanou U Adamova lože. Zde se rozchází žlutá s červenou a modrou trasou. My jsme zvolili žlutou, jenž nás posléze zavedla do skalního města. Ovšem předtím jsme šli prozkoumat již zmíněné Adamovo lože. Ne snad, že by jsme již byli unaveni a potřebovali si lehnout, ale lákalo nás poznat o co vlastně jde. Úzkou skalní štěrbinou a poté po kamenných schodech jsme sestoupili na malé prostranství, obklopené strmými sklaními stěnami. Pak jsme ho spatřili, to studené, kamenné lože, zvané Adamovo. V minulosti možná tak studené nebylo, neboť bylo zahříváno milenci, kteří se tu prý scházeli. Turnovský sochař Chládek vytesal na objednávku Františka Adama z Valdštejna do skály oltář lásky, vedle kterého stála nahá milenecká dvojice, a byl zakončen soškou Amora. Naproti byla vytesána široká pohovka, pod níž se choulí dva lvi, dnes již jako všechny ostatní reliéfy těžko rozeznatelní. Místo bylo v minulém století často navštěvováno mileneckými dvojicemi a dostalo jméno "Adamovo lože". Dokonce se zde natáčely scény pohádky Bajaja.

Vrátili jsme se na rozcestí a po žluté pokračovali dále. Cestička nás neomylně dovedla k vyhlídce, odkud byl krásně vidět zámek Hrubá Skála. Ano, jedná se o Zámeckou vyhlídku, ale není jedinou, ze které je zámek vidět. O chvíli později jsme došli na druhou, která se jmenuje Mariánská. Prý je ta nejkrásnější v Českém Ráji a nabízí výhledy na panorama Hrubé skály, Trosek a Kozákova. Mimo to je odtud nádherný výhled na skupinu skal Sahara, Dvanáct apoštolů, Větrník, Dračí věž a další skály. Leží na skalním bloku v oblasti Dračích skal, asi 1,5 km od zámku Hrubá Skála.

Když jsme se dost vynadívali, opustili jsme vyhlídku a protože kvůli oběma vyhlídkám jsme sešli ze žluté značky, vracíme se po stezce zpět. Po chvilce jsme došli ke schodišti, po kterém jsme prudce sestoupili k dalšímu zajímavému místu na naší trase. Stanuli jsme na symbolickém hřbitovu horolezců, kteří zahynuli na svých výpravách. Byl založen pod stěnou takzvané Nekonečné skály. Původní myšlenka sochaře a horolezce V.Karouška došla naplnění po tragédii horolezecké výpravy v Peru roku 1970, kde on sám zahynul. Doufejme, že další přibývat nebudou.

Opustili jsme hřbitov a pokračovali již mírným klesáním stále po žluté trase. Minuli jsme skalní útvary napravo a zanedlouho jsme došli k vodnímu prameni, který byl pojmenován podle Barbory a nedaleko byl druhý, který se jmenuje Antonínův. Manželé Barbora a Antonín Šlechtovi tak mají každý svůj pramen. MUDr. Antonín Šlechta se nechal inspirovat průkopnickým nadšením Vincence Priessnitze a už v roce 1841, tedy pouhých devět let po Priesnitzovi, otevřel provoz v nových vodoléčebných lázních v Sedmihorkách. Tyto lázně jsou tak nejstarším vodoléčebným ústavem v Čechách, a vznikly díky velkorysé podpoře majitele hruboskalského panství na opravdu kouzelném místě. U pramene jsme pojedli z vlastních zásob, spočinuli a občerstvili se. I když jsme se nacházeli přímo nad lázněmi Sedmihorky, vydali jsme se dále.

Po několika desítkách metrů narazíme na další pramen, tentokrát Josefův. Je upraven a okrášlen tesanými pískovcovými bloky tak, aby lázeňští hosté netrpěli blátem rozmočené cesty. Dřevěná socha muže vedle pramene je nehybná a mlčí, i když jsme se ho zeptali na cestu. Pokrčíme rameny a jdeme dál po trase, která je značená již modře i žlutě. Po 200 metrech přicházíme na rozcestí, kde se obě barvy rozchází. Jsme u Smíchousova rybníka. Volíme modrou značku, která nás již zavede do nitra skalního města.

Nejdříve ovšem po pravé straně vidíme další z pramenů. V rokli, nad kterou se už zdvihá skalní město kolem Kapelníka, jsou dva prameny Kořenského. Josef Kořenský byl známý cestovatel z přelomu dvacátého století, a býval významným a častým hostem místních lázní.

A je to tady ! Ejhle, skalní město roztahuje své útroby a pohlcuje nás. Procházíme roklí, okolo nás vysoké skalní stěny, jimž vévodí Kapelník. Toho si ale prohlédneme až později z vyhlídek. Po železném schodišti šplháme ke krásám Egypta. Že by časová smyčka ? Ne, to se nad námi nachází skalní útvar Sfinga. Následuje průchod úzkou skalní průrvou a pak nekonečně mnoho železných schodů. Naštěstí jdeme dolů, horolezci, kteří nás se svou výbavou míjejí takové štěstí nemají a supící míří nahoru. Pak již sejdeme dolů zase na dno rokle. Nacházíme se Pod čertovou rukou, se kterou si tedy rozhodně nemůžeme plácnout, i když by se nám to možná za chvíli hodilo. Čertova ruka je totiž skalisko, na kterém ve 13.století stával hrádek, asi dřevěný, protože je zde možné spatřit stopy po trámových částech stavby.

A teď by se pekelná pomoc hodila. Čekal nás totiž prudký výstup po serpentinovém chodníku na Janovu vyhlídku. Rohatý nikde, ačkoliv jsme stoupání prokleli, stejně jsme museli vystačit z vlastními silami. Zpocení jsme konečně vyšlapali nahoru a mohli se tak pokochat prvními výhledy na skalní město. Z vyhlídky se nabízí výhledy na Kozákovský hřbet a do oblasti skal Majáku a Čertovy ruky.

Po chvíli kochání a odpočinku jsme pokračovali dále po modré a přišli jsme po 300 metrech na rozcestí U Kavčin. To nejhorší jsme měli za sebou a již jsme se pohybovali víceméně po rovině či z kopce dolů. Tedy záleží kterým směrem půjdete.

Kavčiny - to býval hrad, který spolu s již zmíněnou Čertovou rukou strážil hrad Valdštejn. Dnes zde najdete několik ve skále tesaných místnůstek, a jak už to u skalních hradů bývá, dobře patrné jsou i stopy po trámoví. K hradu nevede značená cesta, z rozcestí je to ale kousek. Neví se, kdo jej založil a kdy, jediná zpráva zní, že byl roku 1440 dobyt stejně jako Valdštejn. A tak jsme vyrazili k blízkému hradu, který se zde na rozdíl od dvou předchozích zachoval.

O hradě Valdštejn se více dozvíte v mém samostatném příspěvku.

Mnozí návštěvníci potom zamíří po červené, hlavní trase zpět k Hrubé skále nebo se vracejí po zelené do Pelešan, kde je parkoviště pro auta. My jsme po červené zamířili opačným směrem - respektive jsme pokračovali dál. Čekala na nás krásná rozhledna Hlavatice, ze které jsme viděli třeba město Turnov, Ještěd, Bezděz a Kozákov. Nádhera. Stánek s občestvením nefungoval, turistickou známku jsme naštěstí koupili v informačním centru v Turnově o den dříve.

Kamennou krásku Hlavatici jsme opustili a ten jeden kilometr zpět k hradu Valdštejn utekl rychle. No a potom jsme již následovali stovky turistů po červené značce směr Hrubá Skála. Z hlavní trasy jsme si odskočili na vyhlídky U lvíčka a Na kapelu. Celé skalní město jsme měli pod sebou, naproti nás jsme viděli vyhlídku Janovu, na které jsme byli o pár hodin dříve. Jsou nádherní ti pískovcoví krasavci v Českém Ráji.

Tam, kde se setkává červená trasa s modrou, nachází se Arboretum Bukovina, kde se tyčí jiní krasavci. Tentokráte jsou dřevění a pochází mnohdy ze Severní Ameriky a nebo jiných končin. Arboretum založil roku 1857 majitel zdejších panství Jan Křtitel z Aehrenthalu a patří k nejstarším u nás. Prvními cizokrajnými stromy, zde vysazenými, byla douglaska tisolistá. Na vysázení a kompletaci celého parku se pracovalo až do roku 1925. Do druhé světové války však areál zpustl a obnoven byl až poté lesním závodem v Lomnici nad Popelkou. V arboretu funguje též informační centrum.

Z arboreta je to jen kilometr na zámek Hrubá Skála. Vrátili jsme se tedy na začátek naší cesty, cca po šesti hodinách putování s dětmi, beze spěchu, navíc jsme našli několik geokeší a rozhodně jsme neběželi. To byl již konec našeho putování z jednoho konce hruboskalského hřebenu na druhý. Návštěvu a prohlídku všech objektů a přírodních krás Vám jednoznačně doporučuji.

Je zde prostě nádherně, jako v ráji. Hruboskalsko je přírodní rezervace vyhlášená 22. dubna 1998. S plochou 219,2 ha patří k největším skalním městům v Chráněné krajinné oblasti Český ráj. Důvodem ochrany je rozsáhlé skalní město se zachovalými reliktními bory. Hruboskalské skalní město zahrnuje stovky skalních masivů i samostatné věže, které dosahují výšky až 60 m. Díky malé odolnosti pískovce a stálému působení řady vlivů jsou skály bohaté na nejrůznější tvary a formy (voštiny, okna, brány). Hruboskalsko je součástí Geoparku Český ráj, který byl zařazen do sítě evropských geoparků v říjnu 2005.

http://www.turistika.cz/cestopisy/okruh-hruboskalskym-skalnim-mestem

Zlínská Slanica

24. listopad 2014 - 0:00

 Když se chtějí Zlíňáci napít přírodní kyselky (minerálky), nemusí kvůli tomu vážit cestu až do vzdálených lázní Luhačovic, ale stačí jim zajet na sídliště Podhoří. Jeho "ozdobou" je několik vysokých věžáků, které v současnosti procházejí jednotnou úpravou fasád. Pěší návštěvník vystoupí na zastávce MHD Podhoří sídliště, přejde přes přechod a pokračuje napříč sídlištěm západním směrem, až se dostane na ulici Růžová, okolo níž protéká Slanický potok. Odtud už jeho cesta povede proti toku vodoteče. Mine točnu MHD trolejbusu č.4 (další možnost přístupu z centra města) a stále směrem k jihu pokračuje ulicí Na Slanici, která je lemována průmyslovými objekty. O něco výš se lesnaté údolí dramaticky sevře, silnička zamíří vlevo mezi poslední obytné domky a stavení zahrádkářské kolonie, my ale pokračujeme po výrazném chodníku nad levým břehem potoka a zanedlouho stojíme u chráněného zlínského hydrologického fenoménu - dvou minerálních pramenů, nazývaných Slanica. Na první pohled místo nic moc: první pramen se ukrývá pod betonovým příkrovem studny s pumpou, stačí ji ale ručkama uvést do provozu a můžete se potěšit chutí slabě mineralizované vody. Dle výzkumu odborníků se jedná o tekutinu hydrogenuhliničato-chloridovou sodnou a díky celkové mineralizaci a velkému obsahu iontů fluoridů, jodidů a lithia tedy o vodu minerální. Neobsahuje rozpuštěný sirovodík jako u jiných pramenů na Zlínsku a její chuť není tak lahodná, jako je tomu u těch kupovaných v obchodech, nicméně je to zdravé a pít se to rozhodně dá! Vždyť o oblíbenosti pramene svědčí okolní posezení s lavičkami a spousta zlíňáků si sem pro ni s kanystry jezdí. (Prý tu chtěl kdysi samotný Baťa vybudovat malé lázně, ale podle všeho se jedná jen o ústní lidovou slovesnost...) Jen o kousíček dál vidíme hned nad potokem jiný betonový příkrov, ze kterého trubkou vytéká další minerální sestra. Tato voda už má i na dálku poněkud "voňavější" charakter a po okoštování a vyplivnutí - je to fujtajbl (!), nezbývá než konstatovat, že je její chuť srovnatelná s vývěry v lázničkách Leopoldově-Smraďavce u Buchlovic, což prozrazuje i ta bělostná "voňavá" pěna v korýtku, kam tekoucí voda dopadá...

Humboldtova vyhlídka.

24. listopad 2014 - 0:00

 

Jedna z mnoha vyhlídek nad levým břehem Labe. Nabízí nádherný výhled na údolí Labe , hrad Střekov a na protější kopce Českého středohoří s výrazným vrcholem Vysoký Ostrý.

Na vyhlídku se dostaneme po červeném turistickém značení z Větruše. V minulosti tudy vedla solná stezka, kterou se vozila sůl z Německa do Čech.

 Kousek pod Soudným vrchem je nenápadná odbočka na pěšinu označenou jako Nebeské schůdky. Po 160ti metrech vychází cestička z lesa k lavičce na okraji louky - Humboldtovu vyhlídku. Název dostala po slavném německém přírodovědci a cestovateli Alexandru von Humpoldtovi, který tuto oblast Českého středohoří několikrát navštívil.

Pěšina odtud pak prudce schází do Čajkovského ulice na okraji Ústí nad Labem.

Vyhlídka stejného jména a o hodně známější je na nedaleké Bukové hoře.

Soudkova štola

24. listopad 2014 - 0:00

Nízký Jeseník i jeho krajinné podcelky jsou velmi často tvořeny břidlicovitými horninami. Jedním z těchto podcelků je tzv. Potštátská vrchovina. Tvořená je z velké části spodnokarbonskými břidlicemi a drobami hradeckých či moravických vrstev. Ačkoliv oblast patří již do povodí Bečvy, tedy řeky pramenící v Karpatech, geologicky je ještě Nízký Jeseník součástí Českého Masivu.

Kvalitní břidlice byla v hojné míře těžena jako stavební materiál, zejména pak jako výborná střešní krytina. Vytlačily ji až ve 20. století modernější materiály, leckdy ale ne tak elegantní jako byl přírodní materiál. Dodnes se ostatně na památkově chráněných budovách můžeme s takovou krytinou setkat.

V Nízkém Jeseníku (potažmo Oderských vrších, či zmíněné Potštátské vrchovině) není problém narazit na spoustu lomů, dnes již zaniklých, v kterých se hornina těžila. Největší rozmach této činnosti byl zaznamenán v druhé polovině 19. století. Břidlice nebyla těžena jen povrchově, leckdy se můžeme setkat i s podpovrchovou těžbou, kde nebyl kámen postižen erozí.

K takovým lokalitám patří i Soudkova štola. Najdeme ji nedaleko silnice z Hranic n. Mor. do Potštátu před odbočkou k osadě Boňkov (asi 0,5 km před hospodou U Tlustého Jana pod Puchartem).

Důl byl tvořen hlavní štolou raženou nad severním (pravém) břehu potůčku, ústícímu do nedaleké Veličky. Asi 50 m JV do štoly ústila kratší chodba. Hlavní vstup do štoly je dnes menší (asi 1x1,2 m), boční vstup je pohodlný, cca 1,2x2 m. Hlavní komora (hůře dostupná) má být vysoká až 10 m, šířka chodby údajně 5-8 m. Boční chodba je dlouhá asi 30 m, štoly jsou přerušené zatopenou šachticí. Údajné délky chodeb jsou 230m, údajně má důl i spodní etáž pod úrovní viditelné u vstupů. Štola je významným zimovištěm letounů (netopýrů). Zjištěno je 11 druhů řádu Chiroptera.

Mimo to k zimování slouží i obojživelníkům (mlok skvrnitý), a bezobratlým (můra sklepní babočka paví oko).

Těžba v dolu probíhala patrně do 40., max. počátku 50. let 20. století. S monitoringem živočichů bylo započato v r. 1983. Ochrana území je v kategorii Přírodní památka, od roku 2013 je i Evropsky významnou lokalitou. Oba vstupy byly průběžně opatřeny mřížemi proti vniknutí, což se zajména u většího vstupu evidentně nedaří zachovávat. Místo totiž vyhledávají zřejmě trampové (ale i horší existence) k občasnému noclehu a táboření...

 

STARKOČ

24. listopad 2014 - 0:00

Již mnoho let jezdím k rodičům do nedaleké vesnice.Dnes mám trochu času k zastavení a tak pojďme na obhlídku:

Obci dominuje kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1738 ,na návsi je pomník padlým hrdinům 1914-1918 vystavěný v letech 1924 . Zvonička, která stojí vedle něho, byla postavena v roce 1930 k  výročí 80. narozenin prezidenta T.G. Masaryka. Tuto událost připomíná i nápis na jejím zvonu. Zhruba 700 m jihozápadně od obce se nachází přírodní památka Starkočský lom.

Obec má zajimavé okolí vyzívající k nakouknutí.Určitě se sem ještě vrátím ....

Stránky

Partneři a sponzoři Klubu českých turistů

Generální partner

Lesy České republiky a.s.

         Partneři

           ŠKODA AutoDesert EssenceHAMÉBoCoTuristické známky

Hlavní partneři

Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví - Pečujeme o Vás každou vteřinuČeské dráhy a.s.Author - evropská značka jízdních kolČeská spořitelna a.s.

         Partnerské spolky

           Asociace A-TOMKST - Klub slovenských turistůPTTK - Klub polských turistů - Polskie towarzysto turystyczno-krajoznawcze OEAV - Oesterreichischer AlpenvereinOesterreichischer TouristenklubFichtelgebirgsverein e.V.Česká asociace Sport pro všechnyFolklorní sdružení České republikySokolJunák – svaz skautů a skautek ČR

Partnerské instituce, organizace a firmy

Český olympijský výborMinisterstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČRMinisterstvo životního prostředí ČRMinisterstvo pro místní rozvoj ČRCzech TourismKonto Bariérykudyznudy.cz - tipy na výletCzeCot - turistický portál České republikyMinisterstvo kultury ČRNárodní památkový úřadMinisterstvo práce a sociálních věcí ČRMinisterstvo zemědělství ČRNárodní zemědělské muzeumTuristické infocentrum KČT To má ŠŤÁVU - Slevy a tipy pro zákazníky Skupiny ČEZ získejte na www.stava.cz

WEBARCHIV - archiv českého webuMediální partneři

Časopis TuristaPortál Turistika.czKAPesní KATalogy volného času KAP-KAPortál DŘEVO a STAVBYČasopis MŮŽEŠRegionální televize